Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Hormon blaženosti II.

V poslední článku jsem psala o anandamidu, což je tzv. "hormon blaženosti", který v těle urychluje proces uzdravování se.

Uvolňování tohoto hormonu v těle se stimuluje dvěmi způsoby. Buď chemickou cestou pomocí analgetik (medikamentů na potlačení bolesti) nebo přirozenou cestou.

A jaká je ta přirozená cesta? O tom již pojednává dnešní část článku.

2. Přirozeně vyvolané uvolňování "hormonu blaženosti"

Základním principem Avenny je tvrzení:

Ten, kdo je skutečně šťastný, není nemocný.

Už samo toto tvrzení napovídá, že Avenna si uvědomuje zásadní vliv psychického stavu označovaného za "být šťastný" na zdravotní stav člověka a souhlasí tedy s tím, že tento tzv. hormon blaženosti má významný vliv na uzdravení se.

"Hormon blaženosti" je totiž součástí tzv. samoléčebných schopností těla, díky kterým se tělo umí zázračně vyléčit i z nemocí, se kterými si klasická medicína nezná rady.

Jak už jsem psala v minulé části tohoto článku, tak "hormon blaženosti" je v těle uvolňován především tehdy, když je člověk šťastný. Funguje to na stejném základě, jako když se člověk bojí a v těle se zvyšuje hladina adrenalinu apod.

Zjednodušeně se tedy dá říci, že každé psychické rozpoložení v těle uvolňuje jiné hormony, které ovlivňují i to, jak se člověk cítí fyzicky.

Například:

  • jsem šťastný - uvolňuje se "hormon blaženosti", který urychluje uzdravení

  • bojím se - uvolňuje se adrenalin, tzv. "hormon poslední záchrany", který tělo připravuje na zvýšenou tělesnou aktivitu

  • jsem v šoku - uvolňuje se noradrenalin, který při náhlém poklesu krevního tlaku přicházejícího po závažnějším šoku vyvolává celkové zúžení cév a zvyšuje tak diastolický tlak.

Jedním z účinků "hormonu blaženosti", který jsem již zmiňovala, je ten, že tento hormon potlačuje bolest a urychluje uzdravování se. Z toho tedy vyplývá, že psychický stav "být šťastný" - pocit radosti, těšení se apod. - spouští v těle člověka samoozdravné procesy.

V naší praxi se velmi často setkáváme s tím, že lidé, které něco bolí a jsou nemocní, a my jim poradíme, aby si i v tomto stavu udělali něčím radost a potěšení, tak nám odpoví, že to nejde, že se jim nejdříve musí ulevit na těle a pak se teprve mohou radovat a něčemu se těšit. Tito lidé jsou tedy v tomto směru pasivní a čekají, až se jim uleví.

Jenomže toto je základní chyba. Člověk svému uzdravení může napomoci i tím, že i přes bolest a jiná trápení, si udělá něčím radost. Díky tomu se dotyčný bude cítit lépe na duši, na to zareaguje tělo tím, že se začne uvolňovat „hormon blaženosti“, který urychluje uzdravení se.

Chování dětí a dospělých v průběhu nemocí

Obecně se traduje, že děti se z většiny nemocí uzdravují daleko rychleji než dospělí. Lékaři to odůvodňují tím, že dětský organismus má větší vitalitu a dokáže se tedy s nemocí i rychleji vypořádat.

Když bychom se však zaměřili na to, jak děti během stonání fungují, tak bychom zjistili, že toto rychlejší uzdravování se je způsobeno něčím jiným. Děti totiž, i když jsou vážně nemocné, se dokáží radovat a těšit se.
Stačí jim, že jim přečtete jejich oblíbenou pohádku, že jim koupíte jejich oblíbené bonbóny, že jim uvaříte, co mají rády, že jim pustíte film, který si dlouho přály vidět apod. A když toto uděláte, tak se dokáží ve své mysli od své bolesti a nemoci odpoutat, prožít daný okamžik a vychutnat si ho.

Jinými slovy, děti se v těchto chvílích dokáží radovat a těšit se. Tím se v jejich těle mj. začíná uvolňovat "hormon blaženosti", který proces uzdravení se značně urychlí.

Srovnávací příklad

Pro názornost zde uvádím příklad reakcí dítěte a dospělého, kteří oba mají chřipku se stejnými příznaky - mají oba dva stejnou bolest svalů, hlavy a v krku.

Malá Anička, které je pět let, má chřipku, která vznikla jako reakce na nespravedlivou učitelku ve školce. Maminka jí chtěla něčím udělat radost a rozveselit ji a tak:

  • dala malé Aničce její oblíbené bonbóny, které jsou drahé a které tedy Anička dostává jen jednou, dvakrát do roka - Anička se zaraduje a potěší se a ačkoliv ji hodně bolí v krku, tak ty bonbóny hned začne jíst

  • Aničce pustila na videu film o delfínkovi, který si přála moc vidět - Anička si potěšená sedne v postýlce a začne se se zvědavostí na ten film dívat, i když jí hodně bolí hlava

  • koupila Aničce obrázkovou knížku, kterou si moc přála - Anička si ji hned, ačkoliv jí není dobře, začne prohlížet a prosí maminku, aby jí z ní něco přečetla a má z knížky velikou radost.

Anička se z chřipky během pár dnů zotavila a je již zdravá...

Paní Anna, které je čtyřicet let, má chřipku, která vznikla jako reakce na nespravedlivého vedoucího u ní v zaměstnání. Manžel jí chtěl udělat radost a rozveselit ji a tak:

  • dal paní Anně její oblíbené bonbóny, které jsou drahé a které si tedy paní Anna může dovolit jen jednou, dvakrát do roka - paní Anna bez nálady ty bonbóny odloží, vždyť jí tak bolí v krku a ještě k tomu, aby teď jedla ty bonbóny a nemá tedy z nich radost a vůbec se jim netěší

  • chtěl paní Anně pustit film, který si přála moc vidět a který jí půjčil ve videopůjčovně - paní Anna se však na film nechce dívat a rozmrzele manželovi vyčítá, že to je od něj nerozum zrovna teď ten film půjčovat, když je jí tak zle a bolí jí tak hlava

  • paní Anně koupil encyklopedii, kterou si už delší dobu přála - paní Anna ji, aniž by ji rozbalila, položila na noční stolek a řekla manželovi, že si ji prohlédne později, že jí teď bolí v krku a hlava a z knihy nemá žádnou radost.

Paní Anna už bere druhou dávku léků, které jí lékař přidal, protože se jí její stav ještě nezlepšil...

Radost pomáhá uzdravení se

Každý člověk, tedy i vy, by si měl uvědomit, že může svým psychickým rozpoložením významně přispět k uzdravení se.
Proto, když jste nemocní, tak kromě odbourávání psychické příčiny nemoci si udělejte i něčím radost.

A věřte mi, že i když je vám sebehůře, tak si tu radost vždycky můžete udělat. I v těchto chvílích totiž existuje důvod, proč se máte radovat.

A když budete mít pocit, že vzhledem k tomu, jak je vám zle, opravdu žádnou radost ani cítit nemůžete, tak si vybavte děti, které mají stejnou nemoc jako vy, jak oni se, i když je jim stejně špatně jako vám, dokáží radovat.

Takovým vzorovým příkladem pro ně je jedna malá holčička, se kterou jsem se kdysi setkala. Ona holčička měla leukémii v akutním stádiu a zrovna procházela náročnou chemoterapií, která jí způsobovala značné zdravotní potíže. Ta holčička byla opravdu ve velmi žalostném zdravotním stavu a trpěla silnými bolestmi. Přesto však, když uviděla akvárium s rybičkami, tak se od svého trápení dokázala odpoutat a s nadšením ty rybičky pozorovala a povídala si s nimi.

Na tuto holčičku si často vzpomenu, že i v takto těžkých chvílích se dokázala tolik radovat. Většina dospělých by se na jejím místě již neradovala a jenom by si stěžovala, jak je jim zle a velká část by byla na ostatní zlá. Zatímco se tato holčička i přes svoje trápení na ostatní často usmívala a sama druhým dodávala dobrou náladu a byla sluníčkem.

Co dodat na závěr?

Jak už jsem psala, ozdravné mechanismy v těle jako je třeba působení zmiňovaného "hormonu blaženosti" si ve svém těle můžete nastartovat dvojím způsobem. A je na každém z vás, co si vyberete, zda půjdete cestou chemikálií či cestou pro tělo přirozenou. Zda si raději vezmete pilulky a nebo si uděláte něčím radost.

Na samotný závěr chci pro případ, že by se někdo z vás rozhodl přeci jenom pro ty pilulky, ještě zmínit dvě rizika:

  • první riziko tkví v tom, že když začnete pravidelně brát pilulky na dobrou náladu, tak vaše tělo i psychika po čase začnou spoléhat na to, že si dobrou náladu vytvoříte uměle a odvyknou si "hormon blaženosti" vytvářet samy.

  • druhé riziko spočívá v tom, že s umělou stimulací dobré nálady je to jako s již zmiňovaným pitím kávy - po uměle navozené čilosti na člověka padne nezvladatelný, nepřirozený, bezdůvodný útlum, který je daleko horší, než přirozený, odůvodněný útlum (únava po práci). Tento útlum obvykle člověk vůbec nezvládá a je to daň za umělou stimulaci.

    Stejně tak po uměle navozené dobré náladě na člověka padne i rozladěnost, či špatná nálada, kdy člověk může být až zaskočen jejím rozsahem a intenzitou. Tuto špatnou náladu až zlobu člověk také těžko potlačuje a neovládá se a i to je daň za umělé navození si dobré nálady.

Autor: Hanka Přádová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,27

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[7] Vítek P.

Milí komentující, děkuji za vaše názory a za čas, který jste věnovali jejich sepsání.

To s těmi vlasatými mnichy byl výmysl, ale slyšel jsem to, takže nelžu, když píšu, že jsem to slyšel.

Přidáno: 21. 10. 2007 12:25
[6] Dagmar
k prvnímu komentáři

Dobrý den pane Vítku,
paní Hanka Přádové ve svém článku napsala, že radost a tím hormon blaženosti , nám pomůže se rychleji uzdravit, nenapsala však, že nás uzdraví. Abychom se uzdravili, je nutná změna v naší psychice. Hormon blaženosti působí pouze jako katalyzátor. Pokud však své činění neuvedu na pravou míru, pak mi ani velké množství radosti nepomůže se uzdravit, Možná jen zmírní průběh nemoci.
Paní Hanka v článku nepíše, zda se holčička uzdravila či ne. Myslím si, že pokud se rodiče pod vedením paní Hanky správně změnili, holčička se uzdravila a to rychleji, díky tomu, jak se uměla radovat. Pokud se však rodiče nezměnili, bohužel se asi holčička neuzdravila. Předpokládám však, že díky svému radostnému prožívání byl alespoň konec jejího života hezčí, než kdyby se takto radovat nedokázala. My dospělí na rozdíl od ní alespoň máme možnost se uzdravit ve svých rukou. A jak jsem pochopila z článku, čím víc se budeme umět radovat, tím se můžeme uzdravit rychleji.
Přeji Vám hezký večer a hodně využitých důvodů k radosti. Dagmar H.

Přidáno: 16. 10. 2007 21:34

Na komentář reagoval

[5] Hanka F.
Panu Vítkovi k prvnímu komentáři

Dobrý den, pane Vítku,
protože nemoci dětí patří jejich rodičům, tak ta holčička se nemohla uzdravit, i když byla ona sama správně naladěná a usměvavá.
Pokud toiž rodiče nechtějí ve svém chování něco změnit, nejsou uznanliví a nechtějí spolupracovat, tak tady nepomůže ani pomoc paní Přádové.
Mějte pěkné dny.
Hanka F.

Přidáno: 14. 10. 2007 9:31
[4] Vlaďka Komlová
Pro pana Vítka k vlasům

Přeji hezký den pane Vítku.
Podle mě je nejlepší péče o vlasy ta zlatá střední cesta,mýt vlasy obyčejným šamponem podle potřeby někdy si dopřát i lepší šampon,ale na šamponu vlastně nesejde,jde o to s láskou ty vlasy umýt,s láskou je česat a i hladit ,nemusí někdo druhý ,ale i my sami,i když ta první varianta je jistě také příjemná,no a není na škodu si s vlasy i povídat,pochválit je apod.Já si vlasy hladím často ,ale podvědomě,protože jsem jako dítě byla málo hlazená,jak jsem se dozvěděla v Avenně a je to pravda,takže hlazení mi zůstalo doteď,j e pro mě příjemné a ani jsem netušila,že to prospívá mým vlasům,mám jich poměrně dost.
A ještě k těm různým zábalům u vlasů,je to vlastně také péče o vlasy,věnujeme jim pozornost a pokud je to na přírodní bázi,tak jim to neublíží.
Takže vyleštěte zrcadla a jde se na to!!!!!!!Zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 12. 10. 2007 17:01
[3] Vlaďka Komlová
K uzdravení

Hezký den všem čtenářům.
Chtěla bych napsat něco k uzdravení z pohledu zdravotníka,jak jsem to vypozorovala z mé letité praxe.Je pravda,že jsem byla mnohokrát svědkem,že pokud se nemocní lidé hodně podávali té nemoci,tak také rychle odešli,tzn.vzdali to,protože medicína vyslovila ortel např.rakovina a mnoho lidí má pod tímto názvem zapsáno -rovná se smrt,takže tito lidé už se dopředu z ničeho většinou neradovali,tvrdili ,že už nic nemá smysl.Zažila jsem ale také jednu 80-ti letou babičku v léčebně dlouhodobě nemocných,která měla rakovinu prsu a byla vlastně přijata do tohoto zařízení,aby zde dožila zbytek svého života.Její rodina s tím již počítala,takže si byt přizpůsobila k obrazu svému,ale babička se zázrakem uzdravila a ta rodina se pak vymlouvala,že si babičku nemohou vzít domů,protože v místnosti,kde žila spadl strop apod.No byla to síla.Ta paní byla vlastně velmi tichá,ale nepůsobila na mě negativně,na nic si nestěžovala,radovala se z každé službičky,která jí byla poskytnuta,byla vděčná.Takže když to vezmu z pohledu článku o hormonu štěstí,tak přesně k vyplavování tohoto hormonu docházelo u této paní a medicína vlastně nezná příčinu uzdravení řekne jenom stal se zázrak!!!!!!!Proto si dopřejme co nejvíce radosti ať jsme fit!!!!!Zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 12. 10. 2007 16:48
Ještě jednou vlasy …

Dobrý den.
Slyšel jsem, že tibetští mnichové dokážou tak uvolnit pokožku na hlavě, že jim vlasy najednou vypadnou a oni se pak nemusí stříhat. Je to pravda?

Milí avenisté, zejména avenistky,
Minule jsme nakousli téma vlasy a jelikož ne všichni používají RSS čtečku, anebo pravidelně skenují komentáře, tak dovolte, abych v tomto tématu pokračoval zde na čerstvém místě. Zajímalo by mne totiž, jak správně avenisticky pečovat o vlasy.

Co se colonhydroterapie týká, slyšel jsem avenistický názor, že by nebylo spravedlivé, aby si ji nemohli dopřát chudí Afričané a tak není potřeba. Také jsem slyšel, že kdyby bylo pivo dobrá věc, tak by po světě tekly potoky piva. Předpokládám i v Africe. Z toho mi vychází, že povolené prostředky pro péči o vlasy jsou písek (je i na Sahaře) a občas i voda, když člověk neumírá žízní. A snad i hlazení. Nejsem si už však jistý, zda je povoleno samohlazení. Rád bych tedy položil otázku nějakému zkušenému avenistovi, kterému zbylo na hlavě ještě několik vlasů, jak se o ně správně, tedy spravedlivě starat.

Já sám jsem se dlouhá léta stříhal strojkem na několik milimetrů a občas se umyl šampónem, který byl zrovna po ruce. Nebo mýdlem. Teď, když mám vlasy delší, tak jsem přišel na to, že je dobré nebo spíš nutné občas vlasy rozčesat. Ne proto, aby byl člověk cool a aby měl pěšinku na správném mísě, ale proto, aby se mu vlasy nezatuchávaly. Původně bylo napsané nezacuchávaly, ale MS Word, to opravil na nezatuchávaly, tak to asi ví líp, jak to je. Kromě mytí a česání jsem zatím nedospěl k dalšímu levelu, ale četl jsem si na internetu a představte si: Někteří lidé používají kondicionéry. A masky na vlasy. A dělají si zábaly s olivovým olejem a se žloutkem s medem. A vtírají si do vlasů jablečný ocet s vodou. Je toho hodně. A toto je pro mne panenská půda. A nevím, jestli na ní mám vůbec vstupovat … Barvení (už), kulmování a trvalou nechávám stranou, to ať si dělají jiní. Ani mě nezajímá „objem“, a roztřepené konečky. Jen ať se třepí, když se jim to líbí.

Nerad bych ale udělal chybu a naplácal si na vlasy něco nespravedlivého. Pak bych to musel odčiňovat a vlasy si udobřovat. Aby to nedopadlo, jako tenkrát, když jsem chtěl mít vlasy barvy slunce, nechal tam tu barvu dvě hodiny, protože nějak nezabírala a byly z toho táááákhle velký lupy, nebo spíš kusy kůže, které jsem pak vyklepával několik dnů. Inu, ať se mládí vydovádí.

Ale teď vážně. Jak se tedy správně avenisticky starat o vlasy, co všechno je povoleno, například z mnou uvedených zákroků. Jak se starat o pokožku mezi vlasy?

Rozdíl mezi ženami a muži tu neřeším. Proč by jedno pohlaví mělo o vlasy pečovat lépe než druhé. Nemůžu za to, že ženy se stydí zeptat. Že je zajímá, jak být krásné, ale nezajímá je, jak být spravedlivě krásné. Nebo to už dávno vědí?

Nepodceňuji toto téma. Dokonalá péče o vlasy je krůček k Osvícení. Je to další možnost, jak dodržovat řád věcí.

A ještě jedna otázečka na závěr. Slyšel jsem, že správní avenisté se sprchují nebo myjí dvakrát denně. Zajímalo by mne, zda jedno z těch mytí (tipuji ranní) má být otužující. Tedy studenou vodou. Sprchovat se ráno teplou mi přijde takové nezáživné. Na mýdlo raději ani nepomýšlím.

Vlasům zdar, ať vaše vlasy hezky vypadají. Víte jak to myslím, ne jako těm mnichům.

Přidáno: 12. 10. 2007 10:44
[1] Vítek P.
první komentář

Zajímavý článek, akorát jsem si myslel, že tyto účinky jsou přičítány dopaminu a o anandamidu slyším poprvé.

Paní Přádová, pokud se nemýlím, tak ta usměvavá a zvědavá holčička umřela. Proč? Vždyť byla sama správně naladěná a dostala se k Vám. Jak je tedy možné, že se to nepovedlo. Nebo už bylo pozdě? Ale dokud člověk dýchá, tak přeci není pozdě. Nebo to měla být lekce pro její okolí?

Přidáno: 12. 10. 2007 10:39

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek