Ano, dělaly se a i nadále se dělají různé pokusy na živých zvířatech, nebo i se zkoumalo záření z mobilů na krev a lymfu ve zkumavkách - avšak s rozporuplnými výsledky.
Jak to tedy podle Avenny je?
Odpověď je naprosto jednoduchá. Mobil bezpochyby vyzařuje určitou radiaci. Ale příčinou nemocí není tato radiace, ale vnitřní nastavení člověka.
Člověk, pro kterého je mobil posel dobrých zpráv, neonemocní a žádná radiace na něj nemá vliv ani význam.
Zejména se jedná o:
1. Děti, které díky mobilu:
- mají možnost si popovídat s kamarády, protože by jinak byli sami
- mohou si vyměňovat vyznání lásky
- mohou se domlouvat se na hezkém programu dalších dní
- mohou s radostí slyšet své rodiče
- mohou být v kontaktu s každým, koho mají rádi.
2. Dospělé, kteří díky mobilu mohou:
- slyšet své děti
- slyšet svého partnera
- se domlouvat na pracovních i osobních věcech
- být v kontaktu s každým, po kom touží
Obě dvě kategorie mají společné právě to, že jim mobil vůbec nevadí, že jsou šťastní a vděční, že ho mají. Tito lidé nenosí v sobě negativa, ze kterých podle Avenny vznikají nádory či jiné nemoci.
Člověk, pro kterého je mobil posel zlých zpráv, onemocní z toho, jak tyto "zlé" zprávy zpracuje, kdy nemoc vzniká jako impuls právě jako reakce na tyto "zlé" zprávy.
Radiace v tomto případě hraje podružnou roli – hlavní roli hraje právě psychika dotyčného člověka.
Pokud se člověk ježí při každém zazvonění mobilu, pokud je nervózní z toho, co slyší z mobilu (nejdou obchody, jedna nemoc člena rodiny za druhou, nedaří se v určitých oblastech, uhánějí ho věřitelé, nízký stav konta, zamítnutí půjčky, zpráva o úmrtí, neštěstí, nemoci atd.), tak tento člověk si přesně říká o problémy s ušima, hlavou, které se později mohou skutečně odrazit jako určitý druh nádoru, či jiné vážné nemoci. I z těch se však lze uzdravit. Ovšem pouze tehdy, změní-li dotyčný člověk svoje smýšlení.
Člověk však musí začít hledat u sebe, jak vnímá mobilní telefon, co pro něj znamená, jak zpracovává zprávy z onoho mobilu (ať písemné či ústní).
Nemocný člověk se vždy dopátrá po příčině jeho nemoci, kdy je ovšem jeho mobil naprosto nevinně podezírán z nekalosti.
Toto platí pro všechny. Takže, pokud uslyšíte někdy, že díky radiaci z mobilů člověk onemocní, tak je chyba tomu věřit a ještě větší chybou je se zaleknout.
Žádná nemoc nepřichází jen tak. Každá nemoc přišla člověku napomoci, co nedělal dobře a v čem by se tudíž mohl zlepšit. A je na každém, jak svoji nemoc zpracuje. Ale obviňovat mobil není vůči mobilu fér.
Kdyby totiž bylo záření z mobilů skutečným nebezpečím, tak by onemocněl každý člověk bez výjimky. Tudíž je dobré se zamyslet nad tím, proč jeden onemocní a druhý, který také hodně telefonuje, ne.
Každý člověk přesně dohledá, co je příčinou jeho nespavosti, bolesti hlavy, nesoustředěnosti atd. Ale nesmí se zastavit u argumentů: mobil, jeho baterie apod. Protože ten, kdo se s tímto vysvětlením spokojí, se vystavuje naprosté bezmoci (že s tím nelze nic udělat, mobily jsou všude kolem nás), nejistotě (co když jsem na řadě já?), strachu (bojím se toho, že z mobilu budu vážně nemocný).
Takový člověk musí pokračovat dál, nezastavovat se na půli cesty a dohledat, co se v něm skrývá, že si přivodí takovouto nemoc.
Pravou příčinu člověk vždy dohledá. Ale musí se ptát. Ten, kdo se bude ptát, se dozví.
Pravidlo, že příčina všech nemocí se schovává v psychice člověka, platí vždy. Tělo se nikdy nemýlí...