Strach o sebe
To, že někdo se více bojí sám o sebe než o ostatní, neznamená, že je sobcem. Důvody tohoto strachu jsou jiné. Tkví totiž v tom, co těmto lidem bylo v dětství vštěpováno.
Tito lidé se dělí do dalších čtyř skupin:
I. skupina: lidé, kteří se bojí o sebe z důvodu, že jsou zvyklí nést životní břímě sami
Tito lidé se bojí o sebe z důvodu přehnané zodpovědnosti za svoje blízké. Byli totiž vychováni jako ti, kteří se sami musí postarat o ty ostatní - jsou to obvykle nejstarší nebo nejpracovitější členové rodiny.
Tudíž tato první skupina lidí má přehnanou potřebu být sama v pořádku, aby se následně mohla postarat o ostatní, anebo aby jim metla cestičku.
Tito lidé se ze strachu o sebe dostanou tím, že si uvědomí, že nemají mést ostatním cestičku, ani nemají nést "břímě života sami" a ani nemají pomáhat druhým v takovém rozsahu, jak to dělají.
Bohužel tuto možnost zasahovat, pomáhat apod. využívá mnoho lidí a vůbec nehledí na to, že to není dobře. Oni se totiž mylně domnívají, že na to mají právo z různého titulu: jsem rodič, jsem hlava rodiny, jsem jediný schopný, jsem pověřený, jsem povinný...
Oni si ale neuvědomují, že to, že je člověk rodičem, hlavou rodiny, jediný schopný, pověřený apod., neznamená, že je povinnen ostatním mést cestičku, a to i tehdy, když to od něj ostatní blízcí očekávají.
Tito lidé se ve skutečnosti moc bojí lhostejnosti, protože si uvědomují, že není správná. Sami tedy nechtějí být lhostejnými a kvůli tomu dělají cokoli.
Tito lidé ze strachu před vlastní lhostejností nerozeznávají, kdy mají zasahovat do určitých dějů a kdy už ne. A ani nerozeznávají, co je skutečná pomoc a co není.
Ve skutečnosti však tito lidé ochuzují své blízké o možnost objevit a vyzkoušet schopnosti, které v sobě mají ukryté.
V jejich případě to totiž není pomoc, ale obírání druhých o prostor a možnost si umět pomoci sám. Svým blízkým tím defacto nepomáhají, ale spíše je poškozují.
Je žádoucí pochopit, že se lidé nemusí bát o sebe, aby mohli pomáhat ostatním, protože ve svém strachu nadělají více škody než užitku.
V takových případech je potřeba přehodnotit svoji zodpovědnost za ostatní a dát ostatním prostor a možnost, aby se mohli sami projevit a aby mohli objevit svoje skryté schopnosti a dovednosti.
Je charakteristické, že právě tato skupina lidí měla ten prostor pro objevení svých schopností, síly a energie enormně velký a tuto možnost dostali již v ranném věku.
Tak proč ostatním brání v tom, co jim samotným prospělo?
Vždyť právě díky tomu, že si mnohdy sami sáhli na pomyslné dno, kdy jim nikdo nemetl cestičku, nepomohl jim, ani nezasáhl, se sami stali nesmírně soběstačnými, schopnými, šikovnými a pracovitými, bez natažené dlaně a očekávání pomoci.
Tím, že těmto lidem nikdo nepomohl, nebyli zvyklí očekávat pomoc a naučili se pomoci sami. Tudíž se tato skupina lidí má zachovat obdobně: má ostatním dopřát dno, aby na dně objevili to, co jim samotnými pomohlo.
Tato I. skupina lidí by si konečně měla užívat, že už je vlastním přičiněním za "vodou", venku z problémů a měla by si konečně vychutnávat život z té druhé stránky: hodně cestovat, neplýtvat volným časem na předčasnou či přehnanou pomoc ostatním, užívat si "obyčejných" věcí, na které neměla dříve čas. Tito lidé si sami zaslouží rozmazlování, naplňování svých dřívějších snů, a to vše beze strachu o sebe.
Ostatním mají tito lidé pomáhat pouze omezeně a nemají si vyčítat, že si sami užívají, když jejich blízcí mají problémy. Jestliže se člověk musel v životě obracet, zaslouží si rozmazlování, a to i tehdy, když se jeho blízcí ještě musí obracet.
Samozřejmě, pokud je někdo blízký po předchozím úsilí již opravdu v koncích, je možné mu pomoci, ale pouze když o to poprosí. A i tehdy mu má dotyčný člověk pomoci pouze do určité míry.