Laskavá důraznost
Mnoho rodičů dělá chybu v tom, že svému dítěti některé věci musí několikrát zopakovat, aby to dítě udělalo. To je však špatně. Dítě se má naučit poslechnout hned na poprvé a rodič by se ho neměl pomalu doprošovat či přemlouvat, aby to, co má udělat, opravdu udělalo.
Každý rodič si může udělat malý test, jaké má krédo u svého dítěte, nakolik ho dítě bere:
- už jenom tím, že dítě jednou osloví jménem a pozoruje, zda se ohlásí ihned či až na poněkolikáté
- nebo pokud mu řekne, aby přišlo, či něco udělalo, zda to dítě udělá ihned, na první slovo, nebo zda to musí opakovat.
Jakmile to rodič musí opakovat, je to zlé znamení ve smyslu: opakuji = nebere mne.
Pokud se toto děje, tak by si takový rodič měl dát pozor na to, že když něco řekne, tak to řekne jenom jednou a důsledně očekává respektování jeho slov.
Takový rodič by si však měl držet i následujících zásad:
- nic neříkat bezmyšlenkovitě
- dávat si pozor na to, co říkám
- ne znamená ne a neznamená: uvidíme, možná, asi. Než vyslovím ne, tak si musím být vědom, že za "ne" si musím stát.
- vyvarovat se úplně slov: nevím, později, možná, asi, uvidíme apod.
Oprávněné pochvaly a povzbuzení
Pochvala a povzbuzení jsou velmi důležité pro formování správného sebevědomí dítěte. Mnoho rodičů však svoje děti nechválí vůbec nebo nedostatečně, či naopak je chválí i za to, za co jim pochvala nepřináleží.
Tudíž je nejen vhodné, ale přímo žádoucí dítě chválit. Pouze však přiměřeně a ne přespříliš.
A také je důležité přestat dítě chválit, když je evidentní, že mu je ta pochvala lhostejná, že ji nepotřebuje.
Je to zdánlivě tvrdé, ale dítě, které si neváží pochvaly, si žádnou pochvalu nezaslouží. Znamená to, že je dítě:
- pochvalami zahlcené
- nebo žádné pochvaly nepřijímá z důvodu toho, že pochvale nevěří
- anebo že nebere slova svého rodiče vážně
- či je to pro něho tak normální, že už si pochvaly ani neuvědomuje a bere je jako standard (kdy je zle, když pochvaly nejsou).
Ve všech případech je žádoucí pochvalami šetřit.
Pochvaly má člověk říkat pouze, když jsou oprávněné.
Přiměřená pomoc
Dětem je potřeba přiměřeně pomáhat. To znamená, že dítěti rodič nemá pomáhat dřív, dokud se dítě samo nepokusí danou věc udělat. Když rodič vidí, že to dítěti nejde, tak ho to má naučit, jak se to dělá a pak už to má nechat dítě dělat samo. Opět platí pravidlo, že si dítě musí poprosit o jakoukoli pomoc.
V žádném případě by však rodič neměl dělat věci za dítě, protože dítě si na to zvykne a bude to pak ukřivděně vyžadovat.
Někdy samozřejmě může rodič něco udělat za dítě v rámci rozmazlování. Ale mělo by to být výjimečné a dítěti by to tak mělo být i podáno.
Také rodič nemá prosit dítě, aby šlo pomáhat.
A nejen, že nemá prosit dítě, aby doma pomohlo, ale ani nemá říkat dítěti: "Pojď mi pomáhat." Má oznámit dítěti pouze: "Pojď pomáhat." Jinak dítěti vštěpí myšlenku, že pomáhání doma ve skutečnosti je jeho pomáhání mamince (či tatínkovi) a tudíž je to vlastně jeho dobrou vůlí, že vlastně ani nemusí pomáhat. A v případě, že takto pomůže, tak mu maminka (či tatínek) musí patřičně poděkovat, že jí (jemu) pomohlo.
Toto se dítěti vštěpí do paměti a bude si tak myslet, že práce v domácnosti je pouze povinností maminky (či tatínka). A to je obrovský omyl, na kterém doposud funguje mnoho domácností.
Přitom vůči domácnosti má maminka stejné povinnosti jako tatínek a povinnosti doma mají i děti - i děti mají udržovat pořádek, vůni a čistotu v domácnosti (přiměřeně jejich věku).
Je tedy nanejvýš žádoucí, aby práce doma i pomoc v domácnosti nebyla zaměňována s milosrdností, dobrou vůlí, ale aby byla naprostou a samozřejmou povinností. Každý člen domácnosti, tedy i děti, má přispívat k hezkému domovu svým neošizeným a neodbytým podílem a to bez prošení.
Nejvyšší úroveň, kam se mají všechny členové domácnosti dostat, je, že už se doma nerozděluje ani nekontroluje práce, ale všichni automaticky a rádi jdou a dělají vše, co je potřeba, aniž by je kdokoli přemlouval, nebo nedejbůh prosil.
Pokud se rodič bude výše zmíněných zásad držet, tak kromě toho, že dítě dostane správné základy a návyky do života, nebude také trpět problémy se zvětšenou nosní mandlí. A pokud dítě zvětšenou nosní mandli už má, tak rodič na některé ze zmiňovaných zásad opomněl a pokud je do své výchovy zahrne, tak zvětšení nosní mandle se tím odbourá.