Ke komentáři paní Jany
Komentář paní Jany - komentář číslo 11
Paní Jana píše: Myslím si, že kdyby na světě byli všichni lidé stejní a ještě přitom jenom stejně poctiví, stejně laskaví, stejně plni lásky, nebyl by tady prostor pro osobní růst.
Paní Jano, budu upřímná: tato Vaše věta mě zarazila. Musela jsem ji číst dokola, zda jsem ji nepochopila špatně. Pak jsem si to vyložila, že jste pravděpodobně myslela něco jiného, akorát jste se nešťastně vyjádřila. Když jsem si však přečetla Vaši druhou větu, tak jsem pochopila, že tu větu jste napsala přesně tak, jak jste ji myslela.
V druhé a další větě totiž píšete toto: Nebyl by tady prostor pro poznání, jak vypadá nepoctivost, nelaskavost, nezájem, zloba. Možná je to hezká představa, ale tím popíráme dualitu a s tím spojenou jednotu - jednotu protikladů.
Vy těmito větami (možná si to neuvědomujete), obhajujete nepoctivost a nelaskavost. Dokládáte svoje tvrzení tím, že to zkrátka takto musí být, že je svět takto rozdělen a z Vašich vět přímo čiší, že je toto Vaše vnímání světa vlastně v pořádku. Kdybyste to totiž vnímala jako, že to je v nepořádku, tak byste svoje věty musela napsat jinak.
Připsala byste tam, minimálně něco ve smyslu, že se Vám toto rozdělení nelíbí, nebo že pokud jsou takto karty rozdané (že nepoctivost a poctivost musí být ruka v ruce kvůli dualitě světa), tak je to škoda, či jakkoli jinak. Ale toto Vaše konstatování, které je navíc nepravdivé a je nepochopením podstaty světa, je napsáno jako souhlas s tím, že takto svět skutečně musí být rozdělen a že nemůžeme být všichni stejní - poctiví a laskaví apod.
Jak to tedy je?
Na světě jsme všichni stejní - dokonalí. Lišíme se od sebe jenom svými činy - tím, že tuto dokonalost nechceme použít. Ale všichni, skutečně všichni na světě jsme uvnitř stejně čestní či laskaví, upřímní... Jenom se tak nechováme.
To, že jsme všichni ve své podstatě stejní, vypovídá už jenom fakt, že máme všichni cit pro laskavost či čestnost, nesobeckost, upřímnost, pravdomluvnost, dochvilnost, spolehlivost, věrnost atd. Máme v sobě stovky dokonalých ctností - narodili jsme se s nimi. Nebo znáte někoho, kdo tyto ctnosti v sobě nemá (to, že je nepoužívá neznamená, že je nemá)?
Avšak během života někdo tyto ctnosti používá více a někdo méně, záleží na tom, zda se rozhodne svojí vůlí je používat či nikoli. Ale smyslem života člověka je poznat (toto už každý zná), jaký je život bez ctností a pak se rozhodnout už jenom pro používání ctností, kterými je člověk obdařen (v této etapě se lidé nachází, kdy se to mají naučit dobrovolně, vědomě a rádi). A právě nyní prožíváme život, ve kterém se projevují lidé, kteří nechtějí svoje ctnosti používat.
Avenna na ctnosti poukazuje a tvrdí, že v sobě je má každý člověk a učí je lidi používat. Něvěřili byste však, jaká je to fuška… Někteří lidé si odmítají připustit, že by tyto ctnosti vůbec v sobě měli a někteří dokonce ani nechtějí tyto ctnosti používat a dokonce si obhajují život bez ctností - třeba i Vy, kdy obhajujete orientální tance, protože v sobě odmítáte nastavit ctnost - cudnost a vznešenost. Je to někdy skutečně smutné, že se lidé takto zarputile chovají.
Pro celý svět (planetu jako takovou) je nutná dualita v reálné podobě (je to kvůli tomu, aby to lidé viděli a naučili se díky tomu porovnávat): noc - den, světlo - tma, zima - teplo, život - smrt, mám - nemám, prázdnota - naplnění, zdraví - nemoc, aktivita - pasivita atd. Ale lidé nemusí dualitu žít v podobě reálné. Jim plnohodnotně stačí teorie: a to buď představa (ještě neuskutečněný děj) či vzpomínka (již uskutečněný děj) na to, aby žili již jenom v čestnosti, lásce, upřímnosti, slušnosti.
Už nyní máme tolik materiálu vypovídajících o nečestnosti, závisti, podlosti, lži, chamtivosti, neslušnosti, neupřímnosti, nezájmu… Stačí si připomínat všechny doposud zveřejněné, byť ne vždy přesné, informace z televizních novin či z muzeí apod.
K čemu lidé potřebují další a další vývoj, když je naprosto patrné kam vede život bez používání ctností? To přece již není potřeba.
Proto Vaše (možná jenom navenek, ale naprosto patrné) obhajování nečestnosti a nelaskavosti v rámci duality světa je irelevantní, zbytečné, nepotřebné.
Zeptejte se lidí, zda potřebují ještě poznat, jak vypadá nepoctivost, nelaskavost, nezájem, zloba, závist. Uslyšíte, že už ne. Už je tolik informací k dispozici, že různé nectnosti už skutečně nikdo nepotřebuje poznat - znají je už všichni (ať přímo, na vlastní kůži, či nepřímo, že to viděli, slyšeli, byli u toho). Proto není pravdivá Vaše věta, že to potřebujeme poznat a že je to v rámci duality světa.
Věřím, že jsem to vysvětlila dostatečně.
Nesmíte směšovat svět jako takový (který je duálně reálný) a svět (život, duši, psychiku) člověka. Svět pro svůj vývoj a fungování dualitu potřebuje, člověku stačí jenom představa, nepřímá zkušenost (nemusí zlo zažít na vlastní kůži, aby poznal zlo). A všichni lidé, včetně dětí a zvířat na této planetě již poznali, jak vypadá nespravedlivost v různých podobách, proto ji již nepotřebujeme.
I když budeme všichni poctiví, tak nadále můžeme pracovat každý na svém, žít svůj život, mít své zázemí. Akorát budeme svoji práci všichni dělat poctivě, žít svůj život čestně, mít své zázemí v pořádku. A tak to má být.
Třeba i ohledně orientálních, či jiných nesprávných tanců, kdy pohyby pánví hrubě a vulgárně připomínají posvátnou záležitost.Tam si má člověk také říci: "není to správné a proto to dělat nebudu." Všimněte si, jak i Vám to dělá problém, protože se bojíte, že přijdete o údajnou radost, kterou Vám orientální tance přináší. Přitom, když člověk odmítne to, co je nesprávné, bude mít daleko lepší pocit, než když si ponechá to, co je nesprávné…
Dále píšete: Také vnímám v současném světě kladený důraz na zlobu, závist, nenávist - ale to je pouze obal, prvotní pocit, prvotní dojem. Docela nedávno jsem se naučila pozorovat, co se skrývá pod tím prvotním pocitem, je to nezpracovaná bolest, nezpracovaný strach.
Opět s tímto Vašim tvrzením nesouhlasím.
Zloba, závist, nenávist není strach či nezpracovaná bolest. Tyto a další jiné nesprávné pocity jsou ve skutečnosti jenom podoby nesouhlasu - nepřiměřeného nesouhlasu. Všechny tyto a podobné nesprávné pocity jsou druhem nesouhlasu, který je přehnaný.
Vy v této diskusi vyjadřujete některým komentátorům (i nám) nesouhlas také, žel v nesprávné podobě. A navenek Váš nesouhlas vypadá jako zesměšňování názorů ostatních, nebo urážení, ironie, sarkasmus apod. Toto není nezpracovaná Vaše bolest ani strach, ale nesouhlas s tím, co je Vám předkládáno.
Následně ano, následně tam může a také je i něco jiného - třeba neuznanlivost, neochota podřídit se pravdě, necitlivost apod. Ale v první řadě je tam nesouhlas, který v nepřiměřené podobě dáváte najevo.
Toto uvádím jako příklad, protože na tom to nejlépe uvidíte. Je obrovské umění dávat najevo nesouhlas přiměřeně, vhodně. Někdy i sebelepší nesouhlas, pokud je ovlivněný neochotou naslouchat či podřídit se, není na místě. Ale to je na jiné povídání.
Zkrátka, nemáte pravdu v tom, co píšete, protože když se nad svými těmito řádky hlouběji zamyslíte, tak zjistíte, že vždy je zloba, závist a nenávist nepřiměřený nesouhlas. A tento nesouhlas by lidé měli dávat najevo v jiné podobě. Ne v podobě nenávisti, závisti, zlobě, či ponižování, deptání, ale v podobě čisté, ryzí zvědavosti, údivu, ochotě se zamyslet...
Paní Jana: A také jsem zjistila, jak je důležité nežít ve své představě o světě, ale přijmout fakt, že ke stejnému cíli se lze dopracovat vícero cestami. A všechny cesty jsou správné.
Když budu chtít já, člověk žijící dnes, zjistit, zda má mazlík mého dítěte - myšička srdíčko, mohu to zjistit vícero cestami. Buď ji přiložím prsty, nebo ucho na místo, odkud srdíčko tluče, nebo si o tom přečtu knížky odborníků, nebo vezmu nůž a zabiji jí, rozpářu (omlouvám se, ale pro názornost to musím uvést) a podívám se. Poslední cesta není správná.
Paní Jano, toto uvádím pro názornost, abyste se zamyslela nad tímto svým tvrzením, zda opravdu věříte tomu, že všechny cesty k cíli jsou správné. Pokud by to totiž takto bylo, tak by jste obhajovala znásilnění (já jsem si chtěl užít a to je cíl a přece všechny cesty k cíli jsou správné), krádeže (chtěl jsem se najíst, tak jsem si to ukradl, přece všechny cesty k cíli jsou správné) a další nesprávné děje. Snad už ani nemusím psát, že jenom některé cesty k cíli jsou správné a některé nesprávné. A jelikož jsou nesprávné, tak by je člověk nikdy neměl využít…
Paní Jana: Paní Květo, velmi pozorně jsem si přečetla Vaši úvahu a z některých pasážích cítím - a teď hledám ten správný výraz - možná lehkou nadřazenost - možná hrdost z příslušnosti k dané skupině lidí vyznávající Avennu: píšete, že lidé z Avenny se ke svým chybám stavějí čelem - mám potřebu Vás doplnit, totiž nejenom někteří lidé z Avenny, ale i někteří jiní další lidé, co neznají Avennu a také i někteří další lidé, co znají Avennu, ale neztotožňují se plně se vším, co hlásá, se stavějí k nápravě svých chyb čelem.
Paní Jano, paní Květa ve svém příspěvku nepsala, že jiní lidé se ke svým chybám nestaví čelem. Jenom obhajovala to, že lidé z Avenny (tzn.ti, kteří se o Avennu zajímají a upřímně aplikují poznatky z ní do svého života, protože se to stalo jejich životní krédem) se chovají lépe než většina ostatních lidí. A to si dovoluji říci, že to tak je.
Ovšem je zde důležité si uvědomit, že ne každý, kdo se řídí Avennou (ctnostmi), to dělá upřímně. Někdo to dělá z vypočítavosti. A ti k Avenně nepatří, ale Vy je tam řadíte. To je škoda, protože díky tomuto faktu nemůžete pochopit to, co Vám paní Květa chtěla vysvětlit. A proto nemůžete pochopit ani další fakta. Zkuste to více uchopit. Pomůže Vám to (stejně tak i dalším čtenářům, kteří některé věci neuchopili).