Píši o tom velice nerada, protože je to nepříjemné téma, ale vzhledem k tomu, že moje články poukazují na pravdu (někdy i nepříjemnou) s jediným cílem: otvírat oči, tak zvolím nyní i toto téma.
Na začátku ovšem chci zdůraznit, že miluji hudbu. Jako dítě jsem hrála na housle a violoncello, dodnes mám jako vzpomínku na tyto časy odloženo několik diplomů ze soutěží. Dnes si už jenom z radosti občas hraji na klavír, na housle už jenom minimálně a na violoncello nemám možnost, protože ho nemám v mém okolí.
Pocházím z hudební rodiny, téměř každou neděli jsme měli doma malý rodinný koncert (sestra na klavír, já na housle). Táta hrával na benjo a miloval maďarskou hudbu, zejména čardáše, a pokaždé, když jsem cvičila do hodiny houslí a violoncella, ležel u mne v pokoji a naslouchal mi. Při každé návštěvě se táta chlubil našimi hudebními výsledky, tak jsme hrály a musím říci, že rády, byť naše maminka nebyla ráda, protože jí to připadalo, že nás předvádí jako cvičené opičky. Já to ovšem dělala ráda, protože jsem hudbu milovala a po našich minivystoupeních doma, i koncertování na veřejnosti (vybavuji si vystupování každoročně na pódiu na 1. máje, kdy jsme hrály několikahodinovému průvodu) jsem vnímala, že lidi hudba rozradostnila, přinesla dobrou náladu.
Dodnes mám k hudbě blízko, ráda tancuji a tancovat budu. Ale nikdy jsem netancovala a nebudu tancovat tanec, který se skutečnou hudbou nemá nic společného - orientální tanec.
Na co má člověka naladit hudba?
Jak jsem to už zmínila, skutečná hudba má dát člověku pocity, že je šťastným.
A orientální hudba dává člověku pocit, že si někoho podmanil, nebo že je podmaněným, že někoho zotročil v jeho pudu, nebo že je zotročen pudem. A takovéto pocity nejsou a nemají, ale ani nesmí být poselstvím hudby. Po jakékoli hudbě se má člověk cítit dojatý, oslovený, obohacený.
Jaké obohacení přináší člověku orientální či jiná hudba s podtextem erotiky? Toto by měl cítit každý člověk.
Zkuste si představit, jak se bude chlap cítit po zhlédnutí operety "Čardášová princezna", nebo po zhlédnutí vystoupení "Lord of the Dance", či po zhlédnutí vystoupení orientálních tanečnic?
Já viděla všechny tři vystoupení a viděla jsem, jak tato tři vystoupení naladila lidi naprosto odlišným způsobem.
Orientální tance jsem nečekaně viděla na dovolené v Egyptě, coby animační vystoupení a vidět naladěné obličeje chlapů při pohledu na orientální tanečnice bylo všeříkající. Bylo neoddiskutovatelné, na co se díky tomuto druhu tance naladili. A pokud si ještě divák při těchto vystoupeních dá něco, co odbourá jeho zábrany (obvykle alkohol), tak takovýto divák naplno (bez zábran) dá najevo svoje naladění naprosto otevřeně - po maďarském či po irském tanci jsou chlapi plní energie a dobré nálady, po orientálním tanci jsou naladěni tak, že hledají možnost se intimně pokud možno co nejdříve sblížit, nebo vyonanovat. Už jenom toto naladění vypovídá o jistém nežádoucím poselství, ukrytém v orientálním tanci.
Tímto jsem chtěla říci, že hudba i tanec skutečně povznáší, pokud je v ryzí podobě a pokud hudbu nezmutují hudebníci a nezneváží tanečníci, kteří už se skutečným tancem či skutečnou hudbou nemají nic společného. Ostatně, stačí se zaposlouchat do hudby, na kterou orientální tanečnice tancují a zamyslet se, na co tato hudba nalaďuje člověka.
Tancuji ráda a snad dobře. Podle mé bývalé učitelky hudby mám absolutní sluch (snad je to pravda), a vím, co dělají s člověkem půltóny půltónů. Proto raději zůstávám u půl a celých tónů, protože vím, co s člověkem dělají. Proto mne oslovuje irská hudba, stejně tak maďarská či ruská. A taktéž její tanečníci. Protože toto je skutečná hudba i tanec, které plně předávají takové poselství, které člověka pozvedávají v jejich srdcích i na duši.
Tolik úvodem a vracím se k diskuzi pod mými články. Pozorně jsem tuto diskuzi sledovala a byl to pro mě zajímavý zážitek. Ve své podstatě zde diskutovali dva druhy lidí: lidé cudní, obhajující cudnost a lidé necudní, obhajující necudnost. A tito lidé necudní si nevystačili jenom s obhajováním necudnosti, ale navíc útočili (někdy dost nechutně) na cudné lidi. Kombinace obhajoby a současně útoku je typický fenomén, který odhaluje jednu zákonitost: necudní lidé nemají v sobě dobře nastavenou nejen necudnost, ale ruka v ruce také slušnost.
Přemýšlela jsem, jak vysvětlit necudnému člověku, že jeho nastavení ubližuje a že jeho nastavení není v pořádku. Chvílemi jsem dokonce měla kacířské myšlenky, že je zbytečné takovémuto člověku cokoli vysvětlovat, vždyť ten člověk to stejně odmítne, neuzná a ještě se urazí. A že je to ztráta mého drahocenného času, kdy mohu tento čas věnovat ušlechtilejším činnostem.
Typickou ukázkou podporující moje tvrzení jsou projevy paní Jany z diskuze o orientálních tancích, která se skutečně urazila a měla potřebu zraňovat lidi kolem sebe, kteří neuznávají její necudnost (a nebyla jediná), kdy nakonec se z diskuze odmlčela, ignorujíc a popírajíc veškeré nezpochybnitelná fakta a pravdy. Takto se slušný člověk nezachová. (O to více mne zarazilo, že se pak nerušeně objevila v jiné diskuzi rozdávající rady, které opět nebyly v pořádku, a které vypovídají o nesprávné nastavení paní Jany…)
Pak jsem si ale uvědomila, že tento článek mohu napsat nejen pro necudné lidi, aby se třeba jenom nad sebou zamysleli, ale také pro ty, kteří nemají jistotu, zda nejsou divní ve své cudnosti a kteří potřebuji proto získat jistotu a návod, co dál.
Rozdíly mezi cudným a necudným člověkem
Nyní budu vyjmenovávat rozdíly mezi cudným a necudným člověkem. Všimněte si, jak je necudný člověk poškozen v tolik důležité oblasti: rozeznávání vhodnosti a nevhodnosti.
Ten, kdo nerozeznává vhodnost a nevhodnost, se chová neohleduplně, necitlivě, nejapně, zkrátka ubližuje. Až sem sahají dopady necudnosti. A končí to u toho, že necudný člověk ve svých životních projevech postrádá nejen slušnost, ale také věrnost, oddanost, nevinnost a čistotu.
Necudný člověk necítí potřebu schovávat svá posvátná místa (rozkrok, hruď) pro pohledy partnera (nenosí oblečení toto pečlivě zahalující). Necítí, že je nevhodné se vystavovat v určitých partiích. Cudný člověk svá posvátná místa schovává jenom pro partnera a nevystavuje svoje posvátná místa na odiv (nosí oblečení toto zahalující). Cudný člověk hledá způsob, jak zahalovat svá posvátná místa. A nečiní mu problém mít systém, kterým zahaluje to, co má být odhaleno pro milovaného člověka. Necudný člověk žádný systém nemá a považuje něco takového za totální zbytečnost. Vezměme si příklad takové společné sprchy: Necudný člověk se bez uzardění sprchuje ve společných sprchách (pro jedno pohlaví), kde se nemá ani potřebu se krýt. A živě se zajímá dění kolem, kdy mu není trapné pozorovat nebo pohledět na ostatní sprchující se, či osušující se, či oblíkající se."
Cudný člověk se nesprchuje ve společných sprchách, anebo když nemá možnost jiné hygieny, tak se ve společné sprše maximálně kryje (což je v očích necudného člověka naprosto úchylné). Co nejrychleji se z prostor společné sprchy klidí se sklopeným pohledem. Nemá potřebu se kolem sebe ve společné sprše ani rozhlížet. Nevede ve společné sprše diskuze s ostatními sprchujícími se (nejde mu to). Zahaluje se co nejrychleji, jakmile je to možné. Cudný člověk je schopen se oblékat přes ručník omotaný přes své tělo, hlavně, ať je zahalený. V hlavě plánuje a rozvažuje, která sprcha z těch hromadných ho nejvíce schová před zraky lidí, kam se nejlépe schová, než vklouzne do sprchy. Řeší v sobě, kterou část oděvu si sundá jako poslední, než vklouzne do sprchy, kterou část oděvu si dá jako první (třeba přes ten ručník), když vyjde ze sprchy, aby byl co nejdříve zahalen.
Obvykle si cudný člověk v případě společných sprch vybere krajní sprchu, nejdál od dveří (či od oken), do sprchy půjde dávno po půlnoci, kdy je předpoklad, že už ostatní spí, či brzy ráno, kdy je předpoklad, že ostatní ještě spí. Ještě, než vklouzne do sprchy, si pečlivě připraví oblečení, do kterého po sprše vklouzne co nejrychleji, v přesném pořadí: dlouhé tričko, které jako první zahalí hruď i rozkrok, pak spodky či kalhotky (již zahalené trikem), pak kalhoty. Pokud je tou cudnou žena, pak následuje podprsenka. Nakonec ponožky. Při sprchování hledá způsob, jak se zahalit (ať už přehozeným ručníkem, nebo se sprchuje v plavkách a pokouší se přitom tvářit přirozeně). Jako poslední si před sprchou svlékne tričko a kryje se ručníkem. Hledá způsob, jak z ručníku udělat štít před pohledy necudných. Má vždy ručník po ruce, pro případ, že se musí rychle zahalit. Mýdlo už má ve sprše, aby se pro něho nemusel odhalený vracet. Délka pobytu ve společné sprše je pod sprchou minimální. Nečistí si pod sprchou zuby – ty si čistí u umyvadla, až když je pečlivě oblečený. Hlavu si také myje oblečený nad umyvadlem (nebo raději chodí s nemytými vlasy). Ve společné sprše by to mytí hlavy cudnému člověku nebylo příjemné.
Cudný člověk odmítající společné sprchy pro jedno pohlaví ovšem nadšeně využije možnost se sprchovat se svojí láskou, se svým milovaným partnerem, ovšem až po tom, když už se intimně sblížili. Je to jeden z nejkrásnějších prožitků se ve dvou sprchovat a vzájemně mýt. Ale to už patří do jiné kapitoly s názvem "užívání si partnerství". Cudný člověk tyto kapitoly ovšem ve svém životě má, protože jsou součástí toho, co je vhodné a správné. Zkrátka, cudný člověk ví, že je vhodné se sprchovat s partnerem, je nevhodné sprchovat se v bezprostřední přítomnosti jiných lidí než partner.
To, co mnoho necudných lidí pokládá za bezprostřednost či "neupejpavost", to je ve skutečnosti necudnost. To, co mnoho necudných lidí považuje za komplikovanost, zbytečnost, úchylku, nadbytečnost, přehnanost, nepotřebnou ohleduplnost, je ve skutečnosti cudnost - viz níže.
Cudný člověk na veřejnosti nechodí spoře oděný, nepořídí si a neobleče si do společnosti průhledné či průsvitné oblečení. Ovšem, před partnerem, když jsou pouze sami dva, si to průhledné či průsvitné oblečení obleče a rád, protože tím dává jasně najevo svému partnerovi: Tobě tyto posvátná místa odhalím, ale jenom Tobě. To si můžeš být jist. Necudný člověk toto neřeší. Jemu se zkrátka něco líbí a neřeší, zda mu bude pod oblečením prosvítat spodní prádlo či intimní partie. Zkrátka, necítí nevhodnost výběru takovéhoto oblečení.
Cudný člověk si hlídá, aby nebylo vidět jeho spodní prádlo (ať pod tenkým oblečením, nebo nevykukovalo spod oblečení). Necudný člověk neřeší, zda, když se předkloní, mu trčí spodní prádlo z kalhot. Necudná žena neřeší, zda jí v běžném provozu trčí u krku či z krátkého rukávu ramínko podprsenky či v předklonu podprsenka (nebo i obsah podprsenky).
Cudné ženy nenosí hluboké výstřihy či trička na ramínka. Necudná žena to neřeší. Přijde ji divné to řešit a vůbec nevnímá, že hluboký výstřih či trička na ramínka je odhalování něčeho, co patří jenom partnerovi. Necudná žena to svoje odhalování dekoltu či ramen přirovnává k plavkám a v plavkách se přece také před muži odhaluje v dekoltu či v ramenou. Nechápe, proč by to najednou mělo vadit v kanceláři či jinde v civilním životě. Nevnímá ten rozdíl, že v pyžamu se také do společnosti nechodí, protože se to zkrátka "nehodí". Říká: "Chodit v pyžamu je něco jiného." Cudné ženě toto není potřeba vysvětlovat, protože cudná žena má velice dobře nastavená čidýlka na vhodnost a nevhodnost odhalených ramen či dekoltu. Necudná žena to považuje za omezování se.
Cudný člověk chodí v županu pouze před úzkou rodinou: partner, potomek, rodič (snacha ani zeť nejsou úzká rodina). Necudný člověk je schopen chodit v županu i na veřejnosti, třeba i vynést koš.
Cudné ženy nechodí bez podprsenky. Necudné ženy nevnímají nevhodnost nenošení podprsenky. Tyto ženy říkají: „"Ať si mne ostatní nevšímají, ať se ostatní nedívají…" Nevnímají nevhodnost takovéhoto názoru…
Cudný člověk se nebaví na intimní témata na počkání. Když už se tedy baví, je mu to nepříjemné a lituje v duchu, že na toto téma přistoupil. Necudný člověk téměř vůbec nerozeznává vhodná a nevhodná témata, vhodná a nevhodná místa na intimní témata, vhodné a nevhodné účastníky těchto témat.
Cudný člověk se nebaví svádivě a dvojsmyslně s jiným člověkem. Necudný člověk nerozeznává nevhodnost dvojsmyslných slov s jakýmkoli člověkem (kromě partnera). Považuje to za neškodnou zábavu.
Cudný člověk se neodhalí před cizím člověkem. A odhalování se u lékaře je pro něho nepříjemné a hledá způsob, jak to urychlit a zmírnit dobu a míru odhalování (cudná žena si nevezme ke gynekologovi kalhotový kostým, který si musí sundat a hodit před gynekologem odhalená). Necudná žena to neřeší.
Necudný člověk se v pohodě odhaluje i před svými dětmi i před rodiči. A je mu to jedno, zda je to rodič opačného pohlaví.
Cudný člověk nechodí na masáže. Raději si strpí bolest, než aby se odhaloval před jinými (i když "odborníky") a nesnese, aby se ho dotýkal kdokoli jiný než partner (byť ne na intimních partiích). Nestojí mu to za to se odhalovat a snášet doteky cizích. Cudný partner by si toho měl považovat a měl by si udělat masážní kurz, aby jeho cudný partner nedoplácel na svoji cudnost. Neexistuje žádný masér, jehož odborná masáž by byla lepší, než laskavá masáž od milujícího partnera.
Necudný člověk to neřeší. Jemu přijde normální, že se odhaluje, že se ho dotýká na kůži (byť ne na posvátných místech) cizí člověk. A cudný člověk odmítající masáž odborníka mu přijde nenormální. Necítí nevhodnost doteků cizím člověkem.
Cudný člověk se nikdy neodhalí na pláži. Necudnému člověku nevadí se odhalovat i na pláži. Necítí nevhodnost vystavování svých posvátných míst jiným lidem. Nejen, že tuto nevhodnost vystavování svých partií nevnímá, ale ještě se ohradí: "Tak ať se nedívají, ne? Je to jejich problém, ne můj, že se dívají."
Cudný člověk, když je nucen se odhalit či svléknout (třeba u lékaře), je mu to nepříjemné a má potřebu se krýt. Necudný člověk to nevnímá.
Lze tedy jednoznačně říci: ti, kteří našli zálibu v orientálních tancích, jsou nastaveni nesprávně ve své cudnosti (a tím i ve slušnosti a v cítění vhodnosti).
Stejně tak lze říci, že ti, kteří našli zálibu v tancích bojových, jsou nesprávně nastaveni ve své agresivitě či aroganci.
Ti, kteří našli zalíbení v tancích zvířat, jsou nesprávně nastavení ve své roli člověka.
Ti, kteří našli zalíbení v pózování pro akty, jsou taktéž nesprávně nastavení ve své cudnosti. Ani jedna aktivita (orientální tance, bojové či zvířecí) nemá správně nastavenou vhodnost či nevhodnost takovéhoto počínání.
Šlo by to přiměřit také k pózování aktů, nebo k naturalismu. Argumenty typu: "Nikomu neubližujeme.", "Kdo nechce, ať se nedívá.", "Stačí se tomu (erotice, aktům, nudistickým plážím) vyhýbat.", nejsou na místě. Tady totiž vůbec nejde o to, se tomu vyhýbat. Tady jde o to, to vůbec nedělat, protože takovéto aktivity jsou od své podstaty, svým založeným nesprávné, nevhodné. Nastavují nevhodně vztahy, nesprávnou úroveň fungování.
Zkrátka, lepší, kvalitnější svět nepotřebuje ani orientální tance, ani akty, ani nudismus, ani jiné aktivity snižující kvalitu vztahů. Tyto aktivity totiž vypovídají o nesprávném vnitřním nastavení lidí vyznávajících tyto aktivity.
Co je posvátné, nedotknutelné, výjimečné, má zůstat posvátným, nedotknutelným, výjimečným. A orientální tance, stejně tak jako akty či nudizmus, znevažují posvátnost, nedotknutelnost, výjimečnost lidského těla, zejména některých jeho partií. Takovéto aktivity vůbec netříbí smysl pro krásu, ale przní. Przní smysly, hlavně smysl pro vhodnost či nevhodnost, smysl pro lásku, oddanost, výjimečnost, smysl pro věrnost, smysl pro čistotu, smysl pro upřímnost, smysl pro nevinnost, oddanost atd.
To si ostatně může zkontrolovat každý sám, nakolik má nastavené tyto smysly. Už jenom diskuze, resp. příspěvky těch, kteří obhajují orientální tance (necudnost), vypovídají o tom, nakolik správně mají pisatelé nastavené tyto smysly. A to je malá ukázka těch, kteří vyznávají orientální tance. A věřte tomu, že takto jsou nastaveni všichni přívrženci orientálních tanců. Tak, jako stejně jsou naladěni přívrženci aktů. Tyto kategorie lidí mají zprzněný smysl pro zmíněné ctnosti.
Otázky pro vás
Na závěr dám otázky, které si má zodpovědět každý sám:
-
Který z partnerů má smysl pro lásku? Ten, který se miluje se svojí ženou na základě vybuzené touhy pomocí orientálního tance, nebo ten, který se miluje se svojí ženou na základě lásky, kterou mu ta žena dává, aniž by musela jakkoli zavrtět zadečkem a bříškem?
Mimochodem, vědomí, že kdybych nezavrtěla bříškem a zadečkem, tak se se mnou dnes manžel ani nebude milovat, ba si mne ani nevšimne, či nepřistoupí na to, na co po mém orientálním vystoupení přistoupil, není nic moc. Ale vědomí, že si mne manžel všímá, že se se mnou upřímně rád miluje, aniž bych musela zavrtět zadečkem či bříškem je naprosto povznášející… -
Kdo má zdravé sebevědomí? Ten, kdo si ho vybudoval tím, že umí "vrtět zadečkem a bříškem", anebo ten, kdo si ho vybudoval tím, že se umí (či se učí) chovat v životě slušně, cudně a ve všech situacích vhodně, bez nutnosti jediného zavrtění zadečkem a bříškem?
-
Co to je za sebevědomí, které je postavené na pohybech těla napodobujících pohlavní akt?
-
Co chce člověk vyjádřit, když napodobuje pohlavní akt, co je to za sebevyjádření, jak se zmiňuje paní Mária?
Slova na závěr
Na závěr odkážu na zajímavý článek, který trošku souvisí s tímto článkem, ale je nutné číst mezi řádky, zejména poslední odstavec, který zde odcituji.
Koordinátorka projektu Krok k tanci Sue Goodmanová, která učí mladé lidi ve školách tancovat, řekla, že lidé často zapomínají na sdělení, které tanec podává o jejich osobnosti. "Taneční styl velmi výrazně odráží to, co se děje uvnitř lidské hlavy. Pokud jsou lidé stydliví, projeví se to ve způsobu jejich tance," uvedla.
Zobrazit článek "Vědci zjistili, které taneční pohyby jsou pro ženy nejvíc sexy"
S názorem o tom, že taneční styl výrazně odráží to, co se děje uvnitř hlavy, naprosto souhlasím.
Je jenom škoda, že lidé, ani ona koordinátorka, nerozeznávají mezi stydlivostí a cudností. Když si člověk místo stydlivosti dosadí cudnost do věty: "pokud jsou lidé cudní, projeví se to ve způsobu jejich tance", tak pochopí, o čem orientální tanec je.
Mezi stydlivostí a cudnosti je totiž velký rozdíl…
Právě v orientálních tancích jde o absenci cudnosti. V cudnosti je totiž obsažena nevinnost, věrnost, oddanost a čistota, které orientální tanečnice postrádají. Kdyby je orientální tanečnice měly (uvnitř v sobě nastavenou), nemohly by tancovat takovýto tanec, napodobující obhrouble takovou posvátnost, jako akt sblížení. A už vůbec ne na veřejnosti.
Orientální tanec je stejně nevhodný, jako Michael Jacksonovo chytání se za rozkrok a k tomu ony rytmické pohyby. Ano, tyto pohyby taktéž některé ženy vzrušují. Určitě se však nejedná o ženy, které jsou cudné. Cudným lidem totiž tyto pohyby nesedí a dokonce jsou jim nepříjemné, protože správně cítí, že jsou naprosto nevhodné. Tyto pohyby totiž ztělesňují absenci čistoty, věrnosti, oddanosti a nevinnost. Zkrátka, čistý, věrný, oddaný a nevinný člověk by takto nemohl tancovat.
Ostatně, podívejte se na život známých orientálních tanečnic a také na život Michaela Jacksona. Životy těchto lidí vypovídají o vnitřní nastavení těchto "tanečníků". Pokud neznáte životy takovýchto tanečníků, zejména kam to dopracovali, můžete-li, podívejte se na obrázky tanečnic orientálních tanců a uvidíte, zda je tam obsažena čistota, věrnost, oddanost a nevinnost.
I kdybych tímto příspěvkem nezměnila postoj žádného příznivce orientálních tanců, ale jenom v jediném cudném člověku bych díky mým řádkům otevřela radost z jeho vlastní cudnosti a pocit vnitřní jistoty, že je dobře, že je cudným, tak tento článek splnil svůj účel…