Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Osud - běh života » Rubrika: Dění v ČR » Bodies... The exhibition - výstava preparovaných lidských těl

Bodies... The exhibition - výstava preparovaných lidských těl

I do České republiky zavítala světová výstava preparovaných lidí a tak jako jinde ve světě tak i u nás rozpoutala bouřlivou diskuzi, zda tato výstava je humánní či nikoliv.

Přiznám se, jsem zvažovala, zda na tuto výstavu mám vůbec jít či nikoliv. Nakonec jsem se však rozhodla, že tuto výstavu navštívím. Jednak pro moji práci je dobrá znalost anatomie podstatná a jednak jsem si chtěla udělat svůj vlastní názor na to, která z diskutujících stran má pravdu - zda s výstavou souhlasit či nesouhlasit. Ono je přeci jenom něco jiného, když se díváte na fotografie vystavovaných exponátů a nebo když před nimi stojí tvář v „tvář“.

Co je to vlastně za výstavu?

Bodies... The exhibition, nebo-li výstava preparovaných lidských těl, je výstava, která má návštěvníky blíže seznámit s anatomií lidského těla. Exponáty jsou vypreparovány z opravdových lidských těl, která jsou uchovávána metodou nazvanou plastinací. To je proces, při kterém je voda v tkáních nahrazena silikonovým kaučukem, což zamezuje rozkladu těla a uchovává původní tvar těchto tkání.

Na výstavě jsou dva druhy exponátů. Najdete zde exponáty jednotlivých samostatných částí těla a orgánů, které v člověku nezpůsobují takové emoce, jako exponáty celých lidských těl, které mají dochovány i některé části obličeje (vesměs jsou to oči, obočí, řasy, ústa).

Jsou zde vystavována jak těla zdravých lidí, tak i těla lidí, kteří byli nemocní. Pro porovnání zde najdete plíce kuřáka a nekuřáka, plíce s karcinomem (zhoubným nádorem), což má podle organizátorů výstavy člověka přimět k tomu, aby přestal kouřit apod.

Vystavovaná těla pocházejí z Číny. Podle slov lékařského ředitele výstavy Dr. Roy Glovera tato těla byla získána humánním způsobem ve spolupráci s jednou čínskou renomovanou lékařskou fakultou a prý jsou to těla zesnulých, kteří neměli žádnou rodinu. Alarmující je však fakt, který potvrdili i samotní organizátoři této výstavy, že všichni dotyční zemřelí nedali souhlas s tím, aby jejich tělesná schránka po jejich smrti byla tímto způsobem použita a vystavována. A když si člověk k tomuto dosadí ještě to, jakým způsobem jsou v Číně dodržována lidská práva, tak se přímo nabízí pochybnost o tom, zda postup při získávání těchto těl byl opravdu humánní.

V jedné sekci výstavy najdete i část, která se věnuje prenatálnímu vývoji lidského zárodku. Zde jsou opět vystavena „pravá“ lidská embrya, která ukazují, jak se plod postupně vyvíjí (podle slov organizátorů embrya pocházejí z potratů). Dle mého mínění je tato část výstavy pro mnohé návštěvníky (především pro ženy, které prošli potratem, ať již samovolným či operativním) asi tou nejemotivnější.

Moje postřehy z výstavy

V České republice byla tato výstava umístěna do pražské Lucerny, což podle mého názoru nebylo moc šťastné řešení. Ten, kdo již někdy navštívil Lucernu, zná, že jednou ze slabin Lucerny je nedostatečná vzduchotechnika, což se neblaze podepisuje i na této výstavě.

V ten den, kdy jsem totiž výstavu navštívila, byla třiceti stupňová vedra, což pravděpodobně způsobilo to, že první, s čímž jsem se na této výstavě setkala, byl charakteristický nasládlý závan z exponátů, se kterým se citlivější návštěvník výstavy ten den musel hned při příchodu vyrovnat.

Záměrně zde uvádím, že tento problém byl ten den, kdy jsem navštívila výstavu já, protože jsem se později dozvěděla, že den před tím, kdy nebylo takové teplo, tam tento nepříjemný zápach nebyl.

Jak jsem na této výstavě vypozorovala, tak návštěvníci této výstavy se rozdělili do tří skupin a každá z nich výstavu prožívala jinak.

  • 1. skupina – ti, kteří tuto výstavu vnímali pouze rozumem
    Do této skupiny spadali především lékaři, jiná odborná veřejnost a „tvrdší“ lidé. Tito lidé se poměrně snadno odosobnili od toho faktu, že vystavené exponáty byly kdysi živými bytostmi a byli nadšeni z toho, jak exponáty do hloubky ukazují jednotlivé části těla.

  • 2. skupina – ti, kteří vnímali výstavu pouze citem (srdcem)
    Na těchto lidech bylo vidět, že s výstavou mají velké problémy, protože místo exponátů, které mají dle organizátorů přiblížit návštěvníkům lidské tělo se všemi jeho tajemstvími, viděli jenom mrtvoly.

  • 3. skupina – ti, kteří lavírovali mezi rozumem a citem (srdcem)
    Na této poslední skupině lidí bylo vidět, že chvílemi se dokázali odpoutat od toho, že se dívají na exponáty vyrobené z opravdových lidských těl a občas se zvědavostí zakoukali na to, co jim výstava ukazuje.
    Tito lidé neměli až takový problém u exponátů, které ukazovaly samostatné orgány. Zatímco vystavená celá lidská těla většinou naaranžovaná jako živá (např. kopající do míče, házející šipky) v nich vzbuzovala velmi nepříjemné pocity.

Vzhledem k tomu, že dle slov samotných pořadatelů výstava klade důraz na osvětu laické veřejnosti, jsem očekávala, že výstava v tomto směru bude velmi dobře propracovaná.

Opak je však pravdou.

Některé exponáty byly popsány jenom anglicky, jiné zase jenom latinsky a české popisky byly napsány stručně s minimální vypovídající hodnotou. Takže laická veřejnost, která anatomii neměla příliš nastudovanou z domova, u exponátů dost tápala a neuměla se v nich vyznat, a to především u exponátů celého těla, což ostatně dokazovalo několik rozhovorů, které jsem nechtěně zachytila.

Někteří se tento nedostatek snažili zredukovat tím, že si za poplatek půjčili audio průvodce v podobě mluvícího sluchátka, který měl laického návštěvníka výstavou provázet. Avšak i tato forma byla, troufám si říci, odbytá, protože doplňující informace byly nahrané pouze k některým exponátům a opět byly informace z velké části zbytečně odborné a pro laika nezáživné.

Jestliže je tato výstava má být opravdu naučná, tak jak je možné, že vysvětlující informace pro laickou veřejnost jsou tak strohé?
Vždyť vstupné na tuto výstavu není zrovna levné (dospělý zaplatí 349 Kč), takže by člověk očekával, že na tomto pořadatelé šetřit nebudou.

Anebo se tato výstava má pouze navenek tvářit jako naučná, ale ve skutečnosti je to spíš senzace, která má vydělat autorům peníze?

Souhlasit či nesouhlasit s touto výstavou?

Jak už jsem na začátku psala, tak tato výstava rozdělila veřejnost na dva tábory: na ty, kteří s výstavou souhlasí a na ty, kteří jí odmítají.

Kdo z nich však má pravdu?

Ať již odpůrci, tak i příznivci této výstavy mají v něčem pravdu a v něčem ne.

Ti, kteří říkají, že je potřeba osvěta lidí v oblasti vědomostí o lidském těle, mají v tomto pravdu. Vědomosti lidí o svém vlastním těle jsou opravdu v mnoha případech velmi nedostatečné. Často se v praxi setkáváme s tím, že lidé neznají, kde jaký orgán ve svém těle mají, natož k čemu vůbec slouží.

Lidé totiž svoje tělo neberou moc vážně a nevěnují mu pozornost, kterou by si zasloužilo. A obvykle se bohužel tito lidé začnou o své tělo více zajímat až tehdy, když už „hoří“ a mají nějaké zdravotní problémy. Přitom kdyby lidé svoje tělo dobře znali a znali by i co potřebuje ke svému „provozu“ a mohli by mu jeho činnost hodně ulehčit.

Škoda, že tolik lidí nezná opravdu do hloubky, jaké problémy způsobují svému tělu tím, že kouří, pijí alkohol, pijí málo vody atd. Kdyby to totiž znali, tak by v životě si svá těla nemohli huntovat tak, jak se tomu tak často děje v dnešní době.

Je smutná i bilance toho, že lidé, když se dostanou k nějakým haváriím a nehodám, kdy by měli někomu v ohrožení života pomoci, raději utečou, protože se bojí, že dotyčnému nebudou umět pomoci a naopak že mu tím nakonec ještě ublíží.

Proto z těchto důvodů souhlasím s tím, že by bylo místě, ba přímo žádoucí, aby se výstavy, které by napomohly lidem lépe pochopit jejich vlastní tělo i jeho anatomii, byly pořádány.

Ale...

Souhlasím i s těmi odpůrci této výstavy, kteří oprávněně cítí, že způsob, jakým je tato výstava udělána, je nehumánní.

Z této výstavy se totiž stal především byznys, který se vzděláváním lidí nemá mnoho společného. Než osvětou se tato výstava stala senzací, ze které pořadatelé profitují.

A to vůbec nemluvím o velmi prapodivném a podezřelém způsobu získávání vystavovaných těl, který nad výstavou leží jako velký černý otazník.

Jsou vůbec potřeba exponáty z opravdových lidských těl?

Tato základní otázka také vyvolává u lidí různé reakce.

Myslím si, že většina z vás se mnou bude souhlasit, pokud zve uvedu, že za určitých pravidel je na místě učit lidi anatomii na preparátech z opravdových lidských těl.

Ovšem tato pravidla by musela být striktně daná a velmi pečlivě dodržovaná, aby takovéto preparované modely lidí nemohly být zneužity pro komerci, ale aby sloužily pouze a výhradně k výuce a k pomoci lidem.

Základem toho by bezpodmínečně musel být dobrovolný souhlas člověka s tím, že bude jeho tělesná schránka po smrti tímto způsobem využita. Dále by musela být jeho tělesná schránka použita zcela anonymně. A nakonec by přístup k těmto exponátům měl být omezen a měl by být povolen především lékařům a odborné veřejnosti, která prokazatelně anatomii potřebuje pro výkon svého povolání.

Pro ostatní veřejnost by měly především sloužit výstavy s plastovými modely, které mohou být stejně přesné jako opravdové modely.

Bylo by pak velmi zajímavé srovnat návštěvnost takovéto výstavy s plastovými modely s návštěvností stejné výstavy s preparovanými opravdovými lidskými těly. Tím by se totiž ukázalo, kolik lidí šlo na tuto výstavu, protože se upřímně chtělo naučit anatomii lidského těla a kolik z nich tam šlo pouze za „tou senzací“.

A myslím si, že návštěvnost s plastovými modely by byla nižší, což je smutné.

Slova na závěr

Shrnu-li vše, co jsem zde napsala o této výstavě, tak z toho jednoznačně vyplývá, že nejsem proti výuce anatomie na opravdových modelech lidských těl. Ovšem je nutné přitom striktně dodržet pravidla, která jsem již popsala výše. Určitě by se to však nikdy nemělo zvrhnout v to, co nám ukazuje současná pražská výstava Bodies… The exbition.

A jaký je váš názor na tuto výstavu?

Vaše názory nás zajímají. A pokud se s námi budete chtít o ně podělit, můžete tak učinit pomocí komentářů.

Autor: Hanka Přádová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,38

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[1] Vítek P.
Čistému vše čisté

ježiši kriste, co se to děje? Ještě včera jsme byli zvyklí na mrtvoly ukryté v rakvích a dnes hrají košíkovou v Lucerně. To je ale nehumánní … Mám trochu problém se slovem humánní, jestli to znamená lidský, tak veškeré pocity spojené s výstavou mi připadají lidské až moc. Nebo, abych nepřeháněl, jednoduše lidské. Ale to je jenom můj problém s tím slovem. Vzpomínám si také na V. Havlův termín humanitární bombardování (Jugoslávie). Bylo humánní, nebo nebylo?
Na výstavě jsem nebyl a připadá mi, že většina autorů je z tohoto tématu rozpačitá, ale na druhé straně cítí neodolatelnou potřebu se k němu vyjádřit. Osobně si myslím, že většina z toho, co, se řeší, jsou podřadnosti a mediální humbuk. Nikoho nepohoršuje soudruh Lenin v Mauzoleu, kostry v kostnicích a ani anatomické sbírky muzeí. Nehledě na to, že těla jiných živočichů od stejné firmy konzumujeme téměř všichni a téměř každý den. Ale tohle už je moc, že áno. A za ty prachy, tedy chci říci, za ty peníze.
Pokud na výstavu půjdu, tak poděkuji těm tělíčkům a kostřičkám a orgánům za to, že se na ně mohu podívat a zařadit je jako další střípek do skládanky života. Hlavní myšlenka tohoto příspěvku je ta, že to, co si člověk z této výstavy odnese je dané tím, co si na ni přináší ve své duši. Pokud tam půjdu, tak věřím, že budu fascinovaný dokonalostí lidského stroje a dojatý tím, že to přede mnou je zbytek (nebo jak to říci) kdysi živého člověka. Možná se neubráním myšlence na to, jak by bylo mě na jeho místě, anebo na to, co ještě musím v životě udělat, než mne zastihne smrt. A nezapomenu poděkovat. Věřím, že žádný z exponátů nebude chtít seskočit z podstavce a dát právě mě pár facek, i kdyby mohl.
Souhlasím s tím, že podmínky vystavování mají být zcela jasné (každý by měl vědět do čeho jde, myslím každý majitel těla). Dále bych na stejnou úroveň nekladl výstavy s plastovými modely. To už jsme u voskových figurín.
Pokud se mne zeptáte, zda bych sám sebe nechal preparovat, musím odpovědět, že jsem o tom ještě nepřemýšlel, tak nevím.
K úrovni a pečlivosti uspořádání výstavy se nemohu vyjadřovat, ale chápu, že je to komerční záležitost a tak je marketing dělaný trochu jinak než u zaprášených exponátů v rozpadajícím se muzeu, dotovaném z peněz daňových poplatníků. Paní Katce K. a Hance P. blahopřeji k inovaci webu a doufám, že jim bude prosperovat. Vítek P.

Přidáno: 17. 5. 2007 23:20

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek