Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Úvod » Články » Osud - běh života » Rubrika: Náměty k zamyšlení » Orientální tance? Ne... III.

Orientální tance? Ne... III.

Který cit mají potlačený lidé holdující orientálnímu tanci a jak to je s naší jedinečností? Tyto otázky zodpoví následující řádky...

Ke komentáři paní Jany

Komentář paní Jany - komentář číslo 9

Paní Jana píše: Hezký večer všem, i já se ráda podělím se svojí zkušeností s břišním tancem. Ale nejprve mám potřebu doplnit informace zmiňované v článku. Velmi hezky historii orientálních tanců a také vysvětlení rozdílu mezi břišním a orientálním tancem vysvětlují stránky www.aisha.cz. A protože pravidelně navštěvuji kurz orientálního tance pořádané společností Aisha, tak také vím, že původně orientální tance souvisely s uctíváním bohyně plodnosti, lásky, ale také války. A také vím, že historicky orientální tanec tančily rodičky pro snadnější porod.

Paní Jano, dovoluji si s Vaším výše uvedeným názorem zásadně nesouhlasit. Pravděpodobně máte nedostatečné informace, protože kdybyste po stopách orientálních tanců šla skutečně ještě dál, tak byste zjistila, že vznešené ženy (třeba v Egyptě), orientální tance nikdy netancovaly. A doposud se nezná, zda netancovaly třeba doma, to, že doma tancovaly, je pouze domněnka. Podle nás netancovaly, protože třeba v Egyptě byly ženy ve vznešených rodinách natolik duchovně vyspělé, že by se k této činnosti skutečně nepropůjčily.

Už jenom samotný fakt, že ve vznešených rodinách se orientální tance netancovaly, je důkazem toho, že každý člověk, pokud si v sobě otevře vznešenost, zjistí, že orientální tance se vylučují se vznešeností, jsou tudíž opakem vznešenosti. Orientální tance v dávné historii tancovaly skupiny žen, které byly na okraji společnosti, nebo nižší či primitivnější společenské vrstvy. Už tento samotný fakt má být ukazatelem a alarmem.

A není to otázka puritánství. Je to otázka citu. Tím nechci říci, že jelikož patříte do skupiny lidí, jimž se líbí orientální tance, tak že tím patříte také do okraje společnosti či do primitivní skupiny lidí. Říkám tím, že patříte do skupiny lidí, kteří mají odpojený cit pro vznešenost. A je skutečně pravdou, že orietální tance se používaly i při takových činnostech jako je porod. Ovšem to neznamená, že to je tak v pořádku.

Kdyby to tak bylo správné, tak všechny ženy rodí pomocí orientálních tanců, což se neděje a to je důkazem, že to není správný způsob rození. Dokonce si dovoluji tvrdit, že pro "přírodu", "vesmír" či "Boha" (nazvěme si to jak chceme), by nebyl problém, pokud by orientální tance skutečně usnadňovaly porod, to zařídit tak, aby každá rodička začala s nadcházejícím porodem mít nejen stahy, ale i škuby pánve v rytmu orientálních tanců.

Každá žena, která již rodila, určitě ví, že jde rodit krásně i bez orientálních tanců. A pokud některé ženě nejde porod, tak to určitě není v tom, že netancuje, ani to není otázka těla, ale psychiky.

Paní Jana: Výchozím postojem pro orientální tanec je postoj s podsazenou pánví - a podsazená pánev je i prvek správného vzpřímeného postoje.

Nesouhlasím s názorem, že podsazená pánev je prvek správného postoje. Sice mnoho pramenů udává, že podsazená pánev je součástí správného postoje, ale není to pravda. Pánev nemá být podsazená, ale pouze mírně sklopená dopředu. Kdybyste měla skutečně podsazenou pánev, tak byste nemohla vzpřímeně chodit. Chodila byste postojem člověka, který slezl z koně po dvoudenní túře, kdy už seděl na koni shrbeně a nyní se nedokáže vzpřímit. Zkuste si to a pochopíte.

Paní Jana: Jak už jsem napsala, chodím na kurzy břišního tance každý týden už druhým rokem a mám z toho radost. Na hodiny tance se těším. Nemám potřebu si tancem zvyšovat své sebevědomí, cítím se být zdravě sebevědomá, ani nepotřebuji obnovovat svůj vztah s partnerem, protože si s manželem velmi dobře rozumíme. Ani jsem nezačala navštěvovat kurz s cílem zlepšit své zdravotní potíže. Skutečností však je, že jsem si opravdu tancem uvolnila ztuhlost v oblasti bederní páteře a koordinaci pohybů se teprve učím.

To, že se Vám podařilo uvolnit ztuhlost v oblasti bederní páteře, je čistě mechanický důvod. Pokud jste však neodstranila příčinu ztuhlosti, tak jakmile mechanicky nebudete působit na páteř, znovu se ztuhlost vrátí. A i s úroky. Tělo si vždy počká. To ostatně znáte, proto je škoda, že hledáte způsob uvolnění páteře v orientálních tancích.

Paní Jana: Musím uznat, že je opravdu náročné rameny pohybovat směrem zepředu dozadu a boky směrem nahoru dolu. Cvičíme nebo vlastně tančíme v sále se zrcadlem, takže máme přímou zpětnou vazbu. Máme velmi příjemnou a sdílnou lektorku, která nám vysvětluje nové prvky. Všichni cvičíme s penízkovými šátky a některé z nás mají i speciální úbor určený pro orientální tanečnice.
Na kurzu jsem se nikdy nepotkala s žádným mužem ani jsem v sobě nedohledala potřebu někoho svádět svým břišním tancem. To už je záležitost profesionálních tanečnic, ale ani o nich si nemyslím, že by se chtěly podbízet mužům. Orientální tanec já vnímám jako umění. Ale pravděpodobně Avenna není jediná, kdo neuznává břišní tanec, protože i Aisha se na svých stránkách odvolává na umělecký balet a na jeho prý velmi špatnou pověst před sto lety...
Tančím břišní tance, líbí se mi břišní tance, mám s nimi velmi dobrou zkušenost. Akceptuji ale také názor ostatních, kteří si na základě své nedobré zkušenosti vytvořili na břišní tanec svůj negativní názor. Jsem já lepší než oni nebo jsou oni lepší než já? Ne, všichni jsme jedineční a ve své jedinečnosti můžeme být jenom jiní.

Zůstává otázkou, proč si negativní postoj k orientálnímu tanci vztahujete do roviny dotazování se, zda jste lepší Vy, která tancuje, nebo oni, kteří netancují. Kdybyste měla skutečně zdravé sebevědomí, jak píšete, tak byste tuto otázku vůbec neotvírala (zkrátka by Vás ani nenapadla) a neměla byste potřebu psát i další věci v této diskuzi, ale o tom konkrétně později.

Toto píši opět proto, že je tato diskuze anonymní, pro Vás proto, abyste se nad tímto zamyslela a třeba se něčemu naučila (že mnohé z Vašich slov odporují Vašim činům, tzn. obsah toho, co tvrdíte odporuje Vašim reakcím a způsobům tvrzení) a pro ostatní jako pomůcku k tomu, aby se naučili vidět tyto chyby stejně tak, jak se učíte vidět chyby Vy na příspěvcích ostatních.

Nyní se vrátím k Vašim dvěma větám, které nejsou v pořádku už svojí podstatou.

Vaše první věta: Jsem já lepší než oni nebo jsou oni lepší než já?

Porovnáváte, zda kvůli tancování orientálních tanců jste horší či lepší. Je to nesprávná otázka, ale pokud si ji poopravíme, kdy dosadíme místo lepší a horší správněji se chovající a nesprávně se chovající, tak tuto otázku můžeme nechat s tímto skrytým významem. Celý Váš život i život všech lidí se skutečně posuzuje, v čem se chovají správně a v čem nesprávně. A je tisíce oblastí v životě člověka, kde je podle Vás jeden lepší (protože se chová a smýšlí správně) a jeden horší (protože se chová a smýšlí nesprávně) a obráceně. Je to tak dané.

A Váš postoj k orientálnímu tanci je znamením, že se chováte nesprávně v oblasti orientálních tanců a sice proto, že máte vypnutý cit pro vznešenost a cudnost. A to není dobře, a v této oblasti existuje někdo, kdo má lepší postoj než Vy. Tudíž, pokud to dám do roviny, jak se ptáte, skutečně jste v tomto (svým chováním a smýšlením) horší než ti, kteří mají tento postoj srovnaný a kteří mají správně nastavenou vznešenost a cudnost a tak se i chovají. Zkrátka v tomto nejste ctnostná a proto "jste horší".

Vy určitě zase v jiné oblasti můžete převyšovat ostatní právě tím, že v oné oblasti máte nastavenou zase další ctnost Vy lépe, než někdo jiný. A v té dané oblasti tudíž "jste lepší", stejně tak, jako v oblasti orientálních tanců "jste" nyní zatím "horší" a to do doby, než si to v sobě srovnáte a než Vás už nikdo nebude muset přesvědčovat, abyste byla ctnostnější - tzn., měla v sobě zapnutou cudnost a vznešenost.

Toto konstatování skutečnosti Vás má navést na to, abyste se přenastavila na cudnost a vznešenost. Nic víc a nic méně. Neznamená to, že jste celkově horší, ale že se v dané oblasti hůře chováte.

Celý článek poukazuje pouze na to, že orientální tance jsou nesprávné a že člověk, pokud se přenastaví, tak bude v životě šťastnější, protože dopřeje partnerovi (ať současnému či budoucímu) pocit jedinečnosti…

Vaše druhá věta: Ne, všichni jsme jedineční a ve své jedinečnosti můžeme být jenom jiní.

Tvrzení, zda jsme všichni jedineční, nikdo nerozporuje a nemá ani nic společného s tím, zda "jsme horší či lepší". Je to, jako byste si položila otázku, zda jsou třeba psi horší či lepší tím, že vyskakují či nevyskakují na příchozího člověka a pak si odpověděla: "Ne, nejsou. Všichni jsou jedineční a ve své jedinečnosti mohou být jenom jiní."

Přitom se evidentně jedná o to, že ti psi, kteří vyskakují na příchozího člověka, jsou skutečně (ve Vašem názvosloví) horší, v našem názvosloví se nechovají správně a lze to takto označit. Dokonce psy, kteří na člověka skáčou, musíme označit, protože si jejich páníček nikdy neuvědomí, že jeho pes není veden správně (pro člověka, na kterého ten pes skáče a je od něho již od něho několikrát špinavým, je ten pes přímo nevychovaným) a že by s tím měl něco udělat. Pokud budeme tvrdit tomu páníčkovi jenom to, že jeho pes je jedinečný (což je pravda), tak se pán nikdy nedozví pravdu, kterou si vnitřně třeba neuvědomuje, či možná i ano, ale připadá mu chování jeho psa roztomilé.

Paní Jano, ano lidé jsou jedineční. A ve své jedinečnosti jsou jiní. Ale právě tím, že jsou jiní, tak se dělí: na jiní-lepší (v našem názvosloví - správně se chovající) a jiní-horší (nesprávně se chovající). Kdybyste si toto rozdělení v sobě dokončila a nezastavila se pouze u rozdělení na "jiní", tak byste se hodně posunula k tomu, že byste mohla s tou "jinakostí", která ubližuje komukoli právem, něco udělat. Pokud budete jenom setrvávat na tom, že jste jedinečná a dál už nic, tak se sebou nic neuděláte: ustrnete ve svém vývoji.

Zvažuji, zda to napsat, ale opět vítězí důvod, že tento web je výukový, takže píši dál: Kdybyste Vy i Váš manžel v sobě zcitlivěli smysl pro jedinečnost, cudnost a vznešenost, tak byste byli šťastnější. Toto samozřejmě nemusíte udělat, ale je to z mé strany doporučení, protože ti (i já), kteří ten cit mají zcitlivělý, vidí, že se nesmírně ochuzujete...

Poukázání na chyby, které jsem Vám v tomto komentáři předložila, nemusíte brát. Doporučovala bych alespoň to, abyste si uvědomila, k jakému cíli Vás navádím (již ne poprvé) - k čistotě myšlení a chování v oblasti tance, které Vás (ani Vašeho manžela) rozhodně neochudí a ani kvůli němu nebudete nepohyblivá. A pak bych Vám také doporučila zvážit, zda tato moje fakta, pokud je přijmete, ať z článků nebo z komentářů, z Vás udělají lepšího nebo horšího člověka. Podle toho, jak se rozhodnete, zůstanete sice jedinečná, ale buď jako horší jedinec nebo lepší jedinec (buď správně, nebo nesprávně se chovající)...

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 2,88

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

Demagogie!

Při čtení tohoto článku mě napadlo jediné slovo a to slovo, které jsem použil v nadpisu mého článku.

"Už jenom samotný fakt, že ve vznešených rodinách se orientální tance netancovaly, je důkazem toho, že každý člověk, pokud si v sobě otevře vznešenost, zjistí, že orientální tance se vylučují se vznešeností, jsou tudíž opakem vznešenosti."
V Egyptě se orientální tanec tančil v chrámech a jeho účelem byla pocta konkrétnímu egyptskému božstvu, v jehož chrámu se tančilo. Tímto úkolem byly pověřeny chrámové tanečnice, zvané hetéry, které byly společností velice ctěné. Má tedy autorka pravdu v tom, že vznešené egyptské ženy orientální tanec netančily... protože to bylo prací jiných.
Zato se ve vznešených kruzích dělaly jiné věci... intrikovalo se, otravovalo, vraždilo... a aby se zachovala patřičně "vznešená" krev, brali si faraónové svoje sestry a souložili s nimi... to je tedy podle argumentů Avenny vznešené a v pořádku, zatímco orientální tanec je hříšný?

"Zůstává otázkou, proč si negativní postoj k orientálnímu tanci vztahujete do roviny dotazování se, zda jste lepší Vy, která tancuje, nebo oni, kteří netancují. Kdybyste měla skutečně zdravé sebevědomí, jak píšete, tak byste tuto otázku vůbec neotvírala (zkrátka by Vás ani nenapadla) a neměla byste potřebu psát i další věci v této diskuzi, ale o tom konkrétně později."
Kdyby autorka byla méně posedlá svou posedlostí co nejvíce zkritizovat orientální tanec, pochopila by, že paní Jana to myslela jako čistě řečnickou otázku, kterou chtěla vyjádřit, že - na rozdíl od vás - dogmaticky nelpí na svých názorech a nebere je jako ty jediné správné.

"A Váš postoj k orientálnímu tanci je znamením, že se chováte nesprávně v oblasti orientálních tanců a sice proto, že máte vypnutý cit pro vznešenost a cudnost."
Pokud jsem u tohoto článku ve svých komentářích příkřejší, je důvodem tahle věta. Když se totiž vezme do důsledků, tak vy vlastně stavíte tu paní kvůli tomu, že tančí orientální tanec, asi na úroveň nevěstek nebo "žen vampů". Jenže drtivá většina žen se nevěnuje břišním tancům proto, že by je chtěla někdy tančit před muži, ale proto, že si při nich protáhnou celé tělo a je to pro ně přirozenější pohyb, než dělání dřepů nebo kliků. Věřte nebo ne, narazil jsem na Internetu i na to, že o orientální tanec mají zájem nejen ženy, ale i muži... a lektorky jim vzkazují, že je klidně budou učit, ale jen muže a to prostě proto, že ženy při tanci na kurzu žádné muže nechtějí. Takže není žádné = mezi cudností a orientálním tancem, to je jen nesmyslná posedlost "Avenny". Nemáte náhodou něco "vypnuté" vy?

"Dokonce psy, kteří na člověka skáčou, musíme označit, protože si jejich páníček nikdy neuvědomí, že jeho pes není veden správně..."
Když jsem si tak přečetl sérii článků této autorky o břišním tanci, bylo mi jasné jedno: Autorka nenapsala článek, ve kterém by chtěla zvažovat věci pro i proti orientálnímu tanci. Autorka prostě orientální tanec nesnáší a tak snáší na hromadu každý argument, jen aby na něj nakydala co nejvíc špíny. Už párkrát jsem se s takovým přístupem setkal a ze všeho nejvíc varující to bylo v knize Adolfa Hitlera Mein Kampf a v její kapitole o Židech. Také z toho přímo čišelo, že byla napřed nenávist a pak zdůvoďnování. Nechci samozřejmě autorku přirovnávat k tomuto demagogovi a zločinci, ale opravdu mi ho její přístup připomněl.

A tak se jí na závěr znovu ptám - jak může někdo z nás říct, že jeho víra je ta jediná správná?

Přidáno: 9. 10. 2011 23:26
[6] Hana Fantová
RE: Ke komentáři paní Fantové

Dobrý den, paní Lucie,
v Avenně nás učí, že pokud chceme někoho za něco kritizovat, musíme nejprve mít tuto oblast již zvládnutou a sami to dělat správně.
Například než začneme někoho kritizovat za to, že chodí pozdě, musíme sami být dochvilní a dodržovat dohodnuté časy a termíny.
Přeji Vám pěkný den.
Hanka F.

Přidáno: 8. 6. 2008 14:18
[5] Lucie
Ke komentáři paní Fantové

Dobrý den!

Zaujala mě část Vaší věty :...co ve Vás rezonuje nesouhlasně,...
Právě ta rezonance naznačuje člověku, že jeho samého se daný problém týká. To znamená, že Avenna podle mě by měla tuto myšlenku dotáhnout ještě dál v práci na sobě. Je to princip zrcadla - rozčiluje-li mne něco na druhém(zde se právě uplatňuje již zmíněný princip rezonance), mám tutéž nectnost v sobě. Mohu druhého upozornit, ale pracovat mám na sobě samém.
Hezký den všem!
Lucie

Přidáno: 7. 6. 2008 18:23
[4] Hanka Fantová

Dobré odpoledne, paní Jano,
neupřesnila jste, jestli tomu druhému sdělujete, že jste si všimla jen toho, s čím souhlasíte nebo i to, s čím nesouhlasíte.
Pokud ale za začátkem Vaší věty "Všimla jsem si že..." následuje sdělení, že jste si všimla něčeho, co ten člověk nedělá správně, nebo co ve Vás rezonuje nesouhlasně, tedy sdělení nepříjemné pravdy tomu druhému, tak to je právě ta kritika, se kterou Vy nesouhlasíte a kterou Avenna uznává jako správnou.
Přeji pěkný den.
Hanka F.

Přidáno: 27. 4. 2008 15:35
[3] Jana
paní Hance

Hezké odpoledne paní Hanko,

děkuji Vám za Váš komentář, který mě upozornil a navedl na mou nepřesnou formulaci: samotné pozorování je opravdu sobecké, já však svá pozorování sděluji a sděluji je ve větách, které většinou začínají: "Všimla jsem si, že..."

Mějte hezký den, Jana

Přidáno: 26. 4. 2008 16:15
[2] Hanka Fantová
Paní Janě-o kritice

Dobrý den, paní Jano,
já si myslím, že pokud budete někoho jen pozorovat, sdělovat si pocity a prožitky a uvědomovat si, který pocit či prožitek s Vámi rezonuje souhlasně či nesouhlasně, tak to sice umožní Váš vývoj, ale jen ten Váš. Tenhle přístup k chybám druhých mi připadá trochu sobecký.
Pokud totiž tomu druhému nesdělíte, s čím v jeho chování nesouhlasíte, co nedělá správně, tak mu ani nedáte šanci, aby se i on vyvíjel k lepšímu, aby něco napravil, protože on sám si ani nemusí uvědomovat nesprávnost svého počínání.
Tím, že mu správným způsobem, jak to učí Avenna (a pokud o to bude stát), sdělíte svou oprávněnou kritiku, tak mu vlastně pomáháte a nemyslíte jen na svůj růst, ale i na jeho. Třeba s Vámi nebude souhlasit a je už na něm, jestli s tím něco udělá nebo ne. Vy sama za sebe jste udělala maximum už tím, že jste ho na to nesprávné upozornila a že jste mu dodala informace, jak by to mělo být správně.
Také si nemyslím, že by správně podaná kritika vytvářela prostor pro uzavírání se a nekomunikaci, naopak si myslím, že otevírá prostor k diskutování a výměně názorů.
Přeji Vám pěkný víkend.
Hanka F.

Přidáno: 25. 4. 2008 18:33
[1] Jana

Paní Katko,

děkuji Vám za Váš čas věnovaný rozboru mého komentáře č. 9 a za Vaše názory.

Nesouhlasím zcela s Vaším výkladem k mé otázce o tom, kdo je lepší. Položení této otázky v závěru mého komentáře bylo záměrné. Nešlo mi o to, abych porovnávala, smyslem bylo jiné sdělení.

Akceptuju (tedy beru na vědomí,což neznamená, že souhlasím) kladný přístup Avenny k posuzování a ke kritice. Právě téma orientálních tanců mi umožnilo poukázat na skutečnost, že mohou vedle sebe existovat dva, případně i více odlišných názorů, postojů, zkušeností, aniž by bylo potřeba porovnávat či posuzovat, kdo či co je lepší nebo horší. Ty názory, postoje, zkušenosti nejsou lepší nebo horší, jsou a mohou být pouze jiné. A stejně tak lidé.

Myslím si, že posuzováním a kritikou se spolehlivě oddělujeme od prožívání a vytváříme si prostor pro nekomunikaci, pro uzavírání se, což bylo možné vysledovat i na tomto webu. Ne kritikou, ale pozorováním se můžeme naučit a poznat. A právě jedinečnost každého z nás, vzájemné potkávání se, sdělování si pocitů a prožitků a uvědomování si, který pocit či prožitek se mnou rezonuje souhlasně či nesouhlasně, umožňuje také náš vývoj.

Přeji Vám radostné dny, Jana

Přidáno: 23. 4. 2008 20:39

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

| Nahoru | Mapa stránek