Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Nemoci a uzdravení » Rubrika: Nemoci - hlava » Zvětšená nosní mandle II.

Zvětšená nosní mandle II.

Minulý článek pojednával o tom, že zvětšená nosní mandle u dětí je způsobena extrémní, tedy nesprávnou výchovou - buď je dítě rozmazlováno, nebo je necháváno na pospas samo sobě. Proto pro odbourání zvětšené nosní mandle u dětí je potřeba změnit přístup rodičů k nim.

Náprava zvětšené nosní mandle

Pro nápravu zvětšené nosní mandle u dětí je potřeba, aby rodiče pozměnili svůj přístup k dítěti a dodržovali při něm následující zásady, které jsou nezbytné pro správnou výchovu dítěte:

  • výchova ke slušnosti
  • laskavá důslednost
  • laskavá důraznost
  • oprávněné pochvaly a povzbuzení
  • přiměřená pomoc.

Výchova ke slušnosti

Každý rodič zná, že by své dítě měl vést ke slušnosti. Přesto, když se pozorně rozhlédnete kolem, tak zjistíte, že z chování dětí se slušnost čím dál více vytrácí. Rodiče totiž z různých důvodů ve vyžadování slušnosti od svých dětí polevují a tím je nechtěně poznamenávají.

Prvky slušnosti jsou však nezbytným základem pro správnou výchovu dítěte, proto je důležité, aby se dítě co nejdříve osvojilo, protože jedině tak z něho může vyrůst "rovný" člověk.

Každý rodič by tedy své dítě by měl naučit:

  • prosit
  • děkovat
  • zdravit
  • omlouvat se
  • a dalším správným návykům.

Prošení, děkování a omlouvání se

Tyto tři zásady jsou alfou a omegou zdravého smýšlení člověka (a to nejen u dětí, ale u dospělých), proto každé z nich bude věnován samostatný článek.

Zdravení

Každé dítě by se mělo naučit přiměřeně zdravit a zdravit samo od sebe.

Mnoho dětí totiž v dnešní době zdraví teprve až po upozornění, nebo používá nesprávné či zesměšňující pozdravy - určitě souseda nemá dítě zdravit čau, rodičům se neříká nazdárek apod. Pozdrav by měl vždy být adekvátní tomu, koho dítě zdraví.

Další správné návyky

Dítě by se již v dětství mělo naučit dalším principům slušnosti:

  • správné stolování (naučit dítě správně držet příbor, mít na talíři pořádek apod.)
  • neříhání (je až s podivem kolik rodičů v současné době toleruje svým ratolestem říhání u stolu i jinde)
  • neskákání dospělým do řeči (ale neznamená to, že rodič dítě nepustí ke slovu)
  • pouštění starší spoluobčany se sednout v dopravních prostředcích
  • nevybíravost v jídle
  • apod.

Laskavá důslednost

Mnoho rodičů považuje kontrolování malých dětí za něco nežádoucího a pro malé děti ponižujícího.

Jenomže toto je zásadní omyl, protože kontrola malých dětí je projevem zájmu o ně, což i tak malé děti berou. Vždyť malé dítě, když dostane za úkol uklidit si pokojíček, tak je rádo, když rodič se přijde podívat, jak si ho uklidilo a úklid mu zkontroluje.

Samozřejmě, rodič nemá chodit kontrolovat uklizený pokoj nasupený, nepříjemný či jakkoli špatně naladěn. Má tam jít zvědavě naladěný, natěšený, připraven chválit, ale také odhalit nedostatky, na které pak laskavě upozorní, eventuálně někdy jednou za čas nabídnout pomoc.

Platí zásada, že rodič nikdy nesmí prosit své dítě, aby si šlo uklidit svůj pokoj. Má mu to pouze oznámit: "Jdi si uklidit pokoj..." apod.

Plnit si své povinnosti má být normální a tudíž není potřeba, aby dítě bylo prošeno, aby si šlo splnit svoje povinnosti: aby si dítě uklidilo svůj pokoj, aby se šlo najíst, aby šlo pomáhat, aby se šlo učit, aby šlo nakoupit atd.

Platí naprosto důrazné pravidlo: rodič nemá dítě za žádných okolností prosit své dítě, aby udělalo svoji povinnost (i v jiných oblastech). Má poprosit dítě pouze tehdy, když má udělat něco, co není jeho povinnost, co je navíc (třeba nakulmovat mamince vlasy apod.).

Jinak totiž je dítě uváděno v omyl, že když vyhoví prosbě, aby si splnilo svoji povinnost, tak tím svým rodičům prokazuje milost.

Každý rodič by si měl také uvědomit, že dítě je mimo jiné potřeba naučit i svědomitosti a pečlivosti. A jak jinak rodič naučí to, aby dítě si své povinnosti naučilo svědomitě a pečlivě plnit? Jedině tím, že ho zkontroluje, proto je potřeba, aby rodič důsledně kontroloval svoje dítě.

Každé rychlé splnění povinnosti je podezřelé - rychlý znamená odbytý, povrchní, ošizený apod. 

Vždyť co je rychlé, to je nedostatečně provedené a rodič by v takovém případě měl svému dítěti oznámit, že to udělá ještě jednou a pořádně, a to v duchu hesla: "Když už něco dělám, tak to dělám pořádně".

Dítě si časem zvykne na to, že než to dělat dvakrát, tak je lepší to dělat raději jednou s tím, že si dá záležet. A rodič se nesmí cítit provinile, že dává dítěti znovu udělat tu samou věc. Nejen, že je to právo rodiče, ale dokonce je to jeho povinnost.

Rodič by měl být otevřeně znechucený z pokusu dítěte ošidit věci a taktéž by to měl dítěti dát patřičně najevo. Je to vlastně pokus o podvod - udělat něco napůl a předstírat, že jsem to udělal úplně.

Jestli  rodič své dítě neodnaučí takto podvádět, tak si to podvádění dítě vezme jako normu a následně se tak v životě bude chovat, kdy bude hodně znechucené, když po něm někdo bude vyžadovat dokonale odvedenou práci a nespokojí se s polovičatostí. Pak si bude připadat šikanované, přitom pravda bude na straně toho, kdo bude chtít dokonale odvedenou práci.

Ruka v ruce by však s důsledností měla být i laskavost, která zamezí tomu, aby rodič nešel do druhého extrému, kterým je přísnost.

Autor: Hanka Přádová, Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 3,5

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[11] KLara
:o)) Mě připadá dostatečně pikantní už

představa, kterak dítě mamince kulmuje vlasy. Zcela logicky pak musí následovat - "Pepíčku, prosím zavolej mi záchranku, máš-li některý prstíček zdravý. Já na to nějak nevidím. Děkuji"

Přidáno: 19. 8. 2012 14:10

Tento komentář je reakcí na [9] Vítek P.

[10] Pecha

Komentář je v rozporu s dobrými mravy a proto byl zablokován.

Přidáno: 1. 4. 2012 7:30
[9] Vítek P.
Pepíček

Tento článek o mandlích se mi líbí proto, že se v něm píše o vlasech, což je mé oblíbené théma. Konkrétně je zde psané toto: „(Rodič) Má poprosit dítě pouze tehdy, když má udělat něco, co není jeho povinnost, co je navíc (třeba nakulmovat mamince vlasy apod.).“ Rád bych se zastavil nad tím, zda tato matka prosí dítě o správnou věc, a zda uvědomělé dítě má této prosbě vyhovět? Patří kulmování mezi povolené avenistické způsoby péče o vlasy? Není to vůči nim nespravedlivá procedura?

Představte si, že by vás někdo natahoval na horké železo a chtěl by po vás, abyste se zkroutili anebo narovnali. To je skoro jako scéna z pekla (kterou jistě ocení paní Vlaďka Cédéčková). Osobně si myslím, že tento příklad je rozporný. Něco jako: Pepíčku, prosím tě, dojdi tatínkovi do lednice pro dalšího lahváče (pivo v lahvi).

Jak se bude v té chvíli cítit Pepíček, který den předtím vyslechl od maminky kázání o tom, že tatínek je opilec. Také četl o tom, že kulmování způsobuje plešatost. Jenže maminka se tomu článku smála, až se jí počínající pleš blýskala. Má dojít tatínkovi pro pivo a nakulmovat mamince vlasy? Já vím, Pepíček by pro maminku a pro tatínka i skočil z okna, je to malé dítě. Postupem času se ale může dostat do situací (třeba si „nabrnkne“ nějakou vášnivou Avenistku), kdy bude nejen žádán, ale třeba i prošen o věci, které nebude chtít dělat. „Ani když tě poprosím, tak mi nepomůžeš … s tím pojišťovacím podvodem.“ A tímto se s Pepíčkem loučím. Zvládneš to, chlapče, máš na to.

Přidáno: 7. 12. 2007 8:48

Na komentář reagoval [11] KLara

[8] Hanka Fantová
prošení

Dobrý večer, paní Jano,

já si myslím, že přístup k partnerovi by se neměl moc lišit od přístupu k dětem a že laskavá můžete být i v tom případě, když není nutné partnera prosit a děkovat mu.

Pokud má něco jako svoji povinnost, třeba úklid bytu na kterém jste se předem dohodli, nemusíte ho přeci prosit, aby to udělal a ani mu nemusíte děkovat za to, že to udělal. Povinnost by si měl splnit samozřejmě. Můžete ale ocenit a pochválit ho třeba za to, že to uklidil moc hezky a pečlivě, že Vám tím udělal radost.
Stejně jako v případě úklidu bot do botníku, který uvádíte. Myslím, že by Vás partner neměl prosit, ale ani by Vám to neměl přikazovat.
Pokud jste si stanovili pravidlo, že si boty budete dávat do botníku a Vy to pravidlo porušujete /tedy neplníte si svoji povinnost/, tak já být na místě Vašeho partnera, tak bych Vám třeba laskavě řekla: "Víš, mrzí mě, že neplníš to, na čem jsme se dohodli. Vždycky mi zkazí náladu, když přijdu domů a vidím tvoje neuklizené boty přede dveřmi. Udělalo by mi radost, kdyby sis je uklízela a na chodbě byl zase pořádek." No a Vy kdybyste pak uznala, že povinnosti se mají plnit, že ty boty nemáte uklízet kvůli partnerovi, ale proto, že je to tak správné, že pořádek má být, tak byste uklízela boty i bez prošení a děkování.

Přeji Vám pěkný nedělní večer
Hanka Fantová

Přidáno: 2. 12. 2007 17:53
[7] Eva Kremlíková

Dobrý den,
myslím si, že přístup k partnerovi a k dětem nemusí být až tak odlišný. Mám ještě malé děti a snažím se je naučit jak se věci mají dělat a předávat svoje zkušenosti (mimochodem já se zase učím od nich, ale také se stále něco nového dovídám, nebo učím od svých blízkých). Výchovu necítím tak, že bych je řídila, spíš že jim ukazuji jak se co dá dělat. (Jestliže na mnou ukázanou cestu/možnost nepřistoupí mám tocítit jako selhání?)
Pokud jde o rozhodování a řízení rodiny, snažíme se s dětmi jednat partnersky a z rozhodování je nevylučovat (úměrně situaci a věku). Každý má svůj názor a přístup. Ne vždy děti souhlasí s mou volbou, jsou i situace kdy já nesouhlasím s jejich, ale snažíme se navzájem respektovat.
Možná, že to někdo cítí odlišně. Ráda si přečtu i jiné názory.
Přeji hezký den.
Eva Kremlíková

Přidáno: 2. 12. 2007 9:29
[6] Jana

Dobrý večer,

já si myslím, že přístup k dětem a přístup k partnerovi je odlišný. Ve vztahu k dětem jsem rodič a své děti coby rodič vedu nebo možná ještě lépe - řídím je. Mimo jiné jsem k nim laskavě důsledná, ale i ve vztahu k dětem si myslím, že platí, že každé dítě reaguje na rodičovské vedení po svém.

Ve vztahu k partnerovi jsem v rovnocenném a harmonickém postavení, partnera neřídím, můžu se však od partnera učit stejně jako se můj partner může učit ode mě. Přiznám se, že pro mě slovíčka jako prosím a děkuji jsou ta kouzelná slůvka, kterými vyjadřuji laskavost, zdvořilost a vděčnost. A nerozlišuju, zda se jedná o partnerovu povinnost nebo ne. Dám Vám příklad: Je zvykem v naší rodině dávat si boty do botníku. Já své boty opakovaně nechávám přede dveřmi. Partnerovi se to nelíbí a říká mi:"Jdi si dát ty boty do botníku!" Jdu a dám si boty do botníku, ale chybí mi tady laskavost. A nebo mi může říci:" Buď tak hodná a jdi si dát ty boty do botníku!". Jdu a dám si ty boty do botníku s radostí. A partner mi potom poděkuje. Teď mě napadá (od slova nápad, což je okamžitá náhlá myšlenka), že je pro mě možná významnější slovo děkuju. I když domácí úklid je naše povinnost, tak vždy, když manžel uklidí, tak mu upřímně poděkuju a stejně tak manžel, když uklidím já, tak mi poděkuje. A to potom společně zažíváme takové souznění v radosti a vyjadřujeme si tím vlastně, že si vážíme práce toho druhého, že to nebereme jako samozřejmost. A je nám hezky.

Přidáno: 2. 12. 2007 0:33
[5] Eva Kremlíková
prošení

Dobrý den,
myslím si ,že k partnerovi lze přistupovat stejně jako k dětem. Použiji příklad s botami. Děti neprosím aby si uklidily boty, ale vysvětlím jim kam boty patří a že si je tam mají ukládat a proč. Pokud se jim vysvětlí smysl činnosti, pak by neměl být problém, aby to dělaly. To samé partner. Necítím, že musím použít slovo prosím, ani mně to nepřijde tvrdé. Stačí když vyjádřím že bych byla ráda aby to udělal. Eventuálně připojím důvod - úklid... Pokud je něco potřeba udělat a patří to mezi věci co má dělat partner (oprava odpadu) cítím opět, že stačí oznámit, že je potřeba to udělat, nebo vyjádřit přání. To samé očekávám od partnera. Necítím, že bychom se k sobě chovali neuctivě pokud se neprosíme v každém případě.
Přeji hezký den
Eva Kremlíková

Přidáno: 1. 12. 2007 10:37
[4] Helena Lukešová

Dobré ráno,
paní Jano asi jsem se nevyjádřila přesně. Avenna mi ukázala že děti by se neměly prosit když mají plnit svoji povinnost, tohle je mi jasné. Myslím že když se dítěti vlídně řekne co má udělat nebude to brát nespravedlivě i když nebudeme používat slovo prosím. (případně prosím tě, v tom necítím rozdíl)

O čem jsem psala je to, že povinnosti dětí jsem schopná určit ale co povinnosti partnera? Mám prosit partnera aby si uklidil boty v předsíni nebo spravil odpad v kuchyni ?
Neprosit mi přijde tvrdé tak zatím prosím, ale proč dětem oznamovat a partnera prosit?

Hezký víkend všem, budu moc ráda když mi napíšete jak to vnímáte vy.

Paní Jano díky za tip na knihu, určitě ji vyhledám. Helena

Přidáno: 1. 12. 2007 8:56
[3] Jana
Prosím

Dobrý večer paní Heleno,

děkuji Vám za Váš komentář a Vaši úvahu nad tím, zda je správné či nesprávné děti prosit, aby si splnily svou povinnost. Ráda se s Vámi podělím o to, jak tuto záležitost vnímám já: rodič má být ke svému dítěti laskavě důsledný, s tím plně souhlasím, ale ve větě "Jdi si uklidit svůj pokoj" tu laskavost vyjádřenou slovem postrádám. Jaký je rozdíl mezi větou "Prosím, jdi si uklidit svůj pokoj" a větou "Prosím Tě, jdi si uklidit svůj pokoj"? Nejdříve jsem nalistovala Slovník spisovné češtiny, abych se přesvědčila o významu samostatného slova "prosím", což je z pohledu gramatiky jazyka českého částice a mezi slovem "prosím", které je z pohledu gramatiky českého jazyka vyjádřením slovesa prosit v 1. osobě čísla jednotného. Tedy v první větě vyjadřuji slovem prosím zdvořilost narozdíl od druhé věty, ve které slovem prosím Tě vyjadřuju prosbu. Jak ještě jinak vyjádřit laskavost a přitom nepoužít slova prosím? Nabízí se ještě spojení "Buď tak hodný a jdi si uklidit svůj pokoj".

Paní Heleno, máte ve své knihovně knihu od spisovatele Johna Graye "Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe"? Tato kniha velmi srozumitelně a zejména čtivou formou popisuje pozitivní rodičovství.

Mějte se hezky, Jana

Přidáno: 30. 11. 2007 23:57
[2] Helena Lukešová
Napadlo mě- co vlastně

Dobrý den,
když jsem psala dopoledne svůj předchozí komentář, chtělo se mi napsat, že mě něco napadlo. Nakonec jsem napsala že mi něco došlo, protože jsem si řekla, že když se snažím očistit svoje verbální vyjadřování, není možná záhodno používat slovní spojení " napadlo mě".
Říkám si jestli se tělo necítí opravdu napadnuté, i když "pouze" myšlenkou.
Nejsem si jistá jestli to Avenna řeší, neporadil byste mi někdo prosím?

Když jsem u té verbální komunikace, všimla jsem se, že Avenna užívá
"štve mě" . Před asi dvěma lety mi jedna paní říkala, že Čechy jsou jedna velká štvanice- všechno nás štve...
Jestli tělo opravdu reaguje na to co říkáme neměli bychom se toho vyvarovat? Není to podobné jako rčení lezeš mi na nervy nebo mám toho plné zuby?
Budu moc ráda když napíšete jak to vnímáte vy ostatní.
Hezký večer, Helena

Přidáno: 29. 11. 2007 16:34
[1] Helena Lukešová
prošení

Dobrý den,
dělala jsem chybu že jsem svoje děti o vše prosila (přišlo mi to vhodné když i já po nich chci aby prosily) Teď už si uvědomuji že to není dobře, zapracovala jsem na tom, myslím že si vedu dobře nebo spíše lépe.
Včera mi ale došlo že za věci o které děti neprosím, manželovi prosím říkám. Tak si kladu otázku - mám v popsaných situacích partnera prosit? Platí stejné pravidlo i u partnerů?

Ještě dodám, že starší pětiletý syn si přesně změny všiml a zkoušel to na mě- maminko jak se říká? Na něco jsi zapomněla...Pomohlo jedno vysvětlení a myslím že si už lépe uvědomuje jak to s domácností je.
Moc děkuji za užitečný článek, obohatil mě.
S pozdravem, Helena L.

Přidáno: 29. 11. 2007 10:46

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek