Náprava zvětšené nosní mandle
Pro nápravu zvětšené nosní mandle u dětí je potřeba, aby rodiče pozměnili svůj přístup k dítěti a dodržovali při něm následující zásady, které jsou nezbytné pro správnou výchovu dítěte:
- výchova ke slušnosti
- laskavá důslednost
- laskavá důraznost
- oprávněné pochvaly a povzbuzení
- přiměřená pomoc.
Výchova ke slušnosti
Každý rodič zná, že by své dítě měl vést ke slušnosti. Přesto, když se pozorně rozhlédnete kolem, tak zjistíte, že z chování dětí se slušnost čím dál více vytrácí. Rodiče totiž z různých důvodů ve vyžadování slušnosti od svých dětí polevují a tím je nechtěně poznamenávají.
Prvky slušnosti jsou však nezbytným základem pro správnou výchovu dítěte, proto je důležité, aby se dítě co nejdříve osvojilo, protože jedině tak z něho může vyrůst "rovný" člověk.
Každý rodič by tedy své dítě by měl naučit:
- prosit
- děkovat
- zdravit
- omlouvat se
- a dalším správným návykům.
Prošení, děkování a omlouvání se
Tyto tři zásady jsou alfou a omegou zdravého smýšlení člověka (a to nejen u dětí, ale u dospělých), proto každé z nich bude věnován samostatný článek.
Zdravení
Každé dítě by se mělo naučit přiměřeně zdravit a zdravit samo od sebe.
Mnoho dětí totiž v dnešní době zdraví teprve až po upozornění, nebo používá nesprávné či zesměšňující pozdravy - určitě souseda nemá dítě zdravit čau, rodičům se neříká nazdárek apod. Pozdrav by měl vždy být adekvátní tomu, koho dítě zdraví.
Další správné návyky
Dítě by se již v dětství mělo naučit dalším principům slušnosti:
- správné stolování (naučit dítě správně držet příbor, mít na talíři pořádek apod.)
- neříhání (je až s podivem kolik rodičů v současné době toleruje svým ratolestem říhání u stolu i jinde)
- neskákání dospělým do řeči (ale neznamená to, že rodič dítě nepustí ke slovu)
- pouštění starší spoluobčany se sednout v dopravních prostředcích
- nevybíravost v jídle
- apod.
Laskavá důslednost
Mnoho rodičů považuje kontrolování malých dětí za něco nežádoucího a pro malé děti ponižujícího.
Jenomže toto je zásadní omyl, protože kontrola malých dětí je projevem zájmu o ně, což i tak malé děti berou. Vždyť malé dítě, když dostane za úkol uklidit si pokojíček, tak je rádo, když rodič se přijde podívat, jak si ho uklidilo a úklid mu zkontroluje.
Samozřejmě, rodič nemá chodit kontrolovat uklizený pokoj nasupený, nepříjemný či jakkoli špatně naladěn. Má tam jít zvědavě naladěný, natěšený, připraven chválit, ale také odhalit nedostatky, na které pak laskavě upozorní, eventuálně někdy jednou za čas nabídnout pomoc.
Platí zásada, že rodič nikdy nesmí prosit své dítě, aby si šlo uklidit svůj pokoj. Má mu to pouze oznámit: "Jdi si uklidit pokoj..." apod.
Plnit si své povinnosti má být normální a tudíž není potřeba, aby dítě bylo prošeno, aby si šlo splnit svoje povinnosti: aby si dítě uklidilo svůj pokoj, aby se šlo najíst, aby šlo pomáhat, aby se šlo učit, aby šlo nakoupit atd.
Platí naprosto důrazné pravidlo: rodič nemá dítě za žádných okolností prosit své dítě, aby udělalo svoji povinnost (i v jiných oblastech). Má poprosit dítě pouze tehdy, když má udělat něco, co není jeho povinnost, co je navíc (třeba nakulmovat mamince vlasy apod.).
Jinak totiž je dítě uváděno v omyl, že když vyhoví prosbě, aby si splnilo svoji povinnost, tak tím svým rodičům prokazuje milost.
Každý rodič by si měl také uvědomit, že dítě je mimo jiné potřeba naučit i svědomitosti a pečlivosti. A jak jinak rodič naučí to, aby dítě si své povinnosti naučilo svědomitě a pečlivě plnit? Jedině tím, že ho zkontroluje, proto je potřeba, aby rodič důsledně kontroloval svoje dítě.
Každé rychlé splnění povinnosti je podezřelé - rychlý znamená odbytý, povrchní, ošizený apod.
Vždyť co je rychlé, to je nedostatečně provedené a rodič by v takovém případě měl svému dítěti oznámit, že to udělá ještě jednou a pořádně, a to v duchu hesla: "Když už něco dělám, tak to dělám pořádně".
Dítě si časem zvykne na to, že než to dělat dvakrát, tak je lepší to dělat raději jednou s tím, že si dá záležet. A rodič se nesmí cítit provinile, že dává dítěti znovu udělat tu samou věc. Nejen, že je to právo rodiče, ale dokonce je to jeho povinnost.
Rodič by měl být otevřeně znechucený z pokusu dítěte ošidit věci a taktéž by to měl dítěti dát patřičně najevo. Je to vlastně pokus o podvod - udělat něco napůl a předstírat, že jsem to udělal úplně.
Jestli rodič své dítě neodnaučí takto podvádět, tak si to podvádění dítě vezme jako normu a následně se tak v životě bude chovat, kdy bude hodně znechucené, když po něm někdo bude vyžadovat dokonale odvedenou práci a nespokojí se s polovičatostí. Pak si bude připadat šikanované, přitom pravda bude na straně toho, kdo bude chtít dokonale odvedenou práci.
Ruka v ruce by však s důsledností měla být i laskavost, která zamezí tomu, aby rodič nešel do druhého extrému, kterým je přísnost.