S počátkem školního roku se často objevuje i strach z rodičů toho, že nebudou mít pod kontrolou stravování svých dětí.
Diskuse o tom, co nezdravého zase ve škole bylo k jídlu, mohou děti ohrozit více, než obávaná "éčka", uzeniny či rafinovaný cukr. Na podrobnosti jsme se zeptali terapeutky Kataríny Kuňové z pražské Školy zdraví těla i duše.
Některým rodičům vadí, že se jejich děti ve školce nebo ve škole nestravují příliš zdravě, a obávají se zdravotních komplikací - zažívacích potíží, alergií, ekzémů...
Tyto obavy vznikly z původně správného popudu: dát svým dětem, případně i svým partnerům, jenom to nejlepší jídlo. A "dát to nejlepší“ znamená: dát jídlo, které nejméně škodí zdraví. To je zcela jistě správné uvažování.
Má to ale jeden háček: mnozí rodiče uvěřili hranici škodlivosti stanovené médii či tvrzením podplacených "odborníků" na výživu a nevědomě se dostávají do nepříjemného stavu, ve kterém se zabydlí strach až panika.
Začínají se bát potravin, kterých si předtím nevšímali. Když se jejich nevědomý strach projeví žaludeční neurózou, nevolností, bolestí hlavy či psychickou neurózou, přičítají to vnějším okolnostem. Pokud už si svůj strach z "nezdravých" potravin uvědomí, říkají si, že pramení ze zodpovědnosti, což je podle nich samozřejmé. Ve skutečnosti se však nejedná o zodpovědnost přiměřenou, ale přehnanou.
Tito rodiče dokonce odsuzují ostatní "nezodpovědné" rodiče za jejich nezodpovědnost, když vidí, jak je jim jedno, co jedí sami a jejich děti. O to více pak "zodpovědní" rodiče hlídají každé sousto, které jejich dítě od nich či od někoho jiného dostane. Svým strachem straší i své dítě. Dělají to v dobré víře, protože si myslí, že ho ochraňují, ale přitom ho svým strachem vlastně poškozují.
Nejsou snad opodstatněné obavy třeba z běžně konzumovaných párků, sekané, chemicky barvených sladkostí z automatu či hranolků z bistra poblíž školy?
Nejsou, protože tělo je stavěné tak, že se s těmito "škodlivinami" v malé míře umí bez jakýchkoli problémů a negativních důsledků vypořádat. Naopak, pokud je tělo před jakýmikoliv škodlivinami chráněné, zchoulostiví a pak ho skolí "obyčejné bacily", se kterými by si trénované tělo poradilo zcela bez vědomí svého majitele.
To znamená, že lidé, kteří se stravují přehnaně zdravě, si mohou přivodit i zdravotní potíže?
Tito lidé mají daleko více pocitů nadýmání, těžkosti v žaludku, bolestí žaludku či střev, křečí, nevolností, slabostí, motání hlavy, průjmů apod. než "nezdravě" se stravující lidé. Jejich "zdravé" stravování se zcela míjí účinkem.
Skutečně platí pravidlo:
přehnaně zdravá strava = zchoulostivění organismu.
Vraťme se ještě ke strachu ze školního stravování - v některých rodinách jsou diskuse o nevhodném jídelníčku na denním pořádku. Jak to na děti působí?
Děti to zpracují dvěma možnými způsoby. První z nich je, že se začnou bát také a mívají zdravotní potíže. Ty však nemají na svědomí "nebezpečné" potraviny, ale psychika dětí, která se následně odráží na těle (potíže mívají totiž i po požití "zdravé" stravy). Tyto děti jsou na první pohled neduživé, bledé, mají kruhy pod očima, průsvitnou pleť, viditelné žilky pod kůží, málo vlasů či nekvalitní vlasy, někdy kožní problémy (vyrážky, loupání kůže), méně energie apod.
Druhá možnost je, že si děti nadále budou dopřávat "nezdravá" jídla - bez ohledu na varování a strach rodičů. Nejhorší, čeho se v tomto případě rodiče mohou dočkat, je situace, kdy se děti podvědomě brání strašení tak, že přestanou brát slova rodičů vážně, potažmo přestanou brát rodiče vůbec.
Tak jako tak rodiče těmito obavami a výroky nepomohou ani dětem, ani sobě. Buď dítě zchoulostiví tím, že se bude bát jídla, anebo se stane zatvrzelým a obrátí se proti svým rodičům - jenom proto, aby se nezačalo bát jídla.
Jaké je tedy správné řešení?
O "nevhodných" či "nezdravých" potravinách se vyjadřovat s lehkostí a svůj nesouhlas projevovat bez podtextu obav a strachu - pouze jako konstatování. U některých potravin je lepší nevyjadřovat se vůbec.
Rodičům, kteří se bojí o zdraví svých dětí, bych doporučovala, aby se na pojídání hranolek, párků, klobás, ale i sladkostí s "éčky" dívali jako na trénování trávicího traktu a prevenci před zchoulostivěním. Ovšem, všeho s mírou. Je také správné vést, bez úzkostlivosti a naléhání, děti k tomu, aby si dávaly hodně ovoce, zeleniny, ryb apod.
Měli bychom nabádat dítě k tomu, aby si ve škole vybíralo jen "zdravější" potraviny? A měli bychom školní stravu nějak kompenzovat doma?
Školní jídelna svým způsobem dítě formuje. Zhýčkané či zchoulostivělé děti se poznají mimo jiné tím, že jsou vybíravé. Dítě, které se odmítá stravovat ve školní jídelně, není vděčné za jídlo, které dostává. Tuto nevděčnost není radno pomíjet, protože se může projevovat i v dalších oblastech života a je to nebezpečný fenomén. V pozdějším věku způsobuje například deprese (všechno je samozřejmostí), kariérismus (jdu si po své cestě a nezajímá mne rodina), bezohlednost (je mi jedno, co svými chutěmi způsobuji svému okolí), zneužívání ostatních (rodiče jsem si omotal, aby mi sloužili, tak si omotám každého, jsem na to zvyklý z dětství) a další psychická a následně i fyzická poškození.
Tudíž, když dítě chodí do školky a základní školy, nemá právo si vybírat v jídle (rodiče mu takto velké pravomoci ani nemají dávat) a má se naučit vztahu k jídlu. Díky tomu se naučí i podřídit se a neprosazovat si jenom svoji vůli - ve školní jídelně totiž nelze v chutích vyhovět všem dětem. Vybíravost v jídle totiž nedodá dítěti sebevědomí (jak se mnoho rodičů mylně domnívá), ale dodá mu nadřazenost, nepřizpůsobivost, sobeckost, drzost... Dítě si má právo vybírat jídlo doma - když je nemocné, když je oslava, nebo jiná slavnostní příležitost.
Co se týká školní stravy, ta obsahově odpovídá tomu, co tělo ve vývinu potřebuje, a podléhá schválení hygienika. Někdy ovšem chuťově i vizuálně zaostává forma za obsahem. Přesto se ale rodiče nemusí bát, že jejich děti budou poškozené, když budou ve školní jídelně jíst - o to více si budou vážit toho, co mají doma. Není vhodné kompenzovat nedostatky školní stravy, ale naučit dítě, aby si odzkoušelo život i z této, někdy nepříliš chutně a vábně vyhlížející strany.