Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Jak poznám, co je správné? I.

Už jste někdy stáli před touto otázkou a neznali jste si rady, jak se rozhodnout?
Hledali jste někdy menší zlo a přitom jste tápali, plní nejistoty, co je správné?
Stalo se vám někdy, že ostatní zpochybnili vaše určité rozhodnutí a vy jste zpětně znejistěli také, kdy doposud neznáte, zda jste udělali dobře, čili správnou věc?
Nebo máte pocit, že bezpečně víte, co je dobré, čili správné, a podle toho se v životě jednoznačně chováte?
Věříte, že je člověk schopen rozeznat to, co je správné?
Nebo si myslíte, že žádný člověk na světě není schopen rozeznat to, co je správné, protože toto měřítko neexistuje?
Anebo patříte do skupiny lidí, kteří se tím, co je správné neřídí, protože se řídí podle jiného parametru?

Pokud patříte do této skupiny lidí, zkuste se zařadit ještě blíže, kam v této skupině patříte. Ovšem, nezařazujte se podle toho, co si myslíte, že by bylo správné odpovědět, ale podle toho, jak skutečně smýšlíte, jak se rozhodujete a jak se skutečně chováte v životě. Kterým parametrem se v životě řídíte?

  • podle toho, co je, podle vás, výhodné

  • podle toho, co je, podle vás, prestižní

  • podle toho, na co, podle vás, nikdo nepřijde

  • podle toho co, podle vás, nezpůsobuje konflikty

  • podle toho, co, podle vás, nepřináší problémy

  • podle toho, co, je podle vás, nenápadné, kdy nevyčníváte z řady

  • podle toho, co, je podle vás, nápadné, kdy vyčníváte z řady

  • podle toho, co, je podle vás, originální

  • podle toho, co, je podle vás, pohodlné

  • podle toho, co, je podle vás, moderní

  • podle toho, co jste zvyklý z domova

  • podle toho, co, podle vás, nejméně zatěžuje vás

  • podle toho, co, podle vás, nejméně zatěžuje ostatní

  • podle toho, co, podle vás, přináší zisk

  • podle toho, co, podle vás, nejméně bolí vás

  • podle toho, co, podle vás, nejméně bolí ostatní

  • podle toho, co, podle vás, přináší hlavně ostatním radost

  • podle toho, co, podle vás, přináší radost hlavně vám

  • podle toho, co, podle vás, nejméně naštve vás

  • podle toho, co, podle vás, nejméně naštve ostatní

  • podle toho, co, podle vás, spojí rodinu

  • podle toho, co, podle vás, neponíží vás, bez ohledu na ostatní

  • podle toho, co, podle vás, neponíží ostatní, bez ohledu na vás.

Nebo máte ještě další parametry, podle kterých se rozhodujete?

Díky své praxi a přednášení zjišťuji, že většina lidí si myslí, že nedokáže v životě rozeznat to, co je v životě správné. Myslí si totiž, že to, co je v životě správné, není dané a že to, co je správné, je relativní, kdy se to vyvíjí situace od situace. Většina lidí si myslí, že neexistuje pevné měřítko či mantinely, které stanovují, co je správné a co není správné.

Ráda bych zde předestřela jiný názor, který mnoho lidí může přivézt k různým druhům nesouhlasu (někdy až k extrémnímu nesouhlasu: odporu, nenávisti, potřebě útočit apod.).

Ten jiný názor, přímo přesvědčení, zní:

Existují naprosto pevné a dané mantinely, které určují, co správné je a co správné není. A každý člověk, bez ohledu na své přesvědčení, vyznání, barvu pleti, společenské postavení, věk, pohlaví bezpečně rozezná to, co je správné a co není správné. Jenom musí být upřímným sám k sobě.

Ten, kdo není upřímným sám k sobě, to, co je správné, nerozezná. Protože nechce. Takovémuto člověku brání vidět to, co je správné, několik věcí:

  • pohodlnost  - pohodlný člověk dělá to, co je pohodlné a ne, to, co je správné, bez ohledu na to, zda to přináší pohodlnost. Upřednostňuje svoji pohodlnost před tím, co je správné.

  • sobeckost - sobecký člověk dělá to, co je pro něho výhodné, a ne to, co je správné. Upřednostňuje vidinu výhodnosti před tím, co je správné.

  • předsudky - člověk s předsudky dělá to, co vyhodnotil sám, bez ohledu na to, zda to tak skutečně je. On si nepočká na fakta, protože tvrdí, že víc vědět či vidět nepotřebuje. Upřednostňuje svoje vlastní předčasné závěry před těmi, které jsou správné, i když přijdou později.

  • strach - člověk plný strachu neudělá to, co je správné, protože se toho bojí. Upřednostní svůj strach před tím, co je správné.

  • nedůvěra - nedůvěřivý člověk neudělá to, co je správné, protože tomu nevěří a ani se nechce nepřesvědčit. Upřednostňuje svoji nedůvěru před tím, aby si alespoň zkusil to, co je správné.

  • nenávist - nenávistný člověk se řídí svojí nenávistí a ne tím, co je správné. Je schopen se mstít, bez ohledu na to, zda je to správné. Upřednostňuje svoji nenávist před tím, co je správné.

  • bolest - rozbolavělý člověk se řídí svojí bolestí a ne tím, co je správné. Je schopen působit bolest, bez ohledu na to, zda je to správné. Upřednostňuje svoji bolest před tím, co je správné.

  • lhostejnost - lhostejný člověk se řídí svojí lhostejností a ne tím, co je správné. Vnímá, co je správné a co ne, ale je mu to, co vnímá, jedno. Je schopen přejít netečně to, že se chová nesprávně. Je mu jedno, co svojí lhostejností způsobuje. Nezabývá se tím. Upřednostňuje svoji lhostejnost před tím, co je správné.

  • nezodpovědnost - nezodpovědného člověka nezajímá, jaké následky a důsledky vyvolá svojí nezodpovědností. Nechce vnímat svoje povinnosti. Upřednostňuje svoji nezodpovědnost před tím, co je správné.

  • necitlivost - necitlivý,znecitlivělý, člověk už ani nepociťuje to, co je správné. Necítí bolest ostatních, nevžívá se do toho, co svojí necitlivostí způsobuje. Dokonce necítí ani to, co cítí sám. Necítí to, protože nechce. Myslí si, že mu je tak dobře, když necítí "nic". Avšak takovýto člověk necítí nejen bolest, ale ani radost. Platí daň za to, že upřednostnil "nechci pociťovat, co je a není správné" před "chci cítit to, co je správné i nesprávné".

  • bezohlednost - bezohledný člověk si jde tvrdě za svým, bez ohledu na to, co je správné. Upřednostnil ohledy na sebe před tím, co je správné.

  • neupřímnost - neupřímný člověk sděluje to, co si nemyslí. Neupřímný člověk také nesděluje to, co si myslí. Neupřímný člověk ani nesděluje, co si nemyslí. Neupřimný člověk nesděluje, co si nemyslí. Např.: "nemyslím si o tobě, že jsi nešika." On zkrátka nesdělí, že si o druhém nemyslí něco ošklivého, zkrátka nechválí. Ponechává druhého v nejistotě o svých myšlenkách. (O neupřímnému člověku budu psát hlouběji v jiném článku, toto je jenom na ukázku.)
    Upřímný člověk říká, co si myslí a říká i to, co si nemyslí. Říká to ohleduplně, jemně, ale jednoznačně, vhodně a přiměřeně, připraven změnit to, co si myslí, pokud to není správné, v pořádku. Neupřímný člověk upřednostnil svoji neupřímnost (z jakéhokoli důvodu) před tím, co je správné.

  • ziskuchtivost - ziskuchtivý člověk dělá vše, aby měl zisk, bez ohledu na to, co je správné. Upřednostnil svoji ziskuchtivost před tím, co je správné.

  • nadřazenost - nadřazený člověk neprosí, neděkuje, neomlouvá se, nechválí. Nebo, pokud tak činí, to dělá formálně, tudíž vypovídající hodnota je nulová - výsledek jeho formální slušnosti je stejný, jakoby neprojevil nic. Takovýto člověk upřednostnil svoji nadřazenost před tím, co je správné.

  • lakota - lakotný člověk se nerozdělí ani s tím, čeho má přehršle. Sobec se, občas, rozdělí, pokud má hodně. Lakotný člověk nikdy s ničím. I proto, že se bojí, že bude mít málo, nebo nebude mít nic. Upřednostnil svoji lakotu před tím, co je správné.

  • obžerství - obžírající se člověk jí, bez ohledu na to, zda to jídlo jeho tělo potřebuje či nikoli. A pro jídlo je schopný udělat téměř cokoli. Takovýto člověk upřednostňuje svoji potřebu získat jídlo jakkoli, bez ohledu na to, zda je to správné.

  • nenasytnost - nenasytný člověk nemá nikdy dost. "Je" bezedným. Týká se to nejen jídla. Jenom bere a nedává. Dělá vše, aby měl, to je jeho životní cíl. Upřednostňuje potřebu mít nejvíce před tím, co je správné.

  • závist - závistivý člověk neustále porovnává, co mají druzí a co on nemá. Vždy najde někoho, kdo má to, co on nemá. Nevnímá, že má tolik, kolik si zaslouží. Svoji extrémní nespokojenost nad tím, že nemá, projevuje a upřednostňuje před tím, co je správné.

  • přání - člověk, který si tolik přeje určité věci, že nechce vidět skutečnost takovou jaká je, si ji ani nepřipustí a neřeší ji (nemůže, protože ji nevímá). Takovýto člověk je schopen si nalhávat či lhát ostatním. Třeba si tolik přeje být milován, že se dopustí nevěry. Upřednostňuje svoje přání před tím, co je správné.

  • atd.

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,19

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[10] Klára P.
Jízda v levém pruhu

Dobrý den paní Žaneto,
občas se mi také stane nějaká nepříjemná situace v autě a stejně jako Vy o ní přemýšlím. Kdysi mi jeden muž říkal: "v levém pruhu se prostě jezdí rychleji a ty tam nemůžeš překážet a zdržovat." Ale myslím, že to není správné. Povolená rychlost se vztahuje na oba jízdní pruhy a pokud by to bylo jinak, dočetly bychom se to v pravidlech silničního provozu. Tudíž si myslím, že onen taxikář s kterým jste se setkala na silnici, neměl právo po Vás vyžadovat abyste mu uhnula. Znám jak to člověka někdy svádí se rozčílit při jízdě autem zvláště když na Vás někdo ošklivě gestikuluje. Také se mi to stalo a je to opravdu nepříjemné.
S pozdravem Klára P.

Přidáno: 20. 5. 2008 15:53
[9] Helena Lukešová
Paní Hance F.

Dobrý večer paní Hanko, děkuji za odpovědˇ.
Přesně v tohle jsem doufala a jsem moc ráda, že to takhle je.
Poslední dobou jsem se setkala s několika rodiči, kteří nejsou spokojeni s chováním svých dětí a chyby hledají všude možně( z mého hlediska jinde než je třeba).Začala jsem trochu pochybovat, jestli to nevidím moc jednoduše...
Děkuji paní Hanko, že jste mi potvrdila co jsem si myslela. Už se se svým názorem necítím tak osamocena :-)
Mějte se hezky, Helena L.

Přidáno: 18. 5. 2008 19:35
[8] Hanka Fantová
RE: chování dětí a karma

Pěkný podvečer, paní Heleno,
já si myslím, že všechny děti přicházejí na svět stejně spravedlivé, čisté a všechny se rodí se čtyřmi danými zakódovanými věcmi: Touhou po lásce, touhou po pravdě, touhou po spravedlnosti a strachem z hlasitého zvuku. Také mají všechny danou touhu, zájem a zvědavost něco poznávat, objevovat a učit se.
Všechny děti cítí, co je správné, ale nechají se ovlivnit rodiči, přijmou jejich ortely, které říkají, protože si myslí, že rodiče jsou moudří a všechno, co dělají a říkají, je správné.
Přeji Vám pěkné dny.
Hanka F.

Přidáno: 18. 5. 2008 18:12
[7] Helena Lukešová
chování dětí a karma

Dobrý den paní Hanko,

děkuji za rychlou odpověď. Rozumím Vašemu vysvětlení. Zajímalo by mě zda se karma dítěte může promítat do jeho chování. Není mi jasné, ovlivňuje-li dítě pouze prostředí ve kterém žije nebo tam může být " i něco jiného".Rodí se všechny děti stejně připravené do života?

Budu moc ráda za případnou odpověď.
Hezký zbytek nedělě i Vám.
Helena L.

Přidáno: 18. 5. 2008 13:50
[6] Hanka Fantová
děti a karma

Dobrý den, paní Heleno,
jsou dané podmínky, v kterých dítě vyrůstá a které samo nemůže změnit.
Nemůže si změnit rodiče, jejich vyznání, majetkové poměry, místo, kde žijí, příbuzné a pod.
Rodíme se sem znovu proto, abychom mohli prožívat pocity, které jsme v minulých životech ještě nezvládli, nepochopili nebo které jsme si neprožili.
Proto si dítě vybírá takové podmínky narození a takové rodiče, u kterých je předpoklad, že mu to umožní.
Když někdo byl například v minulém životě alkoholik a trápil své dítě, tak si pro svoje narození v dalším životě vybere rodinu alkoholika, aby si zažil tyto pocity z druhé strany, z pozice trápeného dítěte. To pak dítě samo nezmění, i když se mu to nelíbí. Neznamená to ale, že tito rodiče musí zůstat alkoholiky celý život. Oni už mají možnost svobodné volby a mohou svoje chování změnit.
Když dítě potom dospěje, nemůže změnit, co měl v dětství dané, ale může pochopit, proč se mu určité věci děly, co si měl prožít. A může se sám rozhodnout, co s tím dál udělá. Může se z toho poučit a sám být abstinent, vzorný rodič a svoje děti netrápit, nebo naopak být stejný, jako byli jeho rodiče.
Snad jsem Vám, paní Heleno, na Vaši otázku dala srozumitelnou odpověď, je pro mě trochu složitější tohle vysvětlit.
Přeji Vám pěkný zbytek neděle.
Hanka F.

Přidáno: 18. 5. 2008 10:18
[5] Helena Lukešová
děti a karma

Dobrý večer,
zaujalo mne paní Hanko jak ve Vašem komentáři píšete o karmě u dětí.Opravdu je v dětství všechno dané? Mohla byste mi o tom prosím napsat něco víc? Nějak mi nesedí, že bych jako rodič nemohla některé věci ovlivnit.
Mějte se hezky, Helena

Přidáno: 17. 5. 2008 21:58
[4] Žaneta
Karma a doprava v autě - jízda v levém pruhu

Dobrý den všem,

Paní Hanko,

Souhlasím s Vámi . Také si myslím, že pokud se někdo odvolává na karmu , tak se staví do pozice chudáčka, že on vlastně za to , co se mu děje a co dělá , nemůže . I já mám pocit , že se zříká zodpovědnosti a řekla bych, že kolikrát odvolávání se na karmu, může dojít až ke zmanipulování lidí v okolí toho, kdo tato slova používá.

Dříve jsem neznala co si mám o karmě vlastně myslet, ale i já si vybavuji, kdy jsme se na jedné z přednášek dozvěděli, jak to s karmou vlastně je.

To samé si myslím, že se člověk zříká zodpovědnosti , pokud se odvolává na horoskopy nebo na to, že je narozen ve znamení př. berana, raka... a jiný už nebude.

Musím říct, že mi toto chování není příjemné a pokud to dotyčný dělá opakovaně i mě to trochu rozčiluje, protože mám pocit, že mě manipuluje někam, kam nechci. Ale na druhou stranu vím, že se těmito situacemi učím dávat najevo nesouhlas a zároveň mě tyto situace učí i pochopení a trpělivosti.

Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli byste mi prosím někdo poradil s jízdou v levém pruhu.

Snažím se dodržovat rychlosti a dopravní předpisy , což v naší zemi není příliš populární, jak jsem z reakcí některých řidičů zjistila. I z těchto důvodů raději jezdím v pravém pruhu a v levém jedu, jen když nevyhnutelně musím.

Před týdnem se mi stala taková nepříjemná situace, o které jsem poměrně dlouho přemýšlela a říkala si, jak jsem ji asi měla zvládnout.

Jela jsem na dálnici v pravém pruhu. Po pár metrech dálnice končí a na ukazatelích je napsáno , aby se jelo rychlostí 80 , po pár metrech se má zpomalit na 60 a pak na 40 .

Je to z toho důvodu, že v tomto úseku dálnice končí a navazuje rovnou na křižovatku , na kterou se najede zatáčkou vpravo ( proto to zpomalení ) .Je to plzeňská dálnice směr Motol nebo Nové Butovice, jestli to tam znáte.

Jela jsem v pravém pruhu a vzhledem k tomu, že znám, že musím ne konci této dálnice jet v levém pruhu, aby mě to navedlo rovnou do pruhu, který na křižovatce potřebuji, přejela jsem do pruhu levého. A bylo to už v úseku zpomalování rychlostí na 80 a pak na 60 .

V tomto úseku 80 - 60, kdy jsem tedy přibrzdila a jela jsem tou rychlostí, kterou jsem jet měla, se za mnou objevil taxikář, jel hodně rychle, nejdříve na mě blikal a pak i troubil, abych ho pustila.

Na jeho vkus jsem jela pomalu a myslím, že mu bylo úpně jedno, že už není na dálnici a má jet požadovanou rychlostí.

Bylo mi samozřejmě to, jak mě vytlačoval , nepříjemné a i přesto, že jsem potřebovala v tom levém pruhu jet, uhnula jsem mu do pruhu pravého, aby mohl projet. Přiznám - upustila jsem ze sebe nadávku a doprovodila jsem to nezdvořilým gestem .

On mi také nadával a řval na mě, že jsem na dálnici ( ani vám nebudu psát, jakým způsobem mě pojmenoval ) . Já jsem na něj zase křičela, aby se naučil pravidla. Na dálnici totiž už nebyl a měl jet rychlostí 80 , pak 60 a 40 .

Prosím napíšete mi, jestli měl právo mě vytlačit nebo jestli jsem měla v pohodě pokračovat v levém pruhu ( když jsem to potřebovala ) a neměla jsem si ho všímat ?

Kolikrát mě napadlo, jak to vlastně s tím levým pruhem je. Tam lidé mohou jet více než je maximální povolená rychlost na dálnici ? Takže pokud jedu v levém pruhu a jedu 130 a někdo jede rychleji než já, má právo mě vytlačit ( teda mám se nechat vytlačit ) do pruhu pravého , abych mu uhnula ?

Ta situace mi nebyla příjemná a docela o tom ještě někdy přemýšlím. Tak mě zajímalo, jaký na to máte názor.

Mějte se hezky, Žaneta

Přidáno: 16. 5. 2008 18:49
[3] Hanka Fantová
Paní Dagmar-o karmě

Dobrý večer, paní Dagmar,
já si nemyslím, že když lidé udělají chybnou věc, přestože znají, co je v tu chvíli správné, že je to následkem zatížení karmy z minulých životů.
Na jedné z přednášek nám bylo řečeno, že karma je danost určitých podmínek při narození, např. krevní skupina, barva pleti, vlast, rodiče a pod. Vybíráme si takové podmínky narození, které nám umožní prožít něco, co jsme ještě v minulých životech nezvládli, nepochopili. Také období dětství je dané. Až do samostatnosti dostáváme množství informací a prožitků a je pak na nás, co s tím v dospělosti uděláme, máme svobodnou volbu rozhodování.
Pokud někdo udělá něco nesprávného a svádí to na karmu, tak se, myslím, jen zříká odpovědnosti za svoje činy.
Přeji Vám pěkný večer.
Hanka F.

Přidáno: 12. 5. 2008 20:39
[2] Dagmar

Dobrý den,
tento článek je určitě zajímavý, hlavně pro lidi, kteří si nechtějí připustit, že vždy ví co je správné a co né. Takoví lidé si to ověří, až když mají špatné výčitky svědomí, protože kdyby to nevědeli, tak by ty špatné výčitky svědomí neměli.
Myslím si, že pokud se člověk řídí některým z parametrů, uvedených v článku, tak to může být třeba jen v určité oblasti a nejde říci univerzální parametr na všechny oblasti života. Také si myslím, že existuje pokušení, které je i následkem zatížení karmy některých lidí z minulých životů a oni v tu chvíli dobře ví, co je správné, ale něco v nich je táhne opačným směrem, takže si nemohou pomoci a tu chybu udělají. Možná se mýlím, ale tak to cítím. Budu ráda, když mi paní Katka zareaguje.
Děkuji a přeji hezký den.

Přidáno: 5. 5. 2008 12:42
[1] Žaneta

Dobrý den, paní Katko

To je krásný článek, moc za něj děkuju :-)

Přidáno: 4. 5. 2008 7:15

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek