Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Geniální osobní pomocník a rádce, který poradí, kolik, kdy a co jíst

Mnozí lidé bědují, že se přejídají, nebo že mají nadváhu. Tito lidé mají zmatek v tom, kdy, co a kolik jíst. Pokud chtějí zhubnout, tak se nutí do různých diet, zkouší další různé způsoby hubnutí. Někteří zkouší vůbec nejíst, jiní se trápí v různých fit centrech…

Všichni tito lidé mají společnou věc - mají nedostatek informací ohledně toho, kolik, kdy a co jíst, aby jejich tělesná schránka byla v naprosté kondici, bez zadýchávání se do schodů, bez potíží s předklonem třeba při nazouvání si bot či navlékání ponožek, bez klepajícího se sádla, pocení se, celulitidy, nebo bez jakýchkoli problémů (ať estetických, fyzických či jiných) spojených s nadváhou.

Tito lidé volají po informacích, co, kdy a kolik jíst. A tvrdí, že by za jistotu, co, kdy a kolik jíst, platili zlatem. Tito lidé v zájmu hledání této jistoty pak někdy skutečně neváhají vydat velké množství peněz u renomovaných odborníků na výživu a diety. Obvykle s chabým či krátkodobým výsledkem.

Nyní nebudu rozebírat to, proč podle filozofie Avenny má člověk nadváhu. Nyní chci psát o tom, že člověk má pomocníky, rádce, kteří ho zbaví nejen nadváhy, ale také mu přímo řeknou, kdy, kolik a co má jíst.

Někdo možná řekne: "Sláva! To už se nebudu přejídat, či nebudu mít nadváhu! To už budu tělu dávat to, co potřebuje a v míře, v jaké to potřebuje a v době, kdy to potřebuje."

Kéž by onen člověk dodržel to, co říká.

Moje letitá zkušenost z praxe v této oblasti je však opačná. Lidé totiž při zjištění, že mají osobní rádce, kteří jim skutečně 24 hodin denně radí, kolik, co a kdy jíst, zajásají. Nejprve jsou plní nedůvěry, zda to tak skutečně je. Pak si ověří, že toho rádce skutečně mají. A pak…

A pak místo toho, aby skutečně byli vděční a naslouchali tomuto pomocníku a poslechli ho a tím svému tělu dávali jenom to, co skutečně potřebuje, jenom tehdy, kdy to potřebuje a jenom tolik, kolik skutečně potřebuje, tak rady těchto rádců stejně neberou v potaz. A to obvykle se slovy: "Já vím…"

Tito lidé zlehčují takovéto svoje chování, přitom toto chování je alarmující. Nejprve člověk volá po radě, jistotě, je nešťastným, že tápe. A pak, když tu jistotu dostane, ji stejně nebere v potaz. Toto je typický projev nedisciplinovanosti, nevděčnosti.

Tito lidé jsou nedisciplinovaní proto, že neposlouchají rady a nedělají to, co ohledně jídla mají dělat. A nevděční jsou proto, že necítí skutečnou vděčnost za to, že mají k dispozici neomylného rádce.

Kdyby byli disciplinovaní a vděční, tak by se po zjištění, že mají svého rádce, nemohli nikdy chovat tak, že rady tohoto rádce nebudou brát v potaz. Nebo by se také nikdy nemohli zachovat tak, že by byli ukřivděni, že kvůli těmto moudrým radám nemohou jíst to, co chtějí. Tito lidé, by zkrátka byli upřímně rádi, že vědí, kolik, co a kdy jíst a také by rádi dodržovali to, co jim jejich rádce moudře radí.

O jaké geniálního rádce v oblasti příjmu potravy se jedná?

Máme dva rádce:

  • hluboký nádech a výdech
  • chuť.

Hluboký nádech a výdech

Jeden rádce radí, kdy jíst a kolik jíst.

Je to rádce, který není vidět a kterého postřehne jenom dotyčný člověk - je to nasycenost, která se projevuje jako hluboký nádech a výdech během, před či po jídle.

Obvykle si lidé tento prohloubený či hluboký nádech a výdech vysvětlují:

  • jako "druhý dech" (něco jako ve smyslu: "a mohu jíst dál")
  • nebo "je to tím, že mám úzké kalhoty"
  • či jako "dělání si místa v žaludku".

Není tomu tak.

Hluboký, či prodloužený nádech a výdech je projevem nasycenosti. Je to reakce těla na to, že člověk má dost, že už nemá tudíž jíst.

Tímto nádechem a výdechem vlastně tělo člověku radí, kolik a kdy má člověk jíst, resp. že už nemá jíst. Když má člověk dost, když je nasycený, tak přichází hluboký nádech a výdech.

Jakoby tělo člověku říkalo: "Nyní máš dost, nyní jsi nasycený, plný. Nyní už tvoje tělo nepotřebuje žádný příjem potravy."

A je na každém člověku, zda tuto neomylnou radu uchopí, poslechne, nebo zda si sobecky bude pokračovat v jídle a zda bude dávat tělu to, co už není v jeho prospěch, ale v neprospěch.

Mnoho lidí raději hluboký nádech a výdech nevnímá (nechce vnímat), protože by se pak necítil svobodným, ale cítil by se omezeným. Podřízení svých chutí, tužeb a přání tomu, co potřebuje tělo, lze sice nazvat nesvobodou, ale není to pravdivé označení. Ve skutečnosti se nejedná o nesvobodné rozhodnutí, ale je to moudré rozhodnutí – poslechnout hluboký nádech a výdech.

Tento nádech a výdech může přicházet i tehdy, když člověk jenom pomyslí na jídlo či tehdy, když zasedl ke stolu a ještě se do jídla ani nepustil. Je to opět sdělení rádce: "Máš dost, nejez, tvoje tělo to nepotřebuje." A opět je to na rozhodnutí člověka, zda tuto radu poslechne. Měl by jí však poslechnout, protože tento jeho rádce se nikdy nemýlí. A i když má člověk pocit, že jedl málo, tak přesto by měl poslechnout tohoto rádce., protože on nejlépe ví, co se v jeho tělu odehrává.

Chuť

Druhý rádce radí, co jíst.

A tento rádce se jmenuje chuť. S tímto rádcem neumí zacházet téměř nikdo.

Tento rádce je nebezpečný. Proč? Protože musí být pod kontrolou, v naprosté hierarchii s prvním rádcem, hlubokým nádechem a výdechem.

Je jako oheň - je dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud ho člověk nechá bez prvního rádce, bez hlubokého nádechu a výdechu, tak napáchá škody. Takový člověk bude sice jíst to, na co má chuť, látky, které jeho tělo potřebuje, ale v míře, které pro tělo nejsou přínosem, ale zátěží. A to není dobré ani pro tělo, ani pro člověka.

Obvykle pustí chuť z "řetězu" ti lidé, kteří prožili nouzi, nebo ti, kteří si potřebují dopřát, když se cítí psychicky hladovými. Nebo to také mohou být i sobci, kteří si ovšem toto sobectví nechtějí připustit a nazývají to jakkoli jinak (mlsouni, požitkáři, gurmáni apod.).

Je to nádherně zařízené, že tento rádce není v podobě zežloutnutí nosu apod. To by ho všichni kolem viděli a už by tomu člověku do jídla mluvili: "Hele, už máš dost, už ti nepřidám, vždyť máš žlutý nos."
Nebo by si ten člověk sám sobě říkal: "Jé, já bych si dal ještě, ale mám už žlutý nos, tzn., mám dost, tak už nesmím. Všichni by viděli, že jsem nenasytný, chamtivý a že i přesto, že mám dost, tak dost nemám. A to jim přece nemohu ukázat, že jsem sobec, který bere (jí), i když má už dost." A cítil by se ukřivděn, že už nemůže jíst, že se nemůže přejídat, protože by ostatní odhalili tuto jeho stinnou stránku - všichni by si totiž dali pozor na člověka, který bere (jí), i když má dost…

Kdo poslechne svého rádce ohledně žízně, hladu i chuti, ten zjistí, že má i další rádce v dalších oblastech svého života. Ale na to, aby člověk mohl vnímat tyto své další rádce, se potřebuje dostat do vyšší úrovně smýšlení. Takovýto člověk musí vnímat způsob svého uvažování, uznat, že jeho způsob smýšlení nebyl dobrý a musí být ochoten svůj dosavadní nesprávný způsob uvažování změnit, zlepšit. Teprve pak se dostane výš.

Dokud člověk neuzná, že dělá chyby a nemíní je nedělat, do té doby nemůže vnímat rady svých rádců. A toto platí nejen u rádce v oblasti jídla. Avšak v oblasti příjmu tekutin a potravy se to člověk učí.

Mnoho lidí bohužel zůstane na úrovni, že se zkrátka nevzdá svého pivečka, které mu chutná, přitom ho jeho tělo vůbec nepotřebuje a tuto nepotřebnost dává najevo v podobě "pivního pupku" či nemoci nebo psychické závislosti (závislost se pozná, že bez piva je nervozita). Tito lidé v této podobě, kdy neslyší rádce na příjem tekutin, nemohou vnímat ani další rádce. A toto platí ve všech oblastech.

Kéž by lidé vnímali, že poslechnutím svých rádců přestanou ubližovat sobě či jiným…

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,13

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[45] Eva
Nadváha je skrytý hlad

Nadváha, vnitřní stres, smutné nálady a výkyvy všeho toho, chuť na sladké = to je signál, že tělo i mozek - a ten hlavně - má nutriční hlad. Jíst plnohodnotně znamená vrátit se k plotně. Jíst čerstvě upravené potraviny bez chemie (včetně modifikovaných škrobů, cukrů skrytých, éček na prodloužení trvanlivosti), nejíst mléko a mléčné produkty, správně nakombinovat talíř. Jinak mě osobně zachránily život principy plnohodnotného stravování na stránce Jíme jinak. Je mi sedmdesát, postupně jsem shodila 9 kilo a jím naplno a bez hladu 3x denně a jsem v pohodě, plná energie a zdraví. Tak zkuste třeba tuto cestu - stravování podle ročních bdobí...

Přidáno: 27. 2. 2020 7:25
[44] Michaela Vozábová
já myslím že v tom je víc než jen jídlo...

Dobrý den,
Myslím si, že nadváha není jen otázkou jídla a neustálého hlídání se...Já jím střídmě, pravidelně, podle toho na co mám chuť, rozhodně se nepřejídám a nejím večer po 5. hodině max. jablíčko....a přesto mám nadváhu asi 10 kilo....a přitom mám i dostatečný pohyb...
Jednuduše je pro mě nesmírně těžké zhubnout, protože moje duše to nechce...myslím, že je to psychický problém, že se potřebuji cítit v bezpečí...
Nevím jak si pomoci a proto bych moc ocenila, kdyby p. autorka poukázala i na možné psychické příčiny nadváhy...jako třeba hlad po lásce ?
Děkuji

Přidáno: 18. 8. 2009 12:55
[43] Jitka Wolf
K otazkam pana Martina

Dobry den pane Martine,

rada bych Vam napsala muj nazor k Vasim otazkam.

Otazka c. 1:
Jestli maso clovek k zivotu potrebuje, nebo ne, to bohuzel nevim. Ale myslim si, ze ne. Myslim si, ze maso se muze a ze neskodi. Ale pokud se maso ji, tak by to melo, dle meho nazoru, být dle urcitych kriterii:
- Jist maso stridme a neprejidat se jim. Masa nevarit a nekupovat tolik, ze by se nespotrebovalo a nasledne by se vyhazovalo
- Vyjadrit a citit vdecnost a dik tomu zviratku, ktere bylo pro maso zabito
- Pokud kupuji maso, tak hledim na to, aby bylo od mistniho prodejce, ktery prodava maso zviratek z okoli, kde zviratka za sebou nemaji dlouhe, narocne a urcite i nehezke transporty a byla chovana ve vhodnych prostorech a za vhodnych podminek (napr. vybeh)

Otazka c. 2:
Pokud bych musela sama zabijet, tak bych maso nejedla. Zabijet bych nechtela. Jsem rada, ze jsem nevyrustala v okoli, kde bych byla primo pritomna zabijeni zviratek.

Otazka c. 3:
Prave ctu knihu o "Hovorech s konem". Existuji i Hovory se psem a kockou. Pojednava o tom, ze jsme se jako lide od ostatnich druhu a matky Prirody vzdalili a oddelili a ze jsou tri druhy (kun, pes a kocka), kteri se nam snazi pripomenout, kym skutecne jsme. Tomu muze nekdo verit, nekdo ne... Ja osobne bych tyto tri druhy urcite nejedla. Maso jim a kdyz tak o tom premyslim, tak cim dal tim mene, aniz bych se o to ja sama vedome snazila. Psi a kocky jsem nejedla nikdy (tedy vedome urcite ne). Konsky salam nejim urcite od te doby, kdy jezdim na koni! Od te doby, kdy jsem mela doma domaciho kralicka uz nejim ani kraliky a zajice. A kdyz tak pujdu dal a poznavala bych vice a vice zviratek takto "zblizka", tak bych asi "skoncila" u Vasi otazky c. 1 a me odpovedi k ni, kdy si myslim, ze maso k zivotu potreba neni. Mozna pouze v pripadech velke nouze.

Zdravim a preji uspesny den. Jitka W.

Přidáno: 26. 9. 2008 10:37
[42] Eva Kremlíková
Pro pana Martina

Dobrý den,
v poslední době se zamýšlím nad tím jak jsme všichni velmi závislí na "systému" ve kterém žijeme. Co ale, až se část, nebo celý zhroutí. Nerada bych aby to vyznělo moc černě, jdu lehce do extrému, ale možná nám nezbyde nic jiného, než se ohlédnout zpět o pár let a dělat věci jako naše babičky či prababičky. Tedy prát v ruce, vařit na kamnech (ohni), chovat vlastní zvířata a zabíjet je. Otázkou je, jestli je zabíjení správné? K Vaší otázce č.1: Myslím si, že maso k životu potřeba není, ale neškodí. Byla jsem od mala vedená k tomu, že co si sama neudělám, nezařídím, tak nebudu mít. Tedy "jela jsem na výkony" a podle toho vypadal můj jídelníček, respektive chutě. Byla jsem typický masojedlík. V nedávné době jsem změnila přístup a na maso jím daleko méně.
Otázka č. 2: Myslím si, že pokud bych byla vychovaná v hospodářství a byla přítomna zabíjení pro jídlo, tak bych byla schopná zabít.
K otázce č. 3: vzpomínám si na knihu Babička od B. Němcové, kde Kudrnovi, kteří byli velmi chudí, jedli co tatínek zrovna ulovil, tedy veverky, kočky, nebo i vránu. Ale doba se posunula. Dnes někdo chová prasátko jako domácího mazlíčka. Ráda bych se dozvěděla, co je správné. Jak je nastavena naše společnost, když prasata, krávy, drůbež ...chová na mléko, maso, vejce..., koně k potěše nebo pomoci a ostatní psy, kočky aj. jako členy rodiny? Byla jsem v tom vychovaná, proto mně to přijde normální, možná je to jinak.
Budu ráda za další názory.
Přeji hezký den
Eva K.

Přidáno: 18. 9. 2008 10:20
[41] Martin Vít
Vegetarianství

Dobrý den.
Rád bych napsal své názory,postoje a pohnutky k vegetariánství,budu rád,když se k nim vyjáadříte.Maso jsem přestal jíst asi v šestnácti letech.Nepovažuji ho za vyloženě nezdravé-souhlasím s článkem "Přehnaný strach z "nezdravých potravin" dětem škodí".Kdybych věděl,že maso potřebuji,samozřejmě bych ho jedl,považuji svůj život za zachováníhodnější než zvířecí.
Vyrůstal jsem na vesnici a zabíjačky se u nás dělaly každoročně.O pašíky se staral děda.Nejen staral,on si je i ochočil a vycvičil.Těšili se na něho,na povel si stoupli na zadní a opřeli se předními o ohradu,uměli dát pac.Nelišili se příliš od ostatních domácích mazlíčků-koček,psů,králíků.Nikdo z Vás by si asi nedal svého domácího mazlíčka k večeři,ani já ne.A přesto jsou země,kde psy i kočky jedí.Králíky jíme i v Čechách.Když přišel čas zabíjačky,ptal jsem se dědy jestli mu není prasat líto,když si na ně zvykl.Řekl,že se nedá nic dělat.I když jsem s tou odpovědí nesouhlasil,štvala mne,nebyl jsem dost silný na to,abych šel svou cestou.
Taky si třeba vzpomínám,jak jsem se doma asi dva roky staral o krávy-vždycky jsem jsi s nimi "povídal",zpíval jsem jim,děkoval jim za mléko-a jednoho dne přijeli domů naporcované v mikrotenových sáčcích.To bylo divné.
Na gymnáziu jsem přestal maso jíst úplně(i díky tomu,že nás bylo víc kamarádů).Upřednostňoval jsem rozhodnutí nezabíjet zbytečně zvířata nad uspokojováním chuťových buněk.Ačkoliv nepovažuji maso za nezdravé,první roky mi maso vůbec nechybělo-cítil jsem se vnímavější,silnější,svěžejší.Chuť masa mi přišla mdlá,nudná.Vůně třeba rybiček mi přišla jako zápach.
Komplikace nastaly.když jsem se asi ve 22 letech rozhodl zesílit,ve smyslu přibrat.(Odmala jsem byl hubený.Je zajímavé,že dokud jsem jedl maso,všichni to brali.Když jsem se stal vegetariánem-byl jsem hubený,protože nejím maso.)Zkusil jsem tedy jíst ryby.Počase mi přišlo správné,okusit ten pocit,jaké to je zabít živočicha.Prodával jsem tedy před vánocemi kapry.Zabil jsem jich asi 80.Měl jsem z toho divný pocit-ne že bych to nedokázal,nechtěl jsem to znovu dokazovat.Postupně jsem zase ryby přestal skoro jíst..
O pár let později jsem v jídelně roznášel obědy vozíčkářům (asi 2,5 roku),někteří skoro nejedli,nepotřebovali-a tak mi maso velice často nabízeli-přišlo mi správné vzít si ho a nenechat ho vyhodit.Musím říct,že jsem za dva roky nezaznamenal žádné výrazné změny k lešímu ve své kondici.
Teď po šestnácti letech víceméně bez masa mám občas na něj chuť (nejčastěji na "nezdravé" věci-kůže,chrupavky,uzeniny,špek),ale jen když se někde v blízkosti připravuje,jinak ne. Spíš jsem se naučil,hledat zalíbení v tom,co zrovna jím.Občas podlehnu,ale pak si představuji,jak mám zabít a mám z toho divný pocit.(V té souvislosti jsem si vzpomněl na jednu zajímavost,:Kdysi jsem četl o českém řezníkovi,který před tím,než krávu zabil,jí něco pošeptal do ucha a ona se pak nechala zabít v klidu,pokojně).
Rád bych slyšel Vaše názory na tyto otázky:
1.Potřebuje člověk maso k životu?(Když vycházím k úvodu článku "Nebezpečné myšlenky, kterými člověk omezuje své psychické či tělesné výkony",tak zřejmě ne).
2.Jedli byste maso,kdybyste si museli zvíře sami zabít?Nepodvádíme sami sebe,když si již kupujeme jen úhledně zabalené balíčky jakoby bez jatkové minulosti.
3.Je v pořádku jíst třeba prasata a koně nebo psy ne,i když prase může být domácím oblíbencem ,a i když jsou psi a koně v některých zemích v pozici,jako prasata a krávy u nás?
Děkuji za Vaše názory a připomínky.

Přidáno: 15. 9. 2008 18:59
[40] Jitka Wolf

Nazev clanku neni, "Jak snizit vahu", ale "Geniální osobní pomocník a rádce, který poradí, kolik, kdy a co jíst
". Tim tedy neni urcen pouze pro urcitou skupinu lidicek, ale je, dle meho nazoru, psan pro vsechny osoby, at uz maji jakoukoli postavu, ci at uz jsou jakehokoli vzhledu.

Pokud hledam spravnou cestu, tak mam moznost si vyzkouset ruzne alternativy, abych sam pro sebe zjistila, jestli to je opravdu to spravne, ci nikoliv (ne co mi vyhovuje). Pokud mam nejake otazky, ci mi neni neco jasne, chci si to ujasnit. Uplatnovat do sveho zivota rady a navody, aniz bych si vyjasnila vse nejasne, ci o tom vubec nepremyslela, by dle meho nazoru bylo "blaznovstvi". A hloupa otazka neexistuje... Pokud se clovek pta, hleda, nebo se uci, tak ma moznost si tim rozsirit sve zkusenosti a obzor. Jestli novy zpusob zivota uplatni a svuj dosavadni zpusob zivota zmeni, ci ne, je absolutne svobodna moznost kazdeho cloveka.

Cist si clanky, komentare, texty, sledovat porady, ...ktere mi nic neprinasi, me nezajimaji, se mi nelibi, nebo ktere "lezou na mozek" by pro me byla ztrata drahocenneho casu...
S pozdravem. Jitka W.

Přidáno: 10. 9. 2008 9:40
[39] Vlaďka Komlová
pro paní Dagmar a paní Milu

Dobrý večer.
Jsem toho názoru,že komentáře jsou od toho,aby lidé,kterým není jasno si vyjasnili,aby lidé ,kteří hledají našli,aby lidé ,kteří se ptají dostali odpověď a jiný úhel pohledu.Pokud se někomu komentáře nelíbí ,tak ať je prosím nečtou.Tato možnost také existuje,každý v životě řešíme něco jiného,ten to a ten zas ono.Proto může mít někdo při čtení těchto stránek a komentářů pocit,že se někdo zbláznil?????????A tak to nechme na každém z nás a sejdeme se u Chocholouška cha cha cha?????????Mějte krásný večer a usmějte se??????????Zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 9. 9. 2008 20:05
[38] mila
Všeho moc škodí

Také mám paní Dagmar takový pocit, že se z té debaty zbláznili . Aby člověk už z toho nezblb.Nic ve zlým, ale myslím, že už to trochu leze na mozek.

Přidáno: 8. 9. 2008 20:35
[37] Dagmar

Dobrý den,
když jsem šla na tento web zjistit, jestli už máme nějaký nový článek a zjistila jsem, že ne, tak mně napadlo se podívat do posledních komentářů. Musím se přiznat, že nejsem zarytý Avennista, i když spoustu rad oceňuji. Ale tahle debata mi připadá jak když se všichni zbláznili (omlouvám se za výraz). Snad každý člověk má jiné potřeby, je jiný typ(ranní ptáče nebo sova), jinak pracuje, jinak sportuje, pro každého je "zdravé" něco jiného atd.. Hlavně mi připadá směšná takováto debata u lidí, kteří vesměs tvrdí, že jsou "hubení" - to fakt nevím, proč to řešíte (např.jestli můžete pít čaj..). Já jsem také docela štíhlá a když přiběru, vím přesně co dělám špatně, proč to dělám je už jiná věc. Ale třeba si vůbec nedovedu představit, že se nenasnídám, když už to dělám 40 let. A určitě nepřestanu snídat a stresovat se tím jen proto, že je to podle Avenny správně. Pro mně třeba není dobré jíst večer, protože pak přibírám a špatně se mi spí. Ten nádech, výdech je asi dobrá věc, ale u mně funguje když už jsem fakt přejezená. Pokud se přejídáme,tak si tím určitě řešíme nějaký problém a pokud se nedostaneme na podstatu toho problému, pak stejně nejsme ochotní nádech-výdech akceptovat a klidně se přejíme. Tak nevím, možná že můj názor není úplně správný, ale jsem zastáncem toho, že tělo si řekne samo a samo nám dá najevo své potřeby všeho druhu a pokud je člověk ke svému tělu trochu vnímavý, tak dobře ví, co je a co není dobře a nemusí "vehementně" hlídat nádech-výdech.

Přidáno: 8. 9. 2008 14:33
[36] Vlaďka Komlová

Dobrý den všem čtenářům.
Ještě mám potřebu se vyjádřit k dalším komentářům.
Paní Majko,informaci,že tělo tráví potravu 36 hodin jsem získala na semináři Avenny,kdy nám to paní Katka říkala a zmiňovala,že pokud se přejídáme,tak vlastně nedáme tělu šanci si odpočinout.Myšlenka na jídlo i když není hlad může být z důvodu,že tělo se tak připravuje,co asi bychom měli sníst,až bude hlad,tělo si tím řídí,co potřebuje a nebo tím,že máme na něco chuť, na sladké, na slané,kyselé atd.....nám napovídá zda nám něco chybí a nebo zda máme něco změnit....článek na těchto stránkách na toto téma už je.Já sama to mám teoreticky spracované dobře,ale s praxí je to u mě horší,přiznávám to.Někdy se snažím a pak zase spadnu do zajetých kolejí.Velký úspěch už jsem ale dosáhla tím,že jsem se zbavila závislosti na čokoládě,vezmu si třeba kostičku,ale je pro mě moc sladká,druhou už nemusím.
Někdy máme chutě na jídlo,když se nudíme,pak si máme najít nějakou činnost,abychom se zabavili.Je to pravda,protože už mnohokrát se mi stalo,že jsem byla celý den zaneprázdněná a na jídlo jsem vůbec nepomyslela.Musím se v nádechu a výdechu polepšit,přestat pít kávu a alkohol byla pro mě hračka,s jídlem je to horší,ale je pravda,že když se chce tak všechno jde,takže musím hlavně chtít.Přeji všem ostatním,kterým se také moc NECHCE jako mě,abychom to zvládli a byli na sebe patřičně pyšní,až se nám to podaří.
Takže do toho a můžeme si příště napsat jak se nám daří zvládnout nádech a výdech. Zdravím všechny lidičky Vlaďka k.

Přidáno: 5. 9. 2008 11:30
Pro paní Vlaďku K.

Dobrý večer, paní Vlaďko, děkuji Vám za příspěvek. Mám v sobě hodně smíšených pocitů a neznám kde přesně začít. Zkoušela jsem se řídit podle návodu paní Hanky. Abych pravdu řekla, tak se mi to mnohokrát nepovedlo. Myslím tím dodržet ty doporučené časy. Dopoledne jsem většinou problém neměla. Vzpomínku na hlad jsem vždy zahnala vodou. O jedenácté hodině přišel "záchvat žravosti", kdy jsem se pustila do jídla a v půlce, když přišel nádech a výdech, jsem se nedokázala smířit s tím, že už mám dost (vždyť přeci nebudu zas celý den jíst). Večer jsem měla další nutkání něco pojíst. Většinou jsem neodolala a dala si třeba banán či jogurt. Já vlastně si ani nejsem jistá, jak poznám, že mám doopravdy hlad. Že to není jen chuť či zvyk jíst vícekrát denně? Paní Hanka popisovala, že se jí žaludek sám ozve. Mě se někdy ozve a někdy si vzpomenu na jídlo bezděčně. To taky znamená, že mám hlad nebo jenom ten zvyk? Na druhou stranu Vy říkáte, že tělo tráví 36h což mi taky není úplně jasné. Možná jsem všechno vzala za nesprávný konec. Pokusím se více naslouchat svému tělu a možná se to časem stane pro mě býti příjemnější a pochopitelnější. Ještě jednou děkuji za Vaše všechny příspěvky a případné další rady:). S přáním přínosných dnů Majka Horneková

Přidáno: 4. 9. 2008 19:10
[34] Jitka Wolf

Dobry den pani Vladko,
i Vam moc dekuji za doplnujici informace. Jak to tak vypada, tak se mohu vratit ke svemu drivejsimu zpusobu - rizeni se hlavne pocitem, jestli mam hlad, ci uz dost. Ten docela fungoval a hlavne jsem mu rozumela. Samozrejme to ted muzu krasne doplnit tim, ze si budu davat vetsi pozor na nadech a vydech. Ale uz nebyt v takove kreci, jako po precteni clanku.
Urcite i moc dekuji za obohacujici informace, ktere se tykaji i jidla v pozdejsich hodinach. V tom jsem jasno nemela ani predtim.

Zdravim. Jitka W.

Přidáno: 4. 9. 2008 17:16
[33] Vlaďka Komlová
dodatek

Dobrý den.
Chtěla bych k těmto komentářům dodat,že člověk má jíst pouze na hlad přesně jak popisuje paní Hanka Fantová,ale neznám,že bychom se měli řídit časem.Ze seminářů vzpomínám,že dopoledne máme pít vodu,z čajů ovocný Piskwick,ten neobsahuje žádný kofein ani thein,pokud jsme den před tím jedli třeba v 17h naposledy a druhý den např. v 9h je hlad ,tak se s klidným svědomím najíst.Také je doporučeno dopoledne ovoce ,oběd i ostatní jídla až bude hlad,třeba i ve 22h večer.Co se týče sladkého,můžeme i dortík ,ale třeba místo večeře,jinak sladké moc ne.Tím ,že si dáme sladké ,tak si v tom okamžiku vychutnáme sladkost života a uděláme si radost,což je v pořádku.Ten kdo má dostatek lásky,tak chuť na sladké nemá.
Naše tělo ráno a dopoledne vylučuje,přes den přijímá a v noci tráví a vstřebává.Trávení trvá celkem 36hodin.
Lidé u kterých se nedostaví nádech a výdech přesně vědí kolik mají dost,proto může mít někdo nejasno.Pokud pomyslíme na jídlo a dostaví se nádech a výdech,tak tělo nám říká ještě nepotřebuješ,tělo přesně ví kolik energie na den potřebujeme.Jinak paní Hanko,neznala jsem dosud informaci,že při oslavách a svátečních vyjímečných příležitostech je dovoleno jíst přes nádech a výdech,je to pro mě novinka.
Měla jsem potřebu toto vše doplnit,aby Vám všem bylo toto téma jasnější. Zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 4. 9. 2008 11:27
[32] Jitka Wolf
Pani Hance moc dekuji

Pani Hanko, dobre odpoledne,
moc Vam dekuji za zpravicku s odpovedi. Dekuji moc za tento darecek!!

S tim, ze je dovoleno jist pres nadech a vydech pri vyjimecnych svatecnich prilezitostech jste mne opravdu moc potesila :). Vcera jsme totiz byli s manzelem na vetsi veceri z duvodu mych narozenin. Zpravu jsem si pote precetla a tak jsem mohla dodatecne uklidnit sve svedomi.
Pri veceri jsem jedla pomalu, s klidem, ale musim rict, ze nejaky velky nadech a vydech jsem nepocitila. Jedine, co jsem pocitila urcite bylo, ze jsem v urcite chvili VEDELA, ze uz mam dost a vice nepotrebuji. Tim jsem se i ridila do te doby, nez jsem si clanek o radcich precetla.
Nejsem si jista, jestli nadech a vydech opravdu poznam. Asi to bude i tim, ze nevim, jak by mel presne vypadat. Jestli to je tak, jak pise pani Eva [25], ze si pod tim predstavuje "takové to funění", nebo je to spise ve forme "vzdechu"... Nezbyva, nez dale zkouset a cvicit.

Preji Vam jeste moc hezky den a jeste jednou dekuji za Vasi pomoc s vysvetlenim otazek.
Jitka W.

Přidáno: 3. 9. 2008 16:29
[31] Eva Kremlíková
Paní Hance Fantové

Dobrý večer,
děkuji Vám paní Hanko, za komentář nádech-výdech, ale i za ostatní komentáře. Díky nim mám vždy o kousíček jasněji.
Děkuji a přeji hezký večer.
Eva K.

Přidáno: 2. 9. 2008 20:05
[30] Hanka Fantová
Paní Jitce

Dobré odpoledne, paní Jitko,

já myslím, že tady pomůže právě nádech-výdech. Když je to jen chuť bez hladu, tak se po prvním soustě již nadechnete, nebo se nadechnete již jen při myšlence, že půjdete tu dobrůtku sníst.
Také vnímám hlad jako pocit opravdové prázdnoty v žaludku, kdy se žaludek "ozývá". Ten pocit asi znáte také. Když nemám hlad, tak ani nevím, že žaludek mám, nevnímám ho.

Ještě Vám také musím napsat, abych Vás potěšila, že je dovoleno jíst přes nádech při vyjímečných svátečních příležitostech, při oslavách apod.

Mějte se pěkně.
Hanka F.

Přidáno: 2. 9. 2008 15:17
[29] Jitka Wolf
Pro pani Hanku Fantovou

Dobre rano pani Hanko,
dekuji Vam moc za Vas komentar k hlubokemu nadechu a vydechu.
V prubehu cteni jsem z Vasich radku pocitila radost a klid, protoze jste mi pomohla vnest porozumeni do teto zalezitosti.
Mate naprostou pravdu, ze kdyz se na rozpoznani nadechu a vydechu lpi, tak jidlo neprinasi poteseni. V mem pripade to bylo az "spatne svedomi" a to neni urcite vubec dobre!
Tez Vam moc, moc dekuji, ze jste nam sdelila vice informaci ohledne toho, do kdy je jeste vhodne jist.
Ted uz mi zbyva, dlouhy nadech a vydech opet "vyzkouset" :).

Pani Fantova, prosim, muzete mi zodpovedet jeste jednu otazku? Dle clanku a i Vaseho komentare, se ma jist pouze, pokud mam hlad. To zni i logicky. Ale jak nejlepe rozpoznam, co je chut a co je hlad? Nekdy mam na neco takovou "chut", ze dostanu hlad.

S pranim hezkeho a prinosneho dne.
Jitka W.

Přidáno: 2. 9. 2008 8:19
[28] Marie Horneková
Pro Hanku Fantovou

Dobrý večer paní Hanko, velice Vám děkuji za to, že jste se s námi podělila o své názory a zkušenosti. Pro mě osobně jsou to velmi cenné informace, které mi plně objasnily všechny mé otázky a nejasnosti k tomuto tématu "hluboký nádech a výdech". Ještě jednou děkuji a přeji Vám přínosné dny. Majka Horneková

Přidáno: 1. 9. 2008 21:24
[27] Hanka Fantová
Nádech-výdech

Dobrý večer,
já myslím, že pokud někdo na rozpoznání nádechu a výdechu hodně lpí, není to dobře, protože pak mu jídlo nepřináší potěšení ale spíše stres.
Z vlastní zkušenosti vím, že hluboký nádech a výdech nejde přehlédnout, protože se neobjeví jen jednou. Když má tělo již dost, tak se hluboce nadechnu po každém soustu, které je již "přes míru", dokonce se nadechnu i tehdy, když si v duchu řeknu "dám si ještě další sousto".
Takže se úzkostlivě nehlídám, abych nepropásla první nádech, protože pokud se tak někdy stane, přijde další nádech a já myslím, že jedno sousto navíc mi občas tělo odpustí.

Také nemusí člověk být bez jídla celé dopoledne, ale zhruba do jedenácti hodin. A pokud má někdo velký hlad, myslím, že se může najíst někdy třeba už v půl jedenácté.

Kdo chce pomocí nádechu a výdechu zhubnout, ten by měl naposledy jíst v pět odpoledne, kdo chce jen získat energii a nezatěžovat tělo, ten může jíst do sedmi večer.

Pokud má člověk hlad, tak do hlubokého nádechu může jíst to, na co má chuť. Třeba celý den jen sladké. Měl by ale potom také řešit, proč u něj určité chutě převládají, co mu tím tělo chce říci.

Co se týká čajů, tak myslím, že i ovocné čaje, zelené čaje i rooibos obsahují látky, které mění frekvenci některých našich orgánů a proto by se neměly pít pravidelně.
Jde jenom o zvyk. Také jsem si nedovedla představit ráno bez teplého nápoje a teď mám lahev u postele a v zimě v létě se hned po probuzení musím napít vody, jinak mi to schází.

Přeji vám pěkné dny a jídlo bez stresování.
Hanka F.

Přidáno: 1. 9. 2008 20:31
[26] Lenka Povolná
Pro vás všechny

I já se připojuji k vám nechápajícím nádech a výdech při jídle. Od té doby, co jsem se na to zaměřila, tak mám pocit, že už jenom při pomyšlení na jídlo stále jenom vzdychám a pak následuje uvnitř směšná udivující otázka, jestli se vůbec ještě někdy najím :-))

Přidáno: 29. 8. 2008 9:56
[25] Eva
Zmatek

Dobrý den.
Připojuji se k paní Jitce a Marii. I já si nejsem nádechem a výdechem při jídle jistá. Zatím jsem se řídila "kručením v břiše" a snažila se jíst opravdu pokud cítím hlad. Více než deset let po ránu "snídám" kávu, nyní karo s mlékem a jen vyjímečně jím. Více jsem jedla vždy až večer, což mně svádělo k tomu jíst více a spíše na chuť. Poslední dobou se snažím jíst opravdu jen pokud mám hlad a zjišťuji jak málo mému tělu stačí. Ani já nemám zrovna kila na rozdávání, ale věřím, že i kdybych zhubla více, sílu neztratím. (Po porodu dětí jsem jeden čas vážila 50 kilo, ale cítila jsem se dobře).
Po článku o pomocníku při pití jsem se těšila, jestli přijde i rada "k jídlu". Při čtení jsem si ale představila spíše nádech a výdech jako takové to funění při přejedení, což asi autorka nemá na mysli.
Jestli dobře chápu, že čaj je lékem a není tedy vhodný k dennímu pití. Zajímalo by mně, jestli se to týká všech druhů čaje, tedy i rooibosu? Čistá voda mně nedělá problém, chutná mi, ale nějak si ji neumím představit, tak jako paní Jitka, po ránu v zimě.
Budu ráda, když i někdo další napíše svůj názor a nebo vnese vyjasnění.
Přeji hezký zbytek dne
Eva K.

Přidáno: 27. 8. 2008 17:15
[24] Jitka Wolf
Pani Marie, dekuji Vam za Vas komentar

Dobry den pani Marie,
pocity, ktere popisujete, jsou preste ty, ktere citim tez. Pres cekani na nadech a vydech az k braneni se tomuto pocitu. Od te doby se necitim moc dobre, byla a jeste trochu jsem nachlazena. Je mozne, ze to pochazi od toho, ze se tim citim ukrivdena. A nemoc jako takova, rika, ze nereaguji spravne. Rada to zmenim, ale nevim co je spravne. Dnes jsem zkusila dopoledne nejist, a kdyz jsem mela hlad, tak jsem si dala banan. Kil na snizovani ale moc nemam, proto z toho nemam moc dobry pocit. Avennu znam jiz asi pres deset let. S ostatnimi radami jsem takovy zmatek nemela. Toto je snad prvni vec, ktere rozumim nejmene a nevim si s ni moc rady.
Podle clanku "Genialni osobni pomocnik a radce, ktery hlida i poradi kolik pit" jsou dle pani Kacenky caje lekem a i podle clanku "Lupy" jsou caje mocopudne, proto asi dle techto nazoru spise nevhodne. Ale tez bohuzel nevim, jake mnozstvi je spravne. Caju moc nepiji. V nejcastejsich pripadech rano jeden a v zime hrnecek navecer na zahrati. Tez budu rada v vdecna, pokud nam nekdo pomuze toto tema objasnit. S pozdravem. Jitka W.

Přidáno: 27. 8. 2008 11:58
[23] Marie Horneková
Pro paní Jitku

Dobrý den paní Jitko, reaguji na Váš komentář o rádcích. Abych pravdu řekla, mám v sobě podobné pocity a zmatek jako Vy. Začala jsem poslouchat své tělo minulé pondělí a to tak, že při každém pokusu něco sníst jsem hned začala mít také hluboký nádech a výdech. Myslím si ale že to bylo spíše vsugerované poněvadž jsem na ten signál urputně čekala, pak se mu dokonce i bránila. Byla jsem zvědavá zda to funguje. Ve finále jsem se najedla až ve čtvrtek večer, ale ne tím, že bych měla hlad ale spíše tím, že mě celkově nebylo moc dobře a cítila jsem se slabá. Během té doby jsem pila hodně vody, podle rádce rtů, v čemž mám celkem jasno. Shodila jsem tři kila, což je příjemné, poněvadž mám mírnou nadváhu. Od té doby se řídím radou, ráno hodně pít vodu, dopoledne spíše zeleninu a ovoce a pak se odpoledne najíst. Ale nevím co jíst a kolik a kdy nejdéle. Většinou mě přepadá chuť nežli hlad... Co se týče čajů, tak ty si dávám velice ráda a každý den. V jednom článku jsem se dočetla, ze čaj je lék tak taky nevím zda je správné ho pít tak často a jen tak. Mám v sobě podobný zmatek jako Vy a mnoho nejasných otázek. Pokud je někdo, kdo by nám mohl toto téma objasnit, tak budu za toto velice vděčná. S přáním přínosných dnů Majka Horneková

Přidáno: 27. 8. 2008 10:52
[22] Jitka Wolf
Mam maly zmatek ohledne radcu

Dobry den,
uvedeny clanek o radcich povazuji za zajimavy, ale zpusobil ve mne maly zmatek. Jsem stihla osoba (pro nektere clovicky, dle jejich komentaru, mozna az moc), ktera nema nadvahu. Do teto doby jsem jedla spise do pocitu sytosti (na vyjimky svateb, oslav, ci navstev na kterych jsem jedla opravdu vice). Nebo jsem si uvedomovala, ze ted si davam jidlo spise na chut nez na hlad, ale pak urcite se "neprezirala". Myslim si, ze to u me docela fungovalo, jelikoz opravdu zadnou nadvahou ci "speky" netrpim. Po precteni clanku jsem si chtela vyzkouset se ridit dle nadechu a vydechu. Zpusobila jsem si tim to, ze na nadech a vydech zacnu myslet az moc. Coz znamena, ze kratce na to, se hluboce nadechnu a vydechnu. Myslim si, ze tim jsem si to ale spise vsugerovala. A pokud na nadech a vydech nemyslim, tak si uvedomim, ze ani nevim, jestli jsem se hluboce nadechla a vydechla... Nyni, pote co jsem si chtela v praxi radce vyzkouset, mam spise spatny pocit, pokud si k jidlu sednu. Take jsem si uvedomila, ze ted ani nevim a ptam se sama sebe, KDY si mohu dat jidlo, aniz by telicku ublizovala. Dle Vasich komentaru (a jestli se spravne pamatuji, objevilo se toto jiz v jednom starsim clanku), by se dopoledne melo jist hlavne ovoce a pit cista voda, aby se telo vyprazdnilo. Co kdyz ale nekdy dopoledne potrebuje moje telo opravdu neco "vetsiho" k jidlu?? Jak to poznam? Nechci, aby se mi stalo, ze budu opravdu "az moc" stihla osoba.
A jak je to s cajem? Pres den piji vetsinou "pouze" vodu z vodovodu, a cerny caj ci kavu nepiji jiz delsi dobu. Ale v zimnich mesicich, ci po ranu mam rada teply caj (zeleny nebo rooibos). Jak poznam, ze piji to spravne, ze to tak je v poradku a timto telicku neublizuji?
Prosim o komentar ci nazor o uplatneni radcu ve Vasich pripadech. Ci pokud nekdo zazil/zaziva podobne pocity.
Dekuji a zdravim s pranim hezkeho dne. Jitka W.

Přidáno: 27. 8. 2008 9:51
[21] Marie Horneková
Pro paní Hanku F.

Dobrý večer paní Hanko,
rozumím vašemu sdělení, že by s tímto postupem měly autorky plno starostí a navíc by to bylo velice časově náročné. Zde jsem položila tu otázku, kde mám vzít jistotu, že přihláška byla vážně doručena. Pokud bych to začala řešit až po ukončení příjmu přihlášek, tak už bych s největší pravděpodobností žádnou nápravu zjednat nemohla. Souhlasím s názorem pana Vítka, že existuje možnost automatické odpovědi systému, že e-mail byl přijat. Stejně tak jako když pošlu doporučený dopis s doručenkou pro potvrzení, že adresát zásilku převzal. Nechci způsobovat žádné zmatené situace či se domáhat nějakých nadstandartních řešení čistě pro mou osobu. Jen jsem vznesla dotaz, zda je to správné a jestli mám na to nárok. Každopádně paní Daniela mi již potvrzení doručila za což jí ještě jednou děkuji. Přeji pohodový víkend. Majka Horneková

Přidáno: 22. 8. 2008 23:47
[20] Hanka Fantová
Pro paní Hornekovou

Dobrý večer paní Marie,
na webu je napsáno, že přihlášky mají být doručeny nejpozději do 4. září. Předpokládám tedy, že až po tomto datumu, kdy již nebudou další přihlášky přijímány a bude tedy znám jejich konečný počet, se bude moci udělat rozvrh a jednotlivým přihlášeným sdělit, kdy se mají na konkurz dostavit.
Myslím, že by to byla pro paní Kuňovou a paní Přádovou práce navíc, kdyby musely na každou přihlášku reagovat dvakrát.
Jednou když dojde a podruhé po 4. září, když budou psát pozvánku na konkurz.
Já na Vašem místě bych se tedy začala znepokojovat a ověřovat si, jestli moje přihláška byla doručena, až od druhého zářijového týdne.

Přeji pěkný víkend.
Hanka F.

Přidáno: 22. 8. 2008 19:28
[19] Lenka Povolná
pro paní Vlaďku

Děkuji za rychlou odpověď. Asi to bude tak, jak píšete. Zdraví Lenka

Přidáno: 20. 8. 2008 7:53
[18] Vlaďka Komlová
pro paní Lenku

Dobrý den paní Lenko.
Nádech a výdech nám byl na semináři Avenny prezentován pouze v souvislosti s jídlem.Jinou informaci zatím neznám.
Přeji hezký den Vlaďka K.

Přidáno: 19. 8. 2008 15:51
[17] Lenka Povolná
nádech, výdech

Dobrý den, mám dotaz. Prosím, zodpoví mi ho někdo? Zajímalo by mě, zda hluboký nádech a výdech funguje nejen u jídla. Třeba při opalování, jestli tělíčko dá tímto způsobem najevo, že už má sluníčka dostatek, nebo že si nemám kupovat konkrétní boty apod :-)) Děkuji. Lenka Povolná

Přidáno: 19. 8. 2008 13:48
[16] Marie Horneková
Pro pana Vítka

Dobrý den pane Vítku i všem ostatním. Velice se ztotožňuji s Vaším komentářem jak by potenciální zaměstnavatel měl reagovat na dotazník od uchazeče o zaměstnání. Nevim, jestli ten můj původní komentář byla kritika, spíše upozornění. Stejně se mi reakce na toto nedostalo. Na jednu stranu chápu, ze paní autorky mají vice než dost starostí a práce, ale na druhou stranu mám v sobě hodně nejistoty zda přihláška ke konkurzu byla zaregistrovaná. Jelikož mi na tom hodně záleží, zvažuji zda mám v této věci podniknout další kroky např. poslat všechny náležitosti znovu ale obyčejnou poštou, či mám respektovat podmínky přihlášení, doufat, že přihláška došla v pořádku a čekat tedy na případnou pozvánku ke konkurzu? Mám čekat v duchu co se má stát to se stane, nebo si to pojistit z druhé strany? Jsem ráda za případné vaše názory a komentáře. Děkuji. Přeji kvalitní a přínosné dny. Majka Horneková

Přidáno: 19. 8. 2008 10:24
[15] Vlaďka Komlová
pro pana Vítka

Dobrý večer pane Vítku.
Chápu a dokážu se vcítit do člověka,který čeká na jistou odpověď a ona nepřichází,proto se také jistá osoba ozvala a napsala komentář týkající se této záležitosti.Já jsem svůj komentář napsala pouze sama za sebe ,tak,jak jsem to cítila já z mé pozice,a protože jsem to právě vnímala takto,neměla jsem potřebu psát paní Hance a paní Katce komentář,ve formě kritiky nebo upozornění,jen jsem napsala komentář ve formě pochopení.
To,že dvě osůbky upozornili paní Katku a paní Hanku na tuto skutečnost,tak ,jak jí vnímali ony,to je v pořádku .
Cítím,že jste můj komentář vnímal spíše jako že chci někoho omlouvat,můj úmysl byl opravdu jen vyjádřit pochopení,nic víc,nic míň.
Hezký večer a děkuji za Váš názor a vyjádření Vaší myšlenky. Zdraví Vlaďka k.

Přidáno: 18. 8. 2008 21:39
[14] Vítek P.

Nejdřív děkuji paní Emě a Vlaďce za jejich „daňové poradenství.“ Děkuji.

Také jsem si na ty brethariány vzpomněl (paní Evo). Člověk by pak nemusel řešit nějakého pomocníka a měl by o jednu starost méně a ještě by ušetřil.

Pak bych chtěl k článku doplnit, že by možná bylo zajímavé, uvést, jaké signály přijdou, když člověk toho pomocníka neposlechne. Začne škytat? Nebo ucítí tlak či bolest v břiše?

A pak ještě pro paní Vlaďku omlouvající. Podívejte, paní Vlaďko … Když napíšu nějaké firmě a ona mi neodpoví do druhého dne, tak už většinou vím, co bude následovat. Když někam pošlu dotazník ohledně práce a oni mi neodpovědí, tak jak asi může vypadat další spolupráce. Chápu tu situaci, moc práce, priority. Myslím si ale, že není takový problém nastavit si poštu, aby každému automaticky odpověděla “Sorry nemáme čas, ale přišlo nám to.“ Nebo uhlazeněji „Děkujeme za e-mail, budeme se mu věnovat podle času a priorit.“ Anebo „Jsme na výletě.“ Také přeju K+H+ostatním+sobě+Vlaďce hodně energie, ale tuším, jak je lidem, kteří se třeba rozhodují změnit svůj život, jsou ochotní změnit práci i bydlení a když to všechno zvládnou napsat a poslat, tak je jim odpovědí mlčení.

Přidáno: 18. 8. 2008 17:47
[13] Vlaďka Komlová
k omluvě paní Katky a paní Hanky

Příjemný večer všem.
Já osobně jsem tuto situaci takto vnímala i bez vysvětlení,protože si neumím představit realizaci tak velikého projektu jako je Maják Ptyč .
Přesto paní Hanko a paní Katko děkuji za omluvu.Držím Vám palečky a přeji hodně energie ať Vám to vyjde tak ,jak si představujete.
Zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 17. 8. 2008 21:54
[12] Vlaďka Komlová
k daňové hádance

Přikláním se k názoru paní Emy,děje se také to,že když si nevezmete účtenku např.u benzínové pumpy,tak prodejce paliva pak tyto účtenky prodává autodopravcům za určitou částku a autodopravce má tím pak menší daně,což je celé podvod ,takže rozhodně účtenky chtít,je to tak správné,účtenku pak můžeme vždy vyhodit do koše.
Paní Evo,můj názor na různé půsty a rituály a cvičení je ten,že naše tělo si samo řekne co mu vyhovuje a to je zlatá střední cesta,vše je pouze o tom jednom,že se věnujeme sami sobě a máme se rádi,což je důležité.Dříve jsem žila stylem vše pouze jen pro rodinu,časem jsem vše přehodnotila,když mi odrostli kluci,měla jsem více času na čtení ,přemýšlení a to jsem Avennu v té době neznala.Cítila jsem ,že je to tak správně,že já jsem také důležitá.
Zahřálo mě u srdíčka Vaše poděkování za mé komentáře,ráda se zúčastňuji komentářů,pokud mne samozřejmě něčím osloví.Na komentáře od ostatních lidiček se těším a jsem vždy zvědavá na názory ostatních,učíme se tím, proto tímto děkuji Vám všem ,kteří se zúčastňujete komentářů a držím palečky ostatním,kteří se k tomu chystají a zatím ještě nedostali odvahu.Je prima,že nás vesmír seznámil s Avennou a je prima ,že existují tyto stránky,nechci ani pomyslet v jaké nevědomosti jsem dříve žila a jsem za to velmi velmi vděčná,naplňuje to moji dušičku.
Mějte krásnou neděli,pod Milešovkou je dnes sluníčkově. Zdraví Vlaďka k.

Přidáno: 17. 8. 2008 14:29
[11] Eva Kremlíková
Pro pí. Vlaďku K.

Dobrý den paní Vlaďko,
chtěla jsem Vám poděkovat za Vaše lidské a povzbuzující komentáře. Často mně zahřeje u srdíčka při jejich čtení (někdy i opakovaném) Povzbuzení a rady si vážím.
Děkuji a přeji hezký zbytek neděle.
Eva Kremlíková

Přidáno: 17. 8. 2008 10:34
[10] Eva Kremlíková
Dobrý den,

děkuji autorkám za články o geniálních pomocnících. Již 14 dní funguji bez pomády na rty, bez které jsem dříve nemohla vyjít ven. Je to osvobozující pocit.
Dnes bych se ráda připojila k p. Vítkovi s dotazem na půsty. V týdeníku Respekt.cz č. 31 jsem četla o lidech kteří drží půsty a o tzv. brethariánství. Mně připadá tato myšlenka jako extrémní, ale říká se na každém šprochu... Tak mně to nedá se nezeptat. Byla bych ráda, kdyby se někdo, kdo má na tuto věc nějaký názor o něj podělil.
Ještě mně v souvislosti s půsty napadá jóga a její přístup. Neznám postoj Avenny, i to by mně velmi zajímalo.
Přeji hezký den
Eva K.

Přidáno: 17. 8. 2008 10:30
[9] Ema
Jasně že s účtenkou

Dobrý den Vítku, připadá mi to jasné, že s účtenkou (a to ani člověk nemusí být Avennista...).
Jednak - když řeknete "bez účtenky", řemeslník se sveze na Vašem špatném rozhodnutí (a to je horší, než když se sveze na dobrém, ne?).
A druhak: když si například necháte odvézt stavební odpad a nechcete účtenku (tím myslím účtenku ze skládky, že tam byl odpad opravdu uložen), víte, co se může stát? Že Váš odpad skončí v nejbližší škarpě za městem/vesnicí. A skutečně se to děje, u nás v obci to máme i zdokumentované.
S pozdravem a přáním ať se Vám (nejen) s řemeslníky daří
Ema

Přidáno: 17. 8. 2008 10:21
[8] Vítek P.
Ještě daňová hádanka

Rád bych předložil do diskuse ještě jednu záležitost, se kterou se potýkám už několik let. Jde o to, zda po řemeslnících chtít účtenky. Buď mi můžou opravit něco za 1500 bez účtenky nebo za 2000 s účtenkou. Chápu, o co jde, když zaplatím účinkovou cenu, tak oni zaplatí daně. Co se mi na tom ale nelíbí, je to, že jsem to já, kdo se rozhoduje, zda se budou platit daně, když by to měli být oni. Oni se takhle svezou na mém rozhodnutí a díky tomu, že já chci účtenku, oni se stávají poctivými. Váhám, jestli není lepší řešení dělat nevědomého, chtít cenu bez účtenky, protože účtenku nepotřebuji. A pak je na nich, jak se zachovají. Jde mi o to, jestli svým rozhodnutím, že chci účtenku, nezbavuji řemeslníka možnosti, aby se sám rozhodnul, jestli bude poctivý. Jsem to já, v této situaci, kdo by měl rozhodovat o tom, zda se budou platit daně, anebo stačí, že se rozhoduji, když je platím já ze svých příjmů? Víte, abych jako nebyl příliš spravedlivý za obě strany … až bych byl nespravedlivý vůči sobě, že platím daně za někoho jiného a vůči řemeslníkovi, že mu beru možnost se rozhodnout. Když to vezmu jednoduše, že bych měl zaplatit práci i s daněmi, tak bych měl účtenku chtít.

Přidáno: 16. 8. 2008 22:55
[7] Vítek P. Vlaďce a sobě

Tedy abych byl přesný, dopoledne se stravuji téměř avennisticky, ty půlnoční zmrzliny asi moc avennistické nejsou. Ale celkově toho moc nesním.

Oběd s několika chody, například na návštěvě je pro mne ukázka obžerství a plýtvání.

Dobrou noc, chuť a zhluboka dýchat (plnými douchy :-)

Přidáno: 16. 8. 2008 21:30
[6] Vítek P. Vlaďce a sobě

Děkuji (paní) Vlaďko za tu informaci o třech dnech nejedení. Tak nějak jsem si představoval, že by to mohlo zafungovat, ale uznejte, že to člověk těžkou skousne, čekat na hlad 3 dny. Jinak mohu říci, že se stravuji téměř avennisticky, dnes jsem si dal cca ve 13 polívku, půlku jí odložil, neboť jsem přecenil své síly. Pak jsem si postupně dal i druhé jídlo a dojedl polévku … (a pak se dokrmoval čokoládou a zmrzlinou).

Přidáno: 16. 8. 2008 21:24
[5] Vlaďka Komlová
abyste nemusel psát sám sobě p.Vítku

Hezký večer pane Vítku.
Tak bohužel ještě zatím neznám,zda má jednodenní půst vliv na duchovní vývoj člověka,ale já sama na doporučení Avenny dopoledne nejím,piju od rána pouze vodu z vodovodu,jde pouze o zvyk,je fakt,že když jsem dříve snídala,tak jsem měla brzy hlad,někdy se mi stane ,že mi trochu zakručí v žaludku,tak se napiju a nebo si dám jogurt.To se mi ale stává,když se nenajím večer.Je pravda,že nám na celý den opravdu stačí jen málo,člověk pak není unavený a je plný energie.Já sama se přiznám,že v tomto ještě nejsem pokorná,protože nedokážu / upřesním to-nechce se mi/ poctivě dodržovat nádech a výdech,dobré jídlo nade mnou vždy zvítězí,v tomto musím na sobě zapracovat.
Správně bychom měli ráno pít čistou vodu,dopoledne jíst ovoce a zeleninu a pak oběd.Jíst máme pouze na hlad.Vzpomínám si na paní Hanku,když nám o semináři vyprávěla,že když na toto najela,tak nejedla 3 dny a měla už myšlenky typu aby neumřela hlady,ale neměla prý vůbec hlad.
Já jsem držela celý den hladovku jednou na podporu
proti umístění amerického radaru u nás a hlad jsem měla až večer ve 20.30h,krásně jsem to zvládla,ale řekla jsem si ,že nebude žádný třes a že mi nebude špatně,pila jsem vodu a byla jsem velmi překvapená,jak to šlo hladce.
Článek paní Katky se mi velmi líbí a opravdu mi připomněl,že se mám nad sebou zamyslet co se týče nádechu a výdechu,za toto připomenutí děkuji.
Příjemný večer zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 16. 8. 2008 20:49
[4] Vítek P sobě.

Když si tu tak hezky píšu a sám se sebou povídám, ještě mne napadá, že by bylo užitečné napsat, kolik toho asi tak správně vyladěný a signály poslouchající člověk sní vzhledem k normálu a jak dlouho je vhodné nemít hlad a nic nejíst. Za sebe mohu říci, že sníst polévku a hlavní jídlo je pro mne moc a tak většinou jím jenom jedno z toho. Také jsem zaslechl, že paní autorka dopoledne nejí. Bylo by užitečné to zmínit, a zasadit do souvislosti s článkem. Normální člověk by si totiž mohl myslet, to přeci není možné, že bych neměl hlad celé dopoledne. A tak si něco vezme jenom ze zvyku. A poslední věc, která mne napadá je, jestli nějak souvisí půst s takzvaným duchovním vývojem. Když jsem psal o půstu v prvním příspěvku, myslel jsem to tělesně. Různí guruové a učitelé půst doporučují právě z duševních (duchovních) důvodů, tak jestli na tom něco je.

Přidáno: 16. 8. 2008 13:16
[3] Vítek P.

Teď to vypadá, že jsem článek vůbec nečetl, protože se tam píše, že někteří zkouší vůbec nejíst. Jenže co je to „vůbec“? Proč by moudré tělo nemohlo člověku poradit, aby nejedl několik dnů. A jelikož člověk své tělo (zatím moc) neposlouchá, tak by si to mohl poradit sám.

Přidáno: 16. 8. 2008 11:00
[2] Vítek P.

Dobrý den, zajímal by mne názor zkušených avennistů na půst. Jestli je jako dobré, občas tělu dopřát méně jídla, jestli to má rádo a očistí se a vyladí se chuť i intuice. Nemyslím nějaké extrémy, ale třeba jeden den v týdnu nic nejíst, nebo jen pít kefír. Z asketických hladovek už jsem vyrostl, ale říkám si, možná by prospělo občas krotit rozežranost. Problém s nadváhou nemám, ponožky zvládám, někdy netrefím obě stejné a celulitidu neřeším.

Přidáno: 16. 8. 2008 10:50
Dekuji

Tyto clanky o genialnich pomocnicich jsou paradni, uz to zkousim a funguje to, ted si jenom zvyknout na to delat to jinak a vice si sebe sama vsimat:o)
Rad bych Vas pozadal o vytvoreni clanku na rozvijeni kreativity, takovy by se mi velice libil a doufam, ze nejsem jediny. Napisete jej? Prosim.

Přidáno: 15. 8. 2008 19:20

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek