Pohádka o člověku, který se chtěl zavděčit všem
Kdysi jsem slyšela tuto poučnou pohádku...
Proč náhody neexistují?
Mnoho lidí věří na náhody, protože je pro ně nepochopitelná určitá shoda okolností, která se jim v jejich životě děje.
Tyto "náhody" se vyskytují v životě naprosto každého člověka.
Jaký je smysl života člověka? III.
Ti lidé, kteří se dostali do stádia, že jim druzí právem nevěří "ani pozdrav", mají nejdelší cestu k tomu, aby pochopili smysl života. Tito lidé, kteří ani ten pozdrav nedokážou (nechtějí dokázat) vyřknout tak, jak ho uvnitř cítí, zdaleka nechápou, že se to dříve nebo později stejně budou muset naučit.
Budou se muset naučit dohledávat to, co cítí, a následně tomu, co cítí, budou muset dávat důraz. A také budou muset to, co cítí, promítnout do každého svého počínání.
Dokud toto nepochopí, do té doby budou muset procházet zážitky a zkušenostmi, které jim dají pocítit, že naučit se vnímat a přesně projevovat to, co cítí (vnitřní souhlas i nesouhlas), je smyslem jejich života.
Jaký je smysl života člověka? II.
Ti, kteří se rozhodli hledat smysl života, procházejí jednou zajímavou zkušeností - všechny teze, které je napadají, hodnotí vnitřním cítěním, kdy cítí, že: buď jim to, co dohledali, sedí, nebo nesedí. Buď se jim to zamlouvá, nebo nezamlouvá. Buď jim to zapadá, nebo ne. Buď cítí pocit klidu, kdy nemají potřebu hledat dál, ale rozvíjet danou tezi, nebo cítí pocit neklidu, potřebu či přímo nutkání hledat dál. Zkrátka, buď je určitá teze naplní, nebo cítí prázdnotu.
A jak je to u vás při čtení naší teze?
Jaký je smysl života člověka? I.
Mnoho lidí si v určité etapě života pokládá různé otázky: Proč tady vůbec jsem? K čemu všemu je, že se trápím? Jaký má smysl můj život? Co je smyslem mého života? Proč se vůbec snažím ve svém životě? O co se vůbec snažím ve svém životě? Má můj život vůbec nějaký smysl?
Je pravidlem, že tyto otázky napadají člověka jenom v jeho krizových rozpoloženích. Nejčastěji si tyto otázky pokládají sebevrazi, nebo ti, kterých nebaví žít, netěší žití, kdy nechápou smysl svého soužení, nebo smysl soužení ostatních.
Když je člověk šťastný, naplněný, veselý, zamilovaný, tak se takto nikdy neptá. Není to tím, že by ho ten smysl jeho života nezajímal, ale je to tím, že uvnitř cítí odpověď na tuto otázku.
- Jak poznám, co je správné? III. - 27. 5. 2008 - Komentáře: 5
- Jak poznám, co je správné? II. - 25. 5. 2008 - Komentáře: 0
- Jak poznám, co je správné? I. - 2. 5. 2008 - Komentáře: 10
- CD story V. - 15. 2. 2008 - Komentáře: 43
- CD story IV. - 8. 2. 2008 - Komentáře: 23
- CD story III. - 27. 1. 2008 - Komentáře: 2
- CD story II. - 20. 1. 2008 - Komentáře: 17
- CD story I. - 18. 1. 2008 - Komentáře: 70
- Neodolatelná chuť na něco - 15. 7. 2007 - Komentáře: 19
- Jak je to ve skutečnosti se štěstím? - 5. 6. 2002 - Komentáře: 3