Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

CD story V.

Poslední postřehy k tématu o CD přináší tento článek. Těší nás, že tyto články nezůstaly bez reakce. I kdyby tyto články pomohly jenom jedinému člověku být čestnějším, tak splnily svůj účel.

K další komentářům se vyjádřím už jenom obecně.

Ohledně Průvodní listiny k našim CD s přednáškami, kterou jsme kdysi zveřejnily, zopakuji to, co jsem již napsala: lidé ji před léty vůbec nepochopili a proto jsme ji stáhly s vědomím, že kdo je čestný, ten žádnou takovou listinu nepotřebuje, a ten, kdo čestným není, tomu nepomůže ani tato listina k tomu, aby čestným byl.

Pokud tu listinu pan Vítek ukáže ostatním, není to nic proti ničemu. Stojíme si plně za obsahem, který listina obsahuje, i když bychom ji už napsaly jinou formou - nepsaly bychom ji už s tolika ctnostnými slovy, protože jsme zjistily, že ctnostná slova většinu lidí hodně iritují. Proč asi?

Co se týká půjčení CD člověku, který má málo peněz, pořád tam platí stejné pravidlo. Pokud o CD skutečně dotyčný člověk stojí, může si ho přát k svátku či k narozeninám, anebo si může odepřít třeba kafe apod. A ke zjištění toho, zda mu to CD stojí za to, aby si ho koupil či nikoli, by měla stačit ukázka z našich stránek (či informace z CD - třeba ústně sdělená kamarádem, kdy člověk zjistí, že ho to buď oslovilo či nikoli).

V diskuzi se také objevil návrh, aby se zavrhly veškeré šablonky, co je a není správné, a že prý jednu situaci nelze řešit jedním způsobem, ale se musí zohlednit všechny okolnosti. Neztotožňujeme se s tímto názorem. Šablonky toho, co je správné a co ne, musí být, jinak se nutně vytváří chaos. Vždyť se stačí podívat kolem sebe a člověk přesně vidí, jak to vypadá, když lidé nemají šablonky.

Třeba šablonka chovat se čestně je směrodatná. Je nadmíru jasné, že není čestné, když dávám kamarádce, která nemá peníze, něco, co má svoji stanovenou hodnotu, za co ani já, ani ona nemíníme zaplatit (a ona to přijme). Třeba právě proto ta chudá kamarádka nemůže být ani bohatší, protože bere to, co jí nepřináleží. Tudíž se to, že si neprávem bere určité hodnoty, musí vykompenzovat někde jinde. Zdánlivě se jí nemusí dít ztráty, krádeže, nehody či jiné škody, ale ani se jí nedaří po finanční stránce, což také není samo sebou.

Takto to zkrátka funguje, ať se nám to líbí či nikoli. Kdo nemá šablonu čestnosti, ten se chová nečestně a je mu odebíráno (různými způsoby) či mu není přáno (v různých oblastech).

Pokud bych coby chudá kamarádka měla přijmout něco, co má svoji hodnotu, tak nejsem čestná a tudíž se mi to vrátí. Toto samozřejmě neplatí v případě, že dostanu dárek, který někdo předtím řádně zaplatil.
Kdybych coby chudá kamarádka měla otevřený smysl pro čestnost, tak bych v takovém případě nemohla ani přijmout k poslechu výukové CD, které má také určitou hodnotu, která nebyla autorovi řádně zaplacena.

Ale znovu připomínám, já byla taky taková a ještě jsem to nazývala, když jsem takto něco půjčovala já ostatním, štědrostí a nesobeckostí. A když jsem si to zase půjčovala od ostatních já, tak jsem to nazývala šetřením a šikovností. V obou případech se ale stejně jednalo o nečestnost... Nyní už uznávám a dodržuji šablonky a je mi přáno.

Případ, kdy je jedno originální CD zničené a pouští se jeho kopie, čili neoriginální CD od též firmy a téhož autora, je v pořádku. Stejně tak si mohu pouštět i hudbu v autě, kterou mám doma v originále. Takto je to také v pořádku, protože autor dostal to, co mu přináleží, co je vůči němu čestné.

Je dobré nepřijímat neoriginální CD, nebo si dodatečně pořídit originály, když už jsem neměl to srdce odmítnout neoriginál, či mi to bylo trapné.

Mohu to udělat otevřeně, sdělit to tomu, kdo mi věnoval vypálené CD, anebo to mohu udělat za jeho zády. Ale lepší efekt má otevřenost (upřímnost). Tím skutečně, jak píše pan Vítek, člověk vychovává toho druhého.

Samozřejmě, je nutné vidět hezký úmysl (i když není čistý) v tom, že někdo se mnou chtěl podělit, i když nesprávným způsobem. Tudíž, tomu, kdo mi daroval neoriginální CD, musím sdělit to, že to je nečestné, s maximální ohleduplností a nesmím v něm vytvořit dojem, že mu nemíním poděkovat za ten dar.
Mohu mu poděkovat za úmysl, že mne chtěl obdarovat, nebo mu sdělit, že mne těší, že na mne myslel, že si na mne vzpomněl. Kdybych mu to nesdšlil ohleduplně, připadal by si ošklivě, jako špína či bídák.

Nemáme to však dělat s úmyslem vychovávat, ale máme si být vědomi, že svojí čestností nepřímo vychováváme.  A i kdybych svojí čestností ostatní nevychoval, tak se svojí čestností (že si dokoupím originál) alespoň nebudu podílet na nečestnosti.

V příběhu o Cyrilovi bylo krásně Cyrilovi ze shora pomáháno. Ten příběh byl stručně řečeno o tomto: Děti chtěly po tatínkovi Cyrilovi přehrát vypálené, neoriginální DVD s Mickey Mousem. Tatínek jim ho chtěl pustit - skutečně ho strčil do CD jednotky. "Náhodou" se ale to přehrávání nepovedlo - to byla ona pomoc, protože on neměl ještě tolik síly odolat. Tak mu byl jeho úkol zlehčen. Děti následně za určitou dobu dostaly originální DVD s Mickey Mousem. A ejhle, když jej otevřely, zjistily, že je zničené. Proč asi?

Ten zničený originál byla výchovná lekce pro všechny zúčastněné. Je to odkaz ve smyslu: "Zničením originálu platíte za to, co jste nechtěli zaplatit…"
Vždyť vědomí, že originál, který mne stál peníze, mám nepoužitelný, není nic moc.

Jak to tedy mělo být? Tatínek Cyril měl bez pocitu provinění všem zúčastněným (dětem, babičce i manželce) říci, že ne, že neoriginální nahrávky přehrávat nebude, nebo pokud ano, tak dobrá, ale pouze za stanovení podmínky, že zítra půjde a dokoupí originál. Samozřejmě, tatínek tuto podmínku musí stůj co stůj dodržet a musí dodatečně co nejdříve sehnat originál, ať ho to stojí, co ho stojí. Toto je jediný správný postup.

Pokud jsme u této diskuse probudily či více otevřely smysl pro čestnost, tak nás to těší a není to pro nás promrhaný čas. Víme, že ten, kdo je čestný, skutečně čestný i v činech, nejenom teoreticky, bude obdařen. A ti ostatní dostanou dar také, i když nebude příjemný - nebude se mu dařit v určité oblasti.

Jenom to, že se někomu nečestnému nedaří, je důkazem, že to funguje. A má to dát člověku jistotu i na druhou stranu, že pokud na svoji nečestnost doplácí, tak na čestnost doplatit nikdy nemůže.

A pokud někdo naše pokusy být čestným bude nazývat jakkoli, tak mu čas ukáže. Ukáže mu, pokud se podle našich řad řídí, zda na to doplácí či nikoli.

Čas však ukáže i tomu, kdo se chová v rozporu s našimi radami, že pokud se mu nedaří a platí (v různých oblastech a v různých podobách), je to taktéž důkaz, že něco na těch našich radách je.

Zde totiž platí i zpětná vazba, tzn. když někomu říkáme, že musí dýchat plynule a přiměřeně rychle, aby mohl kvalitně žít, tak také platí, že ten, kdo bude dýchat přehnaně rychle či naopak nedostatečně pomalu, nebude žít kvalitně...

Proto platí: kdo je čestným, tomu se bude dařit, kdo není, tomu se dařit nebude.

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,67

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[43] Helena Lukešová
pro paní Květu

Dobrý den paní Květo,

děkuji že jste se s námi podělila o Váš pohled na objímání. Moc ráda čtu Vaše příběhy. Nikdy jsem zatím neměla pocit,že píšete moc dlouho tak se těším až se s námi podělíte i o ten další příběh :-) Je pro mě moc příjemné uvědomit si, že tu nejistotu a tápání neprožívám sama, jen ji vytáhnout na povrch a správně pojmenovat...

Mějte se moc hezky,
Helena

Přidáno: 10. 4. 2008 12:58
[42] Květa

Dobrý den,
pokud dovolíte, ráda bych se s vámi podělila o své zážitky a názor na „objímání“.
Když jsem se začala zajímat o kineziologii, zjistila jsem, že na každém kurzu se většina lidí objímá. NEbylo mi to moc příjemné, ale časem jsem si zvykla.

Pak jsem poznala Avennu a začala dostávat informace. Jedna z nich byla, že objímání se – na potkání (a to jsem v té době skutečně dělala, hlavně na kurzech, kam jsem jezdila) není v pořádku. Přiznávám, že tenkrát jsem si pomyslela:
„ A co, už jsem si zvykla, objímat se a vlastně to není tak špatné“.
Ale, jak se říká, informace už v hlavě byla a červíček hlodal. Co když na tom něco je? Co když má Avenna pravdu?
Bylo to období, kdy jsem se již naučila přijímat informace a přemýšlet o nich. Ne je odsoudit, nebo zavrhnout.
Ale poslouchat a ověřit. Co kdyby?
A tak jsem si moc přála, aby mi někdo nebo něco dokázalo, co je vlastně správně.
A přišlo to.

Ještě musím napsat, že dnes také vím, že pokud člověk moc, opravdu moc touží po nějaké odpovědi a upřímně si přeje,dostat vysvětlení nebo objasnění, dostane ho.

Trochu odbočím, stalo se mi to již mnohokrát. Já totiž dříve potřebovala důkazy, ověřit si…Moc se mi, paní Heleno, líbí, že dokážete přehodnotit věc na základě informace. Já byla taková, že jsem si potřebovala ověřovat.

Tak například, když jsem si kdysi šla pro informaci k paní Katce, jak je to vlastně s klinickou smrtí. Informace se různily – v knihách, na různých ezoterických přednáškách. Kde je pravda?
Dostala jsem u paní Katky odpověď. Tenkrát jsem šla domů a říkala jsem si. „To je dobré, zase trochu jinak, jak já jenom zjistím, jak to je?“
Dosud jsem žádného člověka, který zažil klinickou smrt nepotkala a tak jsem si moc přála někoho potkat, dostat odpověď. Měla jsem ho za čtrnáct dní. Objevil se sám, mluvil sám a dokonce mi řekl ať se ptám na cokoli, že mi rád odpoví. Rozebírali jsme, diskutovali jsme, vše shodné s odpovědí paní Katky.

Ale to jen okrajově k tomu, že když si člověk upřímně něco přeje, dostane to (právě teď hovořím o odpovědích na otázky).

Můj názor k objímání.
Paní Heleno, buďte ráda, že jste se přestala objímat (nemyslím doma, ale s lidmi které neznáte) na základě pouhé informace. To já, potřebovala důkaz.
Dnes už mi také stačí jen informace.

Vrátím- li se k tématu objímání i zde jsem si přála dozvědět se, jak to vlastně je. Příběh na sebe nenechal dlouho čekat:

Bylo to v době, kdy jsem navštěvovala kurzy, tykala a objímala se s každým kdo chtěl, neboť to bylo součástí některých kurzů.

Na jednom ezoterickém festivale, kde jsem stála na chodbě se svou dospívající dcerou, se mi přihodil následující zážitek:

Z dálky vidím po chodbě přicházet nějakého muže. Šel, běžel přímo ke mně s roztaženýma rukama. Pak mě objal a mohutně přitiskl mou hruď na jeho se slovy: „No ahoj Květo“ . Matně jsem vzpomínala, kdo to je. Vybavila jem si, že jsem ho viděla jednou v životě na kurzu, kde se také objímalo a tak jsem trochu při tom objetí poodstoupila. Bylo to na mě i na dceru trochu hrrr.
Všiml si toho, pustil mě a řekl: “No, no, copak je, seš nějak citlivá „ a znovu mě velkou silou přitiskl k sobě hrudníkem. Byla jsem jak opařená. Jen jsem otočila hlavu na svou dceru. Byl to pohled ve kterém mi říkala: „ Mami, proboha co to děláš? Kdo to je? Objímá tě tu cizí muž“.
Moc jsem se tenkrát styděla. A začala si uvědomovat, co mi tím pohledem dcera říkala. Když odešel, dcera se zeptala:
„Mami, kdo to byl?“ A já zakoktala: „Jeden pán z kurzu, víš tam se všichni objímají. Vlastně jsem ho viděla jednou v životě.“
Ještě jeden vzkaz mi dcera tím pohledem dala:
To je teda dobré, ani doma se takhle neobjímáme a tady …

Moc jsem o tom přemýšlela a říkala si, že to byla tvrdá zkušenost a zároveň odpověď na mou otázku.
Cítila jsem, jak asi mé dceři bylo. A také, jak by bylo mému manželovi, kdyby to viděl.
A také jsem se vcítila do toho, jak by mi bylo, kdyby to samé udělal manžel mně.

Od té doby se neobjímám (myslím lidi, které neznám).
A také jsem se začala učit objímání, ale ne jinde, ale doma. Postupně, pomalu jdu dál…
Nemyslím tím, že by člověk nemohl nikdy obejmout jiného člověka, to ne. Ale měl by tam být nějaký proces poznávání. Nějaký čas - měsíce, někdy roky, aby to objímání mohlo být vřelé. Aby to z obou stran bylo od srdíčka a procítěné.

Už je to opravdu dlouho, ale pokaždé, když vidím něco podobného, jak se lidé objímají, aniž by se znali, nic neříkám, ale vzpomenu si na ten příběh.

Ještě něco k zamyšlení:

Je to tak dva roky, co jsem potkala jednu paní, která se také zajímá o věci mezi nebem a zemí a povídaly jsme si.
Také jsme se dostaly na objímání. Říkala, že jezdí na nějaké semináře na Moravu a že tam je také ve zvyku se několikrát denně objímat. Nevyjadřovala jsem se k tomu.
O to zajímavější pro mě pak bylo, když vyprávěla, že na jednom ze seminářů, na kterém byla, došlo ke krádeži. Během dne někdo z nich jinému člověku odcizil z pokoje peněženku s penězi.
Nepřišlo se na to, kdo. Ale říkala, že od té chvíle každý na každého kouká jinak. Že to je takový divný pocit potkávat ostatní, protože neznají, kdo to byl. A přitom to byl někdo z nich.
Po jejím vyprávění jsem se zamýšlela, jaké to asi je, objímat se a přitom vědět, že budu objímat i někoho, kdo to udělal….
Také jsem si uvědomila, že vlastně ani lidé navzájem nevědí, koho to na seminářích objímají.

Před rokem.
Navštívila jsem Silvovu metodu. Píši teď o objímání, nikoli o průběhu kurzu Silvovy metody. Naopak, z tohoto kurzu jsem si odnesla spousty zajímavých technik.
Na SM je to tak, že se objímá na povel . Každou přestávku (cca po 2 hod.) lektorka řekne, ať obejmete nejprve souseda, pak všechny po pravici, pak přední řadu, pak řadu za vámi.
Je to forma seznamování se. Nedělala jsem to, pokaždé jsem se objala jen se svým manželem. Abych se seznámila i s ostatními, došla jsme za nimi, podala jim ruku, představila se a řekla, že bych se ráda s nimi seznámila, ale ať se nezlobí, objímat se s nimi nebudu, protože se neznáme.
Mnoho lidí řeklo: „To jsem ráda, já to také tak cítím, děkuji.“
A povídali jsme si a bylo nám dobře, protože jsme cítili, že ještě není čas. Čas na objímání.

Ještě jsem si vzpomněla na jeden příběh na téma objímání a hlazení, ale to až jindy. Už píši příliš dlouho.

Moc bych si přála, aby ty příběhy byly brány jenom jako možnost se zamyslet nad něčím.
Možnost zamyslet se, že tak, jako všechno má svůj čas, má i objímání svůj čas.

Sluníčkové dny, Květa

Přidáno: 8. 4. 2008 16:40
[41] Jana
paní Hance F.

Paní Hanko, děkuji Vám za pro mě důležitou odpověď, mějte hezký večer, Jana

Přidáno: 5. 4. 2008 18:49
[40] Hanka Fantová
paní Janě

Dobrý den, paní Jano,
také já jsem si nebyla úplně jistá, jestli postupuji správně a proto jsem se na to raději zeptala na konzultaci.
Bylo mi řečeno, že tento web je určený právě k tomu, abychom si zde navzájem radili a sdělovali si svoje zkušenosti s tím, jak nám v životě funguje či nefunguje to, co se na přednáškách dozvíme.
Je také v pořádku, když napíši já nebo někdo jiný nějaké rady či návody, které jsme slyšeli na přednáškách, protože jsou to jen takové střípky z toho, co se dozvíme ve škole, nepředáváme celou přednášku slovo od slova.
Mějte pěkný zbytek víkendu.
Hanka F.

Přidáno: 5. 4. 2008 18:20
[39] Jana

Dobrý večer paní Heleno a milý Vítku,

záměrně jsem uvedla oslovení vedle sebe a nechala je na sebe chvíli působit. To první oslovení je z mého úhlu vnímání velmi formální, poplatné zvyklostem dané skupiny lidí, postrádám v něm vyjádření sama sebe. To druhé oslovení je přívětivé, nenucené a přitom není vlezlé....a je možné, že právě adresáti těchto oslovení mohou mít úplně jiný pohled. A kde je potom univerzální objektivní pravda? Myslím si, že každý máme tu svoji pocitovou pravdu. A o tom to je, vyjasnit si, jak koho a proč oslovuju. Třeba já v práci při jednáních s lidmi stejně starými či mladšími hned v úvodu uvádím: "Ráda oslovuji lidi jejich křestním jménem a používám vykání, je-li to pro Vás v pořádku, budu Vás takto oslovovat a prosím Vás, oslovujte mě také jménem." A lidé jsou nadšení a atmosféra spolupráce a vstřícnosti vzniká velmi nenuceně.

Jsem ráda, paní Heleno, že jste zmínila objímání mezi lidmi. Naše společnost má objímání nastaveno jako něco, co patří do soukroma dvou milujících se lidí. Ale např. kousek na sever od našich hranic objímání už je zvykem při každodenním zdravení. Tím, že obejmu člověka, mu říkám: "beru Tě takového, jaký jsi ve své jedinečnosti". Já mám hodně ráda prožitkové kurzy a na většině z nich se lidé spontánně při zdravení obejmou a ti, kdo objímání neuznávají, stojí opodál a neobjímají se. Rozumím těmto lidem, přesto si myslím, že se ochuzují o úžasný pocit dávání a přijímání. A opět si mohu položit otázku: jsou lidé, kteří se nechtějí objímat a neradi se objímají lepší než lidé, kteří se chtějí a rádi se objímají? A odpovídám si prostě, ne, jsme každý jiný a akceptuju každého v jeho jinakosti.

Vítku, i Vám rozumím, že je to těžké, když gnostici mlčí...ale tady já mám trochu rozpor: paní Hanka F. se se čtenáři těchto stránek dělí o své poznámky z přednášek Avenna, za které ona uhradila nastavenou cenu. Jak k tomu tedy tito čtenáři přijdou, protože cena přednášek či semináře byla nastavena rozdílně od poplatku za přístup k některým článkům na tomto webu. Postupuje paní Hanka F. správně?

Mějte hezký víkend a zase někdy na písemnou shledanou...

Přidáno: 4. 4. 2008 22:35
[38] Vítek P.

Ahoj Helčo [36], chápu to. Neuváženě sis začala s někým tykat, teď si zjistila, že to nebylo správně. Takhle na internetu to ještě jde, ale co kdyby tě viděl nějaký avennista nebo dokonce avennita, jak se bavíš s takovým individuem, jako jsem já … a tykáte si.

Určitě by si něco pomyslel. Ale jde především o tvé pocity, ne o to, co si lidé myslí.

Věřím ti, že to zvládneš a najdeš si pro mne takové oslovení, které budeš dobře cítit. Anebo si najdeš jiné kamarády a žádné oslovení už ani nebude potřeba … :-)

Doufám, že takhle nějak jsi to chtěla slyšet, aby ses mohla svobodně, bez naléhání a nárokování si rozhodnout …

Přidáno: 1. 4. 2008 10:21
[37] Vítek P.
RE: Oslovování

Paní Hanko F. [35]
Děkuji za vysvětlení. Zajímavé je, že v těch vyjmenovaných možnostech není to nejběžnější oslovení Jano s tykáním a ani Jano s vykáním.

Jinak pro mne jste jedna z mála, která je tu ochotná druhým poradit. Ti nej … avennisté většinou mlčí a čekají, jestli se ti ostatní ke správné odpovědi nějak dobelhají. Možná je to ta správná míra pomoci.
Souhlasím s Vámi v tom, že v internetové diskusi nemusí člověk o každou informaci prosit, spíš je to o tom, jestli ten druhý chce k tomu něco dodat nebo ne. Mějte se dobře … Vítek P.

Přidáno: 1. 4. 2008 10:14
[36] Helena Lukešová
oslovování

Dobrý den,

když jsem poprvé slyšela jak se lidé v Avenně oslovují, přišlo mi to také přitažené a nepřirozené. Myslím, že tykání a oslovování jménem mi přišlo jako známka kamarádství a bylo mi to milé. Na to, že tenhle přístup není úplně v pořádku jsem přišla postupně.
Na začátku byl jakýsi kurz, myslím že to byla Modrá alfa. Kurz byl třídenní a každý den ráno se všichni vítali objetím. V tuhle chvíli jsem si poprvé připadala divně- přemýšlela jsem proč se s ostatními nechci objímat. Nejsem nesnášenlivá, nenadřazuji se? Tenkrát jsem to brala jako svoji nedostatečnost, dnes už vím že to byla moje přirozená potřeba.

Dalším bodem byly polibky na tvář. Čas od času jsem se scházela s maminkami na mateřské jako jsem já a v téhle společnosti " se nosilo" líbání na tváře. V tomhle případě mi to zpočátku dělalo dobře. Přišla jsem do společnosti i docela známých lidí a cítila jsem se "poctěna" jejich přízní. Časem, netrvalo to naštěstí moc dlouho, mi došlo že se sice líbáme na tváře, ale nic o sobě nevíme... a mluvíme o věcech, které mě vlastně nezajímají...a uviděla jsem tu nerovnováhu.

Možná to souvisí také s tím, že jsem si začala daleko víc vážit sama sebe. Dnes už se nad oslovováním v Avenně nepozastavuji. Nedávno jsem se přistihla, a musím říct že mě to dost překvapilo, že když jsem něco psala paní Přádové, chtěla jsem napsat paní Haničko (zdrobněliny mi dlouho přišly nepřirozené, až trochu indiskrétní) Na tomhle případu jsem si ověřila, že to je opravdu postupný proces a člověk pozná když je čas na změnu.

Je spousta lidí se kterými si tykám moc ráda a ty, které k nim přibudou si už vybírám daleko opatrněji a dávám věcem čas.Netvrdím, že mi to jde lehce, zrovna nedávno jsem podlehla situaci, kdy jsem nechtěla mezi ostatními vyčnívat a nechat si vykat, ale jsem už na cestě.

Když si vzpomenu na naše seznámení Vítku a na ty přibližně 2minuty než jsme si začali tykat, tak bych řekla že jsme to uspěchali.Dnes bych to už řešila jinak, co ty? Nenabídneme si tady veřejně vykání ? :-)
Helena

Přidáno: 31. 3. 2008 19:01
[35] Hanka Fantová
RE: Oslovování

Dobrý den, pane Vítku,
oslovovat nás v Avenně učili v následujícím pořadí (uvedu to na příkladu třeba paní Jany Novákové):
Paní Nováková
Paní Jano
Paní Janičko
Janičko - s vykáním
Janičko- s tykáním
Je to tak proto, že oslovením dáváme dotyčnému člověku najevo, jak moc je nám blízký a na kolik procent mu důvěřujeme. Proto nám bylo doporučeno, abychom se vzájemným tykáním nepospíchali, abychom toho druhého člověka nejdříve důkladně poznali a nedali mu svoji důvěru předčasně. Nejprve se nám to také nelíbilo, ale časem jsme dali paní Haničce a paní Kačence za pravdu, protože jsme v mnoha případech poznali, jak bolí, když dáme někomu svoji přízeň a důvěru, pustíme si ho k sobě blíž a on nás pak zklame a zradí.
Je lepší chvíli počkat, než se pak vracet od tykání k vykání a oslovování příjmením.
Ten proces vzájemného poznávání je dlouhodobější. Já sama se znám s některými lidmi v Avenně již sedm let a teprve nedávno jsem si s jednou paní začala tykat a jedné paní říkám zdrobněle bez "paní".

V Avenně je však zvykem se třeba na přednáškách nebo i tady na webu představovat hned jen jménem bez příjmení. Je to z důvodu zachování anonymity posluchačů nebo dopisovatelů.

Přeji hezký den.
Hanka F.

Přidáno: 31. 3. 2008 16:54
[34] Vítek P.
Oslovování … v duchu a ve skutečnosti.

Ano, Jano,
Souhlasím s tím, že to paní Jano je umělé a rádoby slušné. Jedna věc, je, co se takzvaně sluší a patří a druhá věc je, co člověk cítí při tom, když tak někoho oslovuje. Za sebe mohu říci, že říkat někomu Jano se mi říká ve Vašem případě a většinou lépe než říkat Vám paní Jano. Ale jsou lidé, kterým kdybych měl říkat Jano, tak by se mi to neříkalo s dobrým pocitem a kdybych tak říkal někomu jinému (nějaké třetí Janě), měl bych opačný pocit, že se jí vnucuju. A stejně z druhé strany cítím u různých lidí, různé pocity, když mi říkají stejně Vítku. Od některých to beru a někdy mi to nedělá dobře, cítím, že jsou zbytečně zdvořilí anebo naopak, že se vnucují. Podle mne, nejde stanovit jednoznačné správné oslovení paušálně předem. Teď řeknu něco hodně banálního, ale až to řeknu, uvědomím si, že ta myšlenka je geniální a dojde mi, že není z mojí hlavy. Ta myšlenka je, že bychom lidi měli oslovovat zároveň slušně a zároveň jak to cítíme. (Tedy co je uvnitř, ať je i venku.) Tím se totiž v těch vztazích dostaneme nejdále. A budou nejpravdivější. Když mi tu někdo začne tykat, tak se na něj nebudu zlobit, budu to brát jako průzkum bojem. Ten člověk si zkouší, jaké bude mít pocity, když to řekne. A totéž dopřává mě. Může si to sice vyzkoušet v duchu, ale to je trošku jiné než zkusit to naostro. Pak si vybere to, co mu bude sedět. Totéž platí o mně, když slečně Žanetě napíšu, paní Žaneto, nebo Žaneto, zkouším, co je nejlepší. Ale klidně se může stát, že až tu (paní/slečnu) Žanetu nebo (paní) Janu potkám, tak se to oslovení někam posune podle toho, jak mi bude sympatická nebo nesympatická. Opět z ní bude Paní Žaneta nebo paní Jana, nebo naopak vymyslím něco vřelejšího …

Samostatnou kapitolou je používání velkého V a T ve slovech Vy a Ty. To mne pak vede k používání velkého J ve slově Já. Proč Ty bys měl být důležitější než Já? Když ty můžeš být stejně důležitý jako já. Tak ta velká písmena bych u Ty zrušil a u Vy používal jen když je k tomu vážný důvod.

Mějte se hezky, (paní :-) Jano.

Poslední jev se týká užívání slova Vážený/Vážená.
I když si uvědomuji, že bych měl vážit slova každého, tak oslovení Vážený/Vážená cítím oprávněné k dnešnímu dni u jedné osoby a tou jste Vy, vážená a milá paní Katko Kuňová :-)

Přidáno: 31. 3. 2008 13:52
[33] Jana
Ale kam se tím dostaneme?

Milý Vítku,

děkuji Vám za Vaši odpověď. Moc se mi líbí ta paní v závorce, ale myslím si, že oslovování jménem a nastavené vykání s vynecháním vžitého pane/paní a slečno (tedy Vítku, Vy... nebo Jano, Vy...) je velmi čisté, přirozené, zachovává si v sobě úctu a důstojnost. Oslovení paní Jano, pane Vítku mi už přijde umělé, navíc u žen, které známe pouze z písemného projevu, si opravdu nemůžeme být jisti, zda jsou to slečny a nebo už paní. Toto je můj pocit, mé vnímání, ale jsme na stránkách Avenny, a tady je vžité oslovení paní Jano, pane Vítku, takže je-li pro Vás oslovení pane tolik důležité, sdělte mi to, prosím, a já Vás pro příště budu oslovovat pane Vítku :o))

Tou diskusí o tom, jestli nepoctivost prostupuje každý pohyb, každý pohled i každou myšlenku, nebo jestli nějaký ne se dostaneme k přesnosti, k přesnému vyjadřování. Co se mnou nesouhlasně rezonovalo, bylo slovíčko každý. Z mého pohledu - a já to tak i cítím - bych slovíčko každý nahradila slovem některý.

Hezký večer a dobrou noc, Jana

Přidáno: 27. 3. 2008 22:13
[32] Vítek P.

Milá (paní) Jano [31]. Můžeme diskutovat o tom, jestli nepoctivost prostupuje každý pohyb, každý pohled i každou myšlenku, nebo jestli nějaký ne. Ale kam se tím dostaneme? Chtěl jsem říci, že vypalování CDček není osamocená věc, kvůli které bychom se s někým rozešli, ale že je toho víc, různé variace nepoctivosti.

Totéž nepořádek. Nejde o jednu neuklizenou hořčici, ale o to, že nepořádný člověk dokáže postupně proměňovat v nepořádek libovolně velký prostor.

Pekelnou jízdou nemyslím jízdu do pekla, ale že se to rozjede a zatím to nekončí, pořád objevuji ve své minulosti věci, které nebyly dobré, byly nepoctivé. Jakoby to bylo nekončící frustrující objevování.

Dobré pocity mám z nových dobře udělaných věcí, nebo z napravených starých, ale z těch starých v okamžiku uvědomění si … nic moc.

P.S. Rád si poslechnu, jak si ten jev vysvětlujete a co si o tom myslíte.

Přidáno: 24. 3. 2008 22:41
[31] Jana
...a ještě pro Vítka

teď si ještě jednou pročítám Váš komentář č. 16 a cítím z něho neharmonii. Opravdu si Vítku myslíte, že nepoctivost doslova prostupuje každý pohyb, každý pohled i myšlenku člověka? Proč si myslíte, že kdo jednou okusí červenou pilulku poctivosti, toho čeká pekelná jízda? Vždyť je to přeci hezký vnitřní pocit vědět o sobě, že jsem poctivý a že jednám poctivě - to mi přeci říká moje svědomí. Zaujalo mě, jak hezky máte nastavenu představu o své ideální partnerce - má být vznešená a čistá, ale o tom zas někdy příště...

P.S. Vítku, už jste se zamyslel nad tím, proč na Vašich stránkách k Vašim zajímavým článkům je tak málo komentářů?

Přidáno: 24. 3. 2008 17:14
[30] Jana
pro Žanetu a nejen pro ni...

Hezký den,

slečno Žaneto, děkuji Vám, že jste v sobě dohledala ochotu podělit se s ostatními čtenáři těchto stránek o své vnímání partnerství. Z Vašeho psaní mě oslovilo několik myšlenek, na které chci zareagovat.

Píšete, že jste dříve také věřila na bezpodmínečnou lásku. Milovala jste člověka, ale on se potom změnil. Zamyslela jste se někdy, proč se změnil?

Teď použiji příklad s našimi tak oblíbenými (proč asi?) cédéčky: Kolik ze čtenářů těchto stránek se přiznalo k úklidu v cédéčkách, ale už nikdo se nepřiznal k tomu, že také "uklidil" svůj cd přehravač. I si myslím, že to nikoho ani nenapadlo.

A teď další příklad: Dostala jsem originál cédéčko k narozeninám jako dárek, s nadšením jsem si ho pustila, ale následně jsem zjistila, že se mi obsah toho cédéčka nelíbí, že mě ničím neobohacuje, nepřispívá k mé dobré náladě či uvolnění. Co udělám? To cédéčko vyměním za jiné cédéčko, takové, z jehož poslechu budu mít radost. Ale mám kvůli tomu měnit i cd přehravač? A s člověkem je to obdobné. V okamžiku, kdy se spolu muž a žena milovali, došlo k zázraku, ženské vajíčko se spojilo s mužskou spermií, aby vytvořilo naprosto dokonalou jedinečnou lidskou bytost. Ta jedinečná lidská bytost se narodila do konkrétního rodinného systému, do konkrétního státního uspořádání a politických poměrů. A protože vše je v pohybu a vše souvisí se vším, tak i nová jedinečná lidská bytost vnímá vše kolem sebe a vytváří si na základě prvotních poznání své první cédéčko. Čas plyne, z človíčka se stává člověk a některý se v určité chvilce zamyslí, proč reaguje na okolí tak, jak reaguje, zjistí, že mu to jeho cédéčko nevyhovuje a vymění ho. A také se může stát, že někdo další může vnímat to stávající cédéčko dotyčného člověka jako nevyhovující a jde a řekne mu: " Človíčku, mám Tě moc rád, ale to cédéčko o nepořádku, které mi teď často pouštíš, se mi ani trochu nelíbí. Já rád poslouchám cédéčko o pořádku, prosím Tě, vyměň si v sobě ta cédéčka. A i když si to cédéčko o nepořádku nevyměníš, tak já Tě budu mít pořád rád." Tou poslední větou neříkám, budu s Tebou pořád, i když jsi nepořádný, tou poslední větou říkám, človíčku, jsi pro mě důležitý a mám Tě rád jako lidskou bytost. A právě ta poslední věta startuje změnu u toho nepořádného človíčka, protože on si řekne: "Aha, tak ty mě nestavíš do pozice buď se změním nebo se s Tebou rozejdu, ty se nade mě nepovyšuješ, ale ty mi ukazuješ zájem o mě samotného, to je pro mě úžasná síla ke změně a já se chci změnit."

Žaneto, vůbec Vás nechci přesvědčovat o tom, zda věřit nebo nevěřit v bezpodmínečnou lásku, nabízím Vám pouze svůj pohled a svoji zkušenost.

Mějte se hezky. Jana

Přidáno: 24. 3. 2008 11:59
[29] Komlová Vlaďka
Paní Hance Fantové

Děkuji paní Hanko.
Přestavte si,že kamarádka mi řekla,že má špatný pocit a že se z toho cd nemůže radovat a že mi ho stejně jednou asi zaplatí.Nechtěla jsem v ní vyvolat nepříjemné pocity,já jsem měla pouze velikou potřebu splatit dluh ,ale rovněž jsem považovala za správné jí vysvětlit,proč jí cd dávám.Nebyl to dárek,to by v tom případě byla lež.Řekla jsem jí,že si myslím,že stejně ucítí jak je to správně,přesně tak,jak mi to napsal pan Vítek,že na to přijdu sama.
Já sama za sebe mám dobrý pocit z toho,že jsem napravila to ,co jsem v minulosti udělala nesprávně a je to opravdu příjemný hřejivý pocit.
Ještě jednou děkuji všem,kteří přispěli svými komentáři a přeji krásný zase skoro zimní a sněhový večer/u nás pod Milešovkou máme pěknou sněhovou peřinu/.
Zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 18. 3. 2008 20:32
[28] Hanka Fantová
Paní Vlaďce

Dobrý den paní Vlaďko,
Já myslím, že jste postupovala správně. Protože dluh vznikl jaksi z Vašeho popudu, zakoupením originálního CD jste vyrovnala dluh autorkám Vy sama, i když by to měla udělat Vaše kamarádka po obdržení informací. Protože ta to zatím ale správně necítí, nemůžete ji k tomu nutit a můžete se jen těšit, že to jednou pochopí správně a CD Vám zaplatí.
Mějte se hezky.
Hanka F.

Přidáno: 18. 3. 2008 12:37
[27] Komlová Vlaďka
pro obě paní Hanky

Děkuji moc i za Váš komentář.
Já to vnímám takto....poslechla jsem si mnou zakoupené cd a byla z něj tak nadšená,že jsem se chtěla podělit,proto jsem první kamarádce nabídla cd k poslechu,také se jí líbilo,obě jsme netušily o vytvoření nějakého dluhu.Tím,že jsem jí nabídla cd sama,jsem vytvořila dluh sobě,který jsem splatila tím,že jsem jí vše vysvětlila a cd jí zakoupila.Ovšem kdybych byla já na jejím místě,měla bych potřebu jí cd zaplatit po obdržení informací jak je to vlastně správně,protože jsem s poslechem souhlasila/mohla jsem to odmítnout/
.To ale vnímám takto já,protože se zajímám o Avennu a pročetla jsem si pečlivě všechny komentáře,kamarádka ne.
V druhém případě jsem půjčila cd k poslechu a teprve potom jsem ho vypálila.
Cítím to takto a opravdu bych velmi ráda věděla,zda je to správně,prosím paní Katko nebo paní Hanko uveďte to na správnou míru.
Děkuji všem hezkou neděli Vlaďka K.

Přidáno: 16. 3. 2008 12:55
[26] Hanka Fantová

Dobrý večer paní Vlaďko,
mám podobný názor, jako paní Hanka V.
Také si myslím, že tím, že jste CD první kamarádce půjčila, jste si nevytvořila dluh Vy, ale pomohla jste ho z nevědomosti vytvořit jí.
Ona informace z CD dostala, ale nezaplatila za ně. Proto má asi ty nepříjemné pocity. Zkuste si situaci obrátit a představit si, jak byste se cítila na místě kamarádky, jestli byste měla po obdržení správných informací potřebu dluh splatit sama nebo byste to nechala na ní.
I v druhém případě souhlasím s tím, že je rozhodující, zda to byl dárek nebo ne.
Mějte se hezky.
Hanka F.

Přidáno: 15. 3. 2008 23:59
[25] Hana Voxová
Dobrý den, paní Vlaďko.

Je hezké, že řešíte dluhy a popsala jste zajímavou situaci. Uvědomila jsem si, že když si nejsem jistá kolik mám dát, tak mám někdy tendenci dát raději víc, abych „nic nedlužila“, ale ono to tak nefunguje – ať přeplatím nebo nedoplatím (a nejen finančně), pokud to není přesně, udělám si dluh v obou případech. Chvílemi si připadám jak detektiv :-)
Napíši Vám můj názor na Vámi popsané situace.
Mám pocit, že hodně záleží na tom, s jakým úmyslem jste první kamarádce dala CD – zda jste jí CD dala proto, že jste ji chtěla obdarovat (kdybyste jí dala dárek a ona ho přijala, neměla by mít nepříjemné pocity) nebo proto, abyste srovnala dluhy (že jste kamarádce nabídla k poslechu CD bez informace o jeho ceně a že kamarádka souhlasila, poslechla si - přijala informace z CD, které nezaplatila). Mám za to, že pokud jste kamarádku neměla v úmyslu obdarovat, měla jste jí předat nové informace o dluhu, jakmile jste je získala - jednak o jejím dluhu, který si i Vaším přičiněním z neznalosti udělala a současně vyřešit svůj podíl (vysvětlením, omluvou, přispěním…). CD pro sestřenici v tom nehraje roli.
Ve 2.případě záleží na tom, zda si Vaše kamarádka o CD řekla nebo zda jste jí kopii dala jako dárek (pak je podle mého názoru postup, který jste zvolila, správný).
Jsem zvědavá na další názory a přeji všem hezký víkend.
Hanka V.

Přidáno: 15. 3. 2008 21:49
[24] Komlová Vlaďka
poděkování

Děkuji paní Jano za Váš komentář a těším se na další, kteří se připojí,jsem ráda za jakýkoliv názor.
Mějte hezký večer Vlaďka K.

Přidáno: 15. 3. 2008 19:41
[23] Jana Krupková

Dobrý den paní Vlaďko,
chtěla bych reagovat na váš příspěvek a myslím si, že máte dluhy srovnané.
V prvním případě se jedná o vás, vaši kamarádku a její sestřenici, dohromady jste koupila vy dvě CD a kamarádka jedno pro sestřenici. Všechny tři jste Avenně za informace zaplatili, i když vy jste koupila CD dvakrát, ale darované CD je podle mě v pořádku.
V druhém případě, kdy chcete předat kamarádce koupené CD a vypálené zlikvidovat, to by podle mě mělo být také správně.
Akorát nevím jak je to s úroky z prodlení??????
Toto je můj názor a teď se uvidí jestli jsem pečlivě studovala články.
Jana K.

Přidáno: 15. 3. 2008 18:36
[22] Komlová Vlaďka
Díky díky

Děkuji za první odpověď pane Vítku.V hlavě svůj závěr i názor samozřejmě mám,ale zajímají mě právě názory ostatních lidí a přiznám se,že jsem očekávala i se těšila na názor od Vás.Jste opravdu teď velmi stručný,ale věřím ,že až přijdou další odpovědi,tak že se k tomu vyjádříte ještě jednou a podrobněji.Tedy budu doufat a těším se na to.Jsem Vám opravdu a upřímně vděčná,že jste krásně rozjel toto téma CD a že ostatní se přidali a reagovali a i shrnutí paní Katky na závěr bylo prima.Vidíte co to udělalo se mnou,snad to mělo kladný vliv i na ostatní.
Přeji krásnou sobotu a posílám všem trochu vlahého větříku z Milešovky.Je tu náááádherně!!!!!!!
Vlaďka K.

Přidáno: 15. 3. 2008 13:38
[21] Vítek P.

(Paní) Vlaďko, to je moc hezké, co píšete. Určitě na to přijdete sama :-) Nechám ostatní čtenáře, aby si trochu namáhali hlavinky … a nebudu si jí namáhat jenom já. Vám přeji krásné sluníčkové a cédéčkové dny.
Představte mi, že jsem teprve včera dostal zprávu z internetového obchodu, že objednaná (legalizační) cédéčka odeslali.
Vítek Cyril Cédéčkový.

Přidáno: 15. 3. 2008 9:37
[20] Komlová Vlaďka
Prosím o názor ostatních čtenářů

Hezký den přeji všem čtenářům.
Vracím se ještě k tématu CD story.Články i komentáře byly zajímavé a psané do hloubky.Jsem za to vděčná,protože jsem si srovnala a osvětlila to,co mi nebylo až tak úplně jasné.Dostala jsem se do fáze,že jsem i mám velikou potřebu splatit dluhy,které jsem si vytvořila.
Jak se na to díváte vy čtenáři......??????Půjčila jsem cd z Avenny kamarádce,ta si ho poslechla a pak zakoupila to samé pro svoji sestřenici.Vytvořila jsem tím dluh,protože kamarádka sice cd zakoupila,ale darovala další osobě.Takže kamarádka si informace vlastně nezaplatila,protože zaplatila za svoji sestřenici ,ale ne za sebe.Já jsem cd koupila a dala jí ho s tím,že jsem jí vysvětlila,proč to dělám,považovala jsem to za správné.Ale nastala situace,kdy jsme to začaly rozebírat a ona mi vlastně řekla,že jsem svůj dluh převedla na ní.Řekla jsem jí,že když jsem jí cd půjčila/a ona s tím souhlasila/,neměla jsem tyto informace,že to není správné a v okamžiku,kdy jsem se dozvěděla ,že jsem si vytvořila dluh,mám silnou potřebu to napravit .Ona si cd tedy nechala ,ale má z toho všeho nepříjemné pocity.
Pak jsem vypálila cd z avenny druhé kamarádce,nyní jsem ho též zakoupila a chystám se jí ho také dát s tím,aby to vypálené zničila.Jak to vlastně je????????Je dluh,který jsem vytvořila úplně smazán a nebo zase kamarádka má dluh u mě???????
Budu velmi ráda za Vaše názory.
Přeji krásný víkend zdraví Vlaďka K.

Přidáno: 15. 3. 2008 7:45
Pro Žanetu [18]

Milá (slečno/paní) Žaneto, já vím, že jste slečna. A když nebudete proti, budu vás oslovovat jednoduše Žaneto, trochu mne unavuje to pane/paní … třeba časem dospěju i k těmto ozdůbkám kolem jmen, zatím z toho mám smíšené pocity. Nechci se soustředit na to, jestli zrovna nějaké slečně neřeknu paní, anebo naopak anebo jestli nezapomenu pozdravit. Netvrdím, že je to tak dobře, ale i odstrašující příklady jsou užitečné. Také proto jsem si začal psát své stránky, abych nemusel vážit každé slovo desetkrát, ale jenom pětkrát. Zatím jsou to takové pokusy o nalezení toho pravého způsobu psaní, tak se moc nelekněte :-) Odkaz máte pod mým jménem. Přeju Vám krásné deštíkové dny … slečno Žaneto.

Přidáno: 3. 3. 2008 16:34
[18] Žaneta

Dobrý den, pane Vítku

děkuju Vám za odpověď.

I mně už někdy unavuje neustále se s někým přít, proč nevypaluji Cd, proč si zdarma neberu věci v zaměstnání ( vždyť to dělá každý ) ,proč nechci lhát, i přestože pravda třeba zrovna nehraje v můj prospěch , proč jezdím podle pravidel - Ty jedeš 50 ? Koukej na tu kolonu, kterou jsi vytvořila ! ...

Už jsem si kolikrát říkala, proč si musím pořád tyto základní věci před někým obhajovat a někomu vysvětlovat . Potěšilo by mě , kdybych více potkávala lidi , pro které by tyto věci byly samozřejmostí...

Ale na druhou stranu i já nemám některé věci ještě zatím srovnané a hodně se učím...
Líbilo se mi i to , co jste napsal paní Janě a souhlasím s Vámi.

Prosím napíšete nám adresu Vašich webových stránek ? Také mě zajímají.
Mějte se hezky, Žaneta
PS : jsem slečna, to s tím manželem byl jen příklad :-)

Přidáno: 3. 3. 2008 7:54
[17] Vítek P.
Pro (paní) Žanetu

Žaneto.
Rád bych i Vám napsal několik řádků, chystám se na to už týden. Uvědomuji si ale, že psát o nepořádku jedné partnerky by bylo možná vůči ní netaktní a pro vás zbytečné. Vy to znáte a já to také znám. Měníme se a to, co je pro nás důležité se také mění. Dřív to bylo jinak. Nepořádek byl třeba i roztomilý ... Miluji okamžiky, kdy jsem doma sám. Věci najednou samy promlouvají a říkají si, kde chtějí být. Je to jako rozdíl mezi poslechem sbíječky (měla by se jmenovat rozbíječka) a poslechem vážné hudby. Je to rozdíl mezi zmatkem a řádem … mějte se krásně …

Jelikož si nevybavuji, že byste mne urazila, ani se mne dotkla či se přiblížila víc než je zdrávo, tak se nemáte zač omlouvat. Třeba mi jednou povíte, co jsem napsal nepochopitelně a příště se polepším.

Mějte se všichni hezky … a po vzoru paní Vlaďky přeji krásné větříkové dny. Vítek.

Přidáno: 1. 3. 2008 21:18
[16] Vítek P.
Pro Janu [11]

Milá Jano,
Chtěl bych ještě dodat, že vypalování CDček není izolovaná věc. Ono to funguje jinak. Nepoctivost doslova prostupuje každý pohyb, každý pohled i myšlenku člověka. Od propisek z práce, benzín do služebního auta, cizí účtenky do daní … po cédéčka. Člověk si to ani neuvědomuje. Člověk, který by byl jinak dokonalý, akorát by vypaloval cédéčka, neexistuje. Pokud tedy není dokonalý a nevypaluje je vědomě třeba Vám pro radost. A vy máte dvě možnosti (Vítku, ty máš taky dvě možnosti.), mít vedle sebe člověka, se kterým budete pořád dokola řešit stupidní problémy s cédéčky, propiskami, daněmi … nebo si nadjedete někoho, kdo vás svou vznešeností a čistotou bude inspirovat být také vznešený a čistý. Rád bych ta slova vznešenost a čistota podtrhnul a chvíli se jimi opájel. Mít vedle sebe někoho vznešeného a čistého. Teď jsem to zase trochu teoreticky vyhranil já. Dokonalého, čistého a vznešeného partnera asi hned tak nepotkáte a potkáte-li, tak vás třeba nebude zajímat. Nebo už někoho bude mít. Kdo jednou okusí červenou pilulku poctivosti, toho čeká pekelná jízda. A kdo ji neokusí, ten si bude nevědomky přivlastňovat věci a ani ho nenapadne, že něco není v pořádku. Teď to neberte, že vás nějak kádruju, jen o tom tak nahlas přemýšlím. Pro Vás, pro sebe i pro ostatní. Že nepoctivost není jeden ojedinělý skutek, ale podhoubí, ze kterého ty (ne)ojedinělé skutky vyrůstají.

Takže si myslím, že u cédéček to začne, pár let se spolu budete dohadovat o CDčkách a svojí lásce … a buďto dospějete ke shodě, nebo se za pár let rozejdete. To zase neberte osobně, že bych to někomu přál. I já se budu několik let dohadovat. Sice je to smutné, ale člověk si do dalšího vztahu odnáší další filtr na partnera. Kromě barvy vlasů, velikosti poprsí a penisu a velikosti konta také poctivost. Anebo zůstane sám, nikoliv osamělý. To se nám to pěkně rozjelo … kdepak CDčka, to je povídání pro děti. Dobrou noc (milé děti) … Vítek Cyril.

P.S. Jen pro Janu, moc děkuji za pochvalu :-), dává mi to chuť pachtit se dál …

Přidáno: 1. 3. 2008 21:06
[15] Žaneta

Dobrý den všem,

opět děkuju za vaše články a vaše názory.

Pane Vítku,

těší mě, že jsme se pochopili. Přemýšlela jsem, jestli jsem Vás nějak neurazila tím, že jsem si s některými Vašimi články neuměla poradit. Pokud ano, tak se Vám za to omlouvám , to mě mrzí. Chtěla jsem říct jen to, že jsem už dlouho nečetla takto upřímné a otevřené psaní a byla jsem tím odtajněním Vašeho soukromí trošku zaskočená. Ale už se mi Vaše články čtou hezky , děkuju :-)

A co se týká bezmyšlenkovitého přijímání informací , myslím si, že je v pořádku, že přemýšlíte a děláte si vlastní názor. I mně nestačí jen bezmyšlenkovitě přijímat názory. Potřebuju znát proč dělat tohle a tohle a pokud mi něco není jasné a zatím se s některou myšlenkou neumím ztotožnit, tak mě zajímá proč tomu tak je a pátrám do houbky :-)

Paní Jano,
chápu Vás, že některé názory Vám mohou připadat tvrdé nebo příliš striktní. Dříve jsem si také myslela , že by měla být bezpodmínečná láska a že se chovám sobecky, pokud v partnerství volám po svých právech.

Jenže jsem zjistila, že pokud jen dáváme a přehlížíme určité chování ze strany partnera, tak se postupně stavíme do role oběti, posouváme hranice co si k nám partner může dovolit dál a dál a pak si partner dovoluje na nás věci, které by si dovoli opravdu neměl. Myslím si, že partnerství je také hlavně o nás samotných a měli bychom začít hlavně u sebe , ale také si myslím, že pokud se děje něco na úkor nás nebo něco s čím oprávněně nesouhlasíme, že bychom se měli ozvat a stát si na svým.
Samozřejmě sdělovat své názory partnerovi hezky a dát mu najevo, že ho máme rádi. Věty typu : pokud se nezměníš v tomhle a v tomhle... , tak si Tě budu méně vážit a mohlo by se stát, že má láska k Tobě časem vyprchá, mi nepřijde jako vydírání, ale sdělení pocitů, jak to vnímám . Partner zná co se ve mně děje a kam až to může zajít. Vždyť partnera si přeci vybíráme, protože se nám líbí určité jeho vlastnosti, že je ohleduplný, že se chová mile a čestně , že vyznává legraci , že nelže atd. A pokud se po čase takto přestane chovat, tak za co si ho můžu vážit nebo ho milovat, když už mi nedává to, proč jsem s ním byla...
Ale byla bych nerada, aby to nepůsobilo, že se chovám tak chladně, jak to píšu. To ne :-) Znám, že komunikace a změny jsou ve vztahu občas náročné a někdy to nebývá vůbec jednoduché.

Žila jsem s jedním člověkem, který po sobě neustále nechával nepořádek. Bylo to opravdu náročné, vzal si z lednice kečup, ani ho nezavřel, nechal ho na lince až do druhého dne, víčko někde opodál, to samé s jinými potravinami, s oblečením, s věcmi atd. Po čase už to bylo neúnosné, tak jsem mu řekla, že pokud toto své chování nezmění , tak já si najdu jiné bydlení a odejdu ( samozřejmě před tím předcházely ještě jiné rozhovory a mírnější mírové cesty , třeba i v legraci - což se mi ne vždy daří, pokud mnou nějaký problem doslova cloumá a já bych ho měla říci odlehčeně bez emocí ... :-)
Dopadlo to tak, že jsem se odstěhovala a pochopila jsem, že byl nejvyšší čas. Ten člověk dnes uklízí, bohužel to není pravidelně, ale spíše nárazově, ale řekla bych, že nám oboum změna prospěla .
Také jsem si po nějakém čase uvědomila, že nepořádkem to začalo ( což pro někoho může být maličkost ) ale tato maličkost vygradovala v to , že ten člověk neříkal pravdu, zkresloval informace, uváděl mě v omyl, vmanipulovával mě tam, kde mě chtěl mít, dělal věci, aby byly výhodné pro něj , využíval různých výhod v práci na úkor zaměstnavatele ... myslím, že u maličkostí to opravdu začíná.

Mějte se všichni hezky a užijte si pěkný slunečný den, žaneta

Přidáno: 24. 2. 2008 8:19
[14] Klára

Dobrý večer paní Jano,
děkuji za Vaši reakci. Souhlasím s tím, že bysme v takové situaci měly vyjádřit všechny své pocity, tedy i pocit lásky, pokud je situace taková, že ten pocit v sobě ještě máme. A jestli tyto pocity dokážeme vyjádřit? Já sama ještě mnohdy bojuju s tím, abych ze sebe vypravila a zformulovala své pocity a zdělila je partnerovi a v mnohých situacích tápu.
Děkuji za uvedení knihy o partnerství, ráda si ji přečtu, pokud bude k dostání v knihkupectvní. Mějte hezké a příjemné dny. Klára

Přidáno: 22. 2. 2008 0:19
[13] Jana

Dobrý večer paní Klárko,

děkuji Vám za Váš pohled na partnerství. Moc se mi líbila věta, kterou jste napsala, a to, že je důležité ve vztahu komunikovat a že to nevidíte jako zastrašování, ale pojmenování pravdy, pokud řeknete své pocity a to, že za daných okolností byste od svého partnera odešla. Ano, ta komunikace je o pocitech, ale umíme my v danou chvíli, kdy - a teď se znovu vrátím k našemu příkladu přehrávání kazet, s kterým jeden z partnerů nesouhlasí - vyjádřit opravdu všechny pocity, tedy, chcete-li, umíme vyjádřit úplnou pravdu? Nejdřív se přeci hněvám, cítím smutek, strach, potom soucit, také ale cítím přání a pořád je ve mě pocit lásky, tedy všechny tyto pocity vyjádřím partnerovi. Moc hezky píše o partnerství psycholožka Barbara De Angelis v knížce Tajemství lásky aneb jak se stále milovat. Mějte, Klárko,moc hezký večer, Jana

Přidáno: 21. 2. 2008 22:10
[12] Klára

Dobrý večer paní Jano,
myslím si, že bych se s partnerem nerozcházela jen kvůli tomu, že přehrává kazety. To jistě ne. Ale pokud můj partner bude dělat zásadní věci nespravedlivým způsobem, ve věcech, které mě bolí, časem to může vést k rozpadu vztahu a já budu nucená partnera opustit.Samozřejmě je důležité ve vztahu komunikovat a nevidím to jako zastrašování, ale pojmenování pravdy, pokud řeknu své pocity a to, že za daných okolností bych od něj odešla. Stejná mi připadá situace, že kdyby mě partner fyzicky či psychicky týral (když to přeženu), nemohu mu přece říci, že mě jeho chování bolí, ale že ho miluji a milovat budu a že si přeji, aby se začal chovat jinak. Příklad s kazetou je pro mě jen příklad, kde to může začít a pokud se k tomu přidají další, ještě závažnější věci, mohou vést a nejspíš by z mého pohledu vedly, k odchodu od partnera. Děkuji a přeji hezký večer. Klára

Přidáno: 21. 2. 2008 19:59
[11] Jana

Hezký večer všem,

přemýšlela jsem opravdu hodně o tom, jak já vnímám partnerství muže a ženy založené na lásce.

Partnerství je o harmonii. O vyváženosti. O důvěře a o komunikaci.

Poznala-li jsem člověka, kterého miluju, potom ho miluju takového, jaký je, přijímám ho do svého života takového, jaký je, se vším.

Teď už vím, že partner je mé zrcadlo, tedy vše, co se mi na partnerovi nelíbí, je vlastně moje a hodně dobře a hodně hluboko mě ukryté.

A také vím, že pakliže se v partnerství nerozvíjejí oba partneři stejně, může nastat okamžik, kdy se cesty obou partnerů rozdělí, protože jeden z nich bude na vyšší vývojové úrovni než ten druhý a přestanou se vzájemně obohacovat. Dojde k narušení rovnováhy.

Velmi silně a nepříjemně se mnou rezonuje věta typu: "Milovala jsem Tě, teď Tě ale přestávám milovat, protože děláš nespravedlivé věci, až přestaneš dělat tyto nespravedlivé věci, tak já Tě zase začnu milovat" - rozumím tomu správně, že vy svojí lásku k partnerovi podmiňujete? Budu Tě milovat, až... nebo budu Tě milovat, když...? Jak je možné být ve vztahu s člověkem, kterého si nevážím? Můžu člověka, kterého si nevážím, milovat? Jak je nastavena vazba mezi vážím si Tě a miluju Tě?

A teď příklad: budu opakovaně přehrávat kazety pro kamarádku, protože na tom nevidím nic zvláštního a špatného. Můj manžel s tím nesouhlasí a řekne mi: " Miláčku, nelíbí se mi a zásadně nesouhlasím s tím, že pořád přehráváš ty kazety pro kamarádku, ani nevíš, jak tě pro to přestávám mít rád." a nebo mi řekne: "Miláčku, mám Tě moc rád, ale to tvoje přehrávání kazet pro kamarádku se mi ani trochu nelíbí, je to nesprávné a nespravedlivé a moc mě to bolí a mrzí. Přeju si, aby už jsi další kazety nepřehrávala. A taky ti chci říct, že tě budu mít pořád rád, i když se rozhodneš jinak." V tom prvním případě znejistím, protože manžel mi sděluje, že mě bude mít rád jenom tehdy, když nebudu přehrávat kazety, a když budu hodně citlivá, tak to možná můžu vnímat i jako určitý způsob zastrašování. Takže proč bych se měla měnit, když mě manžel miluje jenom někdy? Zato v tom druhém případě vím, že mě má manžel rád takovou, jaká jsem, i s tím, že ted přehrávám kazety, což už vím, že není správné. A toto zjištění je pro mě motiv, abych se změnila, abych přestala nahrávat kazety.

P.S. jenom pro pana Vítka: Vítku, včera jsem objevila Vaše stránky a jsem z nich nadšená. Jsou úžasně čtivé. Opravdu moc mě oslovila a také zasáhla vaše upřímnost. Děkuju a těším se na další příběhy.

Přidáno: 20. 2. 2008 23:19
[10] Klára

Dobrý večer,
děkuji všem za hezké přínosné komentáře. Myslím, že je postoj pana Vítka přirozený. Pokud bych vedle sebe měla partnera, který dělá nespravedlivé věci a nechce jít tou správnou cestou, o kterou usiluji já, může to dojít až do stádia, že bych si ho přestala vážit. Můj partner se na mě také někdy dívá s otazníky a nedokáže zatím pochopit, proč některé věci tak rozebírám. Například se ho opakovaně ptám, zda součástku na auto koupil v běžném servisu nebo objednal na firmu svého zaměstnavatele a jestli používá služební auto k vlastním účelům bez souhlasu zaměstnavatele. Chci ho opatrně přivést na to, že některé věci nedělá správně, ale zatím se mi to nedaří. Ale myslím, že kdyby došlo k tomu, že by se opravdu v zásadních věcech nechtěl měnit a pracovat na sobě, nejspíš bych si ho také přestala pro některé věci vážit.
Hezký večer. Klára

Přidáno: 20. 2. 2008 21:10
[9] Vítek P.
Pro Žanetu [6]

Paní Žaneto, děkuji za příspěvek, myslím, že si rozumíme / mi rozumíte / pochopila jste mne, alespoň v tomto případě.

Cecílii dávám své pocity a myšlenky najevo. To ani jinak nejde. A mám v tom rezervy, co se vlídnosti týká.

A když Cecílie zavítá na tyto stránky a přečte si, co jsem o ní napsal, bude další důvod si o tom promluvit. Cecilka je fajn holka, chodí na tradiční čínskou medicínu a doktora co propaguje etikoterapii … Avenna jí nějak nevoní. Považuje jí za moc vyhraněnou a za přehnanou. Jen ať hledá …

Ještě chci říct, že slova Katky K. vážím (poměřuji) víc než slova kohokoliv jiného. Jsem za ně rád, ale nehltám je bezmyšlenkovitě jako pejsek pamlsek. To píšu spíš pro náhodného čtenáře, aby si nemyslel, že co řekne paní Katka je pro mne svaté. I „svaté“ přijímám s otevřenýma očima a nastraženýma ušima.

Mějte se hezky.
Vítek P.

Přidáno: 20. 2. 2008 10:21
[8] Hanka Fantová

Dobrý večer, pane Vítku,
souhlasím s Vaším názorem, že není správné milovat někoho za každou cenu. Pokud by partner dělal opakovaně věci, za které bych si ho nemohla vážit, tak by určitě moje láska k němu dostávala trhliny.
Pochopitelně bych se s ním hned nerozešla, ale nejprve bych se mu snažila vysvětlit, za co si ho nevážím a proč, co to ve mě způsobuje a k čemu by to mohlo vézt. Pokud paní Cecilka netuší, že si jí přestáváte vážit, tak nemá ani potřebu něco ve svém chování měnit.
Odchod od partnera by měl být až to poslední řešení po vyčerpání všech možností domluvy.
Důvodem k odchodu jistě není to, že partner vypaluje CD, ale jak moc hezky napsala slečna Žaneta, u maličkostí to začíná.
Přeji dobrou noc.
Hanka F.

Přidáno: 18. 2. 2008 22:30
[7] Vítek (Radarovič) P.
Jano [5]

Děkuji za reakci. Máme tu proti sobě dva názory, nebo postoje nebo pocity: Miluju tě, ať jsi jakákoliv / Přestávám tě milovat, když neděláš dobré věci. (A abychom to měli pestřejší, tak přidám ještě třetí možný názor: Přestávám tě milovat, když neděláš to, co se líbí mě.)

Vím, že má slova (názor číslo 2) zní hrozivě, ale co když je funkčnější a správnější než jednička?

Myslím si, že věta: „Když s tím nahráváním kazet nepřestaneš, tak já Tě budu mít pořád stejně rád.“ není pravdivá, i když partnery stmeluje (dočasně) lépe než věta: Když s tím nahráváním kazet nepřestaneš, tak já si Tě přestanu vážit. Ne ze dne na den, ale když to bude trvat dlouho a nebude to jen nahrávání kazet. (Je tam zjednodušení a nerozlišování mezi milováním a vážením si. Tak bych musel pokračovat … a když si tě přestanu vážit, tak tě přestanu milovat.)

Pokud mne vyvedete z omylu, tak budu rád, ale musím to pochopit.

Ještě chci dodat, že pro sebe nepoužívám nálepku avenista. Možná žáček prvního stupně, pokud bych se chtěl pochlubit absolvovaným seminářem prvního stupně (level 1). Pokud jsem postupem času popolezl o něco víc, tak to jsem moc rád. A pokud jsem se o něco propadl, tak je to smutné. Vše, co tady píšu, píšu za sebe, zdroje uvádím. Samozřejmě by mne zajímalo, jak jsou na tom ostatní místní komentující z hlediska Avenny. Avenisté lektoři (dávám jim level 4 až 5), většinou mlčí. Trojky, dvojky, jedničky a nuly … pochlubte se. Ne, že bych vás chtěl nějak kastovat, spíš bych chtěl vidět, jak se takové trojky projevují, jaká slova volí a jak jim fungují vztahy …

Přidáno: 18. 2. 2008 20:23
[6] Žaneta Valentová

Dobrý den, paní Jano

děkuju Vám za Vaši reakci. Dlouho jsem neznala co si mám o příspěvcích pana Vítka myslet a jakým způsobem si mám některé jeho myšlenky vysvětlit.Ale poslední příspěvek pana Vítka se mi moc líbil a cítila jsem z něj něco moc hezkého.

Proto na poslední příspěvek pana Vítka mám trochu jiný názor než Vy. Z článku pana Vítka jsem cítila upřímnou křehounkou dojatost a vděčnost paní Katce a po přečtení co si o chování pana Vítka myslí jeho bližní jsem ještě více jeho vděčnost k pochvale paní Katky pochopila.

Po přečtení Vaší reakce jsem se zamyslela i nad tím, co píšete a souhlasím s Vámi, že ze strany pana Vítka by určitě mírová cesta vůči paní Cecilce být měla. Ale to my už neznáme, jestli pan Vítek s paní Cecilkou mluvil a řekl jí svůj názor nebo jestli si jen myslí to co nám napsal a paní Cecilce nic neříká ( s tím bych také nesouhlasila ) .

Na druhou stranu musím říct, že opravdu není jednoduché snášet názory svých nejbližších, že pokud se chcete chovat čestně, ohleduplně atd. , že jste podivín a divný, že to nemáte v hlavě v pořádku ... Od těch nejbližších to opravdu bolí. Proto s Vámi nemohu souhlasit, že bych manželovi řekla - že i přestože nadále vypaluje cd ( a zná, že to není v pořádku a já s tím nesouhlasím ) , že ho budu mít stále stejně ráda. Samozřejmě, nerozejdu s s ním , ale už je to pro mě signál, že pokud nechce být čestný v takovéto zdánlivé maličkosti - vypalování Cd, tak jak bude čestný v těch jiných důležitých věcech ?Vždyť u maličkostí to začíná... Nehledě na to, že pokud nadále bude dělat něco přes můj opakovaný nesouhlas , dá mi najevo, že pro něho není až tak důležité a směrodatné co si myslím a tím mi ukazuje, jak má ke mně nastavený vztah...

Nejsem si jista, jestli to vnímám správně, jen jsem se s Vámi o svůj názor chtěla podělit. Za Vaše psaní Vám děkuju, donutilo mě zamyslet se do hloubky a podívat se na věc i z jiného pohledu, děkuju :-)

Pane Vítku, Vám také za Váš příspěvek děkuju, Vaše upřímnost se mi opravdu líbila.

Mějte se hezky, Žaneta

Přidáno: 18. 2. 2008 12:05
[5] Jana
Milý pane Vítku,

sice Vás znám pouze z Vašich komentářů, ale po přečtení Vašeho posledního příspěvku musím konstatovat, že jsem moc ráda, že nejsem Vaší manželkou. V tomto příspěvku na rozdíl od mnohých předchozích jste zvolil vážný tón, tedy žádná nadsázka, žádný nadhled a o to víc já začínám chápat, že v momentě, kdy se člověk začne považovat za ...istu, je dobré se mít na pozoru. Větou cituji: "Chudák Cecilka, kromě toho, že se obelhává, si neuvědomuje, že tím také ničí mou lásku k ní a že si jí přestávám vážit … kdo by si vážil vyčůranosti převlečené za šikovnost a šetrnost." dáváte průchod svému pohrdání a povyšování se. To přeci nejsou správné myšlenky. O co Vy, Vítku, jste víc než Cecilka? Jste stejně jedinečný jako ona je jedinečná. Předpokládám, že Cecilka není takto zavilá ...istka jako Vy, Vítku a je možné, že Vám ani nerozumí. Povídáte si spolu o Avenně? Řekl jste ji, Cecilko, mám Tě moc rád, ale moc mě mrzí a bolí, že nahráváš kazetu pro kamarádku. Z mého pohledu to není čisté, čestné a ani správné, i když vím, že si myslíš, jak jsi šetrná a šikovná. Moc si přeju, aby jsi už další kazety nenahrávala. A chci Ti ještě říct, že i když s tím nahráváním kazet nepřestaneš, tak já Tě budu mít pořád stejně rád. A uvidíte, co se bude dít. Přeji Vám, ať ta Vaše správná cesta není lemována samotou.

Přidáno: 17. 2. 2008 19:37
[4] Vítek Cyril P.
Milá paní Katko K.

Jsem rád že, jste se tématu cédéček ujala a pro nás všechny ho vysvětlila. Původně jsem ten cyrilovský příspěvek psal pro Beátu, aby trochu zapřemýšlela a neutvrzovala Cecílii v omylu ohledně půjčování Avenistických CDček. I když jsem si myslel, že CDčka mám zvládnutá, objevilo se mnoho situací, kdy jsem musel přemýšlet, jak z toho ven. Bylo to zábavné a poučné. Celá problematika by se data shrnout ponaučením, že vypálené cédéčko do přehrávače nepatří. Vždyť je to jasné jak facka. Pokud člověk ví, co dělá, může s ohledem na okolnosti toto pravidlo „porušit“, například pokud se podívá na ukázku, nebo si slíbí, že si CDčko koupí v originálu. Jenže to už jsou složitější a náročnější situace, kterými člověk ostatním dává signál, že také přehrává vypálená CDčka. Ostatní se toho rádi chytnou, aby omluvili sebe sama. Už je to zbytečně zamotané, vytvářejí se dluhy … Kdo nevypálí a nepřehraje, chybu neudělá.

Jsem rád, že vás „těší nás a zároveň i baví Vaše (moje) příběhy“ a také jsem rád, že jsem jako Cyril nedopadl nejhůř. Potvrzení toho beru jako pochvalu a povzbuzení. Jakoby mi Dokonalost (Bůh) poklepala na rameno a řekla: „Jsi na dobré cestě …“.

Je ojedinělé, když mne někdo pochválí či povzbudí či potvrdí správnost věcí, o které se pokouším (poctivost). U známých a příbuzných si za to vysluhuji nálepku podivína, blázna, divného, nenormálního, sobeckého a nespravedlivého. Nevadí mi to, chápu, že pro ty lidi je jednouší někoho odsoudit, než dohledávat pravdu. A tak mne těší, když se najde někdo, kdo mi potvrdí, že jdu správnou cestou (Byť jsou na ní úlety a pády).

V době, kdy tu plodím cyrilovské příběhy, Cecílie se raduje z toho, že pro kamarádku nahrála kazetu (Nemohla jsem jí sehnat). Chudák Cecilka, kromě toho, že se obelhává, si neuvědomuje, že tím také ničí mou lásku k ní a že si jí přestávám vážit … kdo by si vážil vyčůranosti převlečené za šikovnost a šetrnost.

Ještě chci říct, že nesouhlasím s tím, že poctivý člověk si aveňácké cédéčko neposlechne. Poslechne, protože ho ani nenapadne, že by na tom mohlo být něco špatného. To si uvědomí až na určité úrovni. A myslím si, že kdyby na cédéčku bylo napsané, že cena zohledňuje poslech jednou osobu, bude to lepší, než když je tam napsané, že cédéčko patří … tam si někdo může napsat, že cédéčko patří Beátě a Bedřichovi, protože si ho koupili na půl. Průvodní listina k cédéčkům mi pomohla.

Děkuji Katko K. za články, za listinu a za povzbuzení ... Vítek Cyril P.

Přidáno: 16. 2. 2008 12:49
[3] Katka
Paní Heleně

Milá paní Heleno, máte pravdu, unikly mi tam slova, protože mi zazvonil telefon a přerušily se mi myšlenky. Neprodleně to opravíme. Děkuji Vám za námět ke korekci, máte hezky citlivá čidýlka, která Vám to hezky napověděla. Katka K.

Přidáno: 15. 2. 2008 16:23
[2] Helena Lukešová
Překlep?

Dobrý den,
nejsem si jistá mám-li za vypálené CD napřed poděkovat či ne. Píšete že nesmím nejprve poděkovat, já bych řekla že musím nejprve poděkovat.Cítím to špatně nebo se jedná o překlep?

Helena L.

Přidáno: 15. 2. 2008 15:57
[1] Jiří
Děkuji

Děkuji za pěkný článek. Opravdu to tak funguje. Aspoň mě. Vždy když jsem v minulosti získal "nečestně" nějaké peníze, vždy jsem o ně vzápětí přišel.... a neplatí to jen o CD, ale například i o placení daní, různých úplatcích, případech kdy vám prodavačka v obchodě špatně vrátí ve sůj neprospěch, neoprávněné použití služebního vozidla k osobní potřebě atd.

Přeji pěkný den a boží požehnání
Jiří

Přidáno: 15. 2. 2008 12:03

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek