Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Proč má člověk strach o sebe či o své blízké II.

Lidé se sami o sebe bojí, že se jim něco stane, z různých důvodů.
Posledně jsem zmiňovala, že jedním z těchto důvodů je ten, že tito lidé chtějí být v pořádku proto, aby se mohli postarat o druhé.
Dneska si tedy probereme další důvod tohoto strachu.

II. skupina: lidé, kteří se bojí vlastní nemohoucnosti

V této skupině lidí jsou lidé, kteří nechtějí být nikomu na obtíž a proto se moc bojí o to, aby se jim nic nestalo. Tito lidé se moc bojí být odkázáni na pomoc někoho jiného.

Ve skutečnosti se tímto strachem paralyzují a zbytečně si jím kazí dny, protože svým strachem o sebe stejně nezabrání případné nemohoucnosti.

Strach z nemohoucnosti pramení z nadměrné opatrnosti.

A s opatrností to není potřeba přehánět, protože v tomto případě se opatrnost přehoupne ve strach a má pak nepříjemné a závažné důsledky, kdy takovýto člověk se stává pasivním. Časem si odvykne od mnoha činností, které by mu mohly nemohoucnost přinést.

Například takovýto člověk časem přestane vycházet na ulici ("co když mne porazí auto?"), přestane mýt okna ("co když spadnu ze štaflí?"), přestane lézt do vany ("co když v ní uklouznu?"), přestane chodit po schodech či jezdit v tramvaji ("co když v tramvaji na schodech upadnu?"), přestane chodit v zimě ven ("co když uklouznu a spadnu?") atd.

Takovýto člověk si neuvědomuje, jak závažných věcí se touto pasivitou dopouští - odvykne si od činností, které ho trénovali v jeho reakcích. Stane se totiž netrénovaným - jeho reakce se zpomalí, stanou se nedostatečnými. A právě touto svojí pasivitou si dotyčný způsobí nemohoucnost.

I když se takovémuto člověku díky jeho nedostatečným reakcím nic nestane, tak stejně se časem stane plně závislým na pomoci jiných lidí, protože se sám bude bát dělat určité aktivity nezbytné pro jeho život (hygiena, nákupy, úklid...) Tudíž strach o sebe v tomto případě paralyzuje člověka a znepříjemní mu život a výsledek je ten, že stejně ta nemohoucnost nastane.

Takovýto člověk si má říci, že když upadne, tak se zase zvedne, když se ztratí, tak se zase nalezne apod. Ale alespoň sám za sebe udělá vše, aby byl v dobré kondici, trénovaným a s rychlými, vycvičenými reakcemi.

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,67

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

nrmohoucnost stáří

plně se ztotožnuji s názorem,když starý člověk,vzdá veškerou činnost kvůli strachu o sebe,přináší to někdy i kuriozní situace.Mám v péči maminku,87let,ven nechodí,pohybuje se ve svém pokoji,jen aby se ji nic nestalo,opak je pravdou, nejsem doma tak se něco stane!Má stupen2,ale nemohu jít do práce .Článek mě oslovil,možná mě to nakopne ,jak dál a podporovat ji v jednoduchých ,činnostech.děkuji

Přidáno: 4. 2. 2011 11:58

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek