CD-čkové story se netýká jenom CD s našimi přednáškami, ale jakýchkoli jiných výukových programů. Hudba - to je jiná věc, ta není určena pro výuku a cena je autorem stanovena jinak.
Ale výukové programy jsou vždy ohodnocené pro jednu osobu. A člověk by to měl respektovat a zaplatit to, co si ten autor zažádá.
Toto někteří lidé nechápou, resp. nechtějí pochopit. Chtějí ušetřit, "obdařit", "dát" (vnutit) s přesvědčením, že to, co dělají (dělí se, šetří, obdařují, dávají - vnucují) je šlechetné.
Kdyby si skutečně někdo připustil a vnímal hodnotu informací, které si bere, tak by cítil silný vnitřní dluh, že si vzal a má něco, za co nezaplatil, o co se nezasloužil.
Někdo dává svým postojem rovnou najevo, jak to chce dělat - třeba paní Daniela svým vlažným a sebelítostivý postojem říká: "Nemám, ale nejsem ochotna dát, abych měla. Jsem pouze ve stádiu, že nemám, ale chci pouze brát, abych měla." Tento postoj je nevyzrálý a není čestný.
Paní Daniela a jí podobní si neuvědomují, že tímto způsobem uvažování vlastně říkají: "Chci mít to, o co jsem se nezasloužil".
Takto smýšlejícím lidem se v jejich životě nedaří z pochopitelných důvodů - berou si něco, o co se nezasloužili. Takže jim neoprávněně zůstala částka, která jim nepřináleží, vzhledem k tomu, že ji měli vydat za to, co mají. Vznikla tak nerovnováha. A ta nerovnováha se nutně musí dříve či později projevit. Tudíž tito lidé stejně vydají částku (mají "vy-dání"), která odpovídají té "ušetřené" částce, která jim nepřináleží, a to i s úroky. Vydají ji na věci, které nejsou vidět, nebo na udržení současného stavu.
Například:
-
Tito lidé musí odnést do opravny mobil, který jim upadl. Tudíž se vydají se z peněz, ale přesto nemají něco navíc - mají pořád stejně, jenom jsou o určitou částku lehčí.
-
Nebo nevratně ztratí mobil, kdy je jasné, že již ho nezískají zpět. Koupí si tedy věc, kterou měli již předtím a jsou opět o určitou, značnější částku lehčí, ale přesto nemají více.
Zde platí pravidlo, že ztráta a vydání za ztrátu je už dopad závažných nečestností. Takto zaplacená částka je nasčítaná za všechny v minulosti nezaslouženě získané výhody.
-
Anebo tito zaplatí pokutu za něco, co způsobili. Opět jsou o určitou částku lehčí, ale nemají nic navíc.
-
Nebo si koupí cokoli a záhy (ne časem) uvidí, že někde jinde to mají za daleko příznivější cenu. Tudíž sice mají novou věc, ale za daleko vyšší náklady.
Zkrátka, škody, ztráty, pokuty, krádeže či nevýhodná koupě je pět druhů dovyrovnávání účtů za získání nezasloužených a neoprávněných výhod (ať CD, či jiných věcí či informací). A vždy, dříve či později, člověk zaplatí za to, co získal nezaslouženě. A zaplatí to i s úroky. A je na něm, zda mu to za to stojí či nikoli.
Tady ovšem musím uvést to, že kdysi jsem uvažovala podobně, konkrétně u výuky angličtiny vydané na audiokazetách. Už bych to nikdy neudělala a hodně se stydím za to, že jsem takto smýšlela. Snad už jsem už zaplatila za všechny takovéto renonce...
Právě znalost těchto zákonitostí nás vedla k napsání průvodní listině k našim CD, kterou jsme ze začátku vždy k zakoupeným CD přikládaly. Průvodní listina pojednávala zhruba o výše uvedených faktech. Tato fakta nebyla však pro lidi přijatelná a byly jsme nařkávány z nenasytnosti, hamižnosti, lakoty apod.
Dlouho jsme čelily těmto obviněním, ale jednoho dne jsme se rozhodly, že to přestaneme dělat. Ten, kdo má otevřený vnitřní cit čestnosti, žádnou listinu nepotřebuje. A ten, kdo nemá otevřený vnitřní cit čestnosti, tomu nepomůže žádná listina ani apelování.
Tudíž jsme to ponechaly plně v režii lidí. A mnoho lidí skutečně platí za pokoutní šíření CD (samozřejmě, že nejen našich, a nejen CD, ale i dalších nečestně šířených věcí), za svoji nečestnost.
Jednoznačně si stojíme za tím, že ty peníze nám přináleží, dokonce tvrdíme, že i od obou manželů. Je to stejné, jakoby jste se chtěli naučit řídit auto a v autoškole tvrdili, že jelikož jste manželé, tak se chcete naučit řídit - výuku za jedny peníze. Přitom hodnota výuky je stanovená přímo pro každého zvlášť. A je to tak správné. Totéž lze říci, že výuku jazyka v podobě CD si má pořídit každý sám pro sebe.
Buď mají pro člověka rady, návody, lekce význam a cenu, tak si rád zaplatí (a je to tak správné), anebo, pokud není ochoten zaplatit, tak si nemá brát to, co pro něho nemá dostatečnou cenu a význam.
A ten, kdo řekne: "Ale pro mne to význam i cenu má, jenom nechci zaplatit (ať už z jakéhokoli důvodu).", tak ten dotyčný, kdo takto mluví, není upřímný ani sám k sobě, protože ve skutečnosti pro něho ty informace nemají skutečný, hluboký význam. Kdyby pro něho měly skutečný význam i cenu, tak by nediskutoval a vědom si ceny informací z CD, by mu ta cena nepřišla vůbec veliká.
V lidech, zejména z Čech a Slovenska, možná i díky domnělé chudobě, je zakódováno, že chtějí co nejvíce, ale nemíní dát co nejvíce. Hodně nás to mrzí, ale těmto lidem dáváme čas, aby si ověřili, že to takto, jak píšeme - vezmeš-li si něco, za co jsi nezaplatil, vždy za to jednou zaplatíš - opravdu funguje. Z tohoto důvodu věnujeme energii jiným aktivitám, než vysvětlování, jak být čestným v oblasti CD a obhajováním svých práv.