Najdou se i lidé, kteří se o to, kde a v jakém množství jejich peníze skončily, zajímají. Avšak stejně v drtivé většině nedohledají, zda a jaké procento z jimi věnovaných peněz dorazí na určené místo, zda a kolik vybraných peněz skutečně pomohlo člověku v nouzi.
Mnoho lidí si myslí, že je důležité prostě pouze přispět, což je druh pomoci a nezajímat se o to, co se s tou údajnou pomocí děje dál. Dokonce si mnoho lidí už předem myslí, že v dané sféře, do které věnoval peníze, již nemá možnost dohledat, co se s těmi penězi děje dál. A to je právě jedna z těch stěžejních věcí, na které člověk nedává důraz.
První tři náměty k zamyšlení
-
Prvním námětem k zamyšlení je ten fakt, že už právě proto, že dárce peněz (či jiných hodnot) nemá možnost dohledat, co se s těmi penězi (či jinými věnovanými hodnotami) děje dál, by člověk měl zvážit, zda to není závažný fakt, který by ho měl navést k přehodnocení odhodlání či ochoty dát.
-
Druhým námětem je, že člověk, který dá, by měl vždy mít možnost ty peníze dostat zpět. Mělo by to být jeho právo.
-
A třetí námět je ten, zda je skutečnou pomocí to, že člověk jenom dá peníze na něco, co pořádně do hloubky nezná, kdy nemá představu, jak konkrétně jeho peníze vlastně pomáhají.
Na tyto náměty někdo může namítnout: "To tedy nemám pomáhat?"
Tento článek nemá vyznít, že člověk nemá pomáhat. Jistě, že člověk pomáhat má. Ale má si pořádně rozmyslet, komu chce pomáhat a za jakých podmínek.
Podmínky pomoci
Pokud chce člověk pomáhat, má pomáhat konkrétně za těchto hlavních podmínek:
1. Člověk nemá pomáhat tomu, kdo má nouzi, ale pouze tomu, kdo si to zaslouží
Poznat, kdo si zaslouží pomoc, lze jednoduše pomocí následujících tří znaků:
- ten, kdo si pomoc zaslouží, si už pomoci sám skutečně nemůže
- dotyčný je za pomoc vděčný
- a naší pomoci nikdy nezneužije.
Kdo si může pomoci ještě pořád sám, či kdo není vděčným a kdo zneužije pomoc, ten si pomáhat nezaslouží.
2. Pomáhat se má v přiměřené míře
Člověk pozná přiměřenou míru jednoduše:
- nejprve se pomáhá radou
- pak se má zůstat pouze u výpomoci.
Určitě si pomáhající nemá na sebe převzít veškerou aktivitu místo dotyčného člověka, který je v nouzi.
Ten, kdo je v nouzi, má mít prioritu žít tak, aby nepotřeboval pomoc. A pokud člověk v nouzi tuto prioritu nemá a pomoc vyžaduje, aniž by měl zájem a snahu si pomáhat sám až k maximálně možné nezávislosti a samostatnosti, ten si pomoc také nezaslouží.
V případě vynucování si pomoci je dobré tuto pomoc omezit v maximální možné míře, a to bez výčitek svědomí, že jsem nepomohl.
V takovém případě je nutné nazývat věci pravými jmény: "Onen člověk zneužívá mojí pomoc a ochotu pomáhat a já se jenom nenechám zneužívat. Nic víc, nic míň."
3. Dohodnout si vymahatelnost peněžní či materiální pomoci
Když člověk bude pomáhat dané věci a po čase zjistí, že si ten dotyčný člověk pomoc nezaslouží, nebo že pomoc nikdy nepotřeboval, ale pouze ji předstíral, že ji potřebuje, nebo tu pomoc zneužívá, má mu být vráceno vše, co souviselo s jeho pomocí a co lze vrátit zpět.
Toto si má člověk dohodnout hned na začátku, ještě dříve než pomohl. Jakmile mu toto nikdo nezaručí, je dobré přehodnotit svoji pomoc a třeba i nepomoci. Jinak si člověk říká o pořádné zklamání.
Ten, kdo není ochoten a připraven vrátit hmotné podoby pomoci v případě zjištění zneužití této pomoci, ten má v úmyslu tu pomoc zneužít.
4. Transparentnost pomoci
Člověk má mít možnost nahlédnout do toho, kde je jeho pomoc použita. Tuto možnost dotyčný nemusí využívat, ale přesto by měl být pozorným a vnímat, zda není jeho pomoc zneužita.
A jakmile by pojal podezření, že je jeho pomoc (ať finanční, hmotná či nehmotná) zneužita, okamžitě by měl mít možnost dohledu na to, jak jeho pomoc je či byla využita.
Poslední, čtvrtý námět k zamyšlení
- Člověk si má uvědomit, že to, že něco věnoval na charitu, ho nezbavuje zodpovědnosti. I když se později člověk dozví, že ty peníze byly zneužity, tak není zbaven zodpovědnosti za toto zneužití. Neměl dávat.
A pokud dal, tak si nese i podíl na tom, jak jeho peníze (či jiná pomoc), byla použita. Nebude totiž zproštěn důsledků, pokud něco lehkomyslně věnoval. Už jenom za tu lehkomyslnost bude nést důsledky.
Než darovat dar, který je zneužit, či který v plné nepřinesl to, co má dar přinést (obohatit na duchu či na těle, ulehčit či umožnit život, přinést radost a přínos), je lepší nedarovat raději nic.
Tento článek nemá odradit pomáhat. Má však člověka navést na to, aby rozeznával, kdy skutečně pomáhá a kdy nepomáhá, i když si třeba myslel opak.
Člověk si totiž nese nepříjemné důsledky i za to, že pomáhal tam, kde neměl. A vůbec si nenese jakékoli nepříjemné důsledky za to, že nepomáhal tam, kde pomáhat neměl.