Související odkazy
Článek "Princip vzniku nemoci"
1. komentář čtenáře: To je mi pěkný chaos
Moje odpověď
2. komentář čtenáře: Chaos
Jsem se vědoma toho, že Avenna přináší některá netradiční slovní spojení, která se vymykají některým zakořeněným názorům a pohledům lidí. Avšak tato slovní spojení používáme záměrně, protože nechceme lidí zavádět k mylným představám o světě, jako to v některých případech dělají vědci, kdy například ostatním předkládají zavádějící model atomu.
Model atomu
Když se řekne atom, tak většina lidí si v duchu hned vybaví obrázek modelu atomu, který nám ukazovali ve škole nebo v nějakých odborných publikacích či dokumentárních filmech.
Tento obrázek modelu atomu většinou znázorňoval kuličky, které obíhají jednu větší kuličku uprostřed po určitých elipsovitých drahách - stejně jako to zachycuje následující obrázek.
Zdroj obrázku http://www.eou.edu
Pod vlivem tohoto obrázku si většina lidí zafixovala, že vše okolo nás se tedy skládá z malých, pevných, převážně se pohybujících částiček, které jsou kompaktní a celistvé, tudíž že vše je tvořeno hmotou.
Jenom pro úplnost zde uvádím, že tento model atomu se také nazývá planetární model atomu, protože nápadně připomíná model naší planetární soustavy - uprostřed je velká kulička - sluníčko a okolo ní obíhají menší kuličky - planety.
Jak už jsem zmiňovala, tak vědci teprve na konci 19. století zjistili, že částice uvnitř atomu nejsou hmotné, ale že jsou to ve skutečnosti elektrické náboje. Po tomto objevu se ve své podstatě tento model atomu stal zavádějícím, protože ty "kuličky" nejsou celistvé a kompaktní a jsou pouze elektrickým nábojem a jsou tedy něčím nehmotným.
Přesto však tento „kuličkový“ model atomu dodnes nebyl veřejně nahrazen přesnějším modelem, který by byl pravdivější. A tak si lidé i nadále utvrzují mylnou představu o hmotném světě.
Hledala jsem na internetu nějaký obrázek, který by více zachycoval opravdovou podstatu atomu, až jsem natrefila na tento. Není to žádný odborný obrázek, je to spíš jakási grafická koláž, ale nejvíce se přibližuje skutečnosti.
Zdroj obrázku www.ethereal.org
A sami teď můžete porovnat, jak velký je rozdíl mezi těmito dvěmi obrázky a jak předkládaný "kuličkový" model atomu je zavádějící.
Vyjádření se ke komentáři čtenáře
Dotyčný čtenář ve svém posledním komentáři píše (cituji): Stejně si myslím, že je to u člověka, tedy kmitočet impulsů, které dává jeho tělo ať v mozku nebo na srdci, není daný kmitočtem atomů, ze kterých je to tělo složené, ale budou tam probíhat nějaké opakující se neurochemické pochody. Nejsem neurobiolog, abych tomu rozuměl, tak jsem si něco nagoogloval a dozvěděl jsem se, že se jedná o „bioelektrickou aktivitu nervových buněk“. Buněk, ne částic nebo atomů. A měříme vlny s frekvencí řádu Hz, ne miliardkrát vyšší, se kterou kmitají atomy.
Citovaná slova, že elektrické impulsy pro řízení tlukotu srdce vznikají jakousi bioelektrickou aktivitou buněk jsou pravdivá a já s nimi souhlasím.
Avšak jsou důkazem toho, jak se vědci při pohledu na tělo většinou zastavují pouze na buněčné úrovni a nejdou dál. Tím pak vznikají i povrchní popisy dějů uvnitř těla a díky tomu povrchnímu pohledu ostatně klasická medicína i čím dál více při léčbě nemocí selhává.
Ale vraťme se zpátky ke zmiňovaným slovům. Jinými slovy lékaři vlastně říkají, tyto elektrické impulsy v těle vznikají pouze činností buněk a atomy včetně jejich součástí, ze kterých se tyto buňky skládají, s tímto dějem nemají nic společného a vůbec se na něm nepodílí. Ale to je ve své podstatě nesmysl. Je to to samé, jako kdybychom řekli: "Vojsko vyhrálo bitvo, ale vojáci, kteří to vojsko tvoří, s tím vítězstvím nemají nic společného."
Ve svém komentáři dále čtenář napsal: Nelze ale říci, že elektron (částice) je náboj. Mezi větami elektron má náboj a elektron je náboj, je rozdíl jako mezi větami já mám peněženku a já jsem peněženka. Myslím si, že i složité věci jdou říci jednoduše a přesně. A není třeba je zjednodušovat tak, aby přestaly dávat smysl.
Souhlasím s tím, že nelze napsat, že já mám peněženku a já jsem peněženka. Ovšem tento příměr nelze použít pro částici a náboj.
Ještě jednou se zastavím u toho, jak postupně vědci přicházeli na to, co je to vlastně atom. Nejdříve si mysleli, že atom už nelze dál dělit. Pak zjistili, že atom lze ještě dále dělit, že se v něm pohybuje něco menšího. A to něco menšího pojmenovali částice, protože se domnívali, že to je něco pevného, celistvého. Později však přišli na to, že to co původně považovali za hmotnou částici, hmotou ve skutečnosti není, ale že je to ve skutečnosti elektrický náboj. Jenomže mezitím se slovo částice natolik mezi lidmi ujalo, že ani tento nový objev o elektrických nábojích používání tohoto slova již neodboural.
Otázkou zůstává, zda, kdyby vědci hned přišli na to, že atom se skládá z elektrických nábojů, by řekli: "Atom se skládá z částic - tedy z něčeho hmotného, celistvého, kompaktního.", anebo by řekli: "Atom se skládá z elektrických nábojů – tedy z něčeho nehmotného."
Chci zdůraznit, že my oba dva - já i dotyčný čtenář - máme pravdu, ovšem záleží pouze na úhlu pohledu. Snad se na mě dotyčný čtenář nebude zlobit, když napíši, že jeho slova jsou přeci jenom více ovlivněna pohledem vědců a jejich zavádějícím „kuličkovým“ modelem atomu než já. Ale plně dotyčného čtenáře chápu, protože i mě nějakou dobu trvalo, že je potřeba se dívat na věci více do hloubky, protože jedině tak se člověk dobere k podstatě.
A to, že je trhlina v přístupu lékařů k tělu jako ke hmotě, začíná být více a více evidentní, protože klasická medicína v mnoha případech selhává.
Nehledě na to, že si vědci i dost protiřečí. Na jedné straně říkají, že tělo je hmota a na druhé straně říkají, že podstatou každé hmoty je elektrický náboj.
Různé pohledy na lidské tělo
Ze zkušenosti znám, že lidé po sdělení toho, že jejich tělo je nehmotné, tedy něco nekompaktního, se rozdělí do tří kategorií:
- kategorie - na své tělo pohlíží i nadále jako na hmotu
- kategorie - na své tělo začne pohlížet jako na pohybující se částice (kuličky), které ovlivňují svými myšlenkami
- kategorie - na své tělo začne pohlížet jako na nehmotnou frekvenci, která je ovlivňována frekvencí myšlenek
1. kategorie - na své tělo pohlíží i nadále jako na hmotu
Tito lidé většinou uznají, že je sice pravda, že naše tělo se skládá z atomů, které jsou ve skutečnosti tvořeny elektrickými náboji, vždyť to ostatně říkají i vědci, ale i přesto svůj pohled na své tělo nezmění.
A tak, když hmota jejich těla onemocní, vyhledávají lékaře a věří tomu, že je potřeba hmotu jejich těla mazat mastičkami, posílat jí jinou hmotu v podobě léků či jiných medikamentů a dokonce že je potřeba do ní i píchat, řezat či dokonce ji úplně odřezávat, aby se uzdravila.
Tito lidé si i většinou myslí, že hmota jejich těla se zákonitě musí opotřebovávat, že když se ta hmota poškodí (např. mícha), tak že s tím už nejde nic moc dělat a že když se té hmoty kus odřízne, tak je to konečný a neměnný zásah.
Jinými slovy, lidé si tímto smýšlením nevědomě házejí klacky pod nohy, kdy si v mnoha případech právě svým smýšlením o svém těle znemožňují se uzdravit.
2. kategorie - na své tělo začne pohlížet jako na pohybující se částice (kuličky), které ovlivňují svými myšlenkami
Pokud lidé začnou po našich informacích pohlížet na své tělo jako na pohybující se částice (kuličky) ovládané myšlenkami, tak jsem za to ráda. Je to totiž první krok k tomu, aby lépe pochopili své tělo a tím i princip vzniku nemoci i princip uzdravení se z ní.
Jsou to lidé, kteří se již při nemoci pokouší pracovat se svojí psychikou tak, aby příznivě ovlivnili ty "kuličky" nemocné části jejich těla.
A když se jim to nedaří, tak ještě jdou k lékaři pro nějaké medikamenty, ale jsou si už vesměs vědomi toho, že léky jim mohou od projevů nemoci pouze ulevit, ale pokud se chtějí opravdu uzdravit, tak že musí zapracovat i na sobě.
U těchto lidí se začíná zkracovat doba nemoci a již začínají ve větší míře připouštět to, že i když se něco navenek ohledně jejich těla zdá jako definitivní, takže tomu tak být ve skutečnosti nemusí.
3. kategorie - na své tělo začne pohlížet jako na nehmotnou frekvenci, která je ovlivňována frekvencí myšlenek
Tato třetí skupina lidí vnímá své tělo jako frekvenci, tedy jako něco zcela nehmotného, tvárného, co reaguje bezprostředně na jejich myšlení. A jako ke frekvenci k němu tedy i přistupují. Již neberou poškození těla jako za nezvratná, při nemoci aktivně pracují se svojí psychikou a jejich doba léčby se rapidně zkracuje.
Slova na závěr
Smyslem tohoto článku, včetně všech jeho předcházejících části, bylo právě přinést čtenářům takové náměty k zamyšlení, které by eventuálně přinesly i změnu jejich pohledu na lidské tělo, a to i třeba že jejich tělo je tvořeno pohybujícími částicemi (kuličkami), které ovládají svým myšlením. Z vlastní zkušenosti znám, že i tento posun je velkým krokem vpřed, který otevře člověku pro něj doposud nevídané možnosti.
Proto komentář dotyčného čtenáře neberu na lehlou váhu. Určitě není mým cílem, aby moje články na někoho působily díky použité terminologii chaoticky a tím jsem je odrazovala od eventuální změny vnímání svého těla.
Rozhodla jsem se tedy, že některé části článku „Princip vzniku nemoci“ upravím tak, abych používanou terminologii zjednodušila. Na druhé straně však chci zachovat i původní znění článku, aby zmiňované komentáře neztratily spojitost s tímto článkem a neztratily tak svůj význam. Proto jsem text upravila, ale upravené pojmy jsou čárkovaně podtržené a když na ně najedete myší, tak najdete původně použité výrazy.