Klasická medicína o oparu
Než se rozepíši o tom, koho a kdy postihuje opar, tak si nejprve přečtěme několik faktů ohledně medicínských údajů o oparu.
Medicína tvrdí, že opar je útočník, který napadá ze zálohy.
Jako herpes - opar označujeme tři typy převážně kožního virového onemocnění:
-
Opar rtu (herpes labialis) je nejznámější a nejviditelnější. Osob, které se s virem setkaly, přibývá a v dospělosti je jich více jak 90%.
-
Opar na genitálu (herpes genitalis) je řazen mezi pohlavně přenášené nemoci. V 60. letech minulého století se díky němu zastavila sexuální revoluce. Jde o celosvětový problém s narůstající frekvencí výskytu. Jenom v USA je nakaženo virem přes 30 milionů lidí. Ročně pak přibývá mezi 200-500 tisíci nových případů.
-
Pásový opar (herpes zoster) je vyvolán jiným virem než dva předchozí. Může vzniknout téměř kdekoliv na těle. Postihuje větší okrsky kůže a má často bouřlivější a závažnější průběh.
Jaká je příčina oparu podle medicíny?
Opar rtu a genitálu je podle medicíny vyvolán lidským herpesvirem 1 (HSV 1 - orální) a 2 (HSV 2 – genitální). Číslem je označen typ viru. HSV 1 vyvolává nejčastěji opar rtu a HSV 2 opar lokalizovaný na genitálu. Zdrojem infekce může být osoba, která vylučuje virus slinami (opar rtu) nebo jinými výměšky (opar genitálu).
Existují i nosiči viru, kteří sami opar nemají. K přenosu může dojít i potřísněnými prsty nebo předměty. K nákaze HSV 1 dochází již v raném dětství a k nákaze HSV 2 v období pohlavní aktivity. Při prvotní nákaze se virus nejprve množí v místě kontaktu a za 6 až 10 dnů může dojít ke kožnímu nebo slizničnímu postižení. Virus se šíří nervovými vlákny do nervového ganglia (uzlík v průběhu nervu), kde přetrvává a odkud se může kdykoliv vrátit.
Příznaky a projevy oparu
Závažné komplikace a těžké průběhy onemocnění jsou naštěstí vzácné a týkají se zejména lidí, kteří podle lékařů mají z nějakého důvodu sníženou přirozenou obranyschopnost nebo lidí, kteří mají poškozenou kůži (ekzémy nebo poranění kůže). U těžkých průběhů jsou popisovány velmi závažné záněty mozkových blan a mozku.
U všech oparů se může ložisko infikovat bakteriemi, puchýřky se zkalí a místo se pokryje běložlutavými mokvajícími nánosy, okolí je oteklé a mohou být přítomny teploty.
Je-li opar v blízkosti močové trubice nebo konečníku může dojít k bolestivosti při močení a k zácpě.
Problém je postižení genitálním oparem před porodem. Při porodu hrozí infikování a následné těžké onemocnění novorozence. Z tohoto důvodu se při aktivní herpetické infekci matky volí porod císařským řezem.
U infekce virem HSV 1 i VZV může dojít k postižení oka, jde o postižení závažné a může vést až k oslepnutí, jeho léčba patří do rukou odborníka.
Po těžkém průběhu mohou zůstat na kůži jizvy a změny zbarvení.
Týdny i měsíce po zhojení pásového oparu mohou přetrvávat v místě předchozího postižení bolesti šlehavého charakteru – tzv. postherpetické neuralgie.
Nejběžnější komplikací HSV 1 i HSV 2 jsou častá opakování onemocnění.
Odborné medicínské údaje byly čerpány z www.ordinace.cz.
Psychická příčina oparu podle Avenny
Takto to vidí medicína. Ovšem Avenna má na příčinu oparu jiné vysvětlení.
Podle Avenny tkví příčina oparu u všech lidí v některých těchto neoprávněných myšlenkách:
- zmatek
- chaos
- neuspořádané myšlenky
- vnitřní pochybnosti
- zmatek a z ní plynoucí nespokojenost
- zmatek a z ní plynoucí zhnusenost
- nejistota
- neobhajování vnitřních zásad, podlehnutí nátlaku
- rozpor mezi tím, co cítím a tím, co očekávám
- strach z dodržování zásad
- katastrofický scénář vzniklý z předsudků
- nedůvěra v odměnu.