Pro většinu lidí jsou určité shody okolností nečitelné, nedokáží je rozluštit a najít jejich hlubší souvislosti. Pro tyto lidi bylo tedy nejjednodušším řešením pojmenovat zmiňované shody okolností slovem náhoda. Tím si však znemožnili poznat a následně pochopit hlubší souvislosti mezi jednotlivými událostmi.
Poznáním těchto hlubších souvislostí by tak objevili určité zákonitosti. Objevením a využíváním těchto zákonitostí by lidé měli daleko snadnější a plnohodnotnější život, naplněný láskou, důvěrou, klidem, bezpečím a pochopením, bez pocitů nejistot a nepravostí.
Lidé, kteří věří na náhody, žijí v obrovském napětí a mají pocit, že si musí vše hájit, chránit a sami bránit.
Tito lidé si neuvědomují, že případná náhoda by byla jen a jen chaosem. A tím, že věří na náhody, mají chaos nejen kolem sebe, ale i v sobě.
Je potřeba si uvědomit hlubokou pravdu:
Náhoda v podobě určitého chaotického - náhodného sledu okolností nemůže existovat, protože by svojí chaotičností vytvářela nespravedlivé následky a důsledky.
Pokud by někdo předpokládal, že náhody existují, znamenalo by to, že by náhody každému přicházely naprosto nekontrolovatelně, bez řádu a bez ohledu na jeho činy. To by znamenalo obrovskou nejistou a neklid v každém člověku. A nejistota bez možnosti se na něco spolehnout je za všech okolností nespravedlivostí.
Kdyby náhody fungovaly pozitivně a byly by přínosem z 99 procent a z jednoho jediného procenta by fungovaly negativně, tak by to znamenalo, že by náhody byly byť z jednoho procenta nespravedlivé. Lidem (a nejen jim) by se tak stávaly z jediného procenta nespravedlivé věci, které by jim nepatřily, ale díky náhodám by se jim přihodily.
Tento stav ovšem na této planetě není, protože zde vládne zákon spravedlivosti. Tento zákon spravedlivosti ovlivňuje veškeré okolnosti a dění. A v těchto okolnostech je tento zákon spravedlivosti za všech okolností stoprocentně dodržen.
Spravedlivost veškeré okolnosti a dění řídí a co je řízené, není náhoda.
A tímto je naprosto vyloučena možnost náhody, nebo jakýchkoli náhodných událostí, okolností, podmínek či faktů.
Protože kdyby spravedlivost neměla možnost spravedlivě a přesně ovlivňovat a řídit jakékoli děje, nemohla by být spravedlivá. A tím by ani nemohl existovat život na této Planetě, protože by stačila jedna jediná náhoda u každého člověka během jeho života a vzniklo by mnoho nespravedlivostí.
Každý děj má svůj hlubší spravedlivý důvod
Pozorováním jakýchkoli dějů až do hloubky člověk zjistí, že všechny děje mají svůj hlubší spravedlivý důvod.
Z těchto důvodů je sestaven řád, který čeká na své objevení. Součástí tohoto řádu či uspořádání je každý tvor, každá bytost na této Planetě i mimo ní, bez ohledu na to, zda si je toho vědom anebo ne. To, že zatím mnoho lidí tento řád neobjevilo, neznamená, že tento řád neexistuje.
Mnoho lidí tento řád spojuje s náboženstvím, jenomže tento řád nemá s náboženstvím nic společného.
Tento hlubší řád se opírá o jedinou věc a tou je spravedlivost. A spravedlivost s náhodou nemá a nemůže mít nic společného.
Spravedlivost je řízena a náhoda nemůže být řízena. A pokud je něco řízené, nemůže to být náhodné. Stává se to shodou okolností.
Pokud lidé začnou tuto spravedlivost vnímat, zjistí, že díky ní jsou tady jistoty, které jsou pravdivé a pravidelné, na které se mohou bezpečně spolehnout a kterým mohou důvěřovat.
A trvalá a neměnná jistota, na kterou je stoprocentní spolehnutí a která je stoprocentně pravdou, se stává zákonem a zákonitostí.
To, co se děje lidem, není nic jiného než zákonitost a ne náhoda.
Mnoho lidí ovšem tuto zákonitost nevnímá a proto si myslí, že tato zákonitost neexistuje, že tudíž existují náhody.
Kdyby lidé začali vnímat tyto zákonitosti, zjistili by důležitou věc. Tím důležitým zjištěním by bylo to, že tento zákon spravedlivosti přesně vymezuje, určuje a vytváří pouze spravedlivé okolnosti, podmínky, následky a důsledky, které se týkají života a bytí každé bytosti na této Planetě.
Zákon spravedlivosti umožňuje každému člověku na světě uplatňovat ve svém životě svojí svobodnou vůli i svobodnou možnost rozhodování.
Ovšem oblast a způsob uplatňování těchto svobod jsou řízené spravedlivostí.
Příklad z praxe
V praxi to vypadá přesně a pravdivě například takto:
Zloději je umožněno a dovoleno ukrást auto, ale není mu dovoleno ukrást auto spravedlivého člověka.
Toto spravedlivost vymezuje a reguluje. Spravedlivost tudíž neomezuje člověka - zloděje v jeho rozhodnutí a v jeho vůli krást. Spravedlivost pouze vymezí důležitou podmínku - koho okrást. A podle zákonů spravedlivosti, zloděj může okrást pouze člověka, který není spravedlivý.
Pokud by chtěl zloděj ukrást auto člověku, kterému to nepatří, který by si to nezasloužil, protože je spravedlivý (anebo o to alespoň usiluje a žije tak), určitě bude zloděj vyrušen při svém činu, nebo mu to bude jakkoli jinak znemožněné (od zlomené nohy těsně před krádeží, přes infarkt při krádeži, policie "náhodně" - řízeně se procházející v blízkosti auta, či jakoukoli jinou událostí). Ta krádež bude zloději znemožněna ne náhodně, ale přesně v takové míře, aby to bylo spravedlivé i vůči zloději.
Pokud to ovšem tomu člověku patří, ať už z důvodu, že sám je zlodějem, nebo že to auto má z nečistých zdrojů, nebo že si ho nevážil, zloději bude dovoleno mu ho ukrást.
Zde budou vytvořené podmínky, kdy "náhodou" nebude svítit pouliční světlo, nikdo si ničeho nevšimne, ať už z důvodu tvrdého spánku nebo koukání na televizi apod. Přitom se také vůbec nebude jednat o náhodu.
Zabýval se už někdo v myšlenkách tím, jak je možné, že na parkovišti stojí řada aut, třeba i stejné značky a kroky zloděje vedou jenom k určitým autům?
I zloděj, pokud ho časem dopadnou, nedokáže přesně definovat a vyjádřit to, co ho vedlo zrovna k tomu určitému autu.
Zloději řeknou: "Cítil jsem, že mám vykrást zrovna to a to auto...", nebo "Měl jsem nutkání ukrást zrovna to a to auto...".
Tímto se projevuje a potvrzuje to, že zloději jsou také vedení spravedlivostí.
Tato spravedlivost je neomezuje v jejich svobodné volbě krást, ani je neovlivňuje při jejich svobodném rozhodování, zda krást nebo ne.
Spravedlivost vede zloděje pouze tam, kde si mohou svoji volbu naplnit, ale tak, aby to nebylo nespravedlivé vůči okradenému. Tímto se stávají zloději také nástroje spravedlivosti.
A budou jimi do té doby, dokud budou žít nespravedliví lidé. Pak se i zloději změní na spravedlivé lidi.
Kdyby lidem bylo umožněno dostat se do nejhlubšího nitra okradeného, zjistili by zajímavé skutečnosti.
Chci tady jenom připomenout, že do nitra okradeného by nebylo spravedlivé se dostávat bez jeho svobodného a upřímného svolení a dovolení, které musí dát vždy a pokaždé on sám. Proto není lidem v té podobě, ve které jsou, umožněno číst si vzájemně ve svých duších, protože hrozí zneužití toho, co by se tam lidé dozvěděli.
Co tak zajímavého by se lidé dozvěděli?
Dozvěděli by se, že každý okradený člověk někde uvnitř vždy přesně ví, že ta krádež je vůči němu spravedlivá a ví i proč. Ale odmítá to přijmout a uznat.
A také si to odmítá připustit a raději to navenek pojmenuje jako náhodu. A raději to prezentuje jako újmu, neštěstí.
Všichni tito okradení lidé tradičně poukazují na cokoli, obviňují vnějšek, než aby uznali, že si za to mohou jen a jen sami.
Obyčejně pronesou: "Jak to, že se to stalo zrovna mne a ne panu..., když on je také nečestný a také krade?"
Je to pro ně jednodušší svalovat vinu na někoho jiného.
Protože kdyby ten dotyčný okradený člověk v sobě uznal, že to není náhoda, že mu to patří, musel by mnoho věcí ve svém životě změnit.
Co člověk neuzná, to nemůže změnit. A tím uznáním by musel změnit to, co dělá nečestně a nepoctivě, tudíž nespravedlivě.
Toto mnoho lidí nechce, ať už z důvodu duševního nevyzrání, nebo ze strachu z manipulace, z chudoby či ztráty (lásky, výhod, pohodlí, postavení apod.).
Přitom si mnoho těchto lidí neuvědomuje, že stejně nejsou šťastní a že to, co si tak vehementně nakradli, jim nic podstatného a hezkého nepřineslo. Toto je ovšem nepříjemné si uvědomit a proto se tomu mnoho lidí vyhýbá a brání.
Tímto si dělají život horším, než kdyby pochopili a vnímali hlubší řád Spravedlivosti, který je bez náhodných okolností a který by jim dal pocity, které jim žádné peníze ani jiné věci nikdy dát nemohou. Protože jen to, co je čisté, může člověka naplnit čistotou.
A všichni lidé vědí a znají, že pocit, který je posvátný svojí čistotou, je ničím nenahraditelný.
Lidé mají pochopit základní princip
Náhody jsou řízené a spravedlivé shody okolností s pozitivním účinkem, jejichž úkolem je naučit lidi čistotě a spravedlivosti.
Pokud toto lidé pochopí a začnou se řídit a žít podle toho, zjistí, že se dostanou do stavu, který je naplní pocity, které jim lidské statky nikdy nedají.
Na pochopení této pravdy nastává ta správná doba.
Ale nikdy tuto pravdu nepochopí člověk, který si neuvědomuje určitý stav. Stav toho, že vlastní vše, co chce, ale nic mu nepatří. Nepatří mu to, i když je napsán jako vlastník.
Vše, co člověk vlastní, je mu pouze propůjčeno a po určité době to opět vrátí. A vrátí to tam, odkud to dostal.
Má-li člověk o něco přijít, přijde o to a nikdy tomu nemůže zabránit.
A i když vlastní vše, co chce, má si uvědomit, zdali ho to činí opravdu šťastným.
Pokud má pocit, že ano, ať se toho nezříká, čas mu ukáže, zda má pravdu.
A pokud zjistí, že ne, tak ať hledá. Tímto hledáním kdekoli člověk zjistí, že každý člověk najde pouze tam, kde se nezklame.
A jedině v pravdě a čestnosti se člověk nezklame.
A do pravdy a čestnosti náhody nepatří...
Zveřejněno 7. listopadu 2001 na www.skola-zdravi.cz.