Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Nemoci a uzdravení » Rubrika: O lidském těle » Lhaní může mít dopady i na lidské tělo

Lhaní může mít dopady i na lidské tělo

Na portálu idnes.cz mne zaujal článek nazvaný "Notoričtí lháři mají jiné mozky".
V tomto článku autor popisuje výsledky jednoho lékařského výzkumu, který údajně našel změny na přední straně mozku u lidí, kteří jsou tzv. notorickými lháři. Vědci kromě jiného údajně zjistili, že v přední části mozku takovýchto lidí se snížil podíl nervových buněk.

Úplně se vším, co je v tomto článku napsáno, nesouhlasím.

Souhlasím však s tím, že u notorických lhářů se může snížit počet nervových buněk v přední části jejich mozku.

Co má na starosti nervový systém?

Lidé, kteří mají problémy s nervovým systémem, jsou lidé, kteří se nějakým způsobem vzdálili od skutečnosti.

Vždyť právě pomocí nervového systému udržujeme kontakt se svým okolím, tedy se skutečností okolo nás.

Kdo chce, může si představit, jak by vypadal život člověka bez nervových buněk.

Takový člověk by mj. přišel o svých pět smyslů.

Takový člověk by necítil, že se vystavuje mrazu a umrznul by.
Takový člověk by necítil bolest, která mu signalizuje, že se zranil a takový člověk by si mohl např. uříznout prst, aniž by to hned zjistil.
Takový člověk by necítil vůni jeho milovaného partnera.
Takový člověk by necítil pohlazení, necítil by polibek atd.

Mnoho lidí však spojuje nervové buňky, tedy i nervový systém, pouze s přenosem informací od našich pěti smyslů.

Jenomže nervové buňky přenášejí tělem i informace o našich pocitech, emocích apod.

Tedy takový člověk by ani necítil radost, nebo smutek.
Takový člověk by se nemohl zamilovat.
Takový člověk by necítil ani stud apod.
Takový člověk by...

Je toho ještě hodně, co bych mohla uvést jako příklad toho, jak by člověk žil, kdyby necítil.

Nervový systém má tedy na starosti to, aby člověk mohl vnímat sám sebe, ale i okolní svět. A pokud člověk nenaslouchá svému nervovému systému, tak přestává správně vnímat sám sebe i své okolí.

Vraťme se však k onomu výzkumu, který jsme popisovala na začátku článku.

Proč v přední straně mozku notorických lhářů vědci našli méně nervových buněk?

Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, je potřeba se vrátit k tomu, co se muselo udát v člověku, aby se stal notorickým lhářem.

Když se narodí miminko, není jeho přirozeností zatloukat, vymýšlet si, zatajovat - tedy lhát.

Naopak děti, když se naučí mluvit, říkají pravdu, a to i tehdy, když tím dostanou své okolí do nepříjemných situací. Vždyť který rodič nezažil nějakou příhodu, kdy jeho dítko popravdě prozradilo něco, co rodiče skrývali. Třeba příhodu typu, kdy dítko řekne babičce, že maminka říkala tatínkovi o babičce, že jí nemá ráda a že se vůbec netěší na její návštěvu a přitom maminka před babičkou předstírala, jak je ráda, že přišla k nim na návštěvu.

Děti totiž mají v sobě touhu říkat pravdu, protože cítí, že to tak má být.
To až časem, kdy dítě hledá hranice, co si může vůči ostatním dovolit a co ne, zkusí zalhat.

Při prvních lží se však dítě červená, koktá, klopí zrak apod., protože uvnitř cítí, že dělá něco nesprávného a stydí se za to.

Buď rodiče na tyto první lži zareagují adekvátním způsobem, anebo se dítě postupem času naučí lhát více. V takovémto případě to může dojít až tak daleko, že dítě dokáže svým rodičům lhát aniž by, jak se říká, hnulo brvou. Jinými slovy, takové dítě se již nestydí za to, že lže, takže se ani nečervená, dokáže se rodičům při lži dívat do očí a ještě se jim přitom vysmívat. A takový stav se může časem u dotyčného utvrzovat, až se dostane do kategorie lidí nazývané notoričtí lháři.

Důležité je, že všichni chroničtí lháři, se postupem času dostávají do stádia, kdy se znecitliví a otupí tak, že již ani nepociťují stud, nepociťují, že lží ubližují apod. Vytvářejí si svůj vlastní bezcitný svět lží a nakonec se někdy stane, že těm svým lžím defacto i věří.

U takovýchto lidí má někdy člověk potřebu s nimi zatřást, aby se probudili z toho jejich světa lží a začali žít v reálném světě.

U takovýchto lidí má někdy člověk až potřebu jim fyzicky ublížit (dát jim facku apod.), aby konečně již přestali být bezcitnými a přestali svým bezcitným lhaním ubližovat.

A tím se dostáváme k odpovědi na naši otázku.

Notoričtí lháři se znecitliví natolik, že jim již přijde normální lhát a postupem času se svými lžemi oddalují od skutečného světa.

Obrazně řečeno oni přestanou využívat svoje nervové buňky, které jim napomáhají být soudnými vůči sobě i ostatním. A vzhledem k tomu, že tyto buňky nejsou tolik používané, tak postupem času zakrní či dokonce začnou ubývat.

Je úbytek nervových buněk v těle trvalý?

Ačkoli lékaři dříve popírali, že by se v mozkové buňky obnovovali, tak nejnovější výzkumy ukazují, že i tyto buňky se obnovují. Takže i úbytek nervových buněk v mozku není trvalý.

Pokud se notorický lhář opět vrátí k životu, kdy se bude řídit svým svědomím - tzn. že se zcitliví a nebude už lhát, tak mu opět nervové buňky přibudou.

Zjednodušeně řečeno: pokud člověk v těle něco přestane používat, ona část v těle ochabne. Když pak tuto ochablou část těla opět člověk začne používat, tak opět zesílí.
A toto neplatí pouze u svalů, ale i u celého těla.

Autor: Hanka Přádová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,47

Vaše hodnocení: 1

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

Doposud nikdo nereagoval, můžete být první.

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek