Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Ukázkové příklady návodů Avenny

Uvedené ukázky návodů vám mají napomoci tomu, abyste si mohli udělat alespoň přibližný obrázek, co to vlastně Avenna je.

Tyto ukázky nejsou až tak podrobné, ale doufáme, že pro prvotní seznámení s Avennou jsou dostatečné. Ze zkušeností totiž známe, že mnoha lidem stačí tzv. "ťuknout odkud vítr vane" a oni velice rychle pochopí, o co tu běží.

A pokud vás Avenna zaujala, tak více se o jejích principech a návodech dočtete v našich pravidelně zveřejňovaných článcích.

Problémy s hrudní páteří

Pokud má někdo problémy s hrudní páteří, tak to vždy nasvědčuje tomu, že se dotyčný si myslí, že ho nikdo nemá rád a že je sám. Ve skutečnosti to však není pravda a dotyčný se tak kvůli tomu trápí zbytečně.

Lidé, kteří mají rodinu a mají problémy s hrudní páteří

Lidé, kteří mají rodinu, tyto pocity mívají nejčastěji na základě nějakého nedorozumění v rodině:

  • kdy si nesprávně vykládají slova či chování svého blízkého a na základě toho si myslí, že to určitě dělá, protože je nemiluje
  • kdy se jim někdo v rodině straní a oni si z toho vydedukovali, že je už nemiluje
  • kdy se domnívají, že kdyby je jejich blízcí (nejčastěji partner) opravdu milovali, tak by se dovtípili, co po nich chtějí, co mají dělat, aniž by jim to museli říkat
  • atd.

Velká mýlka u těchto lidí však spočívá v tom, že aniž by se dotyčného rodinného příslušníka zeptali, proč se tak chová, jak to vlastně ve skutečnosti myslel, tak na základě svého předsudku si vytvoří chybný názor, že je nemiluje a různou měrou se pak trápí. A podle toho, jak moc se trápí, tak moc jsou závažné i jejich problémy s hrudní páteří.

Proto je v takových případech potřeba se do hloubky a bez předsudku dotyčného blízkého člověka zeptat, proč se tak chová a s jakým úmyslem to dělá. Dotyčný pak zjistí, že dotyčný to dělá ze zcela jiného důvodu, než ho nemiluje, což dotyčnému přinese úlevu nejen na duši, i na těle - hrudní páteř jako zázrakem přestane bolet.

Starší lidé, kteří nemají rodinu a mají problémy s hrudní páteří

Starší lidé, kteří již rodinu nemají, tyto pocity mívají na základě toho, že:

  • si myslí, že si už nikdy žádného partnera, tedy i rodinu nenajdou a budou tak až do smrti sami
  • nemají okolo sebe nikoho, komu by na nich záleželo a kdo by je miloval
  • přidají si jak trosečník na pustém ostrově - zapomenutí, opuštění, ztracení
  • atd.

Tito by si měli uvědomit, že člověk si samotu vždycky způsobuje sám. Samota totiž obvykle přichází tehdy, když se člověk ve stáří přestává snažit a začne se na základě různých nesprávných důvodů (všichni chlapy či ženské jsou prevíti; než abych se pořád s někým rozčiloval, tak budu raději sám; jsem stará, ošklivá ženská - kdo by mě takovou chtěl, nikomu jinému než sobě nemůžu věřit apod.) stranit lidí.

Obyčejně to začíná nenápadně, kdy tací lidé začnou nejdříve chodit na procházky sami a končí to tím, že je již společnost lidí obtěžuje, stanou se z nich mrzouti a morousové, kteří na sebe v těch nejhorších případech přestanou i dbát.

Tito lidé se však pak nesmí divit, že když se straní lidí a nechodí nikam do společnosti, že jsou sami. Ale pokud změní svoje chování a začnou chodit třeba do různých zájmových klubů apod., tak určitě si tam najdou i kamarády. A třeba jednoho dne mezi těmi kamarády najde i svého budoucího partnera - vždyť jak se říká, láska kvete v každém věku ...

Jak předejít situaci "Za dobrotu na žebrotu"

Existuje přísloví, které říká: "Za dobrotu na žebrotu". Bohužel mnoho lidí tento princip chápe tak, že ten, kdo dělá ono dobro, se chová správně a přesto je za svůj dobrý skutek de facto potrestán a bere to jako křivdu.

Jenomže i ono dobro má svoje přesně stanovené podmínky, které když člověk nedodrží, tak se z onoho dobra stane ostatními nechtěné dobro, za které nejsou vůbec rádi, na základě kterého pak vzniká hodně nedorozumění a hádek.

Úmysl

Všechny věci, které v životě děláme, děláme s nějakým úmyslem. A právě úmysl dává každému našemu činu konečnou příchuť - buď mu dodá sladkou anebo hořkou příchuť. Proto je důležité si uvědomit, že i když uděláme něco, co se navenek tváří jako cosi hezkého, ale uděláme to s nesprávným úmyslem, tak celková chuť tohoto našeho skutku bude nahořklá, takže ostatní si ho ani nemohou pořádně vychutnat.

Úmysl rozdělujeme do tří kategorií:

  • zlý úmysl - cílem člověka je nějak škodit
  • dobrý úmysl
  • čistý úmysl

Rozdíl mezi dobrým a čistým úmyslem

Zlý úmysl tady rozebírat nebudeme, protože většina lidí hravě rozezná, že chce udělat něco špatného a každý si to tedy musí srovnat se svým svědomím. V čem ale lidé tápou, je rozdíl mezi dobrým a čistým úmyslem.

Abychom vám mohly lépe přiblížit rozdíl mezi dobrým a čistým úmyslem, použijeme k tomu ukázkovou situaci, která se děje velmi často:

Manžel odejde do práce a manželka se rozhodne, že bude uklízet. Při úklidu ji napadne, že udělá manželovi radost a že než se vrátí z práce domů, že mu uklidí pracovnu. Vždyť manžel už tolikrát říkal, že by si už potřeboval tu pracovnu uklidit, že tam má velký nepořádek, ale že na to nemá čas. A tak manželka s vidinou rozjařené tváře manžela po tom, co přijde domů a uvidí, že pracovna je uklizená, se pouští do úklidu pracovny.

Na stole najde různé ústřižky papírů, některé jsou i docela pomuchlané a tak usoudí, že jsou již k ničemu a vyhodí je. Přitom vůbec netuší, že pro manžela jsou to moc důležité poznámky. A protože je pečlivá, tak po úklidu pak ještě vynese i koš, takže manželovi poznámky nenávratně skončí v popelnici pod následně vyhozenými odpadky sousedů.
Na stole má také manžel různé hromádky lejster, které jsou podle manželky nedbale rozházené všude možně po stole. A tak manželka je úhledně srovná do jedné kupičky a přitom vůbec netuší, že ta nedbalost měla neviditelný řád, podle kterého měl manžel ty dokumenty roztříděné.
Manželka tedy takto pečlivě uklidí manželovi postupně celou pracovnu, aniž by tušila, že tím manželovi zcela zbytečně přidělá hromadu problémů.

Je podvečer a nadešel čas návratu manžela domů, na který se manželka tolik těšila. Jenomže jakmile manžel zjistil, že má vzorně uklizenou pracovnu, obrátil se na manželku s úplně jinou reakcí, než ona čekala. Místo poděkování a radosti je manžel naštvaný a hubuje jí: "Probůh, proč jsi mi tu pracovnu uklízela, vždyť jsem se tě o to neprosil?! To, abych ty papíry znovu celé roztřídil, to nad tím strávím celou noc! A probůh, kde jsou moje poznámky - no to jsem nahranej, vždyť já si na všechny nevzpomínám! Co teď budu dělat?!"

Manželčina pomoc tedy skončila tím, že manžel je na ni naštvaný a ona je křivděná a v duchu si říká: "Za dobrotu na žebrotu..."

V čem se tedy stala chyba, že manželčinu pomoc manžel ve finále cítil spíše jako jeho zkázu než-li pomoc?

Manželka, když dospěla k rozhodnutí, že uklidí manželovu pracovnu, vynechala jeden zásadní krok - měla manželovi zavolat, zda vůbec chce tu pracovnu od ní uklidit. Kdyby toto učinila, manžel by byl určitě rád, že na něj takto myslí a že mu chce pomoci, ale vysvětlil by jí, že tam má důležité poznámky a roztříděné dokumenty a že si to udělá raději sám, že ona se v tom jeho systému nevyzná. Určitě by jí však poděkoval a už samotný její úmysl mu pomoci by ho zahřál na duši.
Možná, že by to skončilo i tím, že by se spolu domluvili, že tu jeho pracovnu uklidí spolu, že mu manželka při tom pomůže a celé by to skončilo hezky a ne fiaskem, jako když manželka se rozhodla uklízet na vlastní pěst.

Rozdíl v dobrém a čistém úmyslu tedy tkví v tom, že v dobrém úmyslu je promítnuto především přání, zatímco v čistém úmyslu je zahrnut i ohled na druhé.

Jinými slovy dobrý úmysl postrádá ohled na druhého:

  • zda o to vůbec stojí
  • zda si to nechce udělat sám
  • zda chce vůbec něco měnit, vylepšovat, předělávat
  • apod.

Při dobrém úmyslu pak lidé často:

  • pomáhají tam, kde o to druzí z různých důvodů nestojí
  • slibují něco, co pak nemohou splnit, protože to sami neumí a nestačí na to
  • něco nepříjemného zatají, protože chtějí toho druhého od toho uchránit - přitom kdyby tomu druhému dali na výběr, tak on by to chtěl znát
  • kupují něco, co si ten dotyčný nepřál
  • apod.

Pokud tedy chcete někomu pomoci či pro něj udělat něco jiného, tak vždy mějte na paměti, abyste na něj brali ohled. V té chvíli, abyste neupřednostnili svoje přání před ohledem, si můžete třeba vybavit:

  • kdy někdo pomohl bez vašeho vědomí vám a přitom vy jste si to chtěli udělat sami a přímo jste se na to těšili
  • kdy vám někdo koupil něco, co se vám nelíbí a kdy by vám dotyčný udělal mnohem větší radost, kdyby vám ty peníze raději dal a vy byste si koupili to, co jste chtěli
  • kdy vám dotyčný v dobré víře zatajil něco nepříjemného, ale co pro vás bylo moc důležité a co byste chtěli znát
  • apod.

Vybavte si ty nepříjemné pocity, které jste z takové pomoci měli a vězte, že i ty samé pocity bude mít i ten druhý, pokud mu budete pomáhat s dobrým úmyslem. Pak se ale nesmíte divit, že ten dotyčný nebude z vaší pomoci juchat...

Ztrácení věcí

Jestliže někdo ztrácí věci, tak ho to upozorňuje na to, že k těm věcem má nesprávný vztah, který by měl změnit.

Je to ukazatel toho, že člověk:

  • na těchto věcech moc lpí
  • nebo mu na nich nezáleží, zanedbává je a nedává si na ně pozor
  • anebo je používá k nesprávným věcem - autem místo na výlety s rodinou jezdí za milenkou; firemním mobilem bez náhrady zaměstnavateli volají i soukromě apod.
  • či s nimi dělá i to, k čemu sloužit nemají - někdo, má-li například dotáhnout  šroubek u kuchyňské linky, tak je natolik pohodlný, že než aby si došel pro šroubovák, tak si na to raději vezme kvalitní kuchyňský nůž, který má blíže po ruce. A ten kuchyňský nůž na to použije i přesto, že si je vědom toho, že takto ten nůž (ostatně ale i ten šroubek) pravděpodobně poškodí.

Tito lidé díky ztrátám těchto věcí mají přehodnotit svůj vztah k nim tak, že:

  • těchto věcí si budou přiměřeně vážit
  • budou si na ně dávat dostatečný pozor
  • budou jim věnovat dostatečnou (ale ne přehnanou) péči
  • budou je mít uklizené na svém místě
  • budou je používat k tomu, k čemu jsou určeny
  • nebudou je používat na nekalé účely.

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek