Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Nemoci a uzdravení » Rubrika: Nemoci a uzdravení - základní principy » Určení psychické příčiny u dětských nemocí II.

Určení psychické příčiny u dětských nemocí II.

Předchozí článek otevřel kapitolu o dětských nemocech a o pohledu Avenny na jejich skutečnou příčinu.

Jak už bylo posledně řečeno, tak pro správné pochopení psychických příčin nemocí u dětí, je nejprve důležité si osvojit věkové kategorie dětí, které rozeznává Avenna a které jsou klíčové při nápravě pocitů a myšlenek dítěte, které způsobily danou nemoc.

Psychická závislost

Psychická závislost dětí na rodičích se projevuje tím, že dítě chce:

  • od svých rodičů poradit
  • trávit se svými rodiči co nejvíce času
  • znát názory svých rodičů na ně (stojí o jejich kritiku, pochvalu, povzbuzení), na okolní svět, prostě na všechno.

Psychická závislost se projevuje otázkami týkající se všech oblastí života.
Jedny z prvních takovýchto otázek začínají slůvkem: "Proč?" a pokračuje to dalšími a dalšími otázkami, které jsou projevem zájmu o okolní svět.

Dítě je nejprve psychicky závislé na rodičích a právě proto se ptá:

  • "Jak si mám zavázat tkaničky, jak mám postavit hrad, či nakreslit traktor nebo pejska?"
  • "Jak mám říci kamarádovi, že mu nechci půjčit angličáka, protože mi ho posledně odřel?"
  • "Co mám říci klukům, když chtějí plivat na ulici a já plivat nechci?"
  • "Co mám říci holkám, když mne budou lanařit do cukrárny a já tam nechci, protože na to nemám peníze?"
  • apod.

Nejhorší, čeho se rodič může dočkat, je to, že se jeho dítě neptá jeho, ale ptá se druhého rodiče, či souseda apod. Za tento stav vždy může ten rodič, kterého se dítě neptá. Může za to svým odtažitým chováním, které navenek vypadá jako netečnost, nezájem, odmítání apod.

Uvnitř takovýchto navenek takto odmítavě působících rodičů je to však jinak. Všichni tito rodiče vevnitř svádí boj s jedním následujících pocitů:

  • s pocitem méněcennosti a z něho vyplývající plachostí - mám strach, že nejsem pro své děti kýžený příklad
  • se strachem ze ztráty autority - když odpovím: "nevím", když uvidí, že neumím kreslit, zpívat, kotrmelec, kopat, běhat atd., tak mě už nebudou brát
  • se strachem, aby nevypadal jako "chytrolín", tak raději mlčí - tento pocit má zejména ten rodič, kdo nemá rád suverény a tzv. brouky Pytlíky
  • s nezvykem - neumí si povídat, protože si s nimi také nikdo nepovídal
  • s pocitem trapnosti - připadám si trapný
  • s pocitem nepotřebnosti - stejně mne tam nepotřebují, nestojí o mne, nemají o mne zájem
  • s pocitem nadbytečnosti - děti si vystačí beze mne, jsem tam navíc, oni mají svoji partu
  • s pocitem nezajímavosti - na mne není nic zajímavého, neumím nic zajímavého říci, ani udělat
  • s pocitem slušnosti se nevtírat, nebýt vlezlým - počkám, až si mne děti zavolají
  • atd.

Takovýto rodič mylně vyhodnocuje tyto situace, protože malé dítě stojí o svého rodiče, pokud vyvíjí alespoň nějaké úsilí být dobrým rodičem. A malé dítě přehlíží, zda rodič umí kreslit, zpívat, kopat, běhat apod. Pro takové dítě je důležité, že ten rodič to vůbec dělá, že to dělá pro něj a že to dělá s ním. O tento pocit tam jde.

Malému dítěti nepřipadá žádný rodič trapný, navíc, nadbytečný, nepotřebný, nezajímavý, vlezlý. Pro takové dítě dítě je totiž důležité, že jakoukoli aktivitu, co dělá, dělá se svým milovaným rodičem, který někdy i řekne: "Hele, tohle jsem ještě nikdy nedělal, takže se to nemusí povést.", nebo "Toto neznám, ale naučím se to." apod.

Pak, když přijde období psychické nezávislosti, již dítě nestojí o aktivity, otázky, zájem rodiče v takové míře, jako když bylo na rodičích psychicky závislé. A právě proto by rodič měl vytvořit pouto mezi ním a jeho dítětem a nepromarnit období, kdy to dítě ještě hodně stojí o jeho slova.

Pokud rodič totiž ta slova dítěti nedá, tak to dítě si skutečně odvykne od povídání si s tímto rodičem a pak už si k němu v budoucnosti bude velice obtížně hledat cestu.

Toto si může ověřit každý sám. Stačí si uvědomit a připomenout jediný fakt: to, nakolik si povídám já s tatínkem či maminkou, je podmíněno tím, nakolik si tatínek či maminka povídali se mnou, když jsem byl malým.

A pokud někdo dohledá, že si v současnosti moc s rodiči nepovídá nebo jenom povrchně, tak ať mu není smutno. Ještě vždy je čas to dát do pořádku a postupně si zvykat na to, že sám od sebe člověk začne povídat svým rodičům nějaké hezké (nejprve hezké) věci o sobě. Vždy s tím jde něco dělat, dokud rodiče žijí...

Vrátím se však k původnímu tématu.

Časem, když už přechází období psychické závislosti, se dítě dostává do jiné pozice. Už má pocit, že umí, zná, ví, dovede, dokáže, může, smí a musí samo.

Toto období začíná tím, že dítě řekne:

  • "Já sám, já sama."
  • nebo "Už mi neraď."
  • či "Neříkej mi to."
  • anebo "Já si to chci zkusit."
  • nebo "Já vím, co mám dělat."

Nejhorší je, když dítě neřekne už vůbec nic a nechá si spousty věcí pro sebe.

Ze začátku, když se dítě začíná psychicky osamostatňovat, je rodič rád, že si vyšetří čas, ale časem zjistí, že to až taková výhra není. Už mu nezbude nic jiného, než se dívat na to, jak jeho dítě dělá chyby a nenechá si poradit.

Jediné povzbuzení pro takové rodiče má být právě vzpomínka na sebe s myšlenkou: "Taky jsem byl takový, taky jsem si tím musel projít."
Samozřejmě, jsou hranice, které ani to dítě nesmí překročit. Ale v oblastech, kde nehrozí taková škoda, újma, dluh, je dobré dítě nechat projít důležitými, nepřenosnými zkušenostmi.

Toto období je totiž zlomové - je to období, kdy se dítě stává psychicky nezávislým na rodičích. Takovéto dítě už tímto nastupuje, pomalu, ale jistě, cestu k dospělosti.

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

Doposud nikdo nereagoval, můžete být první.

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek