Článek "Orientální tance - ano či ne?
Ke komentáři pana Roberta
Komentář pana Roberta - komentář číslo 1
Každý tanec rozhodně není erotický. Třeba taková polka, valčík, mazurka, country tance nejsou erotickými tanci. Salsa, tango, samba, dokonce i balet v sobě mohou mít erotické prvky a merengue do kategorie necudných tanců určitě patří.
Ovšem salsa, tango, samba apod. nejsou tolik necudné jako orientální tance, protože orientální či africké (můžeme je nazývat jakkoli, když se jedná se o pohyby pánve v daném rytmu v naprosto hrubé a vulgární podobě) tance kopírují pohyby pánve, které spadají do nejposvátnější a nejintimnější sféry člověka. Právě proto jsou orientální tance činností, která není v pořádku a která patří jenom a pouze do této sféry.
U méně erotických tanců můžeme pohyby pánve shlédnout, ale nejsou v oné hrubé a vulgární podobě a navíc se tam prezentují pouze náznaky doteků, lásky. U orientálních tanců se jedná spíše o akt, který apeluje na pud. U těchto tanců se apeluje na cit - na lásku. Orientální tance probouzejí tudíž pud a zmíněné tance probouzejí lásku, něhu, potřebu se dotýkat, někdy i potřebu se milovat, ale ne však vulgárním způsobem.
Krásně si tento rozdíl dokážete uvědomit, pokud si představíte, jaké pocity vyvoláte v milovaném partnerovi, pokud před ním začnete tancovat orientální tance, a jaké pocity v něm vyvoláte, když začnete tancovat salsu, tango, merengue, či dokonce balet. A to s hudbou, či bez hudby… Baletem ani salsou nevybudíte v partnerovi pud.
Odpověď, jak je to s dalšími druhy tance, najdete sami, prostřednictvím této představy…
Člověk by tancovat měl. Ovšem měl by si vybírat, jaký tanec bude tancovat, co to v něm, nebo v druhých vyvolává.
O tanci docela výstižně píše internetová encyklopedie toto:
"Tanec je souhra uměřených hnutí, rytmických pohybů, které neslouží přímo pracovnímu popudu".
A právě proto, že tanec neslouží pracovnímu popudu, přináší a také má přinášet radost. Stejně jako plavání, zpěv či jiné umění. Z plavání či zpěvu člověk "nic" hmotného nemá, a přesto si mnoho lidí bez zpěvu či plavání nedokáže přestavit svůj život.
Tak to má být i s tancem. Člověk však má rozlišit, který druh tance, zpěvu a dalších bohulibých činností ho naplňuje láskou, pohodou, povznesenou náladou a který primitivními pudy (sexuální pud v tancích). I zpěv může člověka naplňovat nenávistí, agresivitou, stejně tak láskou, velkorysostí.
A je pravdou, že bez určitého druhu tance (a zpěvu, plavání, pískání a dalších bohulibých činností) by život člověka skutečně ochuzen byl.
Ke komentáři pana Vítka
Komentář pana Vítka - komentář číslo 3
Ať by se orientální či břišní tance nazývaly jakkoli (ať cvičení pro ploché bříško a pevný zadeček - apropó, většina těchto tanečnic toto nesplňuje), stejně se jedná o to, že jsou to nevhodné pohyby a nejsou vhodné ani pro jeptišku, ani pro nikoho.
Je důležité se podívat i na původ, kdy orientální tance vznikly (myslím obecně orientální, nejen břišní, ale i turecké, španělské, cikánské apod.) a jaké postavení v té dané době a v dané společnosti měla žena.
A takto vulgární pohyby pánví skutečně necudné jsou. Přesně jak bylo v diskusi zmíněno, je nepříjemné se na akt pohybů pánve při těchto tancích i dívat. Odhalují totiž člověku akt, který patří jenom mezi dvě osoby, které se milují. A není příjemné (ani správné) se dívat na akt (na holé pohyby pánví při orientálním tanci nebo při sblížení), který patří jenom dvěma lidem a nikomu více. Proto není správné se dívat ani na reprodukovaný akt pohybů pánve někde na erotických či pornografických videokazetách.
A pokud se někdo obhajuje, že je ve společnosti jenom žen, že doma před manželem netancuje, tak to stejně v pořádku není.
Je to stejné, jako když je někde, třeba na plovárně, společná sprcha, kde se ženy či muži odhalují. Jsou místa na těle, které jsou posvátné a které by měl vidět (a nejen vidět) jenom partner. Ani ne děti, ani nikdo jiný. A toto by si člověk měl hlídat.
A i když někdo argumentuje tím, že ve společné sprše se jenom očistí a neděje se tam nic nekalého, tak stejně by si takový člověk měl uvědomit, že odhalit své intimní partie se zkrátka nemají nikomu, kromě partnerovi (výjimkou je samozřejmě nejvyšší nouze ze zdravotních důvodů či mimořádně také porodníkovi i lékaři, či jinému uzdravovateli). Partner tím dostane nádherný dar jedinečnosti a tento jeho pocit je nenapodobitelný a nenahraditelný.
Toto však mnoho znecitlivělých lidí necítí a proto tomu mnoho lidí nepřikládá význam. Dokonce mnoho znecitlivělých lidí odsuzuje, když se cudnosti či jedinečnosti přikládá význam a důležitost (kdy toto napadají a znevažují). Dělají to z důvodu, že někde uvnitř cítí, že tuto jedinečnost k dispozici od svého partnera nemají a mít ani nebudou z důvodu nesprávně nastavených parametrů ve vztahu.
Stejný pocit postrádání jedinečnosti se děje v člověku i ohledně orientálních tanců. Pokud by byli oba partneři správně nastavení, tak by nemohli přistoupit na to, aby žena chodila na orientální tance. A tu ženu by to ani nenapadlo, protože by ji to právem připadalo nepříjemné.
Ve své praxi jsem měla několik důvěřivých žen, které šly na orientální tance proto, že jim je doporučil lékař. Tyto ženy se však v duchu přemluvily na to, aby tam šly, aniž by jim to bylo příjemné. Ale celou dobu, co tam chodily, cítily, že jim je to z hloubi duše nepříjemné a cítily velkou úlevu, když se dozvěděly fakta o orientálních tancích, že nemusí tancovat orientální tance, protože se uzdraví jiným způsobem.
V partnerství, kde žena chodí na orientální tance (či každý z nich do společné sprchy či třeba i někam na masáže), se partneři ochuzují o pocit jedinečnosti.
Nádherný pocit jedinečnosti tkví ve vědomí, že: "Uvědomuji si a prožívám, že jsem jediný(á), komu jsou vyhrazené, zadané, odhalené, odkryté a vyjevené výsostní a posvátné partie mého partnera. Kromě mne není nikdo, kdo k nim má přístup, ať už vizuální či jiný".
Ke komentáři paní Emy
Komentář paní Emy - komentář číslo 6
Paní Em píše: "Netančila jsem ani kvůli svádění mužů (ani vlastního, ani cizích). Ale proto, že když mi trochu odrostlo první děťátko, chtěla jsem se věnovat nějakému pohybu PRO SEBE a nejlépe tanci, protože tanec MILUJI."
Zvažovala jsem, zda se k tomuto názoru mám vyjádřit do hloubky. Ale vzhledem k tomu, že je tato diskuze anonymní, tak jsem se nakonec rozhodla jít více do hloubky.
Zde je moje odpověď, která může někoho tnout. Avšak poselstvím této odpovědi je to, že má "odetnout to", co je pro člověka nepřínosného a zároveň může být návodem i pro ostatní.
Moje odpověď zní: tancovat pro sebe, zejména když mám partnera, není v pořádku. Je to druh útěku (tam je dobré řešit to, proč utíkám a před čím utíkám) do činnosti, která by šla nahradit jiným druhem činnosti, kde se člověk dobíjí, ale kde by nebyl sám.
V orientálních tancích je totiž člověk naprosto sám a ještě při nevhodné činnosti, která ho znevažuje a dává do úrovně, která vypovídá o člověku, že je nesprávně nastaven.
V párových tancích (již zmíněná salsa, tango, i balet, pokud není individuální), je vždy člověk s tím druhým a je při činnosti, která ho naplňuje. Samozřejmě, nemá se tancovat tyto druhy tance s někým jiným, než s partnerem. A tímto propojením mají oba možnost společně sdílet hudbu, rytmus, zabarvení hudby, pohyb těla apod. Tento pocit je nenahraditelný.
Je rozdíl chodit plavat (na bezpečném a pohodovém místě) či zpívat (určitý druh přínosné hudby) sám, nebo spolu s partnerem. Člověk se dobije víc, než když je sám. A chodit tancovat orientální tance jsou vždy spojené s vnitřním pocitem, který není v pořádku a který je dobré vyhledat a vyřešit. Obvykle se to skutečně týká partnerství a opuštěnosti v partnerství, někdy to je druh protestu.
Paní Ema také napsala: "Kdyby měly být orientální tance špatné proto, že vznikly pro svádění mužů, pak snad bude opravdu každý tanec špatný, a krájení nožem bude špatné, protože nůž původně vznikl k zabíjení. A internet bude špatný, protože vznikl patrně pro vojenské účely..."
Není to tak. Toto přirovnání je příliš zjednodušující a zavádějící. Něco zůstane špatné ať se to použije jakkoli. A orientální tance ve společnosti žen či mužů, či před partnerem jsou vždy špatně, protože jsou identické pohyby pánví, které jsou výsostné na jediný akt. Tyto pohyby pánve jsou určené jenom pro jedinou posvátnou záležitost, na nic jiného a toto platí vždy, bez ohledu na to, jak to kdo nazve, ať terapie či svádění. Je to posvátný pohyb, který nemá být použít jinak a který přináší partnerovi již zmíněný pocit jedinečnosti.
Paní Ema dále píše: "Narozdíl od pana Vítka nepovažuji článek za perfektní, ale za velmi špatný. Omlouvám se za přímočarou upřímnost, ale na tomto webu je asi na místě..."
Opět jsem zvažovala, zda i na tuto větu zareagovat, ale toto by měl vědět každý, proto to zde zveřejňuji.
My rozeznáváme upřímnou ohleduplnou kritiku a upřímnou neohleduplnou kritiku, kterou nazýváme nejapnost. Tento rozdíl má každý v sobě nastavený, otázkou je, zda rozdíl mezi nejapností a ohleduplností chce člověk cítit a použít, či nikoli.
Do neohleduplné kritiky bohužel patří i výše zmiňovaná kritika článku.
Tutéž kritiku článku může člověk napsat třemi způsoby a nechám na posouzení a citu čtenáře, aby sám cítil, kdy se kritika přehoupne z ohleduplnosti do neohleduplnosti:
- způsob (stupeň): Tento článek není dobrý.
- způsob (stupeň): Tento článek je nedobrý.
- způsob (stupeň): Tento článek je špatný.