A tak zjistit, jestli jim chutná jablíčko stejně jako vám...
Vyzkoušet tak, zda jim voní kvetoucí šeřík stejně jako vám...
Poznat tak, jestli, když se říznou do prstu, cítí bolest stejně jako vy...
Porovnat tak, zda vidí odstíny barev stejně jako vy...
Zjistit tak, zda jejich vnímání světa a pocity, které nám přináší život, jsou stejné jako ty vaše...
Mnoho lidí tento pocit touhy zažilo. A také mnoho z nich kvůli tomu, že podlehlo názoru, že nikdy nebudou moci procítit pocity druhých, se trápilo, že jsou osamocení a izolovaní od ostatních.
Někteří z nich dokonce pociťovali bezmoc, někdy obavy až hrůzu z toho, že ačkoliv budou mít v životě okolo sebe svoje partnery, svoje děti a rodiče či jiné známé, budou vždycky žít od nich odděleni ve svém vlastním vnitřním světě a tudíž budou v celém celičkém Vesmíru psychicky sami.
Je však pravdou, že duše každého z nás je izolovaná a uzavřená v našem těle, aniž by mohla vnímat pocity druhých?
Tento u mnoha lidí vžitý názor, pro který se opravdu někteří z nich moc trápí, ovšem není opodstatněný a nezakládá se na pravdě.
Každý z vás může procítit, co zrovna cítí vaše milovaná maminka, vaše láska či jiná vámi milovaná osoba.
Klíčkem k tomu je však spravedlivost, či chcete-li duševní vyspělostí, která mj. otvírá bránu mimopětismyslového vnímání.
I když mimopětismyslové vnímání není vědecky prokázané, přesto ho každý z vás v menší či ve větší míře denně používá.
Používáte ho i při zcela běžných každodenních situacích, kdy mluvíte např. s vaším nadřízeným a přesto, že se navenek usmívá, vy cítíte, že je uvnitř smutný.
Někdo to cítí hodně silně, někdo jenom jako kratičký záblesk a někdo vůbec. Vnímání každého člověka je totiž ovlivněno mírou jeho spravedlivosti.
Lidé, kteří jsou nespravedliví, mají omezené možnosti mimopětismyslového vnímání, protože vzhledem k jejich neférovosti by hrozilo zneužití takto získaných informací.
Zatímco lidé spravedliví tyto informace použijí pouze pro lepší porozumění toho druhého, pro nápravu svých chyb a i pro naplnění touhy prožívat život společně, a to nejenom na bázi logiky.
Touha mít svoji spřízněnou duši
Každý z lidí touží po svojí "spřízněné dušičce", se kterou by se upřímně, hluboce a věrně milovali...
Se kterou by si plně rozuměli...
Se kterou by vznikl vztah plný porozumění...
Každý touží najít svojí "spřízněnou dušičku", se kterou by nikdy nebyl psychicky sám...
A tím nemyslím pouze vztah partnerský, ale i vztah s jejich rodiči a s jejich dětmi.
Mnoho lidí však svým milovaným bytůstkám lže, podvádí je, nejsou vůči nim upřímní, čestní, ukrývají před nimi různá tajemství - jinými slovy nejsou k nim fér.
Jak tito lidé mohou v tom druhém najít "spřízněnou dušičku", když se k nim sami chovají tak, že se jim bojí z různých důvodů říci celou pravdu o sobě, o svém myšlení, o svých pocitech, o svém chování a o svém konání?
Vždyť právě tím vzniká neviditelná, mnohdy však velmi pociťovaná, bariéra mezi dvěmi lidmi.
Ta bariéra nespravedlivosti, která zamezuje tomu, aby mohli prožít sami v sobě to, co ten druhý cítí.
Pojem "spřízněné duše" znamená to, že tyto dvě duše nemají mezi sebou žádná tajemství, vše si dokážou říci a jsou vůči sobě fér.
A pak, díky vzájemné čistotě, lásce a férovosti, se jedna druhé maximálně otevře a tak mohou navzájem procítit, to co cítí ta druhá dušička.
A vzhledem tomu, že tyto dušičky se navzájem k sobě chovají čistě a upřímně, nikdy nemůže dojít k tomu, aby zneužily to, co procítily, že cítí ta druhá dušička.
Proto každý z vás má šanci si najít svoji "spřízněnou dušičku", kdy bude cítit, jak jí chutná jablíčko, jak jí voní kvetoucí šeřík...
A pokud se vám nedaří ji najít, začněte tím, že se zeptejte, zda se k ní chováte férově. Tzn. že jí nelžete, ani nic nezamlčujete, že jí nepodvádíte, že jste vůči ní upřímní, prostě fér.