Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Osud - běh života » Rubrika: Hlubší zákonnitosti v životě » Jak poznám, co je správné? III.

Jak poznám, co je správné? III.

Jak vůbec člověk pozná, že se rozhoduje správně?
K dohledání odpovědi na tuto otázku mu pomohou tři další důležité podotázky, které naleznete v tomto článku.

Kdy a proč dochází k averzi dělat rozhodnutí podle toho, co je správné?

Největší význam na rozhodování má období puberty.

V tomto období dospívající totiž prochází vystřízlivováním, kdy zjistí jednu ze čtyř následujících věcí:

  1. Že sice byl v dětství veden, aby se rozhodoval podle toho, co jeho rodiče (vychovatelé) hlásají jako správné (rozhoduj se pro to, co je zdravé: nekuř, nepij alkohol, pro to, čím neublížíš: pracuj, pomáhej, buď upřímným, nelži, buď čestným…), ale co zároveň také v životě drtivá většina nedodržuje, ani jeho vychovatelé ne (kouří, lžou, nejsou upřímní, věrní atd.).

    Z tohoto je dospívající natolik zklamán, že odmítne vše, co je správné. Přestane věřit ve správnost proto, že ji nevidí téměř nikde kolem sebe, ani u svých vychovatelů ne. A zařadí se mezi ostatní lidi - je jako jeho rodiče (či vychovatelé).

  2. Že byl v dětství veden, aby se rozhodoval podle toho, co bylo skutečně vesměs správné (dodržuj slušnost: pozdrav, děkuj, pros, omlouvej se, pomáhej, pracuj, poděl se, buď upřímným, nelži), ale přitom za toto nesklízí téměř nic hezkého. Je zneužíván, zesměšňován, odmítán, je vystaven za toto chování pohrdání.

    Tudíž se tomuto pohrdání, odmítání, zesměšňování, zkrátka znevažování brání tak, že se přestane rozhodovat podle toho, co je správné (slušnost, upřímnost, čestnost, pravdomluvnost.) A začne se rozhodovat podle toho, jak se rozhodují ostatní: je formálně slušným, jenom když je to výhodné (vůči šéfovi, objektu svého zájmu, vůči tomu, koho potřebuje a dokud ho potřebuje). Upřímným nebude, protože je to nevýhodné, nebo z upřímnosti udělá nejapnost. Čestným nebude, protože toto znamená nic nemít. Pravdomluvným už vůbec nebude, protože by nemohl být s lidmi, kteří jsou na "vysoké noze" atd. Zkrátka si to, co je správné, upraví do své podoby.

  3. Že to, jak byl veden, aby se rozhodoval, a co pokládal za správné vedení, správné nebylo: "Neříkej mámě, že jsem byl s tou tetou.", "Neříkej tátovi, že jsem si koupila ty šminky.", "Nikomu nevěř.", "Z cizího krev neteče.", "Nehas, co tě nepálí.", "Pro dobrotu na žebrotu.", "Kdo nekrade, okrádá rodinu.", "Co oči nevidí, srdce nebolí." atd.

    Jediné, co cítí po tomto zjištění je, že je hluboce zklamán nad takovouto výchovou a ohlíží se kolem sebe, hledajíc lepší rady, pravidla, řád. Avšak záhy zjišťuje, že to, co je správné, nikde není přesně stanoveno (proto i ta jeho rozporuplná výchova). Tím, že nikde není stanoveno, co je správné, se rozhodl si toto stanovit vnitřně podle sebe. A kdokoli v jeho životě, kdo přijde s tezí toho, co je správné, která je jiná od jím stanovené teze, ho irituje.

    Odmítá nabízené teze, chce se držet jenom těch svých, protože má zkušenost z dětství: žádné vnější parametry toho, co je správné, přece neexistují. A toho, kdo chce tyto teze ujasnit, uspořádat, stanovit, napadá, podezírá, odmítá. A to někdy s takovým odporem, až je sám z toho udiven (míra odporu je přímo úměrná zklamání z dětství). Mimochodem, takovýmto lidem někdy pomáhá, když jeho zmoudřelí rodiče (či vychovatele) uznají chyby ve výchově - tzn., uznají to, co je nesprávné a pojmenují (či z toho vyplyne), co je správné.

  4. Že pokud byl nesprávně vychováván, tak nikdy nezjistí, že to, jak byl veden, bylo nesprávné. Stojí si za tím, že jak byl vychován, ta to bylo správné. Třeba: nemusel doma pomáhat, protože "na domácí práce je maminka" - takto vychovaný muž, pokud si za takovouto výchovou stojí, nepomáhá ani v dospělosti své ženě, nebo pokud si za takovouto výchovou stojí žena, tak je na vše doma sama a neumí si říci o pomoc. Nebo: v domácnosti jsou mužské a ženské práce (podle této teze muž přece nemůže vařit, žehlit či věšet záclony), či názor, že žena se stará o děti a muž vydělává peníze, nebo: muž může být nevěrný, protože to má v genech a vlastně za to nemůže, nebo: jedno pivo či sklenka červeného denně je zdravé.

Každý člověk projde některým z těchto zklamání. Vždy je to výsledek toho, že i když dodržoval v dětství to, co bylo správné, tak stejně nesklízel úspěchy. Tudíž nevěří ničemu, co je prezentováno jako správné a začal být "alergický" na vše, co je správné a přestává tento fakt zohledňovat ve svém rozhodování.

Každý člověk si udělá vnitřní pravidla toho, co považuje za správné. A někdy je  žalostné to, že lidé považují za správné něco, co se skutečně správným nemá nic společného.

Jak tedy poznáme, co je správné?

Je to naprosto jednoduché.

Správné je to, k čemu se dopátráme, když si položíme následující otázky:

1. otázka: "To, co se hodlám udělat, udělám proto, že si to moc přeji, anebo proto, že si to sice nepřeji, či přeji málo, ale hlavně proto, že je to správné?"

Když člověk upřednostní to, co je správné, před tím, co by si přál, před tím, co je jednodušší, před tím, co je popsáno v první části článku, tak dělá správnou věc.

2. otázka: "Jak by mi bylo, kdyby to, co nyní pokládám za správné udělat, udělal někdo mne?"

Když si člověk to, co se chystá udělat někomu jinému, obrátí, tak by si měl odpovědět, zda by mu to líbilo, či zda by mu to ublížilo či pomohlo. Zda by mu to vyhovovalo bezpodmínečně, nebo by musel zahmouřit oči, aby mohl říci: "Líbilo by se mi to."

Jakmile někdo odpoví: "Nevadilo by mi to.", tak je zle. Nevadí znamená strpím to (od slova: trpět, kdy trpět nemá nic společného s tím, co je správné). Tudíž to neznamená, že by se mi to skutečně líbilo.

3. otázka: "To, co nyní pokládám za správné, bude správné i za deset let?"

Budu to, co nyní označuji za správné, moci označit za správné i za dvacet let či před smrtí? Pokud je to, co považuji za správné nyní, skutečně správné, tak to bude správné i za dvacet let, bude to správné i když zemřu.

Vše, co je správné, má poznávací znamení, že tím, co je správné, nezpůsobí v konečném důsledku bolest, dluh, újmu či škodu (za deset let či později).

Na chvíli to může bolet (třeba doznání nevěry), ale s odstupem času je člověk rád, že se mohl podle toho, co je správné (pravda), zařídit (buď se díky nevěře rozejít a najít si věrného člověka, nebo tomu, kdo se přiznal, dát ještě šanci a být s ním, pokud se změnil, šťastný, protože to už nikdy nezopakoval). Ten, kdo toto zažil, vždy ví, že je správné se přiznat k nevěře (ovšem pozor, přiznání nevěry má svoje pravidla, které je záhodno dodržet), protože toto přiznání v konečném důsledku nebolí, ale pomůže.

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1,35

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[5] Jitka
Dekuji za Vase nazory!

Dobry vecer pani Vlaďko a pani Marie,
velice moc Vam dekuji za Vase komentare s nazory a vlastnimi zkusenostmi. Me rozhodnuti me stalo nekolik bezesnych noci, mensich urazu :)) a nescetno hodin premysleni. Ale rozhodnuti jiz padlo - praci jsem vzala. Vzala jsem to jako darek. Jako jedinecnou sanci, ziskat dostatek novych zkusenosti, ktere urcite (!) v budoucnu vyuziji, polepsit si, uplatnit vzdelani a vyzkouset neco noveho. Jak obe pisete, dokud si to nevyzkousim, tak ani nemohu vedet, jestli me to bude bavit, ci nikoliv. Rozhodla jsem se, jak nejlepe jsem umela a rekla jsem si, ze do toho jdu, at uz to dopadne, tak nebo tak a pokud by se mely vyskytnout problemy, tak jsem pripravena je resit. Asi me to melo i naucit, rozhodovat se a resit. Jsem na sebe pysna, ze jsem rozhodnuti ucinila, premyslenim si seradila urcite myslenky a doufam, ze jsem se dostala o krok dale :).
Jeste jednou moc dekuji za Vasi podporu a preji krasny vecer. Jitka

Přidáno: 20. 10. 2008 21:44
[4] Vlaďka Komlová

Hezký večer paní Jitko.
Víte,já jsem podobnými pocity také prošla,bála jsem se nové práce,ale šla jsem do toho,protože mě jisté osobní okolnosti nutily.Před tím jsem pracovala na jednom místě,které jsem brala jako přechodnou stanici,ale vzala jsem to s tím,že se naučím něčemu novému, jak píše paní Marie a také jsem věřila,že se uvolní určitě místo,které jsem si přála,vůbec jsem nepochybovala.
Do roka se mi stalo,že jsem dostala nabídku a já jsem se jí chopila okamžitě,i když jsem měla strach.Bylo moc hezké,že tenkrát mi napovídal i vesmír,neznala jsem Avennu,ale četla jsem si pro zábavu horoskopy a asi ve 4 časopisech jsem měla změnu zaměstnání,posun dopředu a do budoucna i výhodné finančně,tak jsem to vzala jako oznámení z vesmíru a poděkovala jsem a šla do toho.
Dnes jsem na tom místě již 12 let,spokojená ,ZATÍM mě ta práce naplňuje a dokonce si tam mohu ověřovat i znalosti z Avenny,tím ,že jsem v každodenním styku s lidmi.Dokonce jsem v tomto zaměstnání uplatnila znalosti ze zaměstnání předchozího.
Můj pocit z Vašeho článku je,že jste přestala lpět,proto přišla nabídka,jak píše paní Marie.
Možná by bylo dobré tu nabídku ,ze které máte strach vyměnit za zvědavost a přestane bolet i žaludek,strach paralyzuje.
Dokud si tu práci nevyzkoušíte,tak nezjistíte,zda Vás naplňuje,to je můj názor.
Moc Vám přeji to správné rozhodnutí.
Vlaďka K.

Přidáno: 20. 10. 2008 20:38
[3] Jitka
Pani Majko,

dobry vecer. Dekuji Vam moc za Vas komentar a Vasi podporu!!

Pocity, ktere mam, nedokazu pojmenovat, nevim co znamenaji a mam v nich zmatek. Kdyz na tu praci pomyslim, dostanu strach a rozboli me v okoli zaludku. Bohuzel nevim, co bolesti zaludku znamenaji. A tez nevim, jestli dostanu strach proto, ze se te prace bojim, protoze je nova a jestli ji zvladnu (i kdyz to se mi opravdu bezne nestava). Nebo proto, jestli se mi bude libit - je to hodne sezeni v kancelari u pocitace (coz jsem dosud delala tez :)), ale zatim se mi zcela nepodarilo najit a pojmenovat (i myslenkove) praci, ktera by byla spojena s prirodou a vysokoskolskym ekonomickym vzdelanim.... bohuzel...).
A nebo je to proto, ze jsem si v poslednich peti letech prosla v byvalych zamestnani velice neprijemnymi situacemi, na ktere mam (a asi jeste nejakou dobu budu mit) neprijemne vzpominky. Tehdy jsem ale z osobnich duvodu vzala prvni praci, ktera se v mem oboru naskytla i kdyz jsem tu urcitou praci jiz delat nechtela... Tentokrat jsem si tu praci ale peclive vybirala a teprve pote napsala zadost. A stejne se bojim toho, jestli me bude bavit... No, mam to nejake cele zamotane... :)))
Preji Vam krasny vecer a zasilam moc pozdravu. Jitka

Přidáno: 16. 10. 2008 19:14
[2] Marie Horneková
Pro paní Jitku

Dobrý večer,
paní Jitko, já sice žádné zkušenosti v tomto směru nemám, ale váš dotaz mě zaujal už vzhledem k tomu, že se nacházím v podobné situaci. Tedy vlastně zatím na začátku. Moje práce mě přestala naplňovat a přemýšlím co dál, jakým se vydat směrem. Myslím si ale, že ta nabídka k Vám přišla asi pro to, že jste přestala lpět a začala jste se zajímat jinak. Mě se taky jednou stalo, že jsem usilovně čekala na nějaké nabídky, dlouho se nic nedělo a když jsem se rozhodla vzít to do vlastních rukou a zajímat se, tak najednou se mi naskytlo mnoho lepších možností.
A k té Vaší druhé otázce, zda přijmout práci když si nejste jistá zda Vás bude bavit? Podle čeho soudíte, že Vás ta práce nebude naplňovat? Vždyť sama říkáte, že s ní nemáte žádné zkušenosti. Právě proto je jí třeba vyzkoušet. Ta nabídka jistě nepřišla náhodou a já osobně bych jí brala jako výzvu naučit se něčemu novému a posunout se zas někam dál:). To je můj názor. Jak je to správně podle Avenny ale nevím. Možná poradí někdo další...
Přeji Vám správné rozhodnutí a mnoho přínosných dnů. Majka Horneková

Přidáno: 16. 10. 2008 18:22
[1] Jitka
Prosba o radu

Dobry den,

resim v soucasnosti jednu otazku ohledne prace, ktera ve me bohuzel vyvolala dalsi otazky. Prosim, muze mi nekdo pomoci radou, ci vlastni zkusenosti?

Kvuli stehovani hledam delsi dobu praci. Tolik jsem si prala (pak zu spise lpela) jednu najit, ale nedarilo se mi. Proto jsem si rekla, ze se budu muset dat jinou cestou a zacit eventuelne pracovat sama na sebe. Den na to jsem byla pozvana na pohovor a mam nabidku. Muze mi, prosim, nekdo napsat, jestli prisel pohovor proto, ze jsem prestala lpet, nebo proto, ze jsem se rozhodla pro jinou (a tim lepsi a spravnou), alternativu?

Z logickeho hlediska je zminena nabidka vyhodna, mohu vyborne uplatnit sve vzdelani, mela bych dobrou pozici a prace by mi umoznila ziskat do budoucna obsahle zkusenosti, vybudovat si domov, rodinu a v prubehu casu zjistovat, co by byl absolutni sen (prace). Z citoveho hlediska citim, ze nevim, jestli to je prace (pro me zcela nova), ktera by me vnitrne oslovovala, bavila, nadchla, na kterou se budu tesit, kterou budu delat rada…
Je spravne vzit praci i kdyz si nejsem na 100% jista, jestli ji chci? Je spravne udelat „ustupek“, ziskat cas na budovani domova a zjistovani toho, co chci jednou urcite delat?

Pokud bych neznala Avennu, tak by to rozhodnuti pro me bylo jednodussi. Nedelala bych si s tim tak velkou hlavu, praci vzala a pak by se videlo.
Nyni si ale pokladam otazku: Ma si clovek stat “za svym”, nedelat ustupky, a delat pouze to, co ho bude bavit a tim i cinit stastnym? Jitka

Přidáno: 16. 10. 2008 15:14

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek