Jak řešit nepohodu?
Nejdříve by si měl člověk připustit, že nepohodu v určité oblasti cítí.
Dokud si člověk nepřipustí, že v určité oblasti nepohodu cítí, do té doby nepohodu nemůže řešit a nemá šanci se jí tudíž zbavit.
Pak by měl přesně pojmenovat o jakou nepohodu se jedná.
Zdůrazňuji, že pojmenování musí být přesné, protože v nepřesném pojmenování vzniká nejvíce chyb.
Buď si člověk tu nepohodu zlehčí, nebo zveličí. Zlehčovat nebo zveličovat je však nebezpečné, protože pak mozek vymýšlí řešení, které je buď nedostatečné, nebo přehnané. V každém případě ani přehnané, ani nedostatečné řešení nepohodu nikdy zcela nevyřeší.
První nebezpečí tkví v tom, že pokud člověk tu nepohodu pojmenuje: "Vždyť je to detail, maličkost", tak tu nepohodu nebude řešit.
Nebude se jí zabývat - vždyť je to zanedbatelný detail.
Tudíž, pokud člověk nepohodu označí slovem detail, tak nemá potřebu ten detail řešit. Přitom, pokud by nepohoda opravdu byla detailem, tak by ji měl právě proto řešit. A to nejlépe ihned, protože řešení detailu přece není problém.
Druhé nebezpečí spočívá v tom, že pokud člověk tu nepohodu pojmenuje jako "obtížný, neřešitelný, strašný, hrozný, děsný, šílený" problém, pro mozek to znamená jediné: řešení takovéhoto rozsáhlého problému je mimo jeho vlastní možnosti a schopnosti nepohodu vyřešit.
Tudíž mozek tento rozsáhlý problém ani nebude řešit. Zkrátka, nebude řešit něco, co člověk označil jako neřešitelné (nemám na to, abych to řešil), či řešitelné za cenu potíží - bolesti.
Pokud by se přece jenom člověk donutil pustit se i do takto rozsáhlé nepohody, tak by vždy zvolil přehnané řešení, které by tu nepohodu nejen že nevyřešilo, ale umocnilo by ji a navíc by vytvořilo ještě další nepohodu.
Proto člověk musí být přesným - aby jeho mozek mohl vymyslet adekvátní řešení, které správně vyřešilo tu danou nepohodu.
Jakmile člověk pojmenuje nepohodu přesně, jeho mozek mu nabídne přesné, úspěšné a realizovatelné řešení.
Nepohoda způsobená i druhým člověkem
Kdyby nastala situace, že ta nepohoda není způsobená jenom dotyčným člověkem, tudíž nejde vyřešit úplně ze strany dotyčného člověka, tak mozek při přesném pojmenování i v této situaci nabídne přesné řešení.
A pokud by člověk v tomto případě udělal sám za sebe vše, aby tu nepohodu maximálně vyřešil, tak člověk sám za sebe může mít tolik důležitý pocit klidu, a to i přes to, že ta nepohoda přičiněním ostatních zůstala.
V tomto také dělává mnoho lidí chybu, protože si myslí, že i když sami za sebe udělají vše, aby se nepohoda vyřešila, a přesto ta nepohoda přetrvává, nemají právo mít pocit klidu a hezký pocit ze sebe.
Přitom, pokud člověk opravdu udělal vše, aby tu nepohodu vyřešil, tak to stačí, aby měl pocit naplnění a už se nemá trápit nad tím, že ta nepohoda přetrvává. Může být do jisté míry smutným, ale trápit se již nemá.