Jak je toto možné?
Odpověď na tuto otázku není vůbec složitá.
Chuť a hlad
Naše tělo ohledně svého vyživování s námi komunikuje pomocí chutě a hladu. Chutí nám říká, co mu chybí, jaké živiny potřebuje doplnit. A hladem nám říká, kdy, v jaký okamžik, chybějící živiny máme doplnit.
Chci zde zdůraznit, že mám na mysli skutečnou chuť a skutečný hlad.
Je potřeba si uvědomit, že chuť i hlad jsou velmi silnými popudy, které navádějí člověka, co a kdy má jíst.
To ostatně dokazuje život sám. Například těhotné ženy, které měly málo vápníku, kdysi, když se ještě malovaly stěny vápnem, toto vápno ze stěny odlupovaly a potajmu ho jedly. Přitom se za to styděly, ale jak ony říkaly, tak si nemohly pomoci. Tato jejich chuť je jen názornou ukázkou moudrosti lidského těla, které vědělo, že pro zdárný průběh těhotenství musí doplnit hladinu vápníku. A je úžasné, že moudré tělo také vědělo, že v malbě stěn je chybějící vápník a navedlo svoji „majitelku“ ho jíst.
A ve výčtu takovýchto příkladů bych mohla pokračovat dál.
Pro tělo tedy není žádný problém na dálku „detekovat“, co v našem okolí, či v jaké potravině je pro něj za potřebnou živinu (tak jako umělo detekovat na dálku vápno ve vápenné omítce).
Jdeme-li tedy nakupovat do supermarketu, naše tělo okamžitě na dálku zjistí, co kde potřebného pro něj v regálech je a pošle nám to prostřednictvím chutě na onen výrobek.
Poslední dobou je však vidět, že naše těla v supermarketech nezaznamenávají moc výživných a potřebných věcí, protože lidí, kteří při nákupech potravin na něco dostávají skutečnou chuť, rapidně ubývá.
A upřímně řečeno, není se čemu divit.
S Evropskou unií k hladovým zítřkům
Ti, co se radovali, že po pádu komunismu jsme se nadobro zbavili nadvlády totalismu, se zásadně mýlili. Naše země totiž dobrovolně vstoupila do jiného područí, tentokrát Evropské unie, která devastuje, co se dá.
Rozhodně nejsem přívržencem komunismu, ale musím konstatovat, že tenkrát jsme měli alespoň kvalitní jídlo. Teď už nemáme ani to. Evropská unie totiž zrušila většinu smysluplných potravinových norem, které určovaly, co a v jakém množství v jednotlivých potravinových výrobcích musí být. A zjednodušeně řečeno, místo nich zavedla dva normativní stavy. Jedním je zavedení označení "nebezpečná potravina", která se nesmí prodávat. Toto označení nesou potraviny, které obsahují nepřípustné množství toxických či jinak jedovatých látek. A druhý normativní stav nařizuje, že na každém potravinovém výrobku musí být pravdivě uvedené složení, což se stejně pokaždé nedodržuje.
Tento legislativní stav však nijak neřeší to, aby prodávané potraviny nebyly nejen nebezpečné, ale hlavně aby byly kvalitní, neošizené a pro tělo vyživující.
A tak většina mléčných výrobků už není z mléka, chleba už není z kvásku, salámy nejsou z masa, ovoce i zelenina v sobě už nemají vitamíny a většina jídel už nemá tu opravdovou chuť jako dřív. A tak jíme nezdravé a šizené potraviny plné syntetických náhražek. A bez nadsázky se dá říci, že výroba potravin již spadá spíše do chemického průmyslu nežli do toho potravinového.
Výrobci potravin začali užívat nenápadná označení potravin, která jsou ovšem zavádějící a spotřebitel kolikrát ani nezná, co se pod těmito označeními skrývá. Třeba nápis na kuřecím masu „křehčené maso“ znamená, že v takovém masu je zvýšený obsah vody, aby maso hezky vypadlo. Anebo pokud uvidíte na bramborách nic nevypovídající a nenápadný nápis, že brambory byly ošetřeny proti klíčivosti, znamená to, že byly ozářeny.
Díky nesmyslným krokům Evropské unie vznikl prostor pro nekalé praktiky dodavatelů a obchodníků, kdy jde především o zisk a ostatní věci jdou stranou, včetně poctivého složení potravin, což jenom dokazuje následující článek:
Dodavatelé se perou s řetězci o kvalitu potravin i udržení v regále.
To, že kvalita potravin rapidně klesá, zaznamenala většina lidí. Bohužel málokdo zná to, že ten samý výrobek má jiné složení na východním a na západním trhu Evropské unie.
Ptáte se, jak je to možné?
Mnozí výrobci potravin Evropské unie mají samostatné pobočky, které odděleně produkují potraviny na východ a na západ. Už při výrobě tedy tito výrobci rozlišují, ve které zemi se bude daný výrobek prodávat. Bude-li se daný potravinový produkt prodávat ve východních postkomunistických zemích, tedy u nás v Čechách, na Slovensku, v Bulharsku, v Polsku, apod., tak je vyroben z horších surovin, nežli výrobek určený pro trh v západních zemích Evropské unie.
Tato drzost dodavatelů potravin je do nebe volající. A bohužel neexistuje žádný zákon, který by jim toto zakazoval. Smutné je však i to, že výrobci si toto nekalé jednání mohou dovolit i z toho důvodu, že lidé z východních zemí Evropské unie se tomu nebrání. Místo toho, aby tomuto šlendriánu udělali ráznou přítrž, tak „vesele“ nakupují tyto podřadné potraviny a jejich špatně vyživovaná těla pomalu chřadnou.
V tisku sice proběhla na toto téma vysvětlení typu: „Ano, máte pravdu, že stejný výrobek v různých zemích má jiné složení. Je to však pouze z toho důvodu, že každá země má jiné zažité chutě, kterým složení musíme přizpůsobit.“ Takováto odpověď však může uchlácholit pouze nějakého nenapravitelného iluzionistu.
Co s tím má společného to, že kečup v Německu obsahuje 70 % rajčat, zatímco na českém trhu ten samý kečup má pouze 11 % rajčat?
Co s tím má společného, že v paštice v Německu jsou hlavně játra a maso, zatímco v Čechách tatáž paštika je vyrobena z daleko menšího podílu jater i masa a místo nich je doplněna vepřovou a kuřecí kůží a drůbežím separátem (co to bude asi za „mňamku“ ten drůbeží separát)?
Štítky výrobků vypovídají zcela o něčem jiném, než co se nám snaží výrobci nabulíkovat. To ostatně jenom potvrzují následující články:
Není šetření jako šetření
Chápu, že v dnešní době zdražování se většina lidí snaží šetřit, kde se dá, aby vůbec se svým rodinným rozpočtem vyšla. Obzvlášť mladé rodiny s dětmi.
Jenomže dá se opravdu označit šetřením nákup například jogurtu, který je ve slevě za 4,90 Kč?
Selský rozum přece hned napoví, že s tou cenou není něco v pořádku.
Vždyť jenom kolik musí stát výroba plastového kelímku s lákavým barevným potiskem, ve kterém jogurt je?
Kolik musí stát doprava jogurtu do supermarketu?
Kolik musí stát ...?
Když se člověk nad tím zamyslí, tak velice záhy zjistí, že z celkové ceny 4,90 na onen údajný jogurt uvnitř už téměř nic nezbývá.
Anebo snad ještě někdo věří tomu, že by snad nějaký supermarket prodával něco, co by musel dotovat a na čem by tratil?
A tak uvnitř místo jogurtu najdete bílou obarvenou vodu zahuštěnou škrobem, která je ochucená různými éčky a která s mlékem už má pramálo společného.
Co si však z takové „mňamky“ chudák tělo má vzít za živiny?
A tak člověk, který odchází ze supermarketu s hezkým pocitem, jak výhodně nakoupil takovýto jogurt, de facto prodělal, ztratil. Vyhodil peníze za něco, co má nulovou výživnou hodnotu pro jeho tělo. Ba co hůř, své tělo si tímto „svinstvem“, omlouvám se za výraz, akorát tak zaneřádí a svému tělu spíš ublíží, než ho nasytí.
Nejsmutnější na tom všem je, že takovéto nezdravé hmoty jedí i naše děti. Vždyť právě dětské tělíčko, které je ve vývinu, nezbytně potřebuje pro svůj zdravý růst kvalitní a výživné potraviny. Jak však dětské tělíčko má ze škrobu a éček „vyrobit“ zdravé a pevné kosti apod.?
Toto podsouvání nekvalitních „potravin“ zahalené v hávu lákavých reklam přesvědčující rodiče s dětmi, i nás všechny, jak jsou zdravé a to nejlepší pro nás i naše potomky, je vyloženě trestuhodné. Bohužel nikdo z odpovědných činitelů, s jejichž souhlasem se tak děje, nebude za toto potrestán. A tak zodpovědnost za to, co jíme my i naše děti, musíme vzít do rukou my sami. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Hledejme kvalitu
Je na každém, jakou cestu zvolí.
Buď dá přednost kvantitě, anebo kvalitě.
Buď si bude kupovat jogurty za 4,90 Kč, anebo místo třech, čtyřech těchto laciných jogurtů si raději koupí jeden dražší kvalitnější.
Buď si bude své tělo zamořovat syntetikou, anebo ho bude vyživovat něčím, co alespoň trochu připomíná opravdové zdravé potraviny.
Buď si při nákupech budu řídit hlavně složením výrobků s přihlédnutím k ceně, anebo pro něj bude prioritou pouze co nejnižší cena.
Já volím kvalitu. Nechci, aby moje tělo strádalo tím, že mu dodávám laciné jídlo, které postrádá živiny.
Nedávno jsem četla, že podobně jsou na tom výrobci jídla pro zvířata – také šidí jídlo za účelem zisku. Jeden veterinář napsal vynikající knihu o potravinách pro psy a kočky, kde píše, že pokud by měl definovat, jakou výživu dostávají naše zvířata v granulích vyráběných v současné době, tak by použil tento výstižný příměr: kůži ze starých bot smíchejte s vypáleným olejem z převodovky a zahustěte pilinami. Výslednou hmotu upravte do tvaru granulí a navoňte umělým aromatem připomínajícím vůni masa a můžete prodávat.
Spotřebitel nic nevidí, na etiketě toho moc napsaného není (zarážející je například údaj o podílu masa v jídle pro psy, u potravin pro lidi je zase zarážející třeba údaj o podílu masa třeba na párcích). Tohoto jídla můžete svým miláčkům dát kvanta denně, ale stejně to pro ně nebude nic výživného, byť objemově toho bude hodně.
Podobně jsou na tom lidé. Mohou jíst kvanta nekvalitního jídla, ale stejně jejich tělo bude strádat, protože tělo potřebuje výživu, což v levných či chemicky upravených potravinách není.
A co vy? Co zvolíte vy – kvantitu nebo kvalitu?
Jedině „obyčejní“ lidé mohou zamezit otravování se syntetickými jídly, a to tím, že laciné potravinové náhražky přestanou kupovat. Obchodní řetězce prodávají to, co lidé kupují. A pokud zjistí, že lidé levné rádoby potraviny nekupují, budou muset začít dodávat kvalitnější zboží.
Asi vás teď napadne: „To je sice pravda, ale to by se takto musela zachovat většina lidí. Cožpak já sám něco zmůžu?“
Bohužel je to tak. Je potřeba, aby většina zákazníků supermarketů začala volit kvalitu. Jak se však říká, každý má začít sám u sebe. Já sama za sebe se tedy budu chovat tak, abych měla jednou čisté svědomí, že jsem v tomto boji proti šlendriánu s potravinami udělala maximum.
Jednou budu vědět, že jsem svojí troškou do mlýna nepřispěla k tomu absurdnímu, co se v dnešní době ohledně potravin děje. Že například naši zemědělci musejí zaorávat svoje úrody, zatímco v obchodech se prodává nahnilé a uměle vyhnané ovoce a zelenina dovezené odněkud z tramtárie. Vždyť co je to za logiku, platit za nesmyslnou dopravu něčeho z ciziny, co doma pak musíme vyhazovat?
Nehledě na to, že veškeré importované ovoce a zelenina, aby vůbec vydržely transport přes „půlku“ světa, musejí být chemicky ošetřeny. A to ani nemluvím o tom, že některé věci se k nám dostávají i hodně dlouho po sklizni (například čínský česnek se na naše pulty dostává třeba i rok po sklizni).
Za nákupy do Německa
Další možností, jak se nekvalitním potravinám bránit, je nakupování potravin v Německu. A nejen potravin, ale i třeba drogerie, která je tam také kvalitnější než u nás.
Člověk nemusí jezdit ani moc daleko za hranice, aby zjistil, že nabízený sortiment potravin je tam daleko kvalitnější.
Sama jsem tuto možnost vyzkoušela a musím říct, že po hodně dlouhé době jsem zase jedla salám, který chutnal jako dřív. Chutnal totiž po masu a ne po semletých drůbežích chrupavkách a kůží jako u nás v Čechách.
Vyzkoušela jsem v Německu koupit i aviváž a prací prostředek zcela stejné značky, jako se prodávají v Čechách a nestačila jsem se divit, jak jejich kvalita vysoce převyšuje kvalitu aviváže a pracího prostředku prodávaných u nás.
Pokud tedy máte možnost zajet do Německa, tak vám to vřele doporučuji. Udělat si tam jednou za měsíc výlet spojený s velkým nákupem se určitě vyplatí. Možná ani ne tolik finančně, ale určitě dopřejete svému tělu to, co tolik pro své zdraví potřebuje.
Domácí produkce je nejlepší řešení
Určitě obrovskou výhodu mají a i do budoucna budou mít ti, co žijí na venkově či se tam mohou odstěhovat.
Vypěstovat si domácí ovoce a zeleninu, mít vlastní slepice, či snad i prasátko, ovečky a kravku, je k nezaplacení. Člověk si sám ohlídá, čím rostliny přihnojuje, čím zvířátka krmí a nemusí se obávat toho, co za škodlivé náhražky navenek vydávané za kvalitní potraviny jí.
Bohužel už i do domácí živočišné produkce zasahují nesmyslná restriktivní opatření Evropská unie, která zakazují veřejné zabíječky apod. Takže, pokud budete pořádat zabíjačku vepříka, tak si nesmíte pomalu pozvat ani své sousedy, kravičku musíte poslat na jatka, což je finančně náročnější na dopravu, atd.
Když už jsme u té soběstačnosti, tak bych zde určitě měla zmínit i to, že jednou bude velkou devízou být soběstačný nejen ohledně potravin, ale i ohledně zásobení se vody. Ten, kdo má tu možnost, tak by si měl pořídit studnu, nejlépe kopanou studnu, a strážit si jí jako oko v hlavě. Kvalita vody nejenže se čím dál víc zhoršuje, ale co je však horší, tak pod vedením Evropské unie jsou české zdroje vody rozprodávány zahraničním investorům, což jednou může přinést velké problémy.
A pokud nemáte tu možnost bydlet na venkově, určitě vám doporučuji, abyste si našli nějakého poctivého domácího hospodáře, od nějž byste si jeho domácí produkci mohli zakoupit. Nad domácí vajíčka, mléko i maso není...
Změňme své chování, dokud není pozdě
Poslední dobou se hodně mluví o konci světa. Většina lidí si konec světa představuje v podobě nějaké přírodní katastrofy či snad války. Ani jedno, ani druhé však nemusí nastat, aby byl konec lidstva. Bohatě stačí, když se budeme i nadále plíživě a soustavně otravovat syntetickými a geneticky modifikovanými potravinami.
Je nejvyšší čas začít se této devastaci bránit, protože pokud to nezastavíme, tak si jednou budeme klást fatální otázku pro život: „Co budeme jíst?“
Dovětek na závěr
Avenna říká, že všechny nemoci mají příčinu v psychice. A mohlo by se na první pohled zdát, že tímto článkem tento princip popírám, když tvrdím, že naše těla chřadnou díky tomu, že je špatně vyživujeme. Vždyť to s naší psychikou nemá nic společného.
Opak je však pravdou. Aby začal být člověku výše popisovaný šlendrián jedno, musí se ve své psychice v tomto umrtvit. Musí mu začít být jedno, co jí, co pije, co dýchá, v čem žije, apod. Tento lhostejný postoj není správný a tělo na něj začne dříve či později upozorňovat nemocemi. Člověk nemá být lhostejný k tomu, co se okolo něj děje. Má za sebe udělat vše, aby se této nespravedlnosti postavil.
Doporučená kniha
Pokud by vás více do hloubky zajímalo, co vlastně jíme (a nejen to), tak vás zcela určitě osloví kniha "Hřbitov na talíři - Živočišné látky v potravinách a v kosmetice" od Mgr. Jana Šťastného (2. vydání).
Cituji z upoutávky na tuto knihu:
"Věděli jste, že do jídla se dává rozemletý hmyz jako barvivo, žaludky telat se používají k výrobě sýrů, krev do zákusků a lidské vlasy do pečiva? A jak se využívají zvířecí střeva, placenty a mozky? Tato kniha vám poradí, jak se jim vyhnout."