2. Přirozeně vyvolané uvolňování "hormonu blaženosti"
Základním principem Avenny je tvrzení:
Ten, kdo je skutečně šťastný, není nemocný.
Už samo toto tvrzení napovídá, že Avenna si uvědomuje zásadní vliv psychického stavu označovaného za "být šťastný" na zdravotní stav člověka a souhlasí tedy s tím, že tento tzv. hormon blaženosti má významný vliv na uzdravení se.
"Hormon blaženosti" je totiž součástí tzv. samoléčebných schopností těla, díky kterým se tělo umí zázračně vyléčit i z nemocí, se kterými si klasická medicína nezná rady.
Jak už jsem psala v minulé části tohoto článku, tak "hormon blaženosti" je v těle uvolňován především tehdy, když je člověk šťastný. Funguje to na stejném základě, jako když se člověk bojí a v těle se zvyšuje hladina adrenalinu apod.
Zjednodušeně se tedy dá říci, že každé psychické rozpoložení v těle uvolňuje jiné hormony, které ovlivňují i to, jak se člověk cítí fyzicky.
Například:
-
jsem šťastný - uvolňuje se "hormon blaženosti", který urychluje uzdravení
-
bojím se - uvolňuje se adrenalin, tzv. "hormon poslední záchrany", který tělo připravuje na zvýšenou tělesnou aktivitu
-
jsem v šoku - uvolňuje se noradrenalin, který při náhlém poklesu krevního tlaku přicházejícího po závažnějším šoku vyvolává celkové zúžení cév a zvyšuje tak diastolický tlak.
Jedním z účinků "hormonu blaženosti", který jsem již zmiňovala, je ten, že tento hormon potlačuje bolest a urychluje uzdravování se. Z toho tedy vyplývá, že psychický stav "být šťastný" - pocit radosti, těšení se apod. - spouští v těle člověka samoozdravné procesy.
V naší praxi se velmi často setkáváme s tím, že lidé, které něco bolí a jsou nemocní, a my jim poradíme, aby si i v tomto stavu udělali něčím radost a potěšení, tak nám odpoví, že to nejde, že se jim nejdříve musí ulevit na těle a pak se teprve mohou radovat a něčemu se těšit. Tito lidé jsou tedy v tomto směru pasivní a čekají, až se jim uleví.
Jenomže toto je základní chyba. Člověk svému uzdravení může napomoci i tím, že i přes bolest a jiná trápení, si udělá něčím radost. Díky tomu se dotyčný bude cítit lépe na duši, na to zareaguje tělo tím, že se začne uvolňovat „hormon blaženosti“, který urychluje uzdravení se.
Chování dětí a dospělých v průběhu nemocí
Obecně se traduje, že děti se z většiny nemocí uzdravují daleko rychleji než dospělí. Lékaři to odůvodňují tím, že dětský organismus má větší vitalitu a dokáže se tedy s nemocí i rychleji vypořádat.
Když bychom se však zaměřili na to, jak děti během stonání fungují, tak bychom zjistili, že toto rychlejší uzdravování se je způsobeno něčím jiným. Děti totiž, i když jsou vážně nemocné, se dokáží radovat a těšit se.
Stačí jim, že jim přečtete jejich oblíbenou pohádku, že jim koupíte jejich oblíbené bonbóny, že jim uvaříte, co mají rády, že jim pustíte film, který si dlouho přály vidět apod. A když toto uděláte, tak se dokáží ve své mysli od své bolesti a nemoci odpoutat, prožít daný okamžik a vychutnat si ho.
Jinými slovy, děti se v těchto chvílích dokáží radovat a těšit se. Tím se v jejich těle mj. začíná uvolňovat "hormon blaženosti", který proces uzdravení se značně urychlí.
Srovnávací příklad
Pro názornost zde uvádím příklad reakcí dítěte a dospělého, kteří oba mají chřipku se stejnými příznaky - mají oba dva stejnou bolest svalů, hlavy a v krku.
Malá Anička, které je pět let, má chřipku, která vznikla jako reakce na nespravedlivou učitelku ve školce. Maminka jí chtěla něčím udělat radost a rozveselit ji a tak:
-
dala malé Aničce její oblíbené bonbóny, které jsou drahé a které tedy Anička dostává jen jednou, dvakrát do roka - Anička se zaraduje a potěší se a ačkoliv ji hodně bolí v krku, tak ty bonbóny hned začne jíst
-
Aničce pustila na videu film o delfínkovi, který si přála moc vidět - Anička si potěšená sedne v postýlce a začne se se zvědavostí na ten film dívat, i když jí hodně bolí hlava
-
koupila Aničce obrázkovou knížku, kterou si moc přála - Anička si ji hned, ačkoliv jí není dobře, začne prohlížet a prosí maminku, aby jí z ní něco přečetla a má z knížky velikou radost.
Anička se z chřipky během pár dnů zotavila a je již zdravá...
Paní Anna, které je čtyřicet let, má chřipku, která vznikla jako reakce na nespravedlivého vedoucího u ní v zaměstnání. Manžel jí chtěl udělat radost a rozveselit ji a tak:
-
dal paní Anně její oblíbené bonbóny, které jsou drahé a které si tedy paní Anna může dovolit jen jednou, dvakrát do roka - paní Anna bez nálady ty bonbóny odloží, vždyť jí tak bolí v krku a ještě k tomu, aby teď jedla ty bonbóny a nemá tedy z nich radost a vůbec se jim netěší
-
chtěl paní Anně pustit film, který si přála moc vidět a který jí půjčil ve videopůjčovně - paní Anna se však na film nechce dívat a rozmrzele manželovi vyčítá, že to je od něj nerozum zrovna teď ten film půjčovat, když je jí tak zle a bolí jí tak hlava
-
paní Anně koupil encyklopedii, kterou si už delší dobu přála - paní Anna ji, aniž by ji rozbalila, položila na noční stolek a řekla manželovi, že si ji prohlédne později, že jí teď bolí v krku a hlava a z knihy nemá žádnou radost.
Paní Anna už bere druhou dávku léků, které jí lékař přidal, protože se jí její stav ještě nezlepšil...
Radost pomáhá uzdravení se
Každý člověk, tedy i vy, by si měl uvědomit, že může svým psychickým rozpoložením významně přispět k uzdravení se.
Proto, když jste nemocní, tak kromě odbourávání psychické příčiny nemoci si udělejte i něčím radost.
A věřte mi, že i když je vám sebehůře, tak si tu radost vždycky můžete udělat. I v těchto chvílích totiž existuje důvod, proč se máte radovat.
A když budete mít pocit, že vzhledem k tomu, jak je vám zle, opravdu žádnou radost ani cítit nemůžete, tak si vybavte děti, které mají stejnou nemoc jako vy, jak oni se, i když je jim stejně špatně jako vám, dokáží radovat.
Takovým vzorovým příkladem pro ně je jedna malá holčička, se kterou jsem se kdysi setkala. Ona holčička měla leukémii v akutním stádiu a zrovna procházela náročnou chemoterapií, která jí způsobovala značné zdravotní potíže. Ta holčička byla opravdu ve velmi žalostném zdravotním stavu a trpěla silnými bolestmi. Přesto však, když uviděla akvárium s rybičkami, tak se od svého trápení dokázala odpoutat a s nadšením ty rybičky pozorovala a povídala si s nimi.
Na tuto holčičku si často vzpomenu, že i v takto těžkých chvílích se dokázala tolik radovat. Většina dospělých by se na jejím místě již neradovala a jenom by si stěžovala, jak je jim zle a velká část by byla na ostatní zlá. Zatímco se tato holčička i přes svoje trápení na ostatní často usmívala a sama druhým dodávala dobrou náladu a byla sluníčkem.
Co dodat na závěr?
Jak už jsem psala, ozdravné mechanismy v těle jako je třeba působení zmiňovaného "hormonu blaženosti" si ve svém těle můžete nastartovat dvojím způsobem. A je na každém z vás, co si vyberete, zda půjdete cestou chemikálií či cestou pro tělo přirozenou. Zda si raději vezmete pilulky a nebo si uděláte něčím radost.
Na samotný závěr chci pro případ, že by se někdo z vás rozhodl přeci jenom pro ty pilulky, ještě zmínit dvě rizika:
-
první riziko tkví v tom, že když začnete pravidelně brát pilulky na dobrou náladu, tak vaše tělo i psychika po čase začnou spoléhat na to, že si dobrou náladu vytvoříte uměle a odvyknou si "hormon blaženosti" vytvářet samy.
-
druhé riziko spočívá v tom, že s umělou stimulací dobré nálady je to jako s již zmiňovaným pitím kávy - po uměle navozené čilosti na člověka padne nezvladatelný, nepřirozený, bezdůvodný útlum, který je daleko horší, než přirozený, odůvodněný útlum (únava po práci). Tento útlum obvykle člověk vůbec nezvládá a je to daň za umělou stimulaci.
Stejně tak po uměle navozené dobré náladě na člověka padne i rozladěnost, či špatná nálada, kdy člověk může být až zaskočen jejím rozsahem a intenzitou. Tuto špatnou náladu až zlobu člověk také těžko potlačuje a neovládá se a i to je daň za umělé navození si dobré nálady.