Ke komentáří paní Heleny
Komentáře paní Heleny - komentáře číslo 9 a 16
Paní Heleno, k Vašemu zajímavému dotazu, zda je rozdíl mezi tím, když si koupím knihu od Avenny či od jiného autora, zda je možné si knihu půjčit či nikoli….
Když si půjčuji knihu, tak ta kniha je účelově dávána taktéž do knihoven, tudíž to je se svolením a vědomím autora, že se ta kniha může půjčovat. A pokud ta kniha je dobrá, tak každý ucítí touhu tu knihu mít u sebe, vlastnit. Naše kniha je také v mnoha knihovnách s našim svolením. Ale k půjčování CD jsme nikdy nedaly a nedáme souhlas, i když jsme zdánlivě samy proti sobě.
Naprosto se ztotožňujeme s tím, jak jste moc hezky napsala, že autor má právo dát jasným způsobem najevo, jak by si přál, aby se s jeho autorským dílem nakládalo. A ono to je dané jak u knih, tak i u hudby pro potěšení (počítá se s tím, že je to určené pro okruh lidí, protože se to veřejně šíří) nebo u výukového materiálu. Jinak je to s knihami a jinak je to s výukovými programy na videu či na CD (či na jiných nosičích), což CD Avenny jsou, protože obsahují návody. Tudíž půjčit knihu je něco jiného, než půjčit výukový program.
Knihy se půjčovat mohou, protože je to už i předurčené tím, jak už jsem zmiňovala, že jsou k dospozici v knihovnách. Ale nikde neexistuje půjčovna CD či DVD s výukovými programy či návody. Nemůže být, protože ta výuka je založena na vnitřní výši zájemce, který už jenom tím, že zaplatí za výuku, ukazuje svoji připravenost se učit.
Co se týče filmu třeba z půjčovny, stejně jako u knihy, člověk přijde na to, že všechny přínosné filmy i knihy bude chtít mít pro sebe. Ale opět to není výuka, která je cílená - knihy i CD.
Ke komentáři pana Vítka
Komentář pana Vítka - komentář číslo 10
Pane Vítku, těší nás a zároveň i baví Vaše příběhy, protože nešetříte a nepřikrášlujete v nich ani sebe. A to jen tak někdo nedokáže a je to skutečně obdivuhodné. Moc za ně děkujeme. Děkujeme ovšem také i těm teprve tápajícím za příspěvky, které obohacují nejen je samotné, ale i ostatní, protože ukazují cestu (třeba i tím, kudy nejít). A vědět, kudy nejít, je taktéž důležité.
Skutečně je splácením dluhů i vykradené auto (a to není jenom za pálená CD). Já sama jsem si tím prošla také a přesně jsem věděla, za co to mám. A dobře mi tak. Vždy po každé splátce si říkám, že jsem hlavně ráda, že je ten dluh menší.
To ovšem neznamená, že mi je jedno, že mne vykradli. Ale převáží ve mne pocit, že je fajn, že se mi pomenšuje dluh. Ještě, že těch splátek už není tolik a že už nejsou tak časté.Těším se na okamžik, když už nebude žádná splátka - žádný dluh. Snad se toho dožiji.
Moc hezky to vnímáte i s tou knížkou, že pokud si autor přeje, aby se nepůjčovala, má to napsat na první stránku. Hezky to vnímáte i ohledně CD (a nejen CD), že to, co člověk dostane zadarmo (mimo dárek), tak si toho neváží. Je to naprostá pravda. Ještě bych dodala, že si to ani nemůže užít. O to více mne těší, jak dokážete hezky popsat, že na našich CD i po létech poslouchání objevujete něco nového a že jsou dobrou investicí. Je z Vašich řádků přímo cítit, že si to skutečně užíváte. To nás moc těší.
Ohledně Vašeho nápadu, že by se vždy půjčilo lidem jenom jedno CD z dvojcédéčka - budeme o něm uvažovat, ale nejsme o něm úplně přesvědčené, že by to bylo v pořádku, protože ukázka má být dostatečná.
Ke komentáři paní Evy
Komentář paní Evy - komentář číslo 13
Paní Evo, ke kupování CD dvojmo jsme už psaly nahoře. Ale k tomu, co píšete, že nevidíte rozdíl mezi Avennou a jinými autorskými díly, například skladba od Bacha či jiného autora, zde chci uvést jeden příklad za všechny:
Byl u mne jistý pan T. a ten mi řekl příměr, ke kterému přišel, když přemýšlel o této diskusi. Natolik se mi líbil, že ho zveřejňuji. Pan T. přišel na to, že když si od někoho půjčí CD s vážnou hudbou, tak tu hudbu má pouze pro radost po dobu poslechu CD a případně ještě chvilku po tom. Když si chce tu radost zopakovat, musí jít a pustit si CD znovu. Kdežto informace, návody, které ovlivní jeho život, stačí slyšet jednou a již jsou v člověku navždy a teoreticky by si již ono CD znovu nikdy pouštět nemusel. Tím si tak od autora jednorázově vzal "vše" a je tudíž nesprávné a nečestné autorovi nezaplatit.
Jednorázovým poslechem hudby si člověk od autora vzal jen malinkatou část, která je zanedbatelná a dala by se považovat za náklady na propagaci, tudíž následně, pokud se mu hudba zalíbí a chce ji dále poslouchat, má dotyčný jít a CD si též koupit.
Pokud se mu hudba nelíbí a CD si nekoupí, oním poslechem hudby si dluh nevytvořil, protože se v rámci propagace jednoduše rozhodl, že by mu tato hudba radost nepřinášela.
Pan T. je pro mne důkazem toho, že když člověk upřímně začne dohledávat, ptát se, tak se mu vždy dostane odpovědi, která stojí za to. On se upřímně ptal, dostal krásnou odpověď, která stojí za to. A takto to platí ve všech oblastech, ale podmínkou je upřímnost.
Ke komentáři paní Zdenky
Komentář paní Zdenky - komentář číslo 19
Pani Zdenka, čo sa týka predplatených článov, tak svojej kamarádke, ktorá má choré dievčatko a ktorej by ste chcela pomôcť, môžete porozprávať o tom, že by ste pre ňu mala riešenie: Avennu. Keď ju to zaujme, tak si sama nájde cestu. Ak ju to nezaujme, tak ju ponechajte svojej ceste.
Chcem vysvetliť, že obecne platí, že presne v tej chvíli, keď niekto váha nad ponukou pomoci, sa totiž v niektorých ľuďoch oboznámených s Avennou ozve prehnaná potreba pomáhať a dôjde k tomu, že títo ľudia dajú viac, než by mali (zvíťazí totiž nad nimi dobrý úmysel - úmysel pomôcť za každú cenu, bez ohľadu na to, či o to ten človek stojí, alebo nie, či si to zaslúži, alebo nie.). Toto sú kritické chvíľky, ale je nutné si v tú chvíľu povedať, že nie je správne dávať, ak človek nie je ochotný sám najprv dať. Takže: môžem ponúknuť. Ak ten niekto neprejaví záujem, tak to nechám tak. Lebo správne by bolo, ak by mal záujem, tak by bol na rade on a to tým, že by mal prejaviť ochotu dať. A potom už môžem dať ja.
Napríklad ponuka: "Vieš, že som našla zaujímavé informácie o Tvojej malej, ktoré by jej mohli pomôcť? Ak chceš, dám Ti odkaz na stránky, kde o spôsobe liečenia píšu obecne, ale určité informácie už majú v predplatenej sekcii. Takže uvidíš pri obecných informáciách, či Ti bude stáť za to si predplatiť tie, ktoré sa týkajú Tvoje dcérky."
A potom už pomlčať a nie ihneď povedať adresu tých stránok. Toto je totiž bod zlomu, kde sa ten druhý prejaví…
Reakcia č. 1 (správna): "Jéj, ano (okamžitý záujem musí byť), prosím, dala by si mi adresu tých stránok?" Keď jej ich dáte, tak by malo zaznieť: Ďakujem ti (úprimné poďakovanie je prejav naozajstného záujmu - každý pozná, kedy to poďakovanie je úprimné), že na nás takto myslíš. Čo najskôr sa tam pozriem." Po čase, keď sa stretnete, opať poďakuje a vyjadrí sa.
Reakcia č. 2 (nesprávna): "Platené? No to neviem…" Alebo: "Ja sa v nete nevyznám.“ Aj keby to tak bolo, tak vás predsa môže poprosiť o pomoc. Lebo zaznie akékoľvek rôzne výhovorky: "Nemôžeš mi tie informácie dať rovno ty, keď to máš predplatené?" - zneužívanie, špekulácia - nečestnos.
Platí pravidlo: neprehovárať, nevnucovať s úmyslom pomôcť, nechcieť viac, než chce ten druhý (to poznáme vždy, len sa staňme všímavejšími.)
Myslite na to, že aj keď Vaša ponuka s úmyslom pomôcť nebola prijatá a neviedla k výsledku, tak Vy ste urobila najviac, koľko bolo správne. A to je to hlavné, čo Vás má hriať, aj keď to ten druhý nezúročil. A nesmiete byť smutná, že tú ponuku ten dotyčný nevyužil, odmietol, zavrhol. Vás má hriať, že ste dala (ponuku). To je to najdôležitejšie.
Ke komentáři paní Alenky
Komentář paní Alenky - komentář číslo 20
Paní Alenko, udělala jste to úchvatně. Je to moc hezké, že jste o tom takto uvažovala a zcela jistě jste nepoškodila autory toho filmu tímto způsobem, i kdyby měla na to DVD koukat celá jeho rodina. Filmy jsou totiž určeny k tomu, aby je shlédlo více lidí najednou.
Ke komentáři paní Ivany
Komentář paní Ivany - komentář číslo 21
Paní Ivano, tím, že si člověk bude nést odpovědnost za "moje" CD, "tvoje" CD, naučí se respektovat toho druhého. Právě proto, že se lidé neučí mít něco, co je jenom jejich a za co si nesou zodpovědnost, dochází k majetkovým sporům, k dědičským sporům, ke krádežím. Protože si lidé nárokují na něco, co jim nepřináleží, co jim nepatří. A také k tomu, co nepatří "nikomu", nemají vztah. Není to přehnané.
Na našich CD to, že je určeno jenom pro poslech jedné osobě, přímo napsané není a to z jediného důvodu - lidé by měli cítit, že není čestné dávat druhým návody, za které si oni zaplatili a které si oni poslechli. Máme na CD napsané: toto CD patří... Tímto jednoznačně vyjadřujeme, že to CD je určené pouze tomu, koho je. Že informace z toho CD patří pouze tomu, kdo je vlastníkem.
I ostatní naše materiály jsou vždy ohraničené, pro co jsou určené, tudíž jste správně našla: naše skripta jsou určené jenom pro domácí použití. Naše kniha není ohraničena nikým a ničím (ale je tolik náročná, že není pro mnoho lidí pochopitelná, tudíž už předem vyřazuje okruh lidí, kteří nejsou na určité výši).
Ohledně poslechu CD s partnerem jsme již psala výše, že partner, který si za ty informace nezaplatil, nemůže už z podstaty věci ty informace z CD vnímat s čirou radostí, protože jeho vnímání je poznamenané nečestností - beru si něco, co mi nepřináleží a nepatří. Moc se mi líbí, že jste si dala záležet na tom, abyste to hezky zformulovala.
Ke komentáři pana Vítka
Komentář pana Vítka - komentář číslo 22
Pane Vítku, skutečně nás moc těší, že jste se s tím "přísným" nedovolením půjčovat CD ani partnerovi vypořádal rychle. Utvrzuje nás to, že v této oblasti máte hodně vyvinutý smysl pro čest. Ohledně té listiny to tak, jak píšete, skutečně je.
A co se týče Vašeho dobrého pocitu, přestože už problematiku CD neřešíte, tak právě ten dobrý pocit je znamení, že to děláte dobře, že není co řešit, protože je řešení to, jak to v sobě máte nastavené nyní.
A stejně tak to máte dobře nastavené i v tom, že deset minut poslechu informací z CD jinými osobami není důvodem k tomu, abyste si to vyčítal, nebo CD vypnul.
Ke komentáři paní Jany K.
Komentář paní Jany K. - komentář číslo 24
Paní Jano K., když malé dítě bude vedeno k čestnosti, tudíž bude odmala rozeznávat, co se dělit může a co ne, tak mu to určitě hodně pomůže v životě nedělat chyby. Pokud bude dítě vyrůstat v prostředí, "kde si na to rozeznávání nehrají", tak to do konce svého života nebude mít srovnané, protože i v dospělosti bude odmítat (tak, jak to dělá hodně lidí u našich CD) to, že je nenormální takto uvažovat. Je to pro něho nenormální takto uvažovat, protože je pro něho norma to, co se stanovilo u něho doma. Ale otázkou je, zda to, co se doma stanovilo jako normální, skutečně normální je.
Přitom by mělo být normální to, že má člověk rozeznávat, co je čestné a co ne. U nás doma je normální nevypalovat, nepůjčovat návody, které patří někomu jinému. Třeba můj syn dostal k dispozici výuku psaní na PC všemi deseti prsty. Chtěl se mi s tím pochlubit a nainstalovat mi to do PC. Udělal to s tím, že to nikdy nepoužijeme, že mi to dá jenom skouknout, zda to stojí za to. Ano, podívala jsem se na to, vyzkoušela úroveň a moc se mi to líbilo. Ale od té doby jsem to nepoužila a přeji si to moc jako dárek, protože mi to přijde jako přínosné i přesto, že to umím. Takže autora tohoto programu jsem nepoškodila, demoverzi neměl, tak jsem to vyzkoušela a od té doby vím, že to použiji pouze, když budu mít pro sebe originál. I když mne to nebude učit, (protože píši deseti prsty), tak to chci mít a budu to brát ne jako výuku, ale jako trénink.
Takto se uvažuje u nás a moje děti byly a budou k tomuto vedeny (i když se jim to ne vždy líbí, protože vidí kolem, že se to jinde neřeší). Pokud někdo z mé rodiny toto odmítá, nemohu a nebudu se s tím ztotožňovat a bude mi vzdálenější do doby, než opět bude být čestným.