K další komentářům se vyjádřím už jenom obecně.
Ohledně Průvodní listiny k našim CD s přednáškami, kterou jsme kdysi zveřejnily, zopakuji to, co jsem již napsala: lidé ji před léty vůbec nepochopili a proto jsme ji stáhly s vědomím, že kdo je čestný, ten žádnou takovou listinu nepotřebuje, a ten, kdo čestným není, tomu nepomůže ani tato listina k tomu, aby čestným byl.
Pokud tu listinu pan Vítek ukáže ostatním, není to nic proti ničemu. Stojíme si plně za obsahem, který listina obsahuje, i když bychom ji už napsaly jinou formou - nepsaly bychom ji už s tolika ctnostnými slovy, protože jsme zjistily, že ctnostná slova většinu lidí hodně iritují. Proč asi?
Co se týká půjčení CD člověku, který má málo peněz, pořád tam platí stejné pravidlo. Pokud o CD skutečně dotyčný člověk stojí, může si ho přát k svátku či k narozeninám, anebo si může odepřít třeba kafe apod. A ke zjištění toho, zda mu to CD stojí za to, aby si ho koupil či nikoli, by měla stačit ukázka z našich stránek (či informace z CD - třeba ústně sdělená kamarádem, kdy člověk zjistí, že ho to buď oslovilo či nikoli).
V diskuzi se také objevil návrh, aby se zavrhly veškeré šablonky, co je a není správné, a že prý jednu situaci nelze řešit jedním způsobem, ale se musí zohlednit všechny okolnosti. Neztotožňujeme se s tímto názorem. Šablonky toho, co je správné a co ne, musí být, jinak se nutně vytváří chaos. Vždyť se stačí podívat kolem sebe a člověk přesně vidí, jak to vypadá, když lidé nemají šablonky.
Třeba šablonka chovat se čestně je směrodatná. Je nadmíru jasné, že není čestné, když dávám kamarádce, která nemá peníze, něco, co má svoji stanovenou hodnotu, za co ani já, ani ona nemíníme zaplatit (a ona to přijme). Třeba právě proto ta chudá kamarádka nemůže být ani bohatší, protože bere to, co jí nepřináleží. Tudíž se to, že si neprávem bere určité hodnoty, musí vykompenzovat někde jinde. Zdánlivě se jí nemusí dít ztráty, krádeže, nehody či jiné škody, ale ani se jí nedaří po finanční stránce, což také není samo sebou.
Takto to zkrátka funguje, ať se nám to líbí či nikoli. Kdo nemá šablonu čestnosti, ten se chová nečestně a je mu odebíráno (různými způsoby) či mu není přáno (v různých oblastech).
Pokud bych coby chudá kamarádka měla přijmout něco, co má svoji hodnotu, tak nejsem čestná a tudíž se mi to vrátí. Toto samozřejmě neplatí v případě, že dostanu dárek, který někdo předtím řádně zaplatil.
Kdybych coby chudá kamarádka měla otevřený smysl pro čestnost, tak bych v takovém případě nemohla ani přijmout k poslechu výukové CD, které má také určitou hodnotu, která nebyla autorovi řádně zaplacena.
Ale znovu připomínám, já byla taky taková a ještě jsem to nazývala, když jsem takto něco půjčovala já ostatním, štědrostí a nesobeckostí. A když jsem si to zase půjčovala od ostatních já, tak jsem to nazývala šetřením a šikovností. V obou případech se ale stejně jednalo o nečestnost... Nyní už uznávám a dodržuji šablonky a je mi přáno.
Případ, kdy je jedno originální CD zničené a pouští se jeho kopie, čili neoriginální CD od též firmy a téhož autora, je v pořádku. Stejně tak si mohu pouštět i hudbu v autě, kterou mám doma v originále. Takto je to také v pořádku, protože autor dostal to, co mu přináleží, co je vůči němu čestné.
Je dobré nepřijímat neoriginální CD, nebo si dodatečně pořídit originály, když už jsem neměl to srdce odmítnout neoriginál, či mi to bylo trapné.
Mohu to udělat otevřeně, sdělit to tomu, kdo mi věnoval vypálené CD, anebo to mohu udělat za jeho zády. Ale lepší efekt má otevřenost (upřímnost). Tím skutečně, jak píše pan Vítek, člověk vychovává toho druhého.
Samozřejmě, je nutné vidět hezký úmysl (i když není čistý) v tom, že někdo se mnou chtěl podělit, i když nesprávným způsobem. Tudíž, tomu, kdo mi daroval neoriginální CD, musím sdělit to, že to je nečestné, s maximální ohleduplností a nesmím v něm vytvořit dojem, že mu nemíním poděkovat za ten dar.
Mohu mu poděkovat za úmysl, že mne chtěl obdarovat, nebo mu sdělit, že mne těší, že na mne myslel, že si na mne vzpomněl. Kdybych mu to nesdšlil ohleduplně, připadal by si ošklivě, jako špína či bídák.
Nemáme to však dělat s úmyslem vychovávat, ale máme si být vědomi, že svojí čestností nepřímo vychováváme. A i kdybych svojí čestností ostatní nevychoval, tak se svojí čestností (že si dokoupím originál) alespoň nebudu podílet na nečestnosti.
V příběhu o Cyrilovi bylo krásně Cyrilovi ze shora pomáháno. Ten příběh byl stručně řečeno o tomto: Děti chtěly po tatínkovi Cyrilovi přehrát vypálené, neoriginální DVD s Mickey Mousem. Tatínek jim ho chtěl pustit - skutečně ho strčil do CD jednotky. "Náhodou" se ale to přehrávání nepovedlo - to byla ona pomoc, protože on neměl ještě tolik síly odolat. Tak mu byl jeho úkol zlehčen. Děti následně za určitou dobu dostaly originální DVD s Mickey Mousem. A ejhle, když jej otevřely, zjistily, že je zničené. Proč asi?
Ten zničený originál byla výchovná lekce pro všechny zúčastněné. Je to odkaz ve smyslu: "Zničením originálu platíte za to, co jste nechtěli zaplatit…"
Vždyť vědomí, že originál, který mne stál peníze, mám nepoužitelný, není nic moc.
Jak to tedy mělo být? Tatínek Cyril měl bez pocitu provinění všem zúčastněným (dětem, babičce i manželce) říci, že ne, že neoriginální nahrávky přehrávat nebude, nebo pokud ano, tak dobrá, ale pouze za stanovení podmínky, že zítra půjde a dokoupí originál. Samozřejmě, tatínek tuto podmínku musí stůj co stůj dodržet a musí dodatečně co nejdříve sehnat originál, ať ho to stojí, co ho stojí. Toto je jediný správný postup.
Pokud jsme u této diskuse probudily či více otevřely smysl pro čestnost, tak nás to těší a není to pro nás promrhaný čas. Víme, že ten, kdo je čestný, skutečně čestný i v činech, nejenom teoreticky, bude obdařen. A ti ostatní dostanou dar také, i když nebude příjemný - nebude se mu dařit v určité oblasti.
Jenom to, že se někomu nečestnému nedaří, je důkazem, že to funguje. A má to dát člověku jistotu i na druhou stranu, že pokud na svoji nečestnost doplácí, tak na čestnost doplatit nikdy nemůže.
A pokud někdo naše pokusy být čestným bude nazývat jakkoli, tak mu čas ukáže. Ukáže mu, pokud se podle našich řad řídí, zda na to doplácí či nikoli.
Čas však ukáže i tomu, kdo se chová v rozporu s našimi radami, že pokud se mu nedaří a platí (v různých oblastech a v různých podobách), je to taktéž důkaz, že něco na těch našich radách je.
Zde totiž platí i zpětná vazba, tzn. když někomu říkáme, že musí dýchat plynule a přiměřeně rychle, aby mohl kvalitně žít, tak také platí, že ten, kdo bude dýchat přehnaně rychle či naopak nedostatečně pomalu, nebude žít kvalitně...
Proto platí: kdo je čestným, tomu se bude dařit, kdo není, tomu se dařit nebude.