Protože tím se člověk naučí odhadovat nejdříve zhruba, později přesněji, časové rozpětí rozhovoru.
Zpočátku nepřesným odhadováním to člověk může dovést až k tomu, že časem bude naprosto přesně schopen odhadovat délku hovorů. Tímto si začne rozvíjet svoje nevyužívané schopnosti týkající se lidského času, nejdříve při telefonickém rozhovoru a později i při klasických hovorech. A tímto rozvíjením schopnosti odhadovat se naučí jedné z nejdůležitějších lidských vlastností, kterou je přesnost.
Význam přesnosti
Je dobré si uvědomit, procítit a vnímat hloubku následující otázky i odpovědi na ní:
Jakou máme důvěru v člověka, který není přesný ani ve svém vyjadřování, ani ve svých činech?
Takového člověka si nikdo pořádně neváží a neuznává, a to buď ve všech, nebo jenom v určité oblasti života. Dokonce si tento nepřesný člověk nemůže pořádně vážit ani sám sebe za tuto vlastnost.
Je totiž potřeba takovéhoto člověka kontrolovat, není na něho spolehnutí, nikdo k němu nemá důvěru v té dané oblasti. Proto když člověk, který není přesný ve svém vyjadřování, zatelefonuje někomu známému, nemůže se setkat s důvěrou a s uznáním, protože je zapsaný v nitru všech svých známých jako nespolehlivý, nepřesný, nedůvěru budící člověk.
Způsoby vzájemného se poznávání
Telefonování je jeden ze způsobů komunikace - mluvy. A při komunikaci se nejvíce lidé projevují.
A telefonování je právě jeden ze způsobů, při kterém mají lidé nejvíce možnost dávat se poznat jiným lidem a při kterém i sami nejvíce mají možnost poznávat ostatní.
Dalším způsobem, při kterém se lidé navzájem poznávají, je jejich chování: mimika, gesta, pohyby, jinak řečeno řeč těla.
Při tomto způsobu je však už potřeba rozumět řeči těla, avšak této řeči mnoho lidí nerozumí. Zatímco mluvené řeči lidé rozumí, a to i když obsahuje skrytý tón, se kterým určitý člověk mluví, tzn. určitou frekvenci a úmysl, který člověk dává do té řeči.
Těch způsobů vzájemného poznávání se existuje více, ale při telefonování se opravdu používá jedině mluvenou řeč, jelikož nevidíme volajícího, tudíž nevidíme ani jeho mimiku, gesta atd. (pokud samozřejmě netelefonujeme videotelefonem).
Ještě existuje jiný způsob komunikace, při které se nepoužívá tón hlasu. Je důležité se o tomto zmínit, aby měl každý ucelenou základní informaci. Tím způsobem je psaní. Proto jsou SMS-zprávy po telefonu tak oblíbené a budou i nadále, dokud se lidé nenaučí spolu lépe komunikovat hlasem. U psaní se hlas nepoužívá a proto jím ani nejde u psaní ublížit - ublížit u psaní jde pouze úmyslně volenými slovy.
Další základní pravidla telefonování
Pravidlo č. 4 - hlídat si tón svého hlasu.
Mnoho lidí neovládá správně svůj tón hlasu.
Je to způsobeno jejich nevědomostí a neznalostí, kdy si do hloubky neuvědomují důležitost tónu hlasu při jeho používání. Je to újma, že v této době není na této planetě obor, který by vyučoval tuto tak nesmírně důležitou lidskou vlastnost - správné používání tónu hlasu a s tím související volba adekvátních slov, která přesněa pravdivě vystihují dané pocity.
Kdyby tento obor existoval a kdyby někdo učil lidské bytosti tomuto oboru už v dětském věku, předešlo by se na této planetě 99-ti procentům všech bolestí a nedorozumění a všech důsledků a následků vyplývající z bolestí a nedorozumění (hádky, rozchody, naschvály, zabíjení apod.). Proto tak apelujeme na správné a pravdivé používání slov.
Lidé mají možnost se naučit této komunikaci nejdříve právě při psaní SMS-zpráv.
Kdysi dávno se také psalo. Jenomže díky tomu, že neexistovala pošta v podobě, v jaké je teď, tak vznikala určitá prodleva. Prodleva v citech, protože člověk musel tenkrát potlačit a otupit svoje city kvůli pomalosti přenášených zpráv (koňmi, loděmi apod.). Díky této pomalosti totiž už někdy některé city nebyly aktuální.
Později se vytvořila pošta, která byla rychlejší. To už byla doba, kdy se lidé pootevřeli více jeden druhému, ale ještě pořád si nebyli blíže na pocitové úrovni. Až zavedením telefonů se lidé začali vnímat, naslouchat si a byli si blíže. Ovšem cena telefonních hovorů tenkrát byla ještě vysoká, ale lidé se díky tomu naučili říkat alespoň to nejnutnější a nejaktuálnější.
Průlom nastal při vzniku mobilních telefonů. Mobilními telefony začala nová éra, ve které se lidé učí a naučí více dávat najevo svoje duševno.
Nejde pouze o telefonování jako takové, ale v první řade o psaní SMS-zpráv. Díky psaní SMS je umožněno každému dávat najevo rychlý přenos svých pocitů, faktů apod. Ať si zkusí představit ten, kdo píše SMS-ky, jaké by to bylo, kdyby tuto možnost neměl. Byl by daleko více uzavřenější a neuměl by mnoho pocitů a věcí, které rychle napíše a zároveň i rychle odešle, dostat ze sebe. A tím, že by neměl rychlou možnost své pocity někomu sdělit přes SMS-ky, byl by uzavřenější a spousty věcí by neuměl dát najevo.
Při psaní totiž lidé využívají kouzlo přesnosti.
Kouzlo přesnosti spočívá v tom, že pisatelé mohou vymazat slova, která nevystihují daný pocit a mohou tato slova nahradit slovy výstižnějšími.
Nejjednodušší způsob komunikace je již zmíněné psaní.
A telefonování je druhý stupeň "obtížnosti", při kterém se člověk učí komunikaci.
Pravidlo č. 5 - neponižovat se.
Je správné nedávat si ponižující nálepky, které si lidé dávají nejen při telefonování, i když sami cítí, že tyto nálepky neodpovídají pravdě. Lidé, aniž by si to uvědomovali, si tím v konečném důsledku neúmyslně pošramocují své sebevědomí.
Začíná to tím, že člověk se sám staví do poníženecké role. Tuto roli někteří druzí lidé přijmou, začnou se tak k dotyčnému i chovat a často to končí tím, že právě na základě chování druhých se člověk začne připadat méněcenný.
Pravidlo č. 6 - přesné vyjadřování.
Poslední nejčastější chyba je, pokud si lidé říkají: "Budu se těšit.", protože to znamená, že se teď ještě netěší.
V takovém případě okamžitě vyvstává otázka: "Proč se už teď dotyčný netěší?" Protože buď člověk ucítí radost hned, anebo ne. A je chybou to, když si člověk radost chce regulovat - popravdě řečeno, to ani nejde, protože to potom není upřímná radost. Je to pouze namlouvání si radosti.
Správné je tudíž "Těším se.", tzn. těším se už teď hned. Tímto sdělením je nejen člověk toto sdělující zaplaven pocitem upřímné radosti, ale oba dva telefonující si pociťují pocity hluboké radosti a sdílení.
Pravidlo č. 7 - patřičné ukončení telefonátu.
U ukončování hovorů se má položit telefon pouze tehdy, když si je člověk jist, zda osoba, se kterou telefonuje, už sdělila vše, co sdělit chtěla. Je hezké se rozloučit s nějakým příjemným přáním, pokud ho ovšem člověku přejeme upřímně.
Pravidlo č. 8 - "být duchem přítomen".
Posledním pravidlem je být duchem přítomen při každém slovíčku, které sdělujeme do telefonu. Pokud nejsme duchem přítomni, je lepší ukončit hovor s pravdivým udáním důvodu duševní nepřítomnosti.
Tolik k nejzákladnějším principům telefonování, které by člověk měl, pokud se nechce dopouštět chyb, při každém telefonátu dodržovat.