Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Kniha Labyrint strachu

Úvod » Články » Nemoci a uzdravení » Rubrika: Nemoci a uzdravení - základní principy » Čtvrté pravidlo při dohledávání psychické příčiny nemoci - pravidlo "zohledni intenzitu signálů těla"

Čtvrté pravidlo při dohledávání psychické příčiny nemoci - pravidlo "zohledni intenzitu signálů těla"

Mnoho lidí se domnívá, že závažné nemoci jako je třeba rakovina, infarkt, zlomenina či mozková mrtvice apod. často přicházejí bez varovaní, jak se říká z čistého nebe.

Tito lidé se však mýlí, protože každá závažná nemoc vzniká postupně, což se projevuje určitými varovnými signály na těle. A pokud je člověk ke svému tělu pozorný, tak tyto signály rozpozná a má tak šanci vznik závažné nemoci zastavit, nebo dokonce předcházet jakýmkoli závažným onemocněním.

A čím člověk zastaví či zabrání propuknutí takovéto nemoci?
Udělá to tím, že díky intenzitě varovných signálů dohledá to, na jakou chybu v jeho smýšlení ho tyto signály upozorňují a tuto chybu napraví.

K tomu je však potřeba určit onu nesprávnou myšlenku či onen nesprávný pocit, které spouštějí nemoc. K tomuto určení psychické příčiny nemoci člověk může využít určitá pravidla.
O prvních třech jsem psala v předcházejících článkách. A dnes si probereme další, čtvrté pravidlo, které vychází právě z onoho zmiňovaného principu, že závažné nemoci vznikají postupně.

Závažná nemoc nikdy nepřichází bez předchozího varování

Každé závažné nemoci předcházejí určité varovné signály na těle, které mají různou intenzitu a které člověk pociťuje v podobě různých zdravotních problémů.

Funguje to tak, že závažnost těchto varovných signálů se postupně stupňuje, až nakonec, pokud se člověk nezmění, přerostou v závažnou nemoc.

Například postihne-li člověka mozková mrtvice, tak vždy před ní přicházejí určité varovné signály - stupňující se tlak či bolest v hlavě, zintenzivňující se motání hlavy apod.

Rozdělení nemocí podle pravidla "zohledni intenzitu signálů těla"

I. nejnižší stupeň závažnosti: signály mírně nepříjemné či lehce bolestivé značí upozorňovací nemoc

Upozorňovací nemoci jsou nemoci, které člověka neomezují, nebrání mu a ani ho jinak neovlivňují v další činnosti.

Mezi upozorňovací nemoci patří:

  • povrchové odřeniny
  • modřiny
  • záděrky
  • píchnutí v zádech, u srdce apod.
  • zakopnutí bez pádu
  • zvýšená teplota
  • švihnutí větvičkou v lese - zčervenalá kůže
  • lehké říznutí, bodnutí se
  • estetické záležitosti na těle, které zásadně nebolí, ani nenarušují funkci orgánů, pohyb a motoriku
  • apod.

Z lékařského hlediska tyto nemoci často ještě nejsou považovány za nemoci. Z tohoto důvodu u nich hrozí, že si jich člověk, který je na sebe tvrdý, vůbec nemusí všimnout. Ovšem to, že si jich dotyčný nevšimne, neznamená, že by tyto signály neproběhly.

Upozorňovací nemoci vznikají jako odezva na vznik chyby ve smýšlení člověka, která zatím neovlivňuje chování dotyčného člověka.

Je to jakési upozornění, že v danou chvíli se do smýšlení člověka přimíchala nesprávná myšlenka či pocit. Tělo na to člověka hned upozorní, aby tento svůj omyl mohl ve své psychice napravit ještě dříve, než nežádoucně ovlivní jeho chování, kterým by pak ubližoval sobě či ostatním.

II. střední stupeň závažnosti: signály nepříjemné až bolestivé značí varující nemoci

Varující nemoci již člověka pozastavují a částečně omezují v jeho činnosti.

Mezi varující nemoci patří:

  • angína - člověk už marodí v posteli, ale může si číst, dívat se na televizi, udělat si jídlo, ale už nemůže do práce, sportovat apod.
  • vyvrknutý kotník - člověk je částečně omezen v chůzi, může sice chodit, ale je to pro něj těžší
  • migréna
  • hluboká odřenina
  • zakopnutí s pádem - namožený, pohmožděný sval, natažená šlacha
  • horečka
  • apod.

Tyto varující nemoci klasická medicína označuje jako klasické, běžné nemoci.

Varující nemoci upozorňují člověka na to, že chyba v jeho smýšlení se již projevuje i v jeho chování, kdy si tím sobě nebo druhým ubližuje.

III. nejvyšší stupeň závažnosti: signály velké bolesti nebo dočasná či trvalá porucha funkce značí zastavovací nemoci

Zastavovací nemoci člověka závažně omezují či přímo zastavují v jeho činnosti.

Mezi zastavovací nemoci patří:

  • vyhřeznutí plotýnky - člověk se nemůže hýbat
  • selhání ledvin - člověk je odkázán na dialýzu (mimotělní čištění krve nahrazující činnost ledvin)
  • infarkt
  • zlomenina
  • mozková mrtvice
  • zánět slinivky - jedno z nejbolavějších onemocnění, člověk je paralyzován bolestí
  • ochrnutí
  • neplodnost - člověk je zastaven v početí dítěte
  • atd.

Varující nemoci svými závažnými příznaky a projevy zastavují člověka v další nesprávné činnosti. Tyto varující nemoci člověka navádějí, aby změnil svoje nesprávné smýšlení, které již přešlo přímo v zavádějící přesvědčení a které ho zavedlo na nesprávnou životní cestu.

Princip vzniku jednotlivých stupňů závažnosti nemocí

Varovné tělesné signály přicházejí vždy s dostatečným časovým předstihem. Tím člověk dostává dostatečně dlouhou šanci nemoc s vyšším stupněm závažnosti vždy odvrátit.

Obrazně řečeno: cesta k infarktu či k vozíčku trvá dost dlouho.
Člověk však musí být ke svému tělu všímavý a adekvátně reagovat na jeho signály. Nemá být ani hypochondr, ale ani nemá na přicházející signály reagovat způsobem: "Co jsem zase provedl?!". A už vůbec nemá člověk signály přehlížet, pomíjet, či je zlehčovat.

Každý varovný signál těla má člověk brát jako pomocnou ruku, která ho popostrkává na správnou životní cestu.

To, jak vznikají jednotlivé stupně závažných nemocí, lze totiž připodobnit následujícímu příkladu.

Člověk jde správnou životní cestou. Když tu dojde na nějakou křižovatku a pomyslí si, že by se mohl dát jinou cestou. Tato cesta je však nesprávná a vede každého ke spoustě bolesti. A jelikož tělo chce člověka před touto bolestí uchránit, tak ho na tu jeho chybnou myšlenku, která by ho mohla navést na onu nesprávnou cestu, upozorní upozorňovací nemocí.

A buď člověk tento signál poslechne, upustí od své nesprávného smýšlení a půjde dál zdravý po té své původní správné cestě. A nebo tento signál z nějakého důvodu pomine a vykročí na tu nesprávnou cestu.

Jestliže totiž člověk toto upozornění neposlechne a dá průchod té nesprávné myšlence, tak posléze začne jednat v jejím duchu a začne kráčet po té nesprávné cestě. Tehdy však přijde varovací nemoc, která je varováním: "Vydal jsi se po nesprávné cestě, proto se vrať dřív, než zajdeš až moc daleko."

Pokud člověk neposlechne ani toto varování, tak ho tělo přímo zastaví nějakou zastavovací nemocí, aby v té chybné cestě již nemohl pokračovat dál. Dotyčný člověk se totiž již dostal do stádia, kdy uvěřil, že tato ve skutečnosti nesprávná cesta je ta jediná, po které může jít, či je přesvědčen, že je to ta jediná správná. Proto ho tělo zastaví, aby se ten dotyčný mohl pořádně rozhlédnout, že existují i jiné cesty.

Příklad

Vznik infarktu

Pan Adam je ženatý a má dva malé syny. Žijí skromně a nemohou si mnoho věcí dovolit, ale na druhé straně si dokáží našetřit na vše, co potřebují.

Pana Adama to "věčné" šetření jednoho dne přestane bavit a začne se zaobírat myšlenkou, že si najde ještě jedno zaměstnání, které by mohl dělat po večerech a o víkendech. Napadlo ho sice, že pak nebude mít čas na rodinu, ale pro něj bylo přednější, že budou mít víc peněz a že nebudou muset "věčně" na něco šetřit.

Tehdy pana Adama píchlo u srdce. Tělo ho totiž upozornilo, že se do jeho smýšlení vloudila chyba - uvažuje totiž o tom, že bude zanedbávat svoji rodinu, což by vedlo k následnému nesprávnému rozhodnutí.

On však tento signál těla pominul a opravdu si našel druhé zaměstnání, kterému se věnoval po večerech a o víkendech. Rodině se pan Adam přestal věnovat, což si občas uvědomoval. Avšak tyto jeho výčitky vždy převážilo to, že mají více peněz a že si mohou dovolit více věcí.

Pan Adam po čase začal mít problémy se srdcem. U srdce ho čím dál více píchalo, dokonce někdy pociťoval dušnost a cítil jak mu srdce buší jako o závod. Občas mu dokonce bylo tak nedobře, že si musel jít na chvíli lehnout.
Jinými slovy tělo ho již začalo varovat, že nemá sebe a ani svoji rodinu zanedbávat.

Pan Adam se tedy vypravil k lékaři, který mu řekl, že jeho zdravotní problémy pramení z přetíženosti a že by se měl šetřit. On si však nedal říct a místo toho, aby práci omezil, tak si jí naopak nabral ještě více, chtěl totiž vydělat peníze na nové auto.
Tím také ještě více zanedbával i rodinu, avšak již nepociťoval žádné výčitky, protože již uvěřil tomu, že to tak má být, že chlap vydělává peníze a nemá čas na rodinu.

A tak pan Adam pracoval a pracoval, až jednoho dne dostal infarkt - přišla zastavovací nemoc.

Pana Adama odvezli do nemocnice, kam za ním na návštěvu chodila jeho žena a  synové.

Při návštěvách si pan Adam uvědomil, jak jeho synové vyrostli, že za chvíli budou dospělí. Že vlastně o nich nic pořádně nezná a že si jich vůbec neužil.
Také si všimnul, jak jeho žena je utrápená a že také moc nezná, co se v ní děje.
Po několika dnech v nemocnici začal naplno pociťovat to, jak se od své ženy i od svých synů odcizil a že mu rodinný život tzv. protéká mezi prsty a že zanedbává to nejcennější v životě co má.

Pan Adam se rozhodl, že už se přestane honit za penězi, vždyť kam to díky tomu dopracoval a že dožene v rodině co se dá.
Na tyto jeho myšlenky zareagovalo jeho tělo, jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil a pan Adam byl propuštěn domů.

A teď bude velmi záležet, zda svoje předsevzetí dodrží a opravdu nebude zanedbávat rodinu a ani sebe, anebo zda znovu sklouzne do honby za penězi.
Pokud by totiž pan Adam svoje předsevzetí nedodržel, tělo by ho muselo znovu zastavit a tentokrát by už to zastavení muselo být důraznější než předtím - dostal by druhý, horší infarkt.

Tudíž je důležité vnímat signály svého těla. Signály případné nemoci totiž ukazují člověku nakolik zásadně se odklonil svým smýšlením od správné cesty.

Člověk, který nechce, aby nemoc postupovala dál, má změnit nesprávnou myšlenku či pocit, dokud jsou v nejméně škodlivém stádiu.

Chce to jenom cvik, všímat si svých myšlenkových pochodů a člověk postupem času získá potřebnou praxi.
Ze začátku to trvá déle, ale člověk se nemá odradit neúspěchem. Jeho zdraví mu přece za to stojí.

Autor: Hanka Přádová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,09

Vaše hodnocení: 1

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[10] Klára P.
Pro pana Vítka

Neurazíte, je to milé oslovení.
Přeji hezký slunečný den.

Přidáno: 24. 8. 2007 15:48
[9] Vítek P.
Jen pro paní Klárku

To jsem rád, že se Vám to líbilo. Děkuji za pochvalu a mějte se hezky.
P.S. Ta Klárka mi tam skočila sama, ale nechám to tak. Líbí se mi to a doufám, že neurazím ...

Přidáno: 24. 8. 2007 10:46
[8] Dáša
Dobrý den pane Vítku,

děkuji za Váš příspěvek, asi máte pravdu, ale opravdu těžko si vzpomínám na deaitly před několika lety. Můj život není jednotvárný a v té době, co mi to začalo se dělo hodně věcí najednou.Ale, v každém případě budu pátrat dál, možná to nedohledám dozadu, ale doufám, že změna některých mých postojů v současnosti může pomoci. Ještě jednou děkuji a přeji krásný den.

Přidáno: 23. 8. 2007 9:16
[7] Klára P.
Nejen pro pana Vítka

Ráda bych se ještě vrátila k Vaší neděli pane Vítku. Nejprve Vám chci poděkovat za Váš hezky zpracovaný příběh, který byl pro mě velmi přínosný. Já měla podobné potíže v sobotu, ale nakonec jsem pocit na zvracení a bolest žaludku zvládla odvrátit včas a na samotné zvracení nedošlo. Musím přiznat, že se mi nepodařilo dohledat konkrétní příčinu, ikdyž podezření mám. Tak jsem probrala všechny situace, které jsem ten den řešila, přehodnotila to a potíže byly jako mávnutím proutku pryč.
Věřím, že zpětně ještě přijde odpověď na příčinu těchto mých potíží. Když se člověk ptá, odpověď vždy přijde.
Proto si paní Dášo nedělejte starosti, že neznáte hned původ svých potíží. Pokud si budete říkat, jak moc je to těžké, tak to pro Vás takové doopravdy bude.
Přeji hezké dny.

Přidáno: 23. 8. 2007 9:13
[6] Vítek P.
Dobrý den paní Dášo

To, co vám napíšu, berte prosím pouze jako můj postup. Neříkám, že je to trefa přímo do černého, ale já bych mířil tímhle směrem a takhle. I já se rád nechám poučit někým povolanějším. Vlastě to píšu i pro to, že doufám, že někdo povolanější k tomu něco poví, když to bude blud, i když nebude. Protože pokud bychom zde v diskusi bloudili a radili si nesmysly a někdo povolanější by k tomu nic neřekl, tak bychom se nikam nedostali.

Nejprve poznámečka, že pokud budete věřit, že to není možné dohledat, tak to možné asi pro vás nebude a budete slepě zírat do své minulosti. Tak si zkuste uvěřit, že to možné je. Určitě si pamatujete i jiné věci z té doby, tak si vzpomenete i na to, v jakém prostředí nebo období se to objevilo a co jste tehdy řešila.

Za druhé je to na hlavě, tak by to mohlo souviset s myšlením a je to na vaší hlavě, tak by to mohlo souviset s vaším myšlením o sobě.

Lupy vidí jenom ten, kdo se k vám přiblíží. Nejen rodina a kadeřník, ale i ostatní lidé. Takže bych se zaměřil na vztah, já vůči ostatním lidem. Moje myšlenky o tomto vztahu. Co si myslím o sobě a o ostatních.

Další směrovku dostanete, když použijete pravidlo číslo šest (moje), a zjistíte si, s jakými myšlenkami jsou lupy spojeny. Stačí zagooglovat na webu avenna.cz (Do vyhledávače Google zadáte „site:avenna.cz lupy“) a najdete případ toho, že lupy mohou být spojeny například s myšlenkou nevěření si a podceňování se na kursu angličtiny …

Připadá mi, že to není tak beznadějný případ, že se to dohledat dá, i když konkrétní osoby a situace si člověk musí dosadit sám. Cvak.

Přidáno: 22. 8. 2007 19:15
[5] Dáša

Vážení spolukomentátoři,
děkuji za příklady z Vašich životů. Jsou přínosné, ale u takto "jednoduchých" případů už to taky dokážu dohledat, ale já mám jiný problém. Před několika lety se mi objevily lupy ve vlasech (podle lékařů je to plíseň, kterou léčí silnými antimykotiky, což nechci). V té době jsem o těchto souvislostech ještě nic nevěděla, takže dohledat kdy to začalo není možné. Mám to na celé hlavě, takže která polovina těla ? - Nevím. Kdo mi to způsobil ? - Nikdo. A vidí to ten, komu to ukážu (ale zřejmě rodina a kadeřník určitě). Tak teď "babo raď !" Dovedete si představit jak to můžu dohledat? Já fakt nevím - mně už napadá jen konzultace u p. Kuňové. Prostě to není jednoduché.. Díky za případné rady.

Přidáno: 22. 8. 2007 15:02
[4] Vítek P.
Milá paní Vlaďko K.,

Děkuji za přátelské psaní.
Chci jenom říci, že i kdybyste mi přála „hodně takového zvracení“, nebral bych to za špatné přání, neboť si myslím, že rozpoznat nemoc již v tomto stádiu je skvělé. Ale vím, vy mi přejete uvědomit si to už při slabším náznaku. Vy mi (a sobě určitě taky) přejete Dokonalost. A to mne samozřejmě těší. Mějte se krásně … do diskuse o krátkozrakosti patrně nepřispěji, neboť ji nevlastním. Tak se sejdeme někde jinde :-)

Přidáno: 22. 8. 2007 10:57
[3] Vlaďka Komlová
pro zvracivšího p.Vítka

Dobrý den pane Vítku,velmi pěkný příspěvek,mám ráda,když lidé píší o sobě ,o svých zkušenostech.Tak jak to popisujete,bych to také tak asi vnímala.Já mám také podobnou zkušenost se zvracením z doby ,kdy jsem Avennu ještě neznala.Jednoho dne večer mi můj manžel sdělil,do jakých dluhů dostal naši rodinu,což jsem vůbec netušila,nemohla jsem usnout a ve 3h ráno to začalo.Zvracela jsem do rána a podvědomě jsem věděla,že je mi zle z toho,co jsem se dozvěděla a s odstupem času,když jsem navštěvovala pravidelné vyučování v Avenně a probírali jsme toto téma,tak jsem si to okamžitě zpětně dohledala.Chtěla jsem to vrátit zpět tak,jak to bylo dříve-bez dluhů.
Díky a hodně hezkých chvil bez zvracení zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 20. 8. 2007 19:34
[2] Vítek P.
Včera neděle byla ...

Rád bych uklidnil paní Dášu, že v tom lítám už několik let a někdy jsem vedle, jak ta jedle. Některé věci mi „docvaknou“ až za několik let. A o to mám pak větší radost. Učím se a baví mne to. A když nenajdu správnou příčinu nemoci, tak se mi přeci vrátí intenzivněji a budu mít novou šanci ji pochopit. Osvědčilo se mi, věci si napsat a probírat si jednotlivé body a přemýšlet o nich. Myslím si, že paní Přádová už podala pěkný návod.

Nyní se podělím o svůj zážitek s hledáním významu nemoci. Včera odpoledne mi totiž bylo těžko od žaludku. A navečer jsem zvracel. Když to vezmu čistě materialisticky, může za to nejspíš ta klobása. Byla nějaká divná …
Podle prvního pravidla „rozlišuj levou a pravou polovinu těla" jsem nerozlišil nic. Jednoduše jsem zvracel dopředu a břicho mě bolelo uprostřed.
Druhé pravidlo "sleduj to, kdy nemoc začala". Těžko mi začalo být večer a byla neděle. A hele, u druhého pravidla je příklad: „Paní Kamila zná, že zvracení je vždy reakcí na to, že člověk neoprávněně z nějakého důvodu, obyčejně ze strachu, odmítá přijmout určitou informaci a brání se jí. Je to jako kdyby určitou událost chtěl člověk vrátit zpět – vyzvrátí ji.“ Co jsem chtěl vrátit zpět zrovna včera večer? Jakou myšlenkou se lišila včerejší neděle od dnů? Napadají mne tyto věci
• Dopoledne jsem před jednou paní učinil jakousi sexuální narážku. Kdyby to šlo, tuto větu bych zpět vrátil, ale že bych to nosil v hlavě celý den, to zase ne.
• Odpoledne a celý den i několik dnů předtím přemýšlím postavit solární elektrárnu. Jako investici. Odrazuje mne na tom především to, že stavba a provoz solárních elektráren je jeden velký penězovod. Jsou dotace na stavbu i dotace na výkupní cenu elektřiny. Klasické přerozdělování. I když obecně jsem proti přerozdělování cizích peněz, na tomhle se mi líbí, že to není sociální přerozdělování od bohatých k chudým (k těm, co se jim nechce makat). Tohle je přerozdělování ode všech, k těm, co jsou podnikaví a myslí do budoucnosti. Rozhoduji se, jestli ano anebo ne už několik dnů.
• Táta je v nemocnici a má nádor. Napsal jsem mu dopis. Jak tu jeho nemoc vidím já. Zatím jenom koncept. Buď mu to pošlu, anebo mu řeknu něco jako: Hele, jestli chceš, dám ti návod k uzdravení, zkus o tom přemýšlet. Přemýšlím o tom také už několik dnů.
• Výrazněji blbě mi začalo být, když jsem byl s dětmi doma sám a manželka byla pryč. Vlastně jsem zvracel, když byla pryč. To by mohlo být ono. Kluci se nudili a pošťuchovali se. Tak jsem vytáhl sekačku na trávu a sekali jsme. Kluci pobíhali kolem. Ten menší měl svojí malou sekačku. Ten větší mi pomáhal rozhazovat trávu. Řekl bych, že je to zabavilo. Zrovna teď, když tohle píšu, přiběhl ten větší kluk a chce šroubovák a tatínku, pojď mi pomoct … jdu neochotně. To by mohlo být ono – nejsem s dětmi rád. Vyrušují mě do mých věcí a když jsem s nimi, snažím se dělat moje věci. Nejlepší by bylo, kdyby si hráli (kluci) sami.
• Po dlouhé době vylepšuji, respektive dodělávám svůj dřevoobráběcí stroj. Jeden z četných kutilsko-podnikatelských nápadů.

Třetí pravidlo "podívej se nakolik je nemoc vidět“. Vidět to není, ale nejbližší členové rodiny si mohou všimnout, že běhám na záchod. „Nemoci se skrytými projevy jsou vždy reakcí na to, že dotyčný člověk zaujal nesprávný postoj k sobě a následně i k životu.“ Hledáme nesprávný postoj k sobě i k životu.

Čtvrté pravidlo "zohledni intenzitu signálů těla". Zvracení považuji za slabou intenzitu nemoci.

Takže suma sumárum. Patří to mě a možná nejbližšímu okolí a objevilo se to, když jsem byl s dětmi doma sám. A byla neděle. Poselství nemoci chápu asi takhle: Hele, ty už nejsi svobodný a už si nemůžeš dělat, co chceš. To už nejde vrátit. Tak se pěkně věnuj klukům a připravuj jim nějaké zajímavé zážitky. Nechtěj, aby si hráli sami a nezlobili. Od toho jsi táta, abys jim udělal program. To s tou sekačkou bylo dobrý. Je to práce i zábava. Tak vymýšlej podobné věci. Příště můžete dojít s kanystrem pro benzín. Buď dětem dobrým kamarádem.

Doufám, že přítomní čtenáři ocení, to, že jsem vyšel s kůží na trh, abychom si tady nepovídali o nějaké abstraktní paní Kamile. Budu velice rád, pokud mi k tomu napíšete svoje postřehy nebo doplňující otázky a samozřejmě nejvíc bych byl rád, kdyby někdo s „jasnovidnými“ schopnostmi tento příběh zkontroloval a případně uvedl na správnou míru. Děkuji a přeji všem hezký den …

Přidáno: 20. 8. 2007 18:19
[1] Dáša
Jak dohledat, kde se stala chyba?

V tomto článku je mnoho přínosných věcí, ale nevím, jak dohledat chybný postoj nebo myšlenku.Pokud si jsem schopna uvědomit, že ten postoj je špatný, tak ho samozřejmě nezaujmu..Špatné rozhodnutí člověk nedělá schválně, udělá ho proto, že si myslí, že je dobré a člověk denně udělá mnoho rozhodnutí ve všech oblastech života a pak je opravdu těžké dohledat, kde se stala chyba. Myslím, že člověka po přečtení tohoto článku bude trápit nejen nemoc, ale ještě myšlenka, že udělal nějakou chybu a přitom nebude vědět jakou, takže si bude připadat v boji s tou nemocí bezmocný. Určitě to má nějaká hlubší pravidla, která já neznám, takže celý závěr z toho článku pro mně je ten, že buď se budu muset ty pravidla někde naučit nebo můj život bude věčné hledání mých chybných postojů. Budu ráda, když mně někdo uklidní, že je to jinak.

Přidáno: 20. 8. 2007 15:47

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek