Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Nemoci a uzdravení » Rubrika: Nebezpečné myšlenky » Přehnaný strach z "nezdravých potravin" dětem škodí

Přehnaný strach z "nezdravých potravin" dětem škodí

V srpnu jsem byla oslovena, abych uskutečnila rozhovor pro web www.biospotrebitel.cz na téma: škodlivost stravování dětí ve školních jídelnách.

Nakonec však rozhovor nebyl na tomto webu zveřejněn. Prý se jim sice článek velice líbil, ale zveřejnění nakonec odmítli.

Vzhledem k tomu, že téma školního stravování a škodlivosti potravin vůbec je určitě zajímavé téma, tak jsem se rozhodla tento rozhovor zveřejnit na našem webu.

S počátkem školního roku se často objevuje i strach z rodičů toho, že nebudou mít pod kontrolou stravování svých dětí.

Diskuse o tom, co nezdravého zase ve škole bylo k jídlu, mohou děti ohrozit více, než obávaná "éčka", uzeniny či rafinovaný cukr. Na podrobnosti jsme se zeptali terapeutky Kataríny Kuňové z pražské Školy zdraví těla i duše.

Některým rodičům vadí, že se jejich děti ve školce nebo ve škole nestravují příliš zdravě, a obávají se zdravotních komplikací - zažívacích potíží, alergií, ekzémů...

Tyto obavy vznikly z původně správného popudu: dát svým dětem, případně i svým partnerům, jenom to nejlepší jídlo. A "dát to nejlepší“ znamená: dát jídlo, které nejméně škodí zdraví. To je zcela jistě správné uvažování.

Má to ale jeden háček: mnozí rodiče uvěřili hranici škodlivosti stanovené médii či tvrzením podplacených "odborníků" na výživu a nevědomě se dostávají do nepříjemného stavu, ve kterém se zabydlí strach až panika.

Začínají se bát potravin, kterých si předtím nevšímali. Když se jejich nevědomý strach projeví žaludeční neurózou, nevolností, bolestí hlavy či psychickou neurózou, přičítají to vnějším okolnostem. Pokud už si svůj strach z "nezdravých" potravin uvědomí, říkají si, že pramení ze zodpovědnosti, což je podle nich samozřejmé. Ve skutečnosti se však nejedná o zodpovědnost přiměřenou, ale přehnanou.

Tito rodiče dokonce odsuzují ostatní "nezodpovědné" rodiče za jejich nezodpovědnost, když vidí, jak je jim jedno, co jedí sami a jejich děti. O to více pak "zodpovědní" rodiče hlídají každé sousto, které jejich dítě od nich či od někoho jiného dostane. Svým strachem straší i své dítě. Dělají to v dobré víře, protože si myslí, že ho ochraňují, ale přitom ho svým strachem vlastně poškozují.

Nejsou snad opodstatněné obavy třeba z běžně konzumovaných párků, sekané, chemicky barvených sladkostí z automatu či hranolků z bistra poblíž školy?

Nejsou, protože tělo je stavěné tak, že se s těmito "škodlivinami" v malé míře umí bez jakýchkoli problémů a negativních důsledků vypořádat. Naopak, pokud je tělo před jakýmikoliv škodlivinami chráněné, zchoulostiví a pak ho skolí "obyčejné bacily", se kterými by si trénované tělo poradilo zcela bez vědomí svého majitele.

To znamená, že lidé, kteří se stravují přehnaně zdravě, si mohou přivodit i zdravotní potíže?

Tito lidé mají daleko více pocitů nadýmání, těžkosti v žaludku, bolestí žaludku či střev, křečí, nevolností, slabostí, motání hlavy, průjmů apod. než "nezdravě" se stravující lidé. Jejich "zdravé" stravování se zcela míjí účinkem.

Skutečně platí pravidlo:

přehnaně zdravá strava = zchoulostivění organismu.

Vraťme se ještě ke strachu ze školního stravování - v některých rodinách jsou diskuse o nevhodném jídelníčku na denním pořádku. Jak to na děti působí?

Děti to zpracují dvěma možnými způsoby. První z nich je, že se začnou bát také a mívají zdravotní potíže. Ty však nemají na svědomí "nebezpečné" potraviny, ale psychika dětí, která se následně odráží na těle (potíže mívají totiž i po požití "zdravé" stravy). Tyto děti jsou na první pohled neduživé, bledé, mají kruhy pod očima, průsvitnou pleť, viditelné žilky pod kůží, málo vlasů či nekvalitní vlasy, někdy kožní problémy (vyrážky, loupání kůže), méně energie apod.

Druhá možnost je, že si děti nadále budou dopřávat "nezdravá" jídla - bez ohledu na varování a strach rodičů. Nejhorší, čeho se v tomto případě rodiče mohou dočkat, je situace, kdy se děti podvědomě brání strašení tak, že přestanou brát slova rodičů vážně, potažmo přestanou brát rodiče vůbec.

Tak jako tak rodiče těmito obavami a výroky nepomohou ani dětem, ani sobě. Buď dítě zchoulostiví tím, že se bude bát jídla, anebo se stane zatvrzelým a obrátí se proti svým rodičům - jenom proto, aby se nezačalo bát jídla.

Jaké je tedy správné řešení?

O "nevhodných" či "nezdravých" potravinách se vyjadřovat s lehkostí a svůj nesouhlas projevovat bez podtextu obav a strachu - pouze jako konstatování. U některých potravin je lepší nevyjadřovat se vůbec.

Rodičům, kteří se bojí o zdraví svých dětí, bych doporučovala, aby se na pojídání hranolek, párků, klobás, ale i sladkostí s "éčky" dívali jako na trénování trávicího traktu a prevenci před zchoulostivěním. Ovšem, všeho s mírou. Je také správné vést, bez úzkostlivosti a naléhání, děti k tomu, aby si dávaly hodně ovoce, zeleniny, ryb apod.

Měli bychom nabádat dítě k tomu, aby si ve škole vybíralo jen "zdravější" potraviny? A měli bychom školní stravu nějak kompenzovat doma?

Školní jídelna svým způsobem dítě formuje. Zhýčkané či zchoulostivělé děti se poznají mimo jiné tím, že jsou vybíravé. Dítě, které se odmítá stravovat ve školní jídelně, není vděčné za jídlo, které dostává. Tuto nevděčnost není radno pomíjet, protože se může projevovat i v dalších oblastech života a je to nebezpečný fenomén. V pozdějším věku způsobuje například deprese (všechno je samozřejmostí), kariérismus (jdu si po své cestě a nezajímá mne rodina), bezohlednost (je mi jedno, co svými chutěmi způsobuji svému okolí), zneužívání ostatních (rodiče jsem si omotal, aby mi sloužili, tak si omotám každého, jsem na to zvyklý z dětství) a další psychická a následně i fyzická poškození.

Tudíž, když dítě chodí do školky a základní školy, nemá právo si vybírat v jídle (rodiče mu takto velké pravomoci ani nemají dávat) a má se naučit vztahu k jídlu. Díky tomu se naučí i podřídit se a neprosazovat si jenom svoji vůli - ve školní jídelně totiž nelze v chutích vyhovět všem dětem. Vybíravost v jídle totiž nedodá dítěti sebevědomí (jak se mnoho rodičů mylně domnívá), ale dodá mu nadřazenost, nepřizpůsobivost, sobeckost, drzost... Dítě si má právo vybírat jídlo doma - když je nemocné, když je oslava, nebo jiná slavnostní příležitost.

Co se týká školní stravy, ta obsahově odpovídá tomu, co tělo ve vývinu potřebuje, a podléhá schválení hygienika. Někdy ovšem chuťově i vizuálně zaostává forma za obsahem. Přesto se ale rodiče nemusí bát, že jejich děti budou poškozené, když budou ve školní jídelně jíst - o to více si budou vážit toho, co mají doma. Není vhodné kompenzovat nedostatky školní stravy, ale naučit dítě, aby si odzkoušelo život i z této, někdy nepříliš chutně a vábně vyhlížející strany.

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 2,23

Vaše hodnocení: 5

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[9] PAVEL
SILENOST

...to je ale neprosta silenost,tento clanek.Cim si ten clovek tedy vysvetluje treba ohromujici epidemii cukrovky? Dva miliony lidi !!! denne jich pribyva 150 !!! Zrejme to nebude chemii v jidle,ale tim, ze se ti lide prilis zdrave stravuji.

Přidáno: 23. 2. 2015 12:35
[8] Helena Lukešová
jídlo

Dobrý večer paní Jano,

také bych se přikláněla k tomu že některé jídlo nám nechutná "jen" proto že s ním máme spojený nějaký nepříjemný zážitek. Nebo třeba vidíme člena rodiny jak odmítá nějaké jídlo a přijmeme to i za své.
V létě ráda vařím jídla z hub a starší syn je nechce. Když jsme jednou večeřeli a moc jsme si na houbách pochutnávali, syn smutně řekl, že mu je moc líto že jemu houby nechutnají a čím že to vlastně je. Řekla jsem mu, že si myslím že někde možná slyšel že houby nejsou dobré a uvěřil tomu. Líbilo se mi že syn se zamyslel a řekl že už tomu nechce věřit a že když chutnají nám, chce aby chutnaly i jemu. Kdo by čekal happyend tak ho asi zklamu. Syn sice houby snědl, ale že by v nich našel zalíbení, to ne...

Moc se mi paní Jano líbilo to, co jste napsala o tom, že každý člověk by musel mít od narození nějaké označení které by ho opravňovalo k tomu co může jíst. Z toho by mi vycházelo že nám chutě a nechutě vrozené nejsou, že přirozené je jíst všechno. Děkuji že jste se se mnou o to podělila.
Hezký víkend, Helena

Přidáno: 12. 1. 2008 19:43
[7] Jana Krupková
Opět jídlo

Dobrý den paní Heleno,
také ráda vařím a jím, ale když jsem byla malá, tak jsem skoro nic nejedla. Přemýšlela jsem proč jsem to asi dělala, že jsem se vymlouvala, že mi to a to jídlo nechutná, i když jsem ho ani neochutnala. Došla jsem k závěru, že mi dělalo radost, že se mi maminka věnuje a obskakuje mě, dělá něco jen pro mě.
Také jsem se dozvěděla, že některá jídla nejíme, protože s nimi máme spojené některé nepříjemné zážitky, tuto informaci ovšem nemám z Avenny, takže nevím zda je to tak opravdu.
Ještě k dietám podle krevních skupin. Také jsem to jeden čas zkoušela, ale vůbec mi toto stravování nevyhovovalo, hlavně kvůli tomu, že jsem běhala po obchodech a sháněla potraviny, které pro mě jsou vhodné, ale bohužel je nemají ve všech obchodech. Teď už vím, že to není správné, všichni lidé by museli už od narození mít nějaké označení, jakou mají krevní skupinu a podle toho se stravovat.
S přáním krásného dne
Jana K.

Přidáno: 11. 1. 2008 12:31
[6] Helena Lukešová
jídlo

Dobrý večer nejen Vítkovi,

když jsi vzpomenu jak ráda vařím a posléze jím, myslím že do správné avenistky mám ještě hodně daleko...a to se tak snažím :-)
Přemýšlím kde se bere chuť a hlavně nechuť na něco. Jsou nám tyhle věci vrozené? Spíš bych se asi klonila k tomu že je získáváme časem, že normální je jíst všechno.Když ale vidím kolem rozdělení lidí podle krevních skupin apod. jistá si nejsem.
Co vy, máte v tom někdo jasněji?

Helena

Přidáno: 10. 1. 2008 19:30
[5] Vítek P.
jídlo a (ne)dojídání

Helenko, samozřejmě netrápím děti chlebem a vodou. Jen jsem chtěl říci, že když je k tomu vhodná situace, tak jsou za ten chleba a vodu rádi a chutná jim to. Je to pro ně to nejlepší jídlo. A jindy ofrňují a chtějí na ten chleba máslo a med a oloupat rajče … anebo místo chleba krupicovou kaši.

Dojídání je kapitola sama pro sebe. Já si raději několikrát přidám. Nelíbí se mi, když kdokoliv (děti, návštěva) dostane pořádnou porci, jen aby se hospodyně převedla a pak se ty (dětské) porce zase vracejí do hrnce anebo je dojídá někdo jiný. To považuji za ne příliš chutné a hloupé. Přeci má člověk nějaký hlad a dokáže si říct, kolik chce a tolik taky přibližně sní. Proč by mělo dítě sedět před velkou porcí a ještě snad mít pocit, že dělá něco špatně, když to nesní. Takovéto no tak ještě jeden knedlík (no tak ještě do druhý nohy) se mi nelíbí. Raději ať si každý přidá. Ale je možné, že by paní K. řekla, že ani to není správné, že se má člověk naučit odhadnout velikost svého hladu.

SumaSumárum. Myslím si, že když dítě nebo dospělý dostane něco normálního k jídlu, tak je to v pořádku. Někdy to třeba nechce, nemá na to chuť, necítí se dobře, tak může dostat něco jiného, nebo si nevzít nic. Problém vidím v tom, pokud to dítě „chce něco jiného“ pořád. A fňuká a kňourá a je protivné. Pak je na místě ho nechat sníst to co má na talíři a vůbec o tom nediskutovat. (Laskavá důslednost, nikoliv přísnost.) Pak ještě odnést talíř, uklidit po sobě, zasunout židli a umýt si ruce. A když nechce, tak nedostane nic, ale ani sladkosti. Pokud by chtěl něco jiného dospělý, tak ať si to něco udělá sám.

Už jsi Helenko slyšela, že člověk jídlo vlastně ani moc nepotřebuje a že avenisté ho potřebují čím dál tím méně?

Přidáno: 10. 1. 2008 13:36
[4] Helena Lukešová
jídlo

Dobrý den Vítku,
díky že ses podělil o to jak to u vás chodí.
Přiznám se že nad chlebem a vodou bych dlouhodobě taky nejásala.
Teď jak poznat jestli to je další z mých ortelů nebo oprávněný požadavek...?
Jakousi fintu jsem také měla na seznamu- jestliže ti nevyhovuje co je, zaopatři se sám. Při věku a schopnostech našich kluků to byly vločky s mlékem, ovoce nebo rohlík. Říkám si ale že ve školní jídelně jim nikdo na výběr dávat nic nebude, takže bych to spíš viděla na ten špatný směr. A teď Vítku raď...

Paní Kuňová mě naučila důležitou věc ohledně dojídání. Dítě se má zkrze dojídání učit zodpovědnosti- co si nandá, to musí sníst. Tohle se nám už doma daří. Zpočátku se děti bránily, ale hned jak pochopily že to myslím vážně šlo to samo. Říkám si jestli to není s výběrem jídla podobné- až pochopí půjde to.

Teď jsme ve fázi kdy nechápou a bouří se. Z velké části možná proto, že v tom sama nemám jasno.
Mám jít do přísnosti a být nekompromisní???

Budu ráda za vaše názory.
Helena

Přidáno: 5. 1. 2008 16:00
[3] Vítek P.
U nás takhle ...

Dobrý den Helčo,
Naše děti pijí (mokrou) vodu a jedí suchý chleba. Ovšem pod jednou podmínkou – že jsem s nimi sám doma. A jím ho také. Pak jim to chutná. Ale tato situace není moc častá. Takže častěji děti (ten větší) ofrňuje nad čajíčkem a tak dostane kakao, kňučí nad chlebem s máslem a tak dostane krupicovou kaši. Jablíčko oloupat a rajčátko taky. Přeci ty děti nebudeme trápit hlady. Oni šikulové sami nejlépe vědí, co je pro ně dobré. Ještě bychom je stresovali. Ráno pořádná snídaně, aby si děti zvykly pravidelně jíst. Ty bys je nechal umřít hlady!

Spíš by mne zajímalo, co s tím. Manželka je dětská MUDr. a tchýně je učitelka ve školce. Tak „nejlíp vědí“, co děti potřebují (teplou stravu a pravidelně a občas něco s nápisem BIO). Já si myslím, že děti kazí a vychovávají z nich ukňourance. Oni si myslí, že kdyby bylo po mém, tak děti by strádaly hladem.

Někdy na fňukající děti platí finta – dá se jim vybrat mezi tím, co jim nechutná a něčím, co jim nechutná ještě víc. Když nechceš čočku, můžeš si vzít chleba. Nevím, jestli je správné tu fintu používat, nepřemýšlel jsem o tom. Jestli už to není ústupek špatným směrem.

U nás takhle, bohužel.

Přidáno: 4. 1. 2008 17:08
[2] Helena Lukešová
jídlo u dětí

Zdravím všechny v novém roce.

Tento článek mi pomohl uvědomit si, že svým dětem škodím, když jim dávám na výběr různá jídla.
Před asi dvěma lety mi jedna paní řekla, že každé dítě přirozeně zná co, kdy a kolik má jíst, že také přirozeně zná kdy má spát a jak dlouho.
Velice mě to oslovilo. Starší syn nechtěl chodit večer spát a já ho nutila a nutila...Po téhle informaci jsem přestala a ulevilo se nám všem
:-)
Vzala jsem za své i informace o jídle a zdálo se mi, že se mi daří i tady. Do té doby byly cukrovinky zpestřením, které vyvolávalo nadšení a časem o ně nikdo nestál. Hurá. Brala jsem to jako úspěch a všem bych doporučila ať dětem dají k jídlu co chtějí. Že jsem byla cvok co vaří jednomu rýži a druhému těstoviny? Co bych přece pro děti neudělala. Díky za vysvobození.
Máte s tím někdo také zkušenosti? Mám vydržet a když dítě odmítá čočku nechat ho vyhladovět až si ji rádo dá?
Je mi jasné že děti teď trpí kvůli mému přístupu v minulosti.Všechno se jim snažím vysvětlovat, ale někdy když pláčou že mají hlad ale ta čočka jim opravdu nechutná přemýšlím jestli to je jediná cesta... :-)
Budu moc ráda když se se mnou podělíte o vaše názory.
Helena

Přidáno: 2. 1. 2008 16:44
[1] Michaela Kopová
Poděkování

Milá paní Katko!
Děkuji moc za tento článek. Hodně dlouho (několik let) přemýšlím nad tím, jak se stravovat.Jestli jíst maso,zda dbát přísně na to, co mi ta potravina vlastně dává a jaký má obsah "éček". V mém okolí jsou lidé, kteří se snaží stravovat opravdu přísně makrobioticky. Když pak jejich děti prosí o kousek buřta- jen na ochutnání, rodičům to zkazí náladu a vlastně i příjemné posezení u ohýnku. A protože děti nedostávají vůbec žádnou sladkost, najdou je doma někde v úkrytu, kde tajně jedí med. Je pravda, že uzeniny kupuji minimálně a čtu složení potravin, které nakoupím, ale myslím, že je důlěžitější, když pro své blízké připravuji jídlo s láskou a netrápíme se tím,kolik že to jíme konzervačních látek.
A ještě nad jednou věcí jsem přemýšlela. Že lidé, kteří se stravují přísně zdravě, by měli být zdravější než ti, co jí méně zdravě. Není tomu tak a mnohdy vypadají hodně hubeně a tím nezdravě.
S tou vybíravostí v jídle u dětí máte pravdu. Vidím to teď na své dceři, která si začala jídlo vybírat a začala si i prosazovat svoji vůli často bezohledně.
Ještě jednou za článek děkuji a přeji všem krásné podzimní dny. :)
Míša Kopová

Přidáno: 6. 10. 2007 15:25

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek