Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Vliv psychiky na lidské tělo a na zdraví vůbec I.

Když člověk do hloubky pochopí, jak zásadní a mocný vliv má psychika na lidské tělo, tedy i na jeho zdraví, tak zároveň přijde i na to, proč se klasická medicína i přes veškerý pokrok dostává do úzkých a neumí si s tolika nemocemi poradit a trvale je vyléčit.

Už ve škole nás pod taktovkou klasické medicíny učili, že svojí myslí, tedy i psychikou, můžeme ovlivňovat pouze příčně pruhované svalstvo, které nám napomáhá se pohybovat. Mezi toto svalstvo patří například mimické svaly v obličeji, svaly na rukách i na nohách. Zatímco ostatní hladké svalstvo jako je třeba srdíčko, střeva, žaludek a cévy svoji psychikou nijak aktivně ovlivnit nemůžeme.

Jinými slovy tedy klasická medicína říká, že svojí psychikou můžeme vědomě ovlivnit pouze ty části těla, které slouží k pohybu a všechny ostatní jeho součásti jsou již mimo přímý vliv psychiky.

Jak to však ve skutečnosti s vlivem psychiky na lidské tělo, tedy i potažmo na jeho zdraví, opravdu je?
Opravdu svojí psychikou můžeme ovládat pouze jenom některé části těla, anebo je to jinak?

V našem každodenním životě se setkáváme s mnoha situacemi, které nám odpovědi na tyto položené otázky přinášejí. Ale vzhledem k tomu, že se s nimi setkáváme již od útlého dětství, a to velmi často, tak už jsme si na ně zvykli a už málokoho napadne o nich nějak více do hloubky přemýšlet. To je však škoda, protože kdyby to člověk udělal, tak by zjistil, že v běžném životě to funguje jinak, než nám to tak dogmaticky říká klasická medicína.

Příklady vlivu psychiky na lidské tělo

Je důležité hned na začátku této stati připomenout, že všechny níže uvedené stavy nejsou normálními přirozenými stavy těla, ale jsou odchylkami od normálu. Přesto však lidé tyto stavy ve svém každodenním životě neberou jako něco, co je potřeba léčit nějakými léky ani jinými medikamenty, protože počítají s tím, že tak, jak to přišlo, to také zase „samo“ odezní.

Lidský pláč

Všichni již odmalinka známe to, že když člověka něco bolí (a to nejen na těle, ale i na duši), nebo když je smutný, či naopak když je šťastný anebo se hodně směje, tak začne plakat.

Když se člověk do hloubky zamyslí, čím je ve skutečnosti lidský pláč, tak zjistí, že je to vlastně reakce těla na nějakou výše zmiňovanou intenzivní pohnutku v psychice člověka. Tělo na psychický prožitek v podobě bolesti, smutku, radosti či smíchu zareaguje tak, že zjednodušeně řečeno slzné váčky začnou produkovat průhlednou kapalinu, kterou nazýváme slzy. Člověk tedy začne plakat a bude plakat tak dlouho, dokud člověk ten pláč sám nezastaví.

A jak dotyčný ten pláč zastaví?

Určitě nikdo z nás se nesebere a honem neběží k lékaři, aby mu napsal nějaké pilule, které by mu tento pláč zastavily a tělo se tak dalo normálu.

Neděláme to, protože víme, že je to zbytečné.

Všichni totiž známe, že k tomu, aby člověk přestal plakat, stačí onu pohnutku v psychice překonat:

  • člověk, který je zoufalý, si například řekne: „nějak bylo, nějak bude, všechno jsem zvládnul, zvládnu i tohle“ a najednou v sobě dotyčný ucítí odlehčení
  • člověk, který je smutný, se rozhodne si udělat radost třeba tím, že koupí věc, kterou si tak moc přeje a začne se na ni těšit
  • člověk, který pláče smíchy, zvážní a uklidní se
  • apod.

Člověk však pláč může překonat i:

  • zvědavostí - někdo zazvoní
  • strachem - začne hořet
  • vztekem - "tak a dost, tak to tedy ne"
  • apod.

Jinými slovy slzné kanálky společně se slznými váčky na změnu myšlení zareagují tím, že přestanou tvořit slzy a člověk tak přestane plakat.

Toto je přímo ukázkový případ toho, jak tělo okamžitě reaguje na naši psychiku. U pláče jsou si toho lidé vědomi asi nejvíc a tento princip vědomě využívají ve svůj prospěch.

Někteří lidé totiž vědomě přemáhají pláč tím, že si počítají, že se snaží myslet na něco hezkého, jiní se zase zhluboka nadechnou apod. Jiní zase pláč vědomě, jak se říká, tahají z paty, kdy se naopak ve své psychice snaží z nějakého, obvykle prospěšného důvodu navodit stav, který by způsobil pláč. Ostatně tyto metody občas úspěšně využívají i herci při své práci.

Toto je první, pro někoho možná banální příklad z každodenního života, který ukazuje zásadní vliv psychiky na člověka. Jsem si však vědoma toho, že tento jediný příklad není dostatečným argumentem k tomu, aby se člověk eventuelně odpoutal od názoru klasické medicíny, že psychika má vliv pouze na některá, především pohybová ústrojí lidského těla. Proto zde uvádím další příklady, které vám ještě více napoví.

Zrychlená činnost srdce

Kdo z vás nezažil situaci, kdy jste byli večer sami doma a už jste leželi v posteli a usínali jste. Když tu najednou se v tom tichu ozval jakýsi podivný zvuk, který vás vystrašil a vy jste se začali bát. Nastražili jste uši a byli jste ve střehu, kdy se ten zvuk zase ozve.

Po chvíli jste si určitě všimli, že vám začalo tlouct srdce jako o závod a bušilo tak hlasitě, že jste se pomalu začali bát, že vás jeho hlasitý tlukot prozradí.

Ale jak je to možné? Vždyť podle klasické medicíny nemá naše psychika aktivní vliv na hladké svalstvo, tedy i na naše srdce. Jak to, že vám tedy začalo bít srdce tak rychle, když pro to nemá žádný logický důvod? Ve škole nás přeci učili, že srdce zrychlí svoji činnost při nějaké námaze či pohybu. Ale vždyť vy teď ležíte, ani nedutáte, ani malíčkem u nohy jste nepohnuli, aby jste se neprozradili a to šramotící „ono“ vás  tak nezmerčilo. Tak jak je možné, že srdíčko vám teď bije tak rychle?

Když posléze zaslechnete třeba zamňoukání kočky a zjistíte, že tam nešramotil nějaký zloděj či někdo jiný, tak se uklidníte a přestanete se bát. A najednou z ničeho se s vámi uklidní i vaše srdce a upraví svoje tempo do normálu. Srdíčko se tedy „vyléčilo“ bez použití jakéhokoli medikamentu jenom tím, že jste se uklidnili i vy.

Někdo v tuto chvíli možná namítne, že je sice pravda, že ten člověk se ani nehnul. Ale srdíčko přece reaguje i na hladinu adrenalinu v krvi, takže je přeci logické, že srdíčko v této situaci začalo zrychleně bít.

Ano, souhlasím s tím, že srdíčko zareagovalo na zvýšenou hladinu adrenalinu. Ale když půjdeme ještě hlouběji, tak opět zjistíme, že adrenalin se začal vylučovat na základě psychického rozpoložení onoho člověka, takže tedy tepot srdíčka v konečném důsledku ovlivnila opět a zase jenom psychika.

Autor: Hanka Přádová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,44

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

Doposud nikdo nereagoval, můžete být první.

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek