Ke komentáři paní Jany
Komentář paní Jany - komentář číslo 9
Paní Jana píše: Hezký večer všem, i já se ráda podělím se svojí zkušeností s břišním tancem. Ale nejprve mám potřebu doplnit informace zmiňované v článku. Velmi hezky historii orientálních tanců a také vysvětlení rozdílu mezi břišním a orientálním tancem vysvětlují stránky www.aisha.cz. A protože pravidelně navštěvuji kurz orientálního tance pořádané společností Aisha, tak také vím, že původně orientální tance souvisely s uctíváním bohyně plodnosti, lásky, ale také války. A také vím, že historicky orientální tanec tančily rodičky pro snadnější porod.
Paní Jano, dovoluji si s Vaším výše uvedeným názorem zásadně nesouhlasit. Pravděpodobně máte nedostatečné informace, protože kdybyste po stopách orientálních tanců šla skutečně ještě dál, tak byste zjistila, že vznešené ženy (třeba v Egyptě), orientální tance nikdy netancovaly. A doposud se nezná, zda netancovaly třeba doma, to, že doma tancovaly, je pouze domněnka. Podle nás netancovaly, protože třeba v Egyptě byly ženy ve vznešených rodinách natolik duchovně vyspělé, že by se k této činnosti skutečně nepropůjčily.
Už jenom samotný fakt, že ve vznešených rodinách se orientální tance netancovaly, je důkazem toho, že každý člověk, pokud si v sobě otevře vznešenost, zjistí, že orientální tance se vylučují se vznešeností, jsou tudíž opakem vznešenosti. Orientální tance v dávné historii tancovaly skupiny žen, které byly na okraji společnosti, nebo nižší či primitivnější společenské vrstvy. Už tento samotný fakt má být ukazatelem a alarmem.
A není to otázka puritánství. Je to otázka citu. Tím nechci říci, že jelikož patříte do skupiny lidí, jimž se líbí orientální tance, tak že tím patříte také do okraje společnosti či do primitivní skupiny lidí. Říkám tím, že patříte do skupiny lidí, kteří mají odpojený cit pro vznešenost. A je skutečně pravdou, že orietální tance se používaly i při takových činnostech jako je porod. Ovšem to neznamená, že to je tak v pořádku.
Kdyby to tak bylo správné, tak všechny ženy rodí pomocí orientálních tanců, což se neděje a to je důkazem, že to není správný způsob rození. Dokonce si dovoluji tvrdit, že pro "přírodu", "vesmír" či "Boha" (nazvěme si to jak chceme), by nebyl problém, pokud by orientální tance skutečně usnadňovaly porod, to zařídit tak, aby každá rodička začala s nadcházejícím porodem mít nejen stahy, ale i škuby pánve v rytmu orientálních tanců.
Každá žena, která již rodila, určitě ví, že jde rodit krásně i bez orientálních tanců. A pokud některé ženě nejde porod, tak to určitě není v tom, že netancuje, ani to není otázka těla, ale psychiky.
Paní Jana: Výchozím postojem pro orientální tanec je postoj s podsazenou pánví - a podsazená pánev je i prvek správného vzpřímeného postoje.
Nesouhlasím s názorem, že podsazená pánev je prvek správného postoje. Sice mnoho pramenů udává, že podsazená pánev je součástí správného postoje, ale není to pravda. Pánev nemá být podsazená, ale pouze mírně sklopená dopředu. Kdybyste měla skutečně podsazenou pánev, tak byste nemohla vzpřímeně chodit. Chodila byste postojem člověka, který slezl z koně po dvoudenní túře, kdy už seděl na koni shrbeně a nyní se nedokáže vzpřímit. Zkuste si to a pochopíte.
Paní Jana: Jak už jsem napsala, chodím na kurzy břišního tance každý týden už druhým rokem a mám z toho radost. Na hodiny tance se těším. Nemám potřebu si tancem zvyšovat své sebevědomí, cítím se být zdravě sebevědomá, ani nepotřebuji obnovovat svůj vztah s partnerem, protože si s manželem velmi dobře rozumíme. Ani jsem nezačala navštěvovat kurz s cílem zlepšit své zdravotní potíže. Skutečností však je, že jsem si opravdu tancem uvolnila ztuhlost v oblasti bederní páteře a koordinaci pohybů se teprve učím.
To, že se Vám podařilo uvolnit ztuhlost v oblasti bederní páteře, je čistě mechanický důvod. Pokud jste však neodstranila příčinu ztuhlosti, tak jakmile mechanicky nebudete působit na páteř, znovu se ztuhlost vrátí. A i s úroky. Tělo si vždy počká. To ostatně znáte, proto je škoda, že hledáte způsob uvolnění páteře v orientálních tancích.
Paní Jana: Musím uznat, že je opravdu náročné rameny pohybovat směrem zepředu dozadu a boky směrem nahoru dolu. Cvičíme nebo vlastně tančíme v sále se zrcadlem, takže máme přímou zpětnou vazbu. Máme velmi příjemnou a sdílnou lektorku, která nám vysvětluje nové prvky. Všichni cvičíme s penízkovými šátky a některé z nás mají i speciální úbor určený pro orientální tanečnice.
Na kurzu jsem se nikdy nepotkala s žádným mužem ani jsem v sobě nedohledala potřebu někoho svádět svým břišním tancem. To už je záležitost profesionálních tanečnic, ale ani o nich si nemyslím, že by se chtěly podbízet mužům. Orientální tanec já vnímám jako umění. Ale pravděpodobně Avenna není jediná, kdo neuznává břišní tanec, protože i Aisha se na svých stránkách odvolává na umělecký balet a na jeho prý velmi špatnou pověst před sto lety...
Tančím břišní tance, líbí se mi břišní tance, mám s nimi velmi dobrou zkušenost. Akceptuji ale také názor ostatních, kteří si na základě své nedobré zkušenosti vytvořili na břišní tanec svůj negativní názor. Jsem já lepší než oni nebo jsou oni lepší než já? Ne, všichni jsme jedineční a ve své jedinečnosti můžeme být jenom jiní.
Zůstává otázkou, proč si negativní postoj k orientálnímu tanci vztahujete do roviny dotazování se, zda jste lepší Vy, která tancuje, nebo oni, kteří netancují. Kdybyste měla skutečně zdravé sebevědomí, jak píšete, tak byste tuto otázku vůbec neotvírala (zkrátka by Vás ani nenapadla) a neměla byste potřebu psát i další věci v této diskuzi, ale o tom konkrétně později.
Toto píši opět proto, že je tato diskuze anonymní, pro Vás proto, abyste se nad tímto zamyslela a třeba se něčemu naučila (že mnohé z Vašich slov odporují Vašim činům, tzn. obsah toho, co tvrdíte odporuje Vašim reakcím a způsobům tvrzení) a pro ostatní jako pomůcku k tomu, aby se naučili vidět tyto chyby stejně tak, jak se učíte vidět chyby Vy na příspěvcích ostatních.
Nyní se vrátím k Vašim dvěma větám, které nejsou v pořádku už svojí podstatou.
Vaše první věta: Jsem já lepší než oni nebo jsou oni lepší než já?
Porovnáváte, zda kvůli tancování orientálních tanců jste horší či lepší. Je to nesprávná otázka, ale pokud si ji poopravíme, kdy dosadíme místo lepší a horší správněji se chovající a nesprávně se chovající, tak tuto otázku můžeme nechat s tímto skrytým významem. Celý Váš život i život všech lidí se skutečně posuzuje, v čem se chovají správně a v čem nesprávně. A je tisíce oblastí v životě člověka, kde je podle Vás jeden lepší (protože se chová a smýšlí správně) a jeden horší (protože se chová a smýšlí nesprávně) a obráceně. Je to tak dané.
A Váš postoj k orientálnímu tanci je znamením, že se chováte nesprávně v oblasti orientálních tanců a sice proto, že máte vypnutý cit pro vznešenost a cudnost. A to není dobře, a v této oblasti existuje někdo, kdo má lepší postoj než Vy. Tudíž, pokud to dám do roviny, jak se ptáte, skutečně jste v tomto (svým chováním a smýšlením) horší než ti, kteří mají tento postoj srovnaný a kteří mají správně nastavenou vznešenost a cudnost a tak se i chovají. Zkrátka v tomto nejste ctnostná a proto "jste horší".
Vy určitě zase v jiné oblasti můžete převyšovat ostatní právě tím, že v oné oblasti máte nastavenou zase další ctnost Vy lépe, než někdo jiný. A v té dané oblasti tudíž "jste lepší", stejně tak, jako v oblasti orientálních tanců "jste" nyní zatím "horší" a to do doby, než si to v sobě srovnáte a než Vás už nikdo nebude muset přesvědčovat, abyste byla ctnostnější - tzn., měla v sobě zapnutou cudnost a vznešenost.
Toto konstatování skutečnosti Vás má navést na to, abyste se přenastavila na cudnost a vznešenost. Nic víc a nic méně. Neznamená to, že jste celkově horší, ale že se v dané oblasti hůře chováte.
Celý článek poukazuje pouze na to, že orientální tance jsou nesprávné a že člověk, pokud se přenastaví, tak bude v životě šťastnější, protože dopřeje partnerovi (ať současnému či budoucímu) pocit jedinečnosti…
Vaše druhá věta: Ne, všichni jsme jedineční a ve své jedinečnosti můžeme být jenom jiní.
Tvrzení, zda jsme všichni jedineční, nikdo nerozporuje a nemá ani nic společného s tím, zda "jsme horší či lepší". Je to, jako byste si položila otázku, zda jsou třeba psi horší či lepší tím, že vyskakují či nevyskakují na příchozího člověka a pak si odpověděla: "Ne, nejsou. Všichni jsou jedineční a ve své jedinečnosti mohou být jenom jiní."
Přitom se evidentně jedná o to, že ti psi, kteří vyskakují na příchozího člověka, jsou skutečně (ve Vašem názvosloví) horší, v našem názvosloví se nechovají správně a lze to takto označit. Dokonce psy, kteří na člověka skáčou, musíme označit, protože si jejich páníček nikdy neuvědomí, že jeho pes není veden správně (pro člověka, na kterého ten pes skáče a je od něho již od něho několikrát špinavým, je ten pes přímo nevychovaným) a že by s tím měl něco udělat. Pokud budeme tvrdit tomu páníčkovi jenom to, že jeho pes je jedinečný (což je pravda), tak se pán nikdy nedozví pravdu, kterou si vnitřně třeba neuvědomuje, či možná i ano, ale připadá mu chování jeho psa roztomilé.
Paní Jano, ano lidé jsou jedineční. A ve své jedinečnosti jsou jiní. Ale právě tím, že jsou jiní, tak se dělí: na jiní-lepší (v našem názvosloví - správně se chovající) a jiní-horší (nesprávně se chovající). Kdybyste si toto rozdělení v sobě dokončila a nezastavila se pouze u rozdělení na "jiní", tak byste se hodně posunula k tomu, že byste mohla s tou "jinakostí", která ubližuje komukoli právem, něco udělat. Pokud budete jenom setrvávat na tom, že jste jedinečná a dál už nic, tak se sebou nic neuděláte: ustrnete ve svém vývoji.
Zvažuji, zda to napsat, ale opět vítězí důvod, že tento web je výukový, takže píši dál: Kdybyste Vy i Váš manžel v sobě zcitlivěli smysl pro jedinečnost, cudnost a vznešenost, tak byste byli šťastnější. Toto samozřejmě nemusíte udělat, ale je to z mé strany doporučení, protože ti (i já), kteří ten cit mají zcitlivělý, vidí, že se nesmírně ochuzujete...
Poukázání na chyby, které jsem Vám v tomto komentáři předložila, nemusíte brát. Doporučovala bych alespoň to, abyste si uvědomila, k jakému cíli Vás navádím (již ne poprvé) - k čistotě myšlení a chování v oblasti tance, které Vás (ani Vašeho manžela) rozhodně neochudí a ani kvůli němu nebudete nepohyblivá. A pak bych Vám také doporučila zvážit, zda tato moje fakta, pokud je přijmete, ať z článků nebo z komentářů, z Vás udělají lepšího nebo horšího člověka. Podle toho, jak se rozhodnete, zůstanete sice jedinečná, ale buď jako horší jedinec nebo lepší jedinec (buď správně, nebo nesprávně se chovající)...