Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Princip vzniku nemoci III.

Myšlenka - něco co nevidíme, neslyšíme a ani neumíme změřit, takže to vzbuzuje dojem něčeho nepodstatného, nedůležitého. Jenomže opak je pravdou, protože myšlenka má velkou moc a sílu. Toto však lidé v každodenním životě opomíjejí a místo toho, aby své myšlenky využívali ve svůj prospěch, tak si jimi velmi často škodí.

Myšlenkou ovládáme naše tělo

Existuje naše mysl, ve které určitým způsobem vznikají naše myšlenky.
Tyto myšlenky, ostatně jako všechno na tomto světě, jsou frekvencí elektrických nábojů - myšlenka je jakýsi elektrický výboj různé intenzity.

Naše mysl je součástí našeho těla.
A jak už jsem posledně zmiňovala, tak naše tělo ve skutečnosti není také ničím jiným než shlukem frekvencí elektrických nábojů.

Takže zjednodušeně se dá říci, že pokud člověk přemýšlí, tak uvnitř elektrického náboje jeho těla vznikají jiné elektrické náboje - vznikají tam jeho myšlenkové elektrické výboje.

Když se nad tím do hloubky zamyslíme, tak dospějeme k logickému závěru, že tyto náboje na sebe musí zákonitě nějakým způsobem působit a že bude velmi záležet na to, který z nich má větší intenzitu, protože ten silnější ovlivní ten slabší náboj.

Co určuje sílu frekvence myšlenky

Aby myšlenka mohla ovlivnit naše tělo, tak intenzita její frekvence musí být dostatečně silná, aby mohla ovlivnit frekvenci našeho těla.

Po ulici často jezdí lidé na vozíčku, kteří nemohou chodit. Mezi nimi je však možné najít i ty, kteří prodělali určité zranění, na základě něhož přestali chodit. Avšak po čase se ze zranění vyléčili a po tělesné stránce jsou již v pořádku, takže defacto již nic nebrání tomu, aby chodili. Oni však přesto nechodí.

Tito lidé sice vysílají elektrické impulsy svými myšlenkami tělu, aby pohnulo nohami, ale přesto všechno na jejich impulsy jejich tělo nereaguje. Toto nevyslyšení jejich myšlenek je způsobeno tím, že náboj těchto myšlenek je příliš slabý na to, aby mohl ovlivnit náboje jejich těla. Jejich myšlenky jsou totiž často oslabené strachem, že již nikdy nebudou moct chodit, že to nedokáží.

Dokonce jsem se během své praxe setkala s paní léta odkázanou na invalidní vozík, která, i když po mých konzultacích začala hýbat nohami, nakonec mé působení ukončila, protože zjistila, že vlastně ani z toho vozíku vstát nechce, protože díky němu u druhých vzbuzovala určité pocity, které využívala ve svůj vlastní prospěch a toho se nechtěla vzdát, takže raději na vozíku dobrovolně zůstala.

Na zmíněném příkladu je vidět, že vnitřní rozpoložení člověka určuje sílu myšlenky - sílu jejího elektrického výboje.

Vnitřní rozpoložení člověka je široký komplex různých faktorů. Proto pro názornost zde uvádím ty nejdůležitější faktory, které nejvíce ovlivňují sílu myšlenky:

  • Jak silný pocit vyvolal myšlenku

    V předchozí části tohoto článku jsem v závěru zmínila, že naše pocity ovlivňují naše myšlenky. Myšlenka totiž může vzniknout i jako reakce na nějaký pocit. A čím silnější ten pocit je, tím i silnější myšlenka z něho vzniká.

    Například: Půjdu v džungli a najednou ucítím, jak mi něco chlupatého a velkého leze po zádech. Pomyslím si, že to bude určitě nějaký velký jedovatý pavouk. Dostanu velký intenzivní pocit strachu, na jehož základě pak vzniknou velmi silné myšlenky, které rychle a intenzivně ovlivní moje tělo a začnu třeba vyvíjet rychlé pohyby – začnu se rychle otřásat, aby ten pavouk ze mě spadnul apod.

  • Četnost opakování se myšlenky

    V naší mysli se často vyskytují myšlenky, které nejsou na začátku tak silné, ale často se nám vracejí. A čím více se nám vracejí, tak tím získávají na svojí síle.

    Například: Jednoho dne si jen tak mimoděk na základě toho, že mám spoustu povinností, které nestíhám, pomyslím, že už toho všeho mám dost, že už chci mít klid. Nebude to nijak silná myšlenka, defacto si jí jenom ulevím a za chvilku ji nebudu věnovat pozornost.
    Ovšem další den se na mě zase nahrne kupa povinností a opět mě napadne, že chci mít už od všeho klid. Další den se situace znovu opakuje a když v tomto duchu smýšlení budu pokračovat i dále, tak z nenápadné myšlenky se stane myšlenka velmi intenzivní, která bude nabývat na síle.

  • Nakolik myšlenku myslím vážně

    Budete-li upřímně hledat, tak ve svém smýšlení najdete mnoho myšlenek, na které sice myslíte, ale defacto je nemyslíte vážně.

    Například: Mnoho kuřáků přemýšlí o tom, že konečně přestane kouřit. Dokonce tyto své myšlenky ztvrzuje i nahlas, kdy říká: "Od zítřka přestávám kouřit." Jenomže velmi často se stává, že ačkoliv tito kuřáci myslí na to, že přestanou kouřit, tak tyto myšlenky nemyslí vážně. Ve skutečnosti se pro to nerozhodli a ani to nechtějí. Díky tomu tyto jejich myšlenky ohledně odvykání od kouření nemají takovou sílu, jako kdyby je mysleli vážně.

Ze všech uvedených faktorů však největší měrou ovlivňuje sílu myšlenky a tedy i rozsah jejího vlivu na naše tělo to, nakolik danou myšlenku myslíme vážně.

A čím intenzivnější myšlenka je, tak tím síla jejího elektrického výboje je větší a tím více ovlivňuje elektrický náboj našeho těla.

Z toho tedy vyplývá, že čím silnější myšlenka tím větší změny v těle, ať již pozitivní či negativní.

Princip vzniku nemoci

V předchozí části tohoto článku jsem psala, že aby tělo onemocnělo, tak musí dojít k narušení vnitřní vyváženosti jeho frekvence, kdy elektrické náboje v postiženém místě se začnou pohybovat jinou rychlostí či jiným směrem apod. Tím daná tkáň přestane plnit svoji funkci a onemocní.

Co je však tím impulsem, který naruší vnitřní vyváženost těla?

Tím impulsem, který tento stav nevyváženosti, tedy stav nemoci způsobuje, je elektrický výboj nějaké nepříznivé myšlenky.

Právě takovýto nepříznivý elektrický výboj způsobuje, že elektrické náboje našeho těla v nějakém místě vybočí ze své dráhy přirozeného pohybu, nebo že se začnou pohybovat rychleji či pomaleji. Někdy takovýto myšlenkový výboj může být tak silný, že způsobí změnu samotného náboje subatomární částice, takže dojde k její transformaci apod. Tím dojde uvnitř těla k odchylce od normálu, kterou lékaři nazývají nemocí.

Každá nemoc tedy vzniká na stejném principu:

nejdříve dojde k nepříznivé změně v psychice - tato změna nastartuje i nepříznivou reakci těla - vznikne nemoc.

Z principu vzniku nemoci pak jednoznačně vyplývá i princip uzdravení:

příznivá změna v psychice - příznivá reakce těla - nemoc odchází.

Léčebné metody klasické medicíny

Ačkoliv lékaři sami tvrdí, že naše tělo je ve skutečnosti shlukem frekvencí různých elektrických nábojů, tak při samotné léčbě se chovají tak, jako kdyby tomu tak nebylo.

Při léčbě se totiž k našemu tělu chovají jako ke hmotě, kterou se snaží z vnějšku ovlivňovat, a to mechanicky (chirurgickými zákroky - řežou, vrtají, odstraňují apod.), fyzikálně (teplem, chladem apod.) nebo chemickými látkami (léky, transfuze, infúze apod.) či jinými postupy.

Tento způsob léčby z venku je však nepřímým působením na frekvenci těla, který odstraňuje pouze důsledek, ale ne samotnou příčinu nemoci. Lékaři si totiž neznají rady s tím, jak by měli člověka léčit na subatomární úrovni, tedy jako shluk frekvencí elektrických nábojů. Neznají totiž, jak s touto frekvencí pracovat přímo, jak ji ovlivňovat, jak na ní působit.

Proto i přes všechen pokrok se klasická medicína u některých nemocí, kterých bohužel rapidně přibývá, dostává do úzkých, protože je neumí vyléčit. Umí u nich nanejvýš tlumit jejich příznaky, ale vyléčit je neumí.

Celý tento stav klasické medicíny je právě způsoben tím, že nepracuje s pravou příčinou všech nemocí – nepracuje s lidskou psychikou a opomíjí ji.

Klasická medicína se obrazně chová tak, jak trefně popisuje následující příměr

Kdo z nás by neznal, že auto má na přístrojové desce všelijaké kontrolky, které signalizují nějaký skrytý problém uvnitř v autě, který by mohl vést k jeho poruše či dokonce poškození. A tak, když se nějaká takováto kontrolka rozsvítí, začneme tento problém řešit a jedeme třeba do servisu. Tam se opravář podívá, o jakou kontrolku se jedná a díky tomu pozná, co má auto za problém a problém odstraní.

Například když svítí kontrolka oleje, tak olej buď doplní anebo olej vymění. A určitě se vám ještě nestalo, abyste přijeli do autoservisu a technik místo opravy vám svítící kontrolku před vámi odstřihnul či případně odstranil úplně, takže přestala svítit a řekl vám: "Můžete jet, kontrolka vám už nesvítí, už je všechno v pořádku." Myslím si, že byste nad takovou prací opraváře minimálně žasli a nenechali byste si to líbit, protože byste znali, že toto problém auta neřeší.

Lidské tělo pro názornost také můžeme přirovnat k autu. I lidské tělo má svoje kontrolky (bolest a nemoci), kterými upozorňuje na nějaký zádrhel uvnitř něj, který by při jeho neřešení mohl způsobit jeho poškození či až smrt. Když však člověk s nějakým problémem jde k lékaři, tak lékař defacto neudělá nic jiného, než že odpojí či úplně odstraní onu kontrolku (bolest potlačí léky, orgán vyoperuje apod.) a pacientovi řekne: "Jste již zdráv, kontrolka vás už nebolí." Jenomže v takovýchto případech obyčejně vnitřní problém v těle zůstává dál a je obyčejně otázkou času, kdy se projeví znovu.

Klasická medicína totiž nepracuje s příčinou nemocí, tedy s našimi myšlenkovými elektrickými výboji, které poškozují frekvenci našeho těla v místě nemoci. A i když lékaři potlačí bolest, vyoperují orgán či provedou jinou radikální léčbu, tak onen elektrický výboj v člověku většinou zůstává dál a dokud tento myšlenkový výboj není napraven, tak vždy bude nepříznivě ovlivňovat naše tělo...

Autor: Hanka Přádová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,05

Vaše hodnocení: 1

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[4] zdena
Velice zajímavé

Mám problémy s výboji v hlavě, lékařka na neurologii neví o čem mluvím , obvodní lékař také neví ani se mu nedivím. Jenom já jen ráno vstanu chvilku chodím a už to začne a drží mě to celý den. Jedinou úlevu mám v posteli, zní to blbě , ale je to tak. Brala jsem Eliceu, ale byla jsem hrozně unavená a spavá. 14dní jsem snižovala po 1/2tabletce a 4dny už nic a dnes jsem si 1/2 vzala , protože ty výboje jsou děsné. A zdá se , že to polevilo. Takže se asi musím k Elicee vrátit.Při vysazování se mi začali zase zdát sny, které jsem vůbec při léčbě neměla - to bylo také divné, ale TY VÝBOJE jsou děsné. Tak po přečtení tohoto článku se musím zbavit všech myšlenek, ale jak to udělat. I když malý recept jsem asi našla , když je mi moc zle vezmu dobrou knihu a rychle se do ní snažím začíst a nevnímat svět kolem sebe, jenom ten příběh. Někdy to jde.
Jsem pracující důchodkyně

Přidáno: 14. 7. 2015 13:57
[3] Květa H.

Dobrý den, paní Hanko, dobrý den, paní Katko,

nemohu slovy ani dost popsat své pocity. Když jste nás tyto věci /viz články "Princip vzniku nemoci"/ učily a vysvětlovaly slovně, bylo to úžasné.
To, jak bylo vše podané, jak bylo vše vysvětlené. Nádhera. Ale to, co je tu teď písemně vyjádřené, je neuvěřitelné. Alespoň tak to vnímám já.

Víte, jaká mě napadla první myšlenka, když jsem si články dočetla?
Jak to jenom udělat, aby si to přečetli všichni lidé. Aby se to dozvěděli lékaři, maminky a tátové, třeba i babičky a dědové, prostě všichni lidé. Aby měli možnost se zamyslet...

A víte, jaká byla má druhá myšlenka?
Že se jednou musím dostat do Ptyče a spolu s Vámi tam pracovat a oslovovat lidi, kteří toto ještě neznají. Že musím být ten, kdo bude moc tyto informace, slova i myšlenky předávat dál. Omlouvám se, že jsem napsala MUSÍM, ale slova, MOC SI PŘEJI, mě nepřipadala dostatečně silná.
Prostě cítím, že musím.

Moc děkuji za Vaše články, za sebe i za mou rodinu. Přeji Všem lidem, aby měli možnost se k těmto informacím /článkům/ dostat. Sama pro to udělám, co bude v mých silách.

Sluníčkové dny Vám přeje Květa H.

Přidáno: 18. 6. 2007 13:50
[2] Vlaďka Komlová

Zdravím všechny čtenáře.
Velmi děkuji paní Haničce za tento článek,který mi umožnil si zopakovat látku ze školy,a zároveň mě zaujalo jedno slovíčko,které jsem zřejmě během výuky opomenula,a to slovíčko SÍLA myšlenky,pochopila jsem teprve z tohoto článku,že čím častěji si myšlenku budu opakovat,tím bude její síla větší a tím lépe a rychleji tedy dojde k uzdravení dle návodu Avenny.Paní Haničko velmi děkuji,podařilo se mi zastavit průjem,křeč v noze,zánět nosní dutiny,srazit horečku a tento pátek dokonce odstranit bolest popáleniny prostředníku na ruce,dokonce ani žádný puchýř nebyl.Mám z těchto pár výsledků velikou radost a věřím ,že díky tomuto článku se mi podaří další nemoci lépe zastavit. Vlaďka Komlová

Přidáno: 16. 6. 2007 19:47
[1] Jana T.

Hezké slunečné odpoledne Vám všem,

se zaujetím jsem si přečetla tento článek a ráda se s Vámi podělím o otázky, které ve mně vyvolal.

1) Co to je mysl člověka, kde sídlí a jaká je její definice podle Avenny?

Zaujala mne věta uvedená na začátku článku a to, že naše mysl je součástí našeho těla. Lidské tělo vnímám jako jedinečný soubor orgánů, tedy něco, co je hmatatelné či viditelné. Mysl člověka, kterou neumím nahmatat, vnímám jako součást člověka. Pro dokreslení psychologický slovník uvádí u pojmu mysl následující vysvětlení: psychika, duše, já, rozum, myšlení, též celek vědomých a nevědomých pychických zážitků a zkušeností jedince, šířeji souhrn psychických procesů zahrnujících cítění, chtění, myšlení, příp. smýšlení, abstrakce, zahrnující v sobě inteligenci, hodnoty, názory, emocionalitu člověka.

2) Jaký je proces vzniku a pohybu či přenosu myšlenky?

Článek uvádí, že naše myšlenky vznikají v naší mysli určitým způsobem. Zaujalo mne to slovíčko určitým. Jakým tedy způsobem a proč právě v mysli a ne v mozku vznikají myšlenky?

3) Jaká je definice myšlenky?

V článku se píše, že myšlenka může vzniknout jako reakce na nějaký pocit. Vybavila jsem si a potom také ve svých poznámkách z přednášek vyhledala, že jsme si říkali, že myšlenka je zpracovaná informace a že vzniká z nějakého podnětu. Myšlenka podle Avenny tedy je reakce na podnět. Opět listuji v psychologickém slovníku a hledám význam pro myšlenku, podnět a pocit.

myšlenka = výsledek rozumových operací odrážející vztahy, souvislosti mezi předměty a jevy vnějšího a vlastního, vnitřního světa, myšlenky jsou uvědomované ve vnitřní řeči, vyjádřené slovem, písmem či jinými symboly

podnět = jakýkoli vnější nebo vnitřní činitel, který vyvolá v živém organizmu aktivitu, ve fyziologickém významu jde o elektrochemický impulz, při působení na receptor bývá pro podnět užíván termín stimulus, u emocí popud, u jednání pohnutka nebo motiv

pocit = citové zabarvení vedoucí k hodnocení skutečnosti vnímané v současnosti nebo v minulosti, každý psychický obsah, myšlenka nebo vzpomínka má citové zabarvení

Vnímám-li to správně, potom pocit už je myšlenka, je to zpracovaná reakce na podnět.

4) Kdo nebo co vyhodnotí, nakolik myšlenku myslím vážně?

Těším se na Vaše případné odpovědi.

Přidáno: 15. 6. 2007 16:14

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek