Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Princip vzniku nemoci I.

Abych vám mohla do hloubky vysvětlit obecný mechanismus vzniku nemoci, tak budu muset začít ze široka, což někomu možná bude připadat zbytečné, ale pro objasnění tohoto tématu je to nezbytně nutné.

Nejdříve si totiž budeme muset připomenout znalosti, které nás učili již na základní škole při hodinách fyziky a chemie.

Všude samá energie

Ve škole nás učili, že vše, co je okolo nás, jakákoli hmota či látka, je tvořena malými částicemi, kterým se říká atomy.

Ještě před dvěmi stoletími si vědci mysleli, že atom je dále nedělitelný. Avšak ke konci devatenáctého století tento svůj názor poopravili, protože byl učiněn objev, že atom lze ještě dále dělit na menší části - na tzv. subatomární částici, kterou vědci pojmenovali elektron. A o pár desítek let později vědci ještě zjistili, že atom lze dělit nejen na elektrony, ale i na další částice, kterými jsou protony a neutrony.

Také vědci s velkým údivem zjistili, že ve skutečnosti tyto subatomární částice nejsou hmotné částice, ale že jsou to buď kladně, či záporně anebo neutrálně nabité elektrické náboje. A díky rozdílné polaritě svého náboje tyto nehmotné částečky uvnitř atomu kmitají, čímž vzniká lidským okem zachytitelná frekvence, která se navenek lidem jeví jako pevná hmota.

Shrneme-li tyto vědecké fakty, tak zjistíme, že vše, co je na této Modré planetě, není ve skutečnosti pevnou a kompaktní hmotou, jak to vnímáme pohledem svých očí, ale že ve skutečnosti je celý svět nehmotný - je to vlastně shluk nábojů, které různým způsobem kmitají.

Tedy vše na tomto světě - auta, nábytek, mobily, jídlo, stromy, rostliny atd., prostě všechno, co okolo sebe vidíte je tvořeno shlukem frekvencí elektrického náboje - pro zjednodušení již budu dále psát jen frekvence.

Jak těžké je toto si představit, že?

Vždyť i ten můj notebook, na kterým teď píši tento článek, vidím jako něco pevného, celistvého, jednolitého a vůbec nevidím, že by v něm něco kmitalo, že by to byla pouhá frekvence.
A to, co vidím jako údajnou hmotu, potvrzují i moje prsty, když se dotýkají kláves a narážejí na něco pevného, do čeho se mi prsty nezaboří.

Kdybych však začala tento můj notebook zkoumat pod silným elektronickým mikroskopem, tak bych opravdu zjistila, že uvnitř je tvořen malými částečkami, které v něm různým způsobem kmitají a že můj notebook je vlastně zhmotněním pohybu, frekvence.

Před chvílí za mnou přilétla vosa a sedla si na horní hranu displeje mého notebooku. I ona se pomocí mého oka zdá jako tvoreček, jehož tělíčko je tvořeno pevnou hmotou, která je černožlutě zbarvená. Jenomže i kdybych tuto vosu opět dala pod silný mikroskop, tak bych viděla spoustu malých částeček, které se v ní pohybují a zjistila bych tedy, že i její tělíčko je vlastně tvořeno shlukem elektrického náboje, který nějakým způsobem kmitá.

Lidské tělo je také „pouze“ shlukem frekvencí

Ačkoliv se to na první pohled tak nezdá, tak i naše tělo ve skutečnosti není pevnou hmotou. Když bychom se totiž podívali na lidské tělo silným elektronickým mikroskopem, tak bychom opět viděli to, co nás učili ve škole.

Viděli bychom, že i naše tělo se skládá z atomů, tedy z kladně, neutrálně a záporně nabitých elektrických nábojů, které určitým způsobem kmitají.

Z toho tedy vyplývá, že i naše tělo je shlukem frekvencí a je tedy něčím nehmotným.

Každý orgán těla má svoji specifickou frekvenci, což ostatně potvrzují i vědci, kteří zjistili, že každý orgán uvnitř kmitá jinak - frekvence slinivky je rozdílná od frekvence jater, frekvence jater od frekvence žaludku atd.

Některé z těchto frekvencí se lékaři naučili měřit. Například lékaři umí změřit frekvenci mozku - EEG, či frekvenci srdce EKG.

Jak je tedy ale možné, že když se dotkneme lidského těla, tak že se dotkneme něčeho pevného a nepropustného?

Jak jsem již říkala, každá frekvence má svoje vlastnosti. Tyto vlastnosti se odvíjejí především od vnitřního kmitočtu, který určuje její hustotu, její barvu a tvar.

Například čím je vnitřní pohyb rychlejší, tím je hustota frekvence větší a navenek se nám při pohledu lidským okem slévá v celistvé těleso.

Abych vám toto lépe vysvětlila, tak si vezmu na pomoc třeba větrák, který je tvořen vrtulkou. Když je větrák v klidu, tak zcela zřetelně vidíme lopatky vrtulky, mezi kterými je prázdný prostor. Pustíme-li však větrák a budeme přidávat na rychlosti jeho otáčení, tak zjistíme, že jednotlivé lopatky vrtulky i prázdný prostor mezi nimi po čase přestaneme rozeznávat, až nakonec se zdá, že z vrtulky větráku je celistvé kompaktní kolo. Jak zdání klame, že?

Principielně je to stejné i s lidským tělem, a ostatně se všemi věcmi okolo. Díky vnitřnímu pohybu ho vnímáme jako něco kompaktního, celistvého. A čím je kmitočet dané věci silnější nebo rychlejší, tím je i „hmota“ kompaktnější.

Například kmitočet (hustota) vody je menší než kmitočet (hustota) lidského těla, proto člověk může proniknout do frekvence vody a může v ní plavat. Zatímco kmitočet kovu je rychlejší než kmitočet lidského těla, proto kov může proniknout do lidského těla a může ho poranit.

Lidské oko nevidí vše

Z vlastní zkušenosti znám, že není zcela jednoduché si připustit, že svět ve skutečnosti není takový, jak ho den co den vnímáme my „pouhým“ pohledem lidského oka.

Lidské oko je totiž svojí strukturou nastavené tak, že pohyb atomů, respektive jeho částic coby nábojů nevnímá, což pro mnoho lidí může být právě matoucí při vnímání podstaty světa.

Avšak je dobře, že je takto lidské oko nastaveno.

Vždyť zkuste si představit, že byste třeba místo již zmiňovaného notebooku viděli shluk tetelících se atomů, který by svým vzhledem vůbec nepřipomínal notebook a vy byste na něm měli něco psát.

Nebo kdybyste pohlédli na své milované dítě a místo pohledu, na který jste zvyklí, byste uviděli jenom směsici pohybujících se elektrických nábojů. Místo obličeje byste viděli rej různých pohybů a kdybyste svému dítěti chtěli dát pusu, tak místo úst byste hledali oblast, která kmitá jinak než ostatní.

Anebo zkuste si představit, že si sednete do auta a místo současného tradičního pohledu byste místo volantu viděli cosi kruhového, co se uvnitř hýbe. Místo karoserie, která v člověku vytváří pocit bezpečí, byste viděli cosi nehmotného, co určitým způsobem kmitá.

Toto všechno by byly natolik rušivé elementy, které by odváděly vaši pozornost, že lidské oko z tohoto důvodu bylo nastaveno tak, že pohyb uvnitř atomů za normálních okolností nevnímá.

To, že však tuto skrytou frekvenci uvnitř údajné hmoty člověk nevidí, neznamená, že neexistuje. Což si ostatně můžete potvrdit tehdy, když se na okolní svět podíváte pomocí silných elektronických mikroskopů, které umožňují frekvenci „hmoty“ vidět.

Autor: Hanka Přádová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,45

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[6] Vítek P.
... a můj dovětek, neboli v mojí třídě se nebudou jenom tak shlukovat frekvence čehosi

Milá paní Hanko Přádová,
Dovolte, abych i já shrnul své námitky (jinými slovy a více z nadhledu). Prvá námitka se týkala toho, že píšete o znalostech, které nás učili již na základní škole. Proto jsem se snažil argumentovat v rámci naivního a zjednodušeného modelu planetárního, vědom si toho, že existuje i něco jiného. To, že částice se může chovat i jinak (jako vlnění) je až předmětem vysokoškolského studia. Pokud opustím svůj předpoklad znalostí ze základní školy, pak závěrem může být, že hmota má částicově-vlnový charakter.
V duchu toho si myslím, že tam, kde vy píšete frekvence, by se mohlo přesněji psát vlnění. Frekvence je něco jako délka, nebo rychlost. Tedy veličina. Musí se vždy říci, o frekvenci čeho se bavíme, aby to dávalo smysl. A to byl druhý bod mého komentování (nepovažuji ho za kritiku) – zaměňování něčeho a vlastnosti něčeho, tedy částice a náboje částice, vlnění něčeho a frekvence tohoto vlnění.
Vím, že smyslem Vašeho článku nebylo diskutovat o mezonech, hadronech a jiných pišišvorech, pouze upozornit na to, že

„Částice (elektrony, protony, atomy i molekuly) se v některých případech chovají jako vlnění (tedy jako pole), naproti tomu se elektromagnetické záření může chovat jako částice (fotony).“

Což cituji z učebnice chemie pro strojní fakulty. Myslím si, že autorům se to podařilo zformulovat přesněji než nám oběma dohromady. Otázkou však je, nakolik je prospěšné se těmito věcmi dopodrobna zabývat pro naše čtenáře. Jistě lační vyzvědět, jestli je radar škodlivý a nezajímá je, jestli tu dávku schytají jako elektromagnetické pole, nebo jako „frekvenci nábojů“. Proto už vás nebudu chytat za slovíčka. Každý, kdo bude chtít, si správnou terminologii dohledá.
Ale pokud se někdy sejdeme na základní škole u tabule a já budu na pozici učitele, tak pokud řeknete frekvence, budete mi muset říct čeho frekvence a pokud řeknete náboj, budete muset říci čeho náboj. Nebudete muset, ale pokud budete chtít jedničku nebo dvojčičku …

Vítek P.

Přidáno: 20. 6. 2007 18:30
[5] Hanka Přádová
Odpověď: Chaos

Dobrý den pane Vítku,
děkuji Vám za Váš komentář. Je dobře, že pokud vám moje dovysvětlení nesedělo, že jste svůj nesouhlas dal najevo.

Vaše komentáře mě nakonec přivedly k rozhodnutí, že jsem ke článku "Princip vzniku nemoci" napsala dovětek, kde jsem se ještě jednou k popisovanému tématu vrátila.

Odkaz na dovětek: http://www.avenna.cz/?/c...-dovetek

Přidáno: 20. 6. 2007 9:11
[4] Vítek Radarovič P.
chaos ...

Paní Přádová,
Když dovolíte, nebudu reagovat na všechna Vaše tvrzení, ale pouze na ta, se kterými nesouhlasím víc než málo. Samozřejmě souhlasím s tím, že kmitočet je totéž, co frekvence. Děkuji za vysvětlení například toho, že u EKG se měří 12 křivek a věřím, že se měří elektrické impulsy. Ptal jsem se jedné doktorky, co se měří při EKG a ona mi řekla, že je tam nějaká vzestupná vlna a sestupná … ale mne spíš zajímala frekvence těch vln. A s čím nesouhlasím?
„Pohybem těchto částic, nebo-li jejich frekvencí vznikají tyto impulsy, které zaznamená EKG.“ Tedy vy tvrdíte, že pohybem částic s kmitočtem jednotek GHz vznikají vlny s kmitočtem jednotek Hz? Schválně tam nechám ten otazník, který byl původně překlep. Trošku mi to připadá, jako kdybych tvrdil, že kmitočet sítě 50 Hz je dán kmitočtem částic, ze kterých je vyrobený generátor proudu v elektrárně. Ale kmitočet sítě je daný otáčkami generátoru a počtem jeho pólů. Nebo bych tvrdil, že kmitočet radaru je daný kmitočtem atomů v integrovaných obvodech toho radaru, ale ve skutečnosti je kmitočet radaru daný kmitočtem jeho oscilátoru. Stejně si myslím, že je to u člověka, tedy kmitočet impulsů, které dává jeho tělo ať v mozku nebo na srdci, není daný kmitočtem atomů, ze kterých je to tělo složené, ale budou tam probíhat nějaké opakující se neurochemické pochody. Nejsem neurobiolog, abych tomu rozuměl, tak jsem si něco nagoogloval a dozvěděl jsem se, že se jedná o „bioelektrickou aktivitu nervových buněk“. Buněk, ne částic nebo atomů. A měříme vlny s frekvencí řádu Hz, ne miliardkrát vyšší, se kterou kmitají atomy.

Dále si vyberu tuto větu, ale není to vytrhávání z kontextu: „Subatomární částice je tvořena nábojem, takže lze říci, že částice je náboj.“
Pokud se například bavíme o elektronu, tak ten má hmotnost a také náboj. Díky té hmotnosti na elektron působí odstředivá síla, když obíhá kolem jádra atomu a díky tomu náboji je k jádru přitahován. Proč o tom píšu? Protože když si člověk uvědomí, že ta síla přitahujících se nábojů a odstředivá síla působí proti sobě a díky jejich rovnováze to celé funguje, tak člověk zažije radost z poznání a řekne si, aha, tak takhle to funguje. Docvakne to. Když obíhá elektron kolem jádra, je to jako kdybych točil tenisákem na provázku, Ten provázek představuje sílu přitahujících se nábojů a odstředivá síla obíhajícího tenisáku udržuje ten provázek napnutý.
Nelze ale říci, že elektron (částice) je náboj. Mezi větami elektron má náboj a elektron je náboj, je rozdíl jako mezi větami já mám peněženku a já jsem peněženka. Myslím si, že i složité věci jdou říci jednoduše a přesně. A není třeba je zjednodušovat tak, aby přestaly dávat smysl.
Ale snad rozumím tomu, co chcete říci, že to, co kolem sebe vidíme, vyjádřeno spíš obrazně je více nehmotné než hmotné, že je to spíše vlnění částic než něco neprostupného. A s tím souhlasím. Nesouhlasím ale s tím, že částice je náboj a že frekvence má hustotu. (I když i pojem hustota frekvencí bych si dokázal představit, pokud bychom se bavili třeba o hustotě vysílacích kmitočtů rozhlasových stanic. Tedy že v nějakém rozsahu frekvencí vysílá určitý počet stanic se svými frekvencemi.)
Vítek P.

Přidáno: 15. 6. 2007 9:40
[3] Hanka Přádová
Odpověď: To je mi pěkný chaos

Dobrý den pane Vítku,

děkuji Vám za Váš příspěvek. Jsem ráda, že jste se podělil o názor, že by můj článek mohl v někom vyvolat díky použitým pojmům zmatek či rozpor. Doufám, že mým příspěvkem použití těchto pojmů dovysvětlím a tím předejdu jakýmkoli eventuálním zmatkům u našich čtenářů.

Ve svém příspěvku píšete, že ve svém článku zmatečně přeskakuji mezi frekvencemi uvnitř atomu a frekvencemi orgánů – cituji Vás:
Dovolím si malé připomínky či upřesnění, neboť věty, které následují po sobě, by mohly čtenáře uvést v omyl: "Z toho tedy vyplývá, že i naše tělo je shlukem frekvencí elektrických nábojů a je tedy něčím nehmotným. Každý orgán těla má svoji specifickou frekvenci, což ostatně potvrzují i vědci, kteří zjistili, že každý orgán uvnitř kmitá jinak – frekvence slinivky je rozdílná od frekvence jater, frekvence jater od frekvence žaludku atd. Některé z těchto frekvencí se lékaři naučili měřit. Například lékaři umí změřit frekvenci mozku – EEG, či frekvenci srdce EKG."
Zatímco v první větě se bavíme o kmitání atomů, což například u cesia 133, které se používá v atomových hodinách, může být frekvence 9 192 631 770 Hz (tedy cca devět miliardkrát za vteřinu). V dalších větách se hovoří o mechanickém kmitání srdce frekvencí cca 1 Hz (srdce tluče asi tak jednou za vteřinu). Hopsá od kmitání atomů k tlukotu srdce. Frekvence jako frekvence.

Pro úplnost hned na začátku uvedu definici frekvence. Frekvence (též kmitočet) je fyzikální veličina, která udává počet opakování (počet kompletních cyklů) periodického děje za jednotku času. A tímto periodickým dějem nemusí být jenom pohyb, jak jste pravděpodobně chápal toto slovo Vy, ale např. v kinematografii je to počet snímků promítaných za sekundu, při měření frekvence hustoty dopravy je to počet aut, které projely za určitý časový úsek daným místem apod. Takže jinými slovy je za frekvenci považován každý děj, který se opakuje.

Lidské tělo je také ve své podstatě frekvence, protože se v něm periodicky opakují různé určité děje, a to nejen pohyb subatomárních částic, ale i různé elektrické výboje a vzruchy apod.

Vrátím se však k Vámi zmiňovanému EKG. Vy píšete, že EKG měří mechanické kmitání srdce. Toto však není úplně pravda. EKG ve skutečnosti měří elektrickou aktivitu srdce, kdy zachytává elektrické impulsy, které předcházejí samotným kontrakcím srdce.
Zjednodušeně řečeno EKG zaznamenává 12 křivek různých elektrických impulsů, které ovládají tlukot srdce. Tyto elektrické impulsy nejsou však ničím jiným než důsledkem specifického pohybu subatomárních částic - elektrických nábojů uvnitř srdce. Pohybem těchto částic, nebo-li jejich frekvencí vznikají tyto impulsy, které zaznamená EKG.

Takže toto vyvrací to, že, jak Vy píšete, hopsám z jedné frekvence do druhé. Pořád mluvím o frekvenci uvnitř atomů.
Jinak měření, který zaznamenává pouze mechanické kmitání srdce, se nazývá měření tepu, protože počet tepů za minutu uvádí počet mechanických stahů srdce za minutu.

Dále ve svém příspěvku zmiňujete, že nesouhlasíte s mojí větou: "Z toho tedy vyplývá, že i naše tělo je shlukem frekvencí elektrických nábojů a je tedy něčím nehmotným."
Máte pravdu v tom, že atomy, včetně jejich částic kromě náboje mají i svojí hmotnost, tedy že jsou to hmotné (odvozeno od hmotnosti) částice. V takovémto pojetí by tedy znění této mé věty bylo absolutně nesmyslné, protože by vlastně říkala: "Tělo se skládá z hmotných částic a je tedy něčím nehmotným."

Jenomže definice hmoty nepopisuje jenom to, že hmota je látka skládající se z "hmotných" částic (tedy částic s nějakou hmotností), ale popisuje i to, že je to pole, které se podle klasické fyziky nemělo skládat z částic, ale mělo se projevovat ve svých vlastnostech jako kontinuum.
Tedy zjednodušeně řečeno, že hmota je prostředí, které je považováno za jednolité či souvislé, co nemá další vnitřní strukturu a další podčásti.

A já jsem v této své větě pod pojmem hmota měla na mysli druhý význam slova hmoty, který dle mého názoru vyplýval z duchu celého článku. Jinými slovy jsme psala: "Lidské tělo je shlukem frekvencí elektrických nábojů a je tedy něčím, co není jednolité, souvislé, kompaktní." Chtěla jsem tak zdůraznit, že naše tělo není kompaktním prostředím (hmotou), ale pouze elektrickým nábojem.

Také píšete, že (cituji): Například věta "co okolo sebe vidíte je tvořeno shlukem frekvencí elektrického náboje" by se dala podle mne přesněji napsat: "co okolo sebe vidíte je tvořeno shlukem částic, které kmitají s nějakými frekvencemi." Tak by to zhruba odpovídalo znalostem ze základní školy a věřím, že odborník na atomovou fyziku by to napsal ještě lépe.

Jsem si vědoma, že slovní spojení "frekvence elektrického náboje" by šlo daleko srozumitelněji nahradit slovy "shlukem částic, které kmitají", jak to uvádíte Vy. Já jsem se však záměrně co nejvíce vyvarovala slovu částice, protože lidé si za tímto slovem opět představují něco kompaktní, spojitého. A jeden z největších lidských omylů je ten, že na své tělo i na svět okolo pohlížejí jako na hmotu – tedy na něco celistvého, kompaktního. Proto raději co nejvíce uvádím, že naše tělo je „pouze“ elektrickým nábojem, aby tento mylný mýtus co nejvíce odstranila.

Jinak spojením "shluk frekvencí" mám opravdu na mysli spektrum frekvencí, jak sám píšete. A záměrně píši, že tělo je shlukem frekvencí elektrických nábojů. Kdybych totiž napsala, že lidské tělo je pouze frekvencí elektrických nábojů, tak bych lidem, kteří by se chtěli uzdravit pomocí Avenny, mohla celou situaci ztížit.

Kdybych totiž napsala, že tělo je jedna frekvence elektrických nábojů a že nemoc je změna celé této jedné frekvence, tak tím bych do budoucna vlastně říkala, že pokud se chce člověk uzdravit, tak musí působit svým myšlením na celou tuto složitou a rozsáhlou frekvenci a to by nebyla pravda. Nehledě na to, že by v očích mnoha lidí to vypadalo jako něco velmi složitého a nedostižného, což by je mohlo od toho odradit. Jenomže při nemoci člověk nemusí působit na celou tuto komplexní frekvenci těla, ale pouze cíleně na tu frekvenci orgánu či tkáně, která onemocněla a to je daleko snadnější.

Co se týče Vaší věty: Dále je tu zmatek v pojmech a dochází k míchání slov kmitočet, hustota a frekvence a nerozlišování mezi částice a náboj., tak snad napomůže následující vysvětlení.
Frekvence = kmitočet – takže tyto výrazy lze používat jakkoli.
Subatomární částice je tvořena nábojem, takže lze říci, že částice je náboj.
Hustota je vlastnost částice, náboje, ale i frekvence, takže spektrum použití tohoto slova je velmi široké.

Doufám, že jsem tímto mým povysvětlením pomohla nejenom Vám, pane Vítku, ale i ostatním čtenářům, dané téma ještě více do hloubky pochopit a ujasnit.

Přidáno: 14. 6. 2007 16:11

Tento komentář je reakcí na

[2] Vítek Feynmanovič

To je mi pěkný chaos …
Dovolím si malé připomínky či upřesnění, neboť věty, které následují po sobě, by mohly čtenáře uvést v omyl:
„Z toho tedy vyplývá, že i naše tělo je shlukem frekvencí elektrických nábojů a je tedy něčím nehmotným.

Každý orgán těla má svoji specifickou frekvenci, což ostatně potvrzují i vědci, kteří zjistili, že každý orgán uvnitř kmitá jinak – frekvence slinivky je rozdílná od frekvence jater, frekvence jater od frekvence žaludku atd.

Některé z těchto frekvencí se lékaři naučili měřit. Například lékaři umí změřit frekvenci mozku – EEG, či frekvenci srdce EKG.“

Zatímco v první větě se bavíme o kmitání atomů, což například u cesia 133, které se používá v atomových hodinách, může být frekvence 9 192 631 770 Hz (tedy cca devět miliardkrát za vteřinu). V dalších větách se hovoří o mechanickém kmitání srdce frekvencí cca 1 Hz (srdce tluče asi tak jednou za vteřinu). Hopsá od kmitání atomů k tlukotu srdce. Frekvence jako frekvence.

Dále si nemyslím, že „Z toho tedy vyplývá, že i naše tělo je shlukem frekvencí elektrických nábojů a je tedy něčím nehmotným.“ Ale myslím si, že jak atomy, tak i atomové částice mají kromě náboje i nějakou hmotnost. Která (to už jen matně tuším) závisí na rychlosti částice. Pokud to převedu na pěkný příklad s větráčkem, tak i vrtule toho větráčku má nějakou hmotnost.

Dále je tu zmatek v pojmech a dochází k míchání slov kmitočet, hustota a frekvence a nerozlišování mezi částice a náboj.

Například věta „co okolo sebe vidíte je tvořeno shlukem frekvencí elektrického náboje“ by se dala podle mne přesněji napsat: „co okolo sebe vidíte je tvořeno shlukem částic, které kmitají s nějakými frekvencemi„. Tak by to zhruba odpovídalo znalostem ze základní školy a věřím, že odborník na atomovou fyziku by to napsal ještě lépe.

I když připouštím, že výraz „shluk frekvencí“ by mohl mít i další význam, tedy že se jedná o nějaké spektrum mnoha frekvencí.
Vítek P.

Přidáno: 14. 6. 2007 10:20
[1] Jitka Ullmanová
Jen zda dobře chápu,

pokud se naše tělo skládá z frekvencí a jsme schopni je ovlivňovat svým myšlením, tak třeba Šaolinští mniši tedy dokáží vědomě ovlivňovat frekvence určitých částí těla a díky tomu dokáží například opřít se hrdlem o hrot oštěpu a ohnou ho. Na kůži pak nemají ani otlak, ani sebemenší škrábnutí.

Přidáno: 13. 6. 2007 11:50

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek