Od začátku prodeje našich CD s nahrávkami našich přednášek avizujeme, že jsme hodnotu informací z jednoho CD-alba stanovily na částku 300 Kč (třeba v budoucnu tuto hodnotu stanovíme jinak, ale nyní je stanovena takto).
Hodnotu těchto CD-alb jsme určily takto, i když víme, že informace na nich mají daleko vyšší hodnotu, ale na druhé straně mají být přístupné všem, kteří o ně skutečně stojí.
Nyní napíši něco, nad čím je nutné se zamyslet, aby se odhalila podstata celé problematiky správného zacházení s nahrávkami.
Lidé nejsou zvyklí dávat, aby dostali.
Lidé jsou zvyklí brát, aby měli, aniž by oni sami dali.
Mezi těmito dvěmi postoji je diametrální rozdíl, který ovšem mnoho lidí nevnímá. Jedno je totiž čestné chování, druhé ne.
Za ta léta jsme se lidem tento rozdíl pokoušely vysvětlit, ale musím říci, že s tím máme nepříjemné zkušenosti, díky kterým jsme upustily od vysvětlování. V současnosti už tedy "jenom" avizujeme, že hodnota jednoho CD-alba je 300 Kč a zbytek ponecháváme na lidi - je to otázka jejich vnitřního nastavení čestnosti.
Každý čestný člověk cítí, že vše má svoji hodnotu. Tuto hodnotu buď respektuje a onu věc si za tu danou hodnotu koupí, protože mu to za to stojí. Anebo tu stanovenou hodnotu nerespektuje a onu věc si nekoupí, protože mu to za to nestojí. A má v sobě srovnané, že zadarmo si má právo vzít pouze to, co dostal jako dárek, který není poznamenaný nečestností. Pokud obdarovaný nerozezná na dárku, že je poznamenaný nečestností a skutečně si myslí, že ten dárek je v pořádku, je zbaven jakýchkoli následků souvisejících s touto nečestností.
CD příběhy
Nyní se vrátím k příběhům pana Vítka, které najdete níže mezi komentáři.
Příběh pana Aleše
Pan Aleš, vášnivý vyznavač filozofie Avenna, který někde uvnitř cítí, že na těch informacích skutečně něco je, si pro sebe koupí CD.
Zároveň však chce "ušetřit" a tak ho dá poslechnout i svojí přítelkyni Aleně. Bere to jako šlechetnost, že to CD nenechá zaplatit svoji přítelkyni a že ho zaplatí on sám. A také to bere jako velkorysost, že ji pozve, když ona to chce poslouchat. A paní Alena to "bere" a poslouchá - přijímá něco, za co nic nedala.
V tomto případě se jedná o dobrý úmysl - "dělit se" a "ušetřit".
Pan Aleš nechce vnímat, že je to nečestné, bere to, jako akt lásky, a to i na svůj úkor, kdy se dostává do nečestné pozice. Ale co by pro svoji partnerku neudělal...
Příběh paní Beáty
Paní Beáta je vášnivá "Avenitka". Pan Bedřich však říká o Avenně, že je to "kravina".
Paní Beáta někdy pana Bedřicha "ukecá", aby s ní poslouchal nějaké CD. On při tom koulí očima i hlavou, ale někdy poslouchá, i když to nedává najevo.
Jen tak na okraj: Pan Bedřich se bojí, aby ho ty informace neovlivnily natolik, že už by nebyl tím, kým byl doposud. Jeho nezajímá, že by byl lepším než doposud, že by ze sebe dostal to lepší a že už by nedělal tolik chyb, že už by tolik neubližoval. On si pečlivě a svéhlavě střeží svoji povahu v podobě, v které ubližuje a ani nemá v úmyslu s tím něco dělat. To, že by se zlepšil, by bral jako prohru či popření "svého dosavadního já".
Pro pana Bedřicha tedy informace z CD nemají zdaleka takovou důležitost - nepřipustí si je k sobě, protože se bojí toho, o čem jsem psala výše. Tudíž "ukecání" nemá valný význam a toto si paní Beáta uvědomuje pokaždé, když to poslouchání CD skončí krachem.
I přesto mu však chce dávat, protože správně cítí, že pan Bedřich nemá a že by potřeboval dostat. Ale paní Beáta nechce vnímat, že si to dávání informací z CD pan Bedřich nezaslouží (a nejen to). Nevnímá, že pan Bedřich o to, aby měl, vlastně ani nestojí - on se spokojí s tím, co má (i když má žalostně málo a to málo je nevalné kvality). Ona chce víc, než on. A chce mu dát něco, co si nezaslouží.
Opět se jedná o dobrý úmysl - dát (ve skutečnosti se nejedná o dávání, ale vnucování) druhému to, o co ten druhý nestojí a za co není ochoten vydat ani korunu (a který si ty informace ani nezaslouží - je to, metaforicky řečeno, "házení perel sviním"). Paní Beáta chce dát i za cenu nečestnosti, kterou vnímá jako projev lásky, oběť partnerovi...
Příběh pana Cyrila
Pan Cyril, který je také vyznavač filozofie Avenna, si kupuje CD a mají pro něho velkou hodnotu. Podle toho se k nim i chová: podepsal si je a říká jim - právem - "moje cédéčka". Zaplatil za ně a plně si může vychutnat to, co mu ty informace dávají.
Cítí se obohacen, a to i přesto, že je chudší o částku, kterou musel za ně zaplatit. Ten, kdo CD nezískal takto poctivě, tento pocit ryzího obohacení nikdy nepochopí. Nečestně získané CD sice způsobí v člověku pocit obohacení také, ale s průvodními pocity dluhu a neklidu.
Pan Cyril to doma nemá jednoduché. Má doma manželku Cecilku, která mu sice vyčítá, že žádná CD nemá, ale pro to, aby je měla, nemíní nic udělat - v tomto případě nechce dát, ale pouze požaduje.
Pan Cyril ji (ne zrovna šťastně), vysvětluje, že ta CD koupil pod podmínkou, že nejsou ke kopírování a ani k půjčování.
V tomto případě by jí měl hezky, ale rozhodně říci, že je od ní nefér požadovat hodnotu - oceněné návody na zlepšení života v určité oblasti, za kterou nemíní zaplatit. A měl by jí také vysvětlit, pokud o to stojí, co by se jí za to, kdyby si to vzala něco, za co nezaplatila, mohlo stát. To, zda by mu uvěřila či nikoli, už řešit nemá.
Zároveň si má pan Cyril stát za tím, že to není lakota (paní Cecilka už ho přece zná dost dlouho, aby věděla, že není lakomý a že by se rozdal), ale že je to tak správné. Je to tak správné, protože ty informace mají svoji hodnotu, kterou si stanovuje vždy ten, kdo ty informace vydá. A každý, kdo ty informace chce, by měl respektovat tuto stanovenou cenu.
Takže, když někdo bude chtít CD s písničkami, tak by měl respektovat cenu, kterou si stanovil autor těch písní. Je to jeho výsostní právo.
Pokud to s cenou přežene, tak tomu autorovi bude odebráno a tomu, kdo přistoupí na tu přehnanou cenu, to bude vynahrazeno. A naopak, pokud je ta cena správně stanovená, a přesto bude někomu zatěžko tu cenu zaplatit, tak tomu, kdo okrade autora, bude odebráno a autorovi bude vynahrazeno (jinou, neviditelnou cestou, ale pořád je to z jednoho pramene: "z vesmíru", "z univerza", "od Boha", "z nebe").
Tohoto si je pan Cyril vědom, ale paní Cecilka ne. Ona hledá způsob, jak to obejít, jak poslouchat informace, za které není ochotna zaplatit.
Ještě že pan Cyril na to nepřistoupil, ale vnitřně je rozpolcený, protože jde proti milované osobě. Správně by však měl mít ze sebe úžasný pocit, že dělá správnou věc, i když to nechápe nikdo z jeho okolí, i když jde tím, že dělá správnou věc, proti milované osobě. Toto je vévodící pocit, který v něm má být a který osloví i jeho děti, které by jinak tu rozpolcenost pociťovaly jako provinilost a braly by to tak, že se tatínek cítí provinile za to, že je lakomým.
V takovém případě by se jednalo o čistý úmysl být čestným. Ale v očích ostatních je to lakota, přitom se skutečně jedná o čestnost.
Příběh pana Davida
Pan David, který zažíval to, co pan Cyril a kterému nakonec došla trpělivost a paní Daniele koupil všechny CD, když o ně tak stojí, prochází zklamáním. CD někde leží a padá na ně prach.
Pan David se měl paní Daniely nejdříve zeptat, zda o ta CD skutečně stojí a zda je chce koupit jako dárek k narozeninám. Předešel by tak svému pocitu zklamání, který si připravil sám, protože uvěřil neupřímnému zájmu paní Daniely.
Měl si jí "prolustrovat". Měl ji vyzkoušet, zda také, stejně jako paní Beáta, nebude, metaforicky řečeno, "házet perly sviním", zda si toho paní Daniela bude skutečně považovat. Třeba tím, že by ji pozval na přednášku a díky jejímu zájmu by pak viděl, jakou cenu mají pro ní ty informace, zda jí obohatí, když za ně on zaplatí, zda to pro ní nebude škoda peněz.
I v tomto případě se jedná o dobrý úmysl toho druhého obohatit informacemi (perlami), bohužel bez ohledu na to, zda ten obdarovaný to ocení. Je to takové "házení perel sviním".
Ani Daniela, ani Cecilka nemají k těm informacím vztah. Je to pouze jejich rozumová zvědavost. Není to však upřímná touha, upřímný zájem učit se být lepším, k čemuž ty CD dávají návody.
Lze to přirovnat k tomuto příměru:
Manžel začal chodit na kurz netradiční češtiny. Cecilka by chtěla chodit na kurz češtiny s manželem, ale ne proto, aby se naučila česky, ale proto, aby si zjistila, jakou češtinu se tam manžel učí.
Takto by pak zjistila, že se tam učí jinou češtinu, než celý život ona sama znala, že se tam učí češtinu s podivným přízvukem a výrazy, které zná jinak. Pro ní by ta návštěva na kurzu ovšem stačila pouze na to, aby tu češtinu odsoudila, protože je zvyklá na jiný druh češtiny a té nové češtině se učit nemíní. Vůbec ji však nezajímá zjištění, že ta nová čeština je lepší a že se svými dosavadními vědomostmi a znalostmi češtiny v životě nedomluvila a že právě díky neznalosti té nové češtiny, které se učí její manžel, naubližovala sobě i jiným.
Zkrátka, pro ní je nezvyklá informace (byť pomůže) něco, co je v rozporu s jejími zvyklostmi, v rozporu s její filozofií (která je sice špatná, ale "její") a s jejím naučeným způsobem života a co odmítá. Tudíž, než aby si uvědomila, kam to dotáhla se svojí dosavadní filozofií, zvyklostmi a naučeným způsobem života, tak raději nebude o tom přemýšlet a rovnou tu novou výuku zavrhne. A nejenže zavrhne kurz češtiny (v tomto případě myšleno: informace z CD), ale také zavrhne rovnou i manžela, aniž by si vyzkoušela, zda ten nový způsob není přece jenom obohacující.
Pro pana Davida, ani pro pana Cyrila není lehké se na toto dívat. Oba pánové jenom v duchu čekají, kdy jejich drahá půlka přijde na to, že její způsob uvažování, filozofie, má vážné trhliny, že ubližuje, neobohacuje. Oba čeká ještě dlouhé čekání, ale určitě se dočkají...