Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Nemoci a uzdravení » Rubrika: Nemoci a uzdravení - základní principy » Proč nepřichází nemoc ke všem stejně?

Proč nepřichází nemoc ke všem stejně?

Tento článek je napsán v návaznosti na přednášku s tématem "Jak se zbavit strachu z nemocí?".
Po přednášce totiž za mnou přišel pán, který cítil, že není s jednou naší odpovědí, která zazněla na naší přednášce, docela srozuměn a že mu něco chybí, aby ji pochopil.
Pánovi jsme odpověď dovysvětlila a on se vyjádřil ve smyslu, že teprve tato moje dodatečná odpověď mu vnesla jasno. A vzhledem k tomu, že by tato dodatečná odpověď mohla přinést jasno i ostatním, jsem se rozhodla svoji odpověď zveřejnit v tomto článku.

Pro pořádek uvedu několik faktů, aby čtenář, který se přednášky nezúčastnil, mohl pochopit zmiňovanou odpověď.

Na přednášce jsme rozebíraly mimo jiné téma týkající se důvodu propuknutí nemoci.

Říkaly jsme, že nemoc je vždy znamením toho, že člověk má dluhy.

A tím jsme neměly na mysli pouze dluhy finanční, ale i dluhy vnitřní: dlužím mu omluvu, dlužím mu říci pravdu, dlužím mu říci, že ho miluji apod.

Těmito dluhy člověk ubližuje sobě či někomu jinému a díky nemoci má člověk projít takovou změnou, aby si svoje dluhy uvědomil a napravil a tím přestal ubližovat.

Také jsme se zmínily o tom, proč ovšem ne každý člověk s dluhem je nemocen.

Vyjmenovávaly jsme čtyři důvody, proč jsou lidé zdraví.

Důvody tělesného zdraví

  • 1. Dodržování řádu
  • 2. Otupělost ke svému tělu a zdraví
  • 3. Zakázání si být nemocným
  • 4. Období na nápravy

První důvod - dodržování řádu

Tento důvod zachovává lidem trvalé zdraví, protože nemají dluhy a tedy neubližují ani sobě, ani ostatním.

Jsou to lidé, kteří se řídí svým svědomím a chovají se tak fér k sobě i k ostatním.

Tito lidé nedluží ostatním omluvu, poděkování, pravdu, ohleduplnost apod. Jsou k ostatním upřímní, nepomlouvají, nepředstírají, nenadávají, neponižují se ani nepovyšují, nedeptají sebe ani okolí, ani nedovolí, aby byli deptáni lžemi svého okolí atd.

O co více se lidem daří dodržovat férovost vůči ostatním či vůči sobě, o to více jsou zdraví.

Tento důvod jako jediný přináší nejen tělesné, ale i psychické zdraví a je to také jediný důvod, který přináší lidem zdraví trvalé.

Ostatní tři důvody se týkají lidí s dluhy, a to jak s dluhy hmotnými, tak i s nehmotnými.

Proč jsou tito lidé zdraví i přesto, že mají dluhy?

Druhý důvod - otupělost ke svému tělu a zdraví

Otupělí lidé jsou lidé, kteří i kdyby onemocněli, tak by se vůbec nezměnili k lepšímu. Nemoc by je totiž vůbec neoslovila.

Tito lidé místo toho, aby odstranili své dluhy a změnili se do podoby férovosti, by udělali jedinou věc: zodpovědnost za jejich nemoc by přenášeli na lékaře a léčebné procesy. Zároveň by si také kompenzovali nemoc a omezení z ní vyplývající jiným způsobem.

Tito lidé jsou sice zdravými tělesně, ale psychicky ne: trpí pocity prázdnoty, či nespavostí, či neklidem, které se snaží řešit různými způsoby - hodně pracovat, nebo hodně odpočívat či spát, hodně pít, či hodně cestovat, nebo hodně jíst, hodně utrácet, nebo hodně navštěvovat kamarády, hodně vyhledávat sex, hodně nakupovat, hodně..., hodně..., hodně... Hlavně hodně...

Tito lidé nemají stání - nic je nadlouho neuspokojí, cítí vnitřní neklid.

Pro tyto lidi je právě tato potřeba dělat určité věci v přemíře typickým ukazatelem, že něco uvnitř nich není v pořádku. Navenek ano, ale uvnitř ne.
I když se tito lidé pokládají za zdravé, tak mají zdravé pouze tělo.

A to je také jeden z důvodu, že u těchto lidí by nemoc neměla smysl.

Každá nemoc má totiž svůj vnitřní smysl a tito lidé by ten smysl znevážili, přehlíželi, neřešili, odmítli.

Třetí důvod - zakázání si být nemocným

Lidé, kteří si nemoc zakázali, jsou lidé, kteří se potřebují dostat z určitého (ať psychického či fyzického) stavu do lepšího.

Například staví barák a po dobu, co ho staví, si zakázali být nemocnými ("nemohu být nemocný, protože bychom ho jinak nepostavili a neměli bychom kde bydlet").

Tito lidé jsou patří do kategorie lidí, kteří sice mají dluhy (i fyzické, i psychické), ale alespoň trochu ty své dluhy řeší.

Například ve výchově dětí: samoživitelé si zakážou být nemocnými, dokud jejich děti nevyrostou ("kdo by se o ně postaral - musím já, a proto nesmím být nemocen").

Také ti, kteří mají různá předsevzetí: "musím odevzdat tuto práci, protože by ji za mně nikdo neudělal, a proto nemohu být nemocný", "potřebujeme zaplatit dluhy a proto musím pracovat a nesmím si dovolit být nemocný".

I tato kategorie lidí je zdravá pouze tělesně. Podávají výkony jako roboti, ale přesně jako roboti jsou také citově odpojeni. Jsou to takoví zdraví robotkové.

Čtvrtý důvod - období nápravy

Toto je zvláštní kategorie lidí: jsou to lidé s dluhy, kteří díky nemoci na sobě začali pracovat - začali napravovat svoje dluhy.

Tato kategorie jsou lidé, kteří nejprve onemocněli. Díky nemoci se částečně změnili k lepšímu - stali se férovějšími.

Jelikož se během své nemoci změnili k lepšímu alespoň částečně, tak tito lidé dostali tzv. "druhou šanci" - stali se na určitou dobu zdravými. Dostali dárek - čas. A podle toho, jak naloží s tímto časem, který dostali dárkem, se jejich nemoc vrátí či již nevrátí.

Tito lidé jsou tělesně zdravými, aby mohli na sobě a na svých dluzích dál pracovat.

Zrovna se nacházejí ve fázi odstraňování dluhů - změny na sobě.

A pokud tento čas využijí pro odstranění dluhů a pro změnu svého chování k férovosti, tak se tito lidé stanou postupně zdravými trvale, a to nejen na určitou dobu.

Pokud se tito lidé nezmění, tak se jejich nemoc vrátí s ještě větší razancí než před tím.

Tito lidé jsou také zdravými jenom tělesně. Citově teprve procitají - a toto procitání si řídí sami svým chováním.

Otupělí lidé a upozorňování na jejich dluhy

Tak toto jsou čtyři důvody tělesného zdraví.

Když jsme tyto důvody zběžně na přednášce vyjmenovaly, tak se přihlásila jedna paní s dotazem, zda je fér, aby ti otupělí lidé, kteří nemají potřebu řešit své dluhy, byli zdravými a netrpěli bolestí.

Odpověděly jsme jí, že tito otupělí lidé, kteří mají dluhy, mají jiné oblasti, ve kterých trpí, není to však v oblasti zdraví.

Vysvětlovaly jsme, že otupělí lidé trpí přesně v oblastech, na kterých jim nejvíce záleží - a jelikož to není zdraví, je to jiná oblast, kterou si otupělý člověk zvolil sám.

Pro otupělé lidi je důležitější než jejich vlastní zdraví například práce, rodina, práce, majetek apod. Těmto otupělým lidem se nedaří přesně v oblastech, kde jsou pro ně nejcitlivější a právě proto také trpí.

Např. ten, pro koho je nejdůležitější práce, je v práci vystaven různým nepříjemným pracovním podmínkám (nepříjemný nadřízený, protivní kolegové, ubíjející práce, málo ohodnocená práce, různé jiné problémy v práci atd.), kdy v práci trpí.

Komu více než na vlastním zdraví záleží na rodině, zažívá v rodině různé druhy vnitřní bolesti: nemoc členů rodiny, na kterých otupělému člověku záleží více než na svém zdraví. Nebo má narušené rodinné vztahy, ve kterých se potýká s bolestmi, které přináší nevěra, závist, pokrytectví, neláska, nepochopení, rozchod atd.

Nebo tomu, komu více než na vlastním zdraví záleží na majetku, se dějí pro něj bolestivé věci: ztráty či škody na majetku, krádeže, vydírání, či jiné újmy na majetku.

Toto je jenom rychlý výčet bolestí, kterými trpí tito lidé, byť jsou tělesně zdravými.

A tyto vnitřní bolesti nejsou o nic méně bolestivé než bolesti, které přináší tělesné nemoci.

Otupělí lidé a jejich zdánlivě klidný život

S touto odpovědí, která zazněla na přednášce, se právě nespokojil onen pán, který pak za mnou přišel.

Argumentoval tím, že tito otupělí lidé, kteří si neuvědomují, že mají dluhy, si vlastně ten život odžijí a mají se mnohdy lépe, než lidé, kteří si během svého života procházejí nemocemi.

Že si vlastně ani neuvědomují, že mají nějaké dluhy, ani nevnímají, že jsou prázdní a že trpí vnitřní bolestí a ne bolestí těla.

A prý to navenek vypadá tak, že tito lidé se mají ze všech nejlépe - protože jsou  tělesně zdraví a jsou tedy na tom lépe než nemocní.

Tento pán má pravdu - opravdu se navenek mají otupělí lidé mnohdy lépe než nemocní lidé. A zde se již dostávám k informaci, kterou jsem chtěla předat touto cestou i dalším, které to zajímá.

Otupělý člověk si svůj život odžije ve zdánlivém poklidu, kdy vůbec svoje dluhy neřeší. Jenomže pak přijde ten zlomový okamžik, kterým je umírání. Při umírání se člověku promítnou veškeré jeho dluhy.

A děje se tak, bez ohledu na to, zda se to někomu líbí či nikoli, bez ohledu na to, zda tomu člověk věří či nikoli. To, že se umírajícímu člověku promítne celý jeho život, je známá věc a byla popsaná již v mnoha knihách.

Ve skutečnosti se nepromítá umírajícímu člověku jeho život bezdůvodně. Promítají se mu mimo jiné také jeho dluhy, které si ve svém životě nadělal: komu dluží omluvu, poděkování, komu dluží pravdu, doznání, komu dluží pohlazení, pochvalu, ocenění, ale také komu dluží peníze, nějakou věc apod.

Nejhorší pocit, jaký člověk může mít, je, že už nemá čas odčinit svůj dluh.

A právě toto se děje otupělým lidem.

Nemůžeme hodnotit to, že otupělý člověk se má lépe než ti, kteří se v životě pachtí, aby odčiňovali své dluhy během svého života.

Hodnocení během života opravdu vyznívá v neprospěch lidí, kteří se učí férovosti a kteří odčiňují své dluhy a kteří se plácají v nemocech, zatímco otupělý člověk si "užívá" života bez nemocí.

Jenomže toto je nesprávné hodnocení. Je to tak, jako hodnotit den před večerem. Až těsně před usnutím má člověk hodnotit, jaký měl den. A až těsně před smrtí má člověk hodnotit, jak se během svého života měl.

Právě otupělý člověk těsně před smrtí uvidí v plné míře své dluhy.

A nejhorší pocit, který člověk může prožít, je právě uvědomění si svých dluhů v plné míře bez možnosti nápravy. A s tímto pocitem umírají otupělí lidé.

Sice se měli navenek během života "lépe", protože si neuvědomovali a ani neřešili své dluhy, ale důležitý je konec. To konečné zúčtování. A tehdy se role obrátí.

Ten, kdo ignoroval své dluhy, kdo vyplýtval možnost nemít dluhy, odchází z tohoto světa s úplně jinými pocity než ten, kdo své dluhy alespoň trochu řešil - byť za cenu, že se o svých dluzích dozvídal přes své nemoci.

A právě pro ten konec se nelze cítit ukřivděný za to, že právě já jsem nemocný a ne ti druzí.

Toto je vysvětlení, které může objasnit ještě více, proč jsou ve výhodě právě ti, kteří právě díky nemocem dostávají možnost si uvědomit a řešit své dluhy.

Genialita spočívá v tom, že tělo se nikdy o těchto dluzích nemýlí.

Proto díky za každou nemoc, protože člověku přišla udělat lepším - přišla mu ukázat, že má dluh vůči sobě či vůči někomu druhému. A právě díky pocitům, které ho nemoc naučila, mám možnost tyto dluhy srovnat.

Snad jsem díky tomuto článku přinesla jasno, proč jsou někteří lidé zdraví, i když (mnohdy vědomě) ubližují a že se vůbec nemají lépe než ti, kteří onemocní pokaždé, když (byť neúmyslně a nechtěně) ublíží sobě či ostatním.

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,53

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

Doposud nikdo nereagoval, můžete být první.

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek