Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Osud - běh života » Rubrika: Zajímavé odkazy » Naděje umírá poslední

Naděje umírá poslední

Během naší praxe jsme se častokrát setkaly s velmi vážně nemocnými lidmi, kteří už byli přesvědčeni o tom, že jim již není pomoci. Lékaři jim totiž řekli, že jejich nemoc se dostala už do takového stádia, kdy se s tím nedá nic dělat. A tak tito lidé přestali věřit v uzdravení a začali hledat jediné - úlevu od bolesti.

Na takto zlomené lidi, kteří přestali věřit v to, že by se ještě mohli uzdravit, je velmi skličující pohled. Vyhasla v nich totiž jiskřička naděje.

Jenomže, jak se říká, naděje umírá poslední. A pokud člověk žije, vždycky je naděje na uzdravení.

Věřte, že neexistuje, byť sebehorší, stádium nemoci, u kterého by šlo stoprocentně říci, tady už není naděje na uzdravení. Vždy existuje, i když třeba minimální procento možnosti uzdravení se.

A nejhorší je, když si člověk sám sobě toto procento vezme a uvěří tomu, že je s ním amen. Tímto svým rozhodnutím se totiž dotyčný vydává na onen druhý břeh. A ne proto, že by u něj nebyla žádná naděje. Vydává se tam proto, že se o tu možnost, naději, na uzdravení ve své mysli sám připravil.

Chápu, že v takových chvílích je hodně těžké nepodlehnout slovům lékařů i tomu, co má společnost zažité – z téhle nemoci se nemá šanci uzdravit, ten už to má chudák spočtené, tomu nepomůže už ani svěcená voda apod.

V těchto momentech je potřeba se pořádně rozhlédnout okolo sebe a člověk najednou najde případy, kdy nemocný člověk, který už byl v „beznadějné“ situaci, se nakonec uzdravil. A takových případů není rozhodně málo. Vždyť stačí zagůglovat na internetu a člověk zjistí, že jsou jich stovky až tisíce.

A pak už stačí použít „jenom selský rozum“, který říká, že lékaři se ve svých ortelech smrti tak často mýlí. Tak proč jim v tomto věřit?

Nikdy si nenechte vzít tu hlubokou pravdu, že naděje umírá poslední. Člověk dokud žije, se vždycky může uzdravit.

Což ostatně dokládá další z „beznadějných“ případů, který navzdory slovům lékařů skončil uzdravením: „S obřím nádorem na mozku povila zdravou dceru. A uzdravila se.“

Autor: Hanka Přádová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,6

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[7] robert hrubý
video přednáška o tom, co jsou vlastně peníze a jak funguji

Dobrý den,

nemám tento odkaz kam dát, ale možná právě sem se hodí. Myslím, že velmi pravdivá a ve finále šokující přednáška o tom, jak vlastně funguje ekonomický systém a jak peníze jsou skutečně jenom kusy papíru. Zvlášť konec je zajímavý, vidím tam (alespoň podle mého) hodně společného s názory Avenny. Vřele doporučuji shlédnout. Hezký den. Robert Hrubý

http://www.fenomen2012.n...ravo.htm

Přidáno: 29. 1. 2011 12:36
[6] Petr Jamomokotoši
...

kraasnyy ;-(

Přidáno: 13. 5. 2010 10:45
[5] Iva Kotová

Opravdu krásný příběh.Děkuji.

Přidáno: 8. 8. 2009 14:09

Tento komentář je reakcí na [3] Petra Mašková

[4] Jitka W.

Pani Maskova, to je krasny pribeh. S pozdravem, Jitka W.

Přidáno: 4. 6. 2009 22:46

Tento komentář je reakcí na [3] Petra Mašková

[3] Petra Mašková

Dobrých zpráv není nikdy dost a tak se chci podělit o nádherný zážitek z jednoho setkání: Minulou sobotu jsem se setkala se ženou, která také dostala od lékařů "limit". Dostala, ale nepřijala. Měla rakovinu a metastázy a říkala, že se jí organismus zhroutil tak, že nedokázal udržet ani tělesnou teplotu. Zabalená v dekách a nehybně ležící přinutila rodinu ke generálnímu úklidu - vyházet všechno haraburdí a vymalovat. Ona totéž udělala v sobě. Rozhodla se zabývat jen skutečně důležitými věcmi - opravdu být se svými dětmi a sama se sebou a v sobě. V noci se jí zdál sen, který ji vrátil do bolestné příhody z dětství a poskytl pohled v jiném světle. Pochopila. Prožila si ještě asi 3 velmi obtížné hodiny tělesného boje a poté organismus "naskočil". Dnes už je pár měsíců za "limitem" a zdravá. Píšu to ale hlavně proto, že pohled na tu ženu byl prostě nádherný. Vyprávěla to jakoby s ostychem. Hluboko v očích jí zářila moudrost a pokora a sama říkala, jak moc ji nyní mrzí, když vidí, že se někdo rozčiluje a hádá. A já vím, že aniž by to hlásala nebo jen řekla přímo, že ona opravdu pochopila, co je důležité. Tohle setkání s neznámou ženou mě moc oslovilo. Kdykoli na ni pomyslím, rozlije se ve mně takový zvláštní pocit míru a hluboké úcty. A věřte nebo ne, i moje děti jsou teď hodnější...
Petra M.

Přidáno: 3. 6. 2009 14:32

Na komentář reagoval [4] Jitka W.

Na komentář reagoval [5] Iva Kotová

[2]

Díky za článek, je moc fajn v době, kdy se médii a kolem šíří samé hrůzy, přečíst si něco pozitovního a příjemného!
Zuzka

Přidáno: 6. 5. 2009 21:42
[1] Vlaďka K.

Článek se šťastným koncem,moc hezké.
Znám také pána,kterému vloni v létě lékaři našli rakovinu plic a metastázy a dali mu dva měsíce života.Těší se plnému zdraví,užívá vnoučátek a nádor z plic zmizel bez operace.
Vlaďka K.

Přidáno: 5. 5. 2009 21:27

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek