Přeskočit na obsah | Přeskočit na navigaci

Vyhledávání

Šrámy na dětské duši

Je nádherné, sluncem zalité odpoledne, lidé se opájí sluníčkem a opalují se u vody. Na jedné dece sedí maminka, která by sama mohla být ještě dítětem, se čtyřletou holčičkou...

Děti v tomto věku se ještě vyznačují obrovskou důvěřivostí a trpělivostí, která je obdivuhodná a která se v plné kráse projeví v následujících okamžicích.

V okamžicích, kdy se k této dece přiblížil mladík, který zjevně nepatřil k této rodince. Tento mladík se chvíli s maminkou bavil nevázaným způsobem a pak učinil něco, z čeho měl obrovskou legraci.

Něco, co se děje v mnoha rodinách a co je hodně závažné svým důsledkem.

Tento mladík přišel k oné důvěřivé holčičce a začal jí prstem ukazovat na vodu a velice vážným hlasem říkat: "Tam je hastrman. Už sice není vidět, ale tam vzadu jsem ho viděl. A on stahuje lidi pod vodu. Když budeš zlobit, přijde a stáhne i tebe..."
Holčička mu s posvátností naslouchala, následně se jí v očičkách objevila hrůza a s obrovským strachem začala koukat na vodní plochu.

Kdyby ten mladík byl trošku vnímavějším, určitě by zpozoroval, co se v ní děje, co v ní způsobuje svými slovy. Vždyť není těžké uhodnout, co v ní způsobil.
Ostatně tímto, či něčím podobným prošlo mnoho lidí a stačí si tedy vybavit svoje pocity z podobného či stejného zážitku.

Ona holčička v sobě měla totiž absolutní důvěru ve slova, které ji říkal onen mladík. A tak si s hrůzou představila podobu onoho vodníka, i to, jak stahuje lidi. Nechápavě pozorovala ostatní lidi a nešlo jí pochopit, jak to, že se koupou tam, kde bydlí ten hrozný hastrman, co stahuje lidi pod vodu.

Určitě si srovnávala v hlavičce, že to se asi koupou jenom hodní lidé, co nezlobí a proto se nebojí se koupat. Protože hodné lidi ten hastrman pod vodu nestahuje.

Holčička si určitě i vybavila, kolikrát a kdy naposled jí maminka (a nejen ona) říkala, že zlobí. To dospělí říkají dětem často. Tudíž si s hrůzou uvědomila, že ona zlobí (když jí to říká i maminka!) a že jí hastrman určitě pod vodu stáhne. Toto vše se během několika vteřin událo v hlavičce oné holčičky.

Ona holčička věřila, že dospělí přece nelžou a všechno znají a umějí a tudíž ani onen mladík určitě nelže.

Proč by jí lhal? To by přece nedávalo smysl a proto mu věřila a uvěřila.

Mladíkovi to povídání ještě nestačilo. Evidentně byl spokojený s účinkem svých slov. Maminka nezasáhla, to si pohledem zkontroloval, tudíž měl volné pole působnosti. Popadl onu malou holčičku a nesl jí k vodě. Holčička hrůzou strnulá volala maminku. Její maminka si jejího strachu vůbec nevšímala a jenom tak jí řekla: "Nevěř mu!" Nic víc. Žádná ochrana, žádná její náruč, žádné další vysvětlení.

A ona holčička se již ve svých představách viděla, jak jí už hastrman stahuje pod vodu. A nechápala, jak to, že ji její maminka nechá odnášet tímto pánem k onomu zlému hastrmanovi a nezasáhne. Nezasáhne a pouze jí nabádá, aby nevěřila tomu pánovi.

Jenomže ona holčička nechápala onu radu: "Nevěř mu!"  Měla totiž v sobě zmatek, protože si neuměla vyložit obsah maminčiny rady: nevěřit tomu pánovi - tomu co dělá, či jeho slovům? A pokud slovům, tak nevěřit jakým slovům? Všem slovům, co onen pán říká, nebo jenom některým?
Toto vše - i strach, i zmatek - se odehrávalo v oné holčičce, která již s tím mladíkem byla u vody.

V onu chvíli již zasáhla cizí paní, která se již na toto nedokázala koukat a řekla holčičce, že žádný hastrmani nejsou, že se nemusí ničeho bát, že nemá věřit tomu pánovi nic, co říká o hastrmanech, protože, kdyby byli hastrmani, nikdo by se v té vodě nekoupal.

Na tato slova oné paní mladík holčičku pustil na zem a ona vysvobozená poslala oné paní pohled plný vděčnosti a šťastná utíkala k mamince, která jí před chvílí tolik zradila. Utíkala k ní do náruče, kterou jí její maminka ani pořádně nenabídla. Žádné další vysvětlení o hastrmanovi ona holčička od této svojí maminky, ani od nikoho jiného již nedostala.

I přes tuto zradu ona malá holčička dokázala odpustit (a kolikrát ještě) svojí mamince, že se jí nezastala. Přes tuto zradu byla holčička i dále na svojí maminku milá, hladila jí, i když si jí maminka moc nevšímala a i když ta maminka ponechala holčičku otazníkům, které v ní vyvstaly ohledně hastrmana.

Nejspíše se zeptá ostatních kamarádek, zda o tom něco neslyšely od svých maminek, aby ona holčička zjistila, jak moc je to nebezpečné.

Ona holčička však již od toho okamžiku hrůzy až do jejich odchodu od vody, který byl až ve večerních hodinách, již do vody nešla. Nešla již do vody, protože se bála. Protože to neměla v sobě ujasněné. Protože nebyl nikdo, kdo by jí to vysvětlil, jak to s oným hastrmanem doopravdy je. Její maminka na ní neměla čas, protože se dobře bavila s mladíkem, který v této holčičce způsobil šrám na její čisté dušičce. Šrám, který se jí tam touto neuvážeností mladíka vytvořil.

Ten šrám tam může, pokud se nezhojí, zůstat na celý život v podobě časem nedefinovatelného strachu z vody.

Toto se děje u mnoha lidí, kteří mají jakýkoli nedefinovatelný strach.

Onen nedefinovatelný strach totiž není ničím jiným, než nevyhojeným šrámem na duši, který mohl vzniknout přičiněním necitlivých lidí, jako je onen mladík.

Ona holčička přesto, že se maminka bavila s tímto mladíkem, díky kterému ta maminka zradila svoji dceru v ten, pro dceru, závažný okamžik, dokázala v sobě překonat bolest ze zrady maminky. Protože to zrada ze strany maminky byla, i když to tak někdo nevnímá.

Je to zrada, protože rodič má přiměřeně chránit svoje dítě. Má ho chránit před šrámy na duši. Protože pokud rodič přiměřeně nechrání své dítě před šrámy na duši, tomu dítěti ty šrámy na duši jednou hodně poznamenají život. Proto, pokud člověk jen trochu může, ať učiní vše, aby nikomu svojí neuvědomělostí nezpůsoboval žádné šrámy na duši.

Pokud se totiž ona holčička opravdu díky tomuto mladíkovi a jeho lžím jednou bude bát vody, má ji onen mladík na svědomí, a to bez ohledu na to, zda si to ten mladík uvědomuje či nikoli.

Tento článek byl napsán podle skutečné události.

Autor: Katka Kuňová
Volně přístupný článek

Hodnocení článku: 1

Známkování je stejné jako ve škole.

Zaslat článek e-mailem

Zaujal vás tento článek a chcete odeslat vašim známým odkaz na něj? Můžete k tomu využít náš jednoduchý formulář.

Bez práce nejsou ...

 

Komentáře

[4] Nicole

Že to dospělí nemyslí zle je neomlouvá. Pokud mám děti, mám za ně zodpovědnost. To, co svým chováním dokážou napáchat, je neodpustitelné.

Přidáno: 30. 8. 2012 16:30

Tento komentář je reakcí na [1] xx

[3] Nicole
Bezradnost a vztek

Bylo mi smutno při čtení tohoto článku, protože mám na duši spoustu šrámů také, právě proto, že mě tolik dospělých zradilo.
Napadlo mě, že můj neopodstatnělý strach z hluboké a temné vody je způsoben podobně hloupou větou mé sestry, jen místo vodníka šlo o krokodýly.
Přesto mě tohle zdaleka už netrápí tolik, jako škody a bezpráví, které dospělí (včetně mé sestry) páchají na svých dětech. Trápí mě to, protože mám velice omezenou možnost třeba neteři pomoct a byla bych nešťastná, kdyby se musela v životě protloukat podobnými problémy jako třeba já. Existuje tolik článků, odborných, laických, filmů, ... A někteří dospělí jako by byli hluší, slepí a úplně hloupí.

Přidáno: 30. 8. 2012 16:28
[2] kuree
šrámy v nás

chodím na etikoterapii a mnohé šrámy z duše už mám vyhojené.Ale mnoho jich ještě zůstalo.Cítila jsem , při čtení článku, tu stejnou bezmoc, údiv a strach.Ten bolavý zmatek. Když jsem byla znásilňována bratrancem, tak mi nejbližší člověk, babička, řekla:"mlč, nikde nic neříkej.To se holkám stává."Ale takových "úrazů" v duši mám hodně - tento už je pryč, ale zůstaly jiné, o kterých nevím.

Přidáno: 18. 6. 2012 8:07
[1] xx

pravda,pěkně napsané.vůči dětem se rodiče mnohdy skutečně chovají velmi velmi necitlivě.ale nevědí o tom,nemyslí to třeba zle.
jen bych v článku nahradila to slovní spojení onen mladík,ona holčička..paní pisatelka nemá celkově cit pro sloh.ale to je vlastně jedno,o to tu nejde.

Přidáno: 29. 10. 2009 18:32

Na komentář reagoval [4] Nicole

Nový komentář

Bez práce nejsou ...

 

Prosíme vás, abyste komentáře psali v souladu s dobrými mravy.
Nevhodné komentáře budou zablokovány.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].

Přihlášení

Uživatel: Nepřihlášen

Registrace

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA S RADAMI OD KAROLÍNY

Karolína je literární postava, které vdechly život Hana Přádová a Katarína Kuňová.

Po vzoru svých autorek se Karolína věnuje psychosomaterapii.

Příběhy vás zavedou do jejího studia, kde poskytuje konzultace svým pacientům
a zazní v nich mnoho zajímavých rad, které vám mohou změnit život k lepšímu.

| Nahoru | Mapa stránek