Slunce v běžném životě člověku vůbec neubližuje
Dovolím si tvrdit, že žádný člověk, který o slunci upřímně mluví a smýšlí jako o sluníčku, nikdy nebude mít se sluníčkem žádný problém.
V životě jsem se setkala s mnoha lidmi, kteří sluníčko (upřímně) milují, oddávají se jeho paprskům a nemají žádné kožní problémy. Jakmile však někdo začne pochybovat o působení sluníčka a přestane mu důvěřovat, onemocní.
Onemocnění kůže v podstatě vždy odpovídá některým z těchto tří činitelů:
- strachu se sluníčka
- míře projevovat a přijímat lásku
- míře uzavřenosti člověka.
Rakovina kůže
Možná někoho z vás napadá otázka: "No jo, ale z čeho je tedy rakovina kůže?"
Rakovina kůže je důsledek předešlých činitelů, pokud se dostanou do extrémních pocitů. Tyto extrémní pocity se vždy přetvoří v pocit viny nebo ukřivděnosti.
Tudíž rakovina kůže vzniká například:
1. Z extrémního strachu ze sluníčka
V tomto případě člověk pociťuje:
-
buď křivdu, že musí na sluníčko
Takovými extrémní pocity jsou v tomto případě: nenávist vůči slunci, vyhýbání se mu, odpor. A díky těmto pocitům vzniká křivda: proč musím na slunce, na dovolenou se sluncem apod. -
nebo pocit viny
např. nejsem hoden slunce, dovolené, odpočinku na slunci.
2. Z extrémního odmítání přijímat a projevovat lásku
Z tohoto extrému obvykle vzniká silný pocit křivdy, že dotyčného nikdo nemá rád (a přitom ten dotyčný sám nic v lásce nedává, považuje za trapné říkat: "miluji tě" apod.), anebo má pocit viny, že si lásku nezaslouží a proto lásku odmítá.
3. Z extrémní uzavřenosti člověka, z extrémní potřeby se chránit, ze které vzniká pocit křivdy nebo pocit viny
Takovýto člověk se cítí ukřivděný, že nikomu nemůže věřit, nebo se cítí vinnen, že se neumí otevřít a že je špatným partnerem.
Toto je však na jiné téma.
Jak na vyrážku ze sluníčka
Tento článek byl napsán hlavně pro to, aby každý, kdo má kožní problém údajně ze sluníčka, mohl tento problém vyřešit sám.
Člověk onemocnění kůže po pobytu na slunci vyřeší tím, že dohledá, co nesprávného vůči sluníčku, lásce a důvěře vůči lidem má a tuto nesprávnou věc odstraní.
Člověk musí začít věřit v to, že slunce, teplo, doteky, slova hřejí na duši a že má svoji duši otevřít těmto balzámům. Bez těchto balzámů totiž strádá nejen jeho duše, ale i on sám, i když si to někdy nechce připustit. A potřebu tepla, lásky, doteků, pochval, povzbuzení, vyznání si musí dotyčný připustit nejen před ostatními, ale i sám před sebou.
A pak už stačí jenom dávat a přijímat tyto balzámy, které uzdravují nejen kůži, ale i duši v oblasti projevů lásky...